Ostrov Rhodos, Part 4 (Tsambika, Archangelos, Feraklos, Fountoukli)

Závěrečná část cestopisné epopeje (v původním slova smyslu) o výpravě na Rhodos tedy ve finále zahrnuje jen tři poslední dny a popůlnoční a dopravu zpět do vlasti.  Popisuje opět zejména ostrovní výlety, tentokrát za použití osobního automobilu, vlastních nohou a konečně i těch bicyklů …

A místní zajímavou přírodu tentokrát doplňují malé kláštery a několik, protože dva, hradů …

Ještě před popisem posledních našich dnů na ostrově bych rád zmínil jednu věc, která nás zde překvapila a která se rovněž pojí k našim výletům. Tou věcí je neobyčejná četnost výskytu vojenských prostor. Každou chvíli jsme narazili na nějakou střelnici, tankodrom nebo hlídaný vojenský objekt. I tanků jsme viděli pomalu tolik co v dobách, kdy v Šumperku ještě dočasně pobývala sovětská vojska. Tak jsem si mnohdy při focení v terénu raději dával pozor, abych omylem nezachytil něco nepřístojného a neskončil v báni jako někteří jiní čeští turisté ...

Ne 21.10.2012

Den ještě začal tradičně: ranní plavání a dopoledne u moře, pak se začne, poprvé během celé naší dovolené, zatahovat a ochlazovat. Proto jako odpolední program volíme výstup na nejvyšší horu v okolí, tedy tu s malým klášterem Tsambika. Do zdejšího kostelíka se chodí modlit místní dívky za účelem otěhotnění (já osobně znám I zajímavější metodu). Tsambika znamená ve zdejším nářečí „Ohnivá záře“ a založení tohoto poutního místa má souvislost s pověstí o bezdětném manželském páru, ohnivé záři na kopci, nalezení ikony s Matkou Boží a následné „březosti“. V každém případě patří (údajně) Tsambika a Tsambikos mezi nejčastější křestní jména na ostrově.

Cesta na tuto „horu“ je celkem náročná. Většina lidí její delší část zvládá autem, ale my to dáme celé pěšky. Je to jen asi6,5 km, ale mnozí se vyjádřili ve smyslu, že prudší stoupání ještě autem nikdy nejeli (navíc úzká cesta, není vidět za horizont, zkrátka nic moc …). A to na všechny čeká ještě závěrečná chuťovka v podobě 305 schodů. Však si mi také později lýtka celkem hlasitě stěžovala …

Samotný klášter je celkem o ničem, tady jde opravdu hlavně o tu koupi a zapálení velké svíce. Krásný výhled z „horního“ kláštera na okolní osady, hory a pláže byl lehce omezen zvýšenou oblačností, ani ta ovšem nezabránila výhledu do úplně nejbližšího okolí. Za klášterní ohradní zdí se, tak jako zřejmě v celém Řecku, povalovalo harampádí všeho druhu, tedy od starých koleček se stavební sutí až po obrazovky počítačů. Ale hlavně, že jsme potrénovali tělo a pokud vím, těhotenství zatím nikdo nehlásil …

Večer, vzhledem k tomu, že Frantovi opět hodinky vytvořily situaci zvanou „tik tik no“, jdeme tradičně měnit jeho ruční orloj. Tentokrát to bylo majitelem nezaviněné, výměna už méně bez problémů a ve finále hnědá barva ciferníku byla nahrazena barvou bílou.

Zapůjčíme také rovnou na zítřek 4 ks bicyklů (jedou nakonec jenom chovanci mužského pohlaví – všechny baby to zbaběle vzdaly – a výborný cyklista Timotej – kolo je totiž jeho život) v ceně od 7 (Timi) do 10 (Franta) eur. To ovšem ještě netušíme, že neděle byla posledním dnem bez deště.

Po 22.10.2012

Ráno si zajdu na poslední východ slunce (tentokrát v přístavní zátoce a již se značně zvýšenou oblačností) a ranní plavání.

