Podněsteří - skanzen socialismu nebo široká ruská duše?
K cestě do Tiraspolu jsem se odhodlal v červenci 2009, kdy los přiřkl Slavii v předkole ligy mistrů tamější Šeriff. „Odhodlal“ nepíšu náhodou. Nechtěl jsem cestovat letadlem, protože výprava hráčů i s fanoušky byla ubytována v Kišiněvě, do Tiraspolu jela jenom na zápas a bezprostředně po utkání se vracela, takže bych z města nic neviděl. V té době bylo, a vlastně i ještě dnes je, módní psát o Podněsteří jako o skanzenu komunismu, kde panuje diktatura srovnatelná se Severní Koreou, Kubou nebo Běloruskem. Pokud jsem nalezl na internetu nějaký cestopis o Podněsteří, tak v něm autor neopomněl barvitě líčit potíže při překročení hranic spojené s několikahodinovými výslechy podezíravých policistů, kteří v každém zahraničním turistovi vidí špiona. Není proto divu, že jsem žádného spolucestujícího nesehnal a z Ostravy vyrazil sám. V té době (jízdní řád 2009) jezdil 3x týdně přímý vůz z Ostravy, resp. z Prahy do Oděsy, takže bylo možné se do Tiraspolu dostat s jedním přestupováním v Kotovsku. Nakonec jsem naštěstí sám necestoval. Ve vlaku jsem se po probuzení v Krakově setkal s dvěma kamarády, kteří také jeli také do Tiraspolu na fotbal. Zajímavé bylo, že zatímco mně vystavili v Ostravě zpáteční jízdenku do Tiraspolu zcela samozřejmě, kamarádi měli jízdenky jen do Kotovska. Pokladní v Praze jim je až do Triaspolu vystavit nemohl, údajně proto, že tuto stanici nenalezl v počítači. Až tak divné mi to zase nebylo. Že má mezinárodní pokladně ČD v Ostravě lepší úroveň než v Praze je celkem všeobecně známo.
V Kotovsku si kamarádi kupují lístek do Tiraspolu s rezervací, já si chci koupit pouze rezervaci, ale neuspěji. Na dálkové vlaky se na Ukrajině prodávají jen lístky s rezervací na konkrétní vlak. Nastupujeme všichni a já průvodčí zaplatím 5 EUR, nějaké potvrzení mi nevydá, ale já jej ani nechci. Blíží se hranice a my s napětím, pod dojmem hororových líčení, která jsme před cestou četli, uvažujeme, kolik budou pohraničníci po nás chtít a na kolik to půjde usmlouvat a jestli nás vůbec do Podněsteří pustí. Razítko do pasu, formální otázka po účelu cesty a to je všechno!
Po příjezdu se jdeme nejdříve ubytovat do centra města. Lena´s flat jsme si vytipovali nezávisle na sobě ještě před odjezdem. Cena 30 EUR za dvě noci pro jednoho. Po zajištění noclehů se vracíme na nádraží přihlásit se na policii. To jsme měli udělat ihned po příjezdu a ne až za tři hodiny. Ani teď ale nenastupuje žádný z hororových scénářů. Policista se jen diví, kde jsme se tam vzali. Cizinců skutečně do Podněsteří moc nejezdí. Nijak nás nešikanuje. Naopak pomůže s vyplněním formulářů a vysvětlí nám, kam se máme jít zaregistrovat. Vlastní registrace probíhá pro našince dost ponižujícím způsobem. Z venku zaklepeme na zamřížované okno, přijde úřednice, vezme si dokumenty a zase odejde. Nikde žádná lavička, kdyby pršelo, mokneme. Pro nás se ještě prodlouží. Slečna přijde, vrací nám dokumenty s tím, abychom jména napsali azbukou a mezitím začne odbavovat další. Registrujeme se na tři dny, takže nic neplatíme. Ani náznak jakékoliv snahy vymámit z nás úplatek.
Ani ve městě nemáme pocit, že by za každým rohem číhal policista, aby pod nám pod jakoukoliv záminkou napařil tučnou pokutu. Policisty téměř nevidíme, pochopitelně s výjimkou stadionu před a po utkání.
Sečteno a podtrženo: nepozorujeme žádné symptomy diktatury a nedůvěry vůči cizincům. Ostatně, každý kdo se seznámil s problematikou Podněsteří trochu více než povrchně, ví, že se socialismem nemá zdejší systém nic společného. Naopak je tu tvrdý kapitalismus a v Podněsteří je díky tomu vyšší životní úroveň něž v Moldávii. To jsem mohl porovnat – v Moldávii jsem byl dva roky před tím. A symboly z doby sovětské éry? Spíše by se to mělo chápat, jako úcta k tradicím a národní identitě. Není na závadu, když vnuk na fotografii dědečka v uniformě pozná, jakou měl šarži.
Velmi příjemným dojmem na nás zapůsobili lidé se svou širokou ruskou duší. Vždy se nám snažili nezištně pomoci a poradit. Možná je to tím, že cizinec je v Podněsteří vzácností, přesto několik příkladů. Ve vlaku z Kotovska jsem vytáhl svačinu a jeden z cestujících mně hned usadil na své místo u stolku, abych si salám mohl pohodlně nakrájet. V Tiraspolu jsem čekal na trolejbus a zeptal jsem se jednoho pána, kolik stojí jízdenka a on hned vytahoval drobné, abych mohl bez problémů zaplatit. Po zápase jsme tři fanoušky Sheriffu pozvali do hospody. Když došlo k placení a oni viděli účet, běželi vynadat číšníkovi, že chce turisty ošidit. (Účet byl mimochodem v pořádku, vždyť družba je družba.)
Problematická nezávislost Podněsteří přeci jen není pro cizince bez problémů. Bankovní sytém není na mezinárodní banky napojen, takže nelze vůbec použít platební karty a v obchodech přijímají pouze místní měnu. To je vykompenzováno alespoň částečně hustou sítí směnáren. Největší komplikaci měli dva moji spolucestující, když si v Tiraspolu chtěli koupit jízdenku na vlak. Prodávají se jen cizincům s ruským nebo ukrajinským pasem. Železnice v Podněsteří provozují moldavské železnice a ty nedaly pokladně v Tiraspolu širší oprávnění. (Vyřešili jsme to tak, že jsme jeli autobusem do Oděsy a z Oděsy vlakem.) A to, že velvyslanectví v Kišiněvě nemůže v případě, že se cestovatel dostane do rozporu se zákonem, právní pomoc. Bohudík jsme to nemuseli vyzkoušet v praxi. Myslím si, že větší problém by asi byl např. sehnat konzulární pomoc z Lagosu při návštěvě Rovníkové Guineje.
Quido
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Tiraspol
Půjčovna autPříspěvky z okolí Podněsteří - skanzen socialismu nebo široká ruská duše?