Pak již vyrážíme na první výlet na kole. Ani nevadí, že se ochladilo, zatáhlo a chvílemi I krápalo, protože bouřky jdou zatím mimo nás. Timi potupně vzdává hned v prvním stoupání po necelých4 km(těsně za hezkým klášterem – také Matky Boží Tsambiky – z r. 1760, který budu nadále zvát „dolním“), protože údajně neočekával kopcovitý terén a navíc neumí řadit. Všechny nás trošku zaskočilo, že zdejší kola mají naopak brzdy, naštěstí jsem si na to trošku zvykl za tu chvilku na skútru.

První pauzu dáváme v městečku Archangelos, kde se nachází kostel sv. Archanděla Michaela s dominantní hodinovou zvonicí. Městečko bylo založeno někdy v 11. stol. a proslulo hlavně svou keramikou. Výborně se zde pobavíme u plechovky Mythosu pozorováním dopravního ruchu a lidiček. Tolik lidí na motorce s cigaretou a psem nebo balíkem dřeva na nádrži už asi neuvidím. A starší ženy zde stále na motorce sedí jako na koňském dámském sedle …

Poté pokračujeme na prohlídku zříceniny hradu Pheraclos (po našem Feraklos), který se tyčí nad vesnicí Charaki. Moc z něj nezbylo (když nepočítám zbytky hradeb, paláců I obranných bašt), ale byla to rozhodně jedna z nejrozsáhlejších zřícenin, jakou jsem kdy navštívil. Údajně se jedná o byzantskou pevnost, kterou v roce 1306 obsadili johanité. Ti ji pak v průběhu14. a15. stol. opravili a rozšířili. Později byla zničena Turky. Po odpočinku u lahváče na písčité pláži pod hradem (hned po našem odjezdu z hradu se, samozřejmě, na chvíli zamodralo) víme, že sezona už skutečně skončila. Demontáž stánků, lehátek  I slunečníků, vypnuté chlaďáky, počínající pusto a prázdno. Ale asi I díky tomu a příjemně neklidnému moři se nám na pláži sv. Agáty (Agias Agáthis) tolik líbilo.

Do Kolymbie dojíždíme hodně spěšně a v začínající bouři. Naštěstí se nám do cesty postavil obchod s krytým posezením a pivečko …

Po obědě Jirka zaveze autem mě a Martinu na místo zvané Fountoukli, které jsme při výletě minuli a kde se nachází krásný – a volně přístupný – byzantský kostelík sv. Mikuláše ze 14.-15. stol. Jeho interiér se čtyřmi konchami je kompletně vyzdoben cennými nástěnnými malbami a kostel patří k nejvýznamnějším sakrálním památkám na ostrově. Byla to také jedna z památek, na kterou jsem se na Rhodu těšil nejvíce a rozhodně mě nezklamala. Cestou zpět stihneme I exteriéry kláštera Nektarios, u kterého stojí památný dutý platan.

Odpoledne znovu do sedel, tentokrát již ve čtyřech – protože s Timim – a hurá kolmo na Epta Piges neboli Sedm pramenů. Tato velká turistická atrakce mě celkem zklamala. Sedm pramínků zde ústí do potůčku, který o několik málo set metrů dál vtéká do jezera. Jezero vypadá jako vypuštěný vyschlý rybník, okolní příroda mě také moc nezaujala a přechlazené pivo, byť točené a jen za 2,50 také nenadchlo. Navíc další místní atrakce, tedy stánek s obří anakondou, byla již uzavřena, Ale ten temný180 mtunel (někde se uvádí jen100 m), kterým potok protéká, jsem si, samozřejmě, prošel. Takže největším zpestřením byla nakonec „stáda“ pávů, hus a kachen, která stále kroužila kolem.

Večer jsme šli opět reklamovat hodinky, tentokrát nešly nastavit. Již lehce zoufalá Popi Frantu označila za … tedy ne přímo tu hlavní postavu z románu F.M. Dostojevského, ale někde v tomto okruhu … a vzápětí mu vysvětlila způsob obsluhy jeho hodinového stroje …

Konec sezony byl už zřejmý I na našem hotelu. Ve sprše, alespoň na naší stoupačce, došla teplá voda a bar už bylo možno považovat za téměř vypitý …

Út 23.10.2012

Dopoledne opouštíme zbytek Homolkových a s Jirkou, Hermínou a Martinou znovu vyrážíme, tentokrát autem, směrem na klášter Tsambica (na ten „dolní“, ne ten na stejnojmenné hoře nad stejnojmennou pláží) a největší vesnici na ostrově, tedy Archangelos, které jsme viděli již včera při cyklovýletu. Chci této cesty využít k návštěvě zříceniny johanitského hradu na Akropoli nad střediskovou obcí Archangelos. To označení správní jednotky je zde dost zavádějící, protože Archangelos je 2. nebo 3. největší zastavěná urbanistická plocha na Rhodu.

V městečku, které se chlubí zejména svými věhlasnými hrnčířskými dílnami, se nachází dvě dominantní památky. První z nich je kostel, zasvěcený sv. Archandělu Michaelovi, se sněhobílou stupňovitou zvonicí. Nachází se v centru staré čtvrti a zvonici postavili Italové v roce 1845. I na zdejším „klášterním nádvoří“ je možno vidět „kochlaki“, tedy pro rhódské kostely typický vzor „dláždění“ kombinací černých a bílých oblázků.

Tou druhou jsou ruiny johanitského hradu, dokončeného roku 1467, na kopci nad městem. Tuto pevnost nechal postavit velmistr Orsini na ochranu proti útokům Turků. Reliéf s jeho znakem je dodnes patrný u vchodu. Z hradu se částečně dochovaly zbytky opevněných zdí, uvnitř se nachází i malá kaple Agios Ioannis. Výstup k hradu se vyplatí i z důvodu výhledu na celé městečko a jeho okolí.

Po sestupu z hradu jsme ještě společně navštívili výše uvedený kostel. Tím však veškeré naše cestovní aktivity skončily, protože začalo celkem intenzivně pršet. Takže ještě nákup v místním marketu, tentokrát zaměřený především na sýry. A poté již odjezd zpět na základnu. Zde jsme, bohužel, zjistili, že na balkoně sušené ručníky jsou totálně nasáklé dešťovou vodou a tudíž se nám neplánovaně zvýšila váha zavazadel. Za pomoci Jirkova digitálního mincíře zabalíme a upravíme váhu kufrů do požadovaných hodnot. Pak už jen večeře, poslední procházka po Eukalyptovce, dopití veškerých zbytků na lehce doplněném baru a ve 23,00 hod. odjezd na letiště.

St 24.10.2012

Odbavení na letišti proběhlo tentokrát zcela bez problémů, nepotěšil jen třetinkový plechovkáč za 4 eura. Let  do Prahy byl téměř o půl hodiny rychlejší než cesta na Rhodos a celá vzdušná přeprava by mohla být i velmi klidná a příjemná. To by ovšem vedle nesměla sedět ona bohatá důchodkyně s potřebou stále měnit sedadlo a před námi řvoucí děti oné moderní, stále kojící matky. A pak už jen, v Praze údajně běžné, téměř hodinové čekání na kufry a definitivní konec „velké cesty“. Jízda autem domů probíhala opět za deště a překvapilo nás, že po dobu naší nepřítomnosti se listí na stromech přebarvilo téměř kompletně ze zelené na žlutou a červenou. Do Šumperka jsme dojeli po 8. hodině ranní a za půl hodiny jsem se už nacházel v pracovním procesu.

Prodloužení si léta na Rhodu mohu každému vřele doporučit. Docela rád bych se sem v blízké budoucnosti podíval znovu. Jen se mi dodnes zcela nepodařilo srovnat se s časovým posunem ani s rozdílem venkovních teplot …

psáno v říjnu 2012

 

Více fotografií naleznete na:

http://markyz63.rajce.idnes.cz/Ostrov_Rhodos_GRE_-_Part_4_Tsambika%2C_Archangelos%2C_Feraklos%2C_Fountoukli_10_2012/