Na kole ze Žatecka až do Konstantinek

Druhý prázdninový den jsem využil k dlouhému cyklovýletu ze severočeských Kryr až zpět do Konstantinových Lázní. Ráno v osm hodin jsem i s kolem vyrazil na vlak a v 8:16 jsem byl na cestě. Cesta lokálkou proběhla celkem v pohodě. V osobáku do Plzně jsem měl problém umístit kolo, které jsem nakonec umístil před dveře, které byly vlevo ve směru jízdy a proto se většinou nepoužívaly. Stejně jsem však musel dvakrát dát kolo na stranu, protože lidé vystupovali těmito dveřmi. Z Plzně jsem jel rychlíkem Plzeň - Žatec - Chomutov - Most, ve kterém jsem měl problém pověsit kolo na hák, ale nakonec jsem to dokázal.

Z Kryr jsem se měl vydat po silnici směr Petrohrad. Nejprv jsem však projel samotné Kryry a poté jsem uháněl po silnici III. třídy podél železniční trati a polí, kde se pěstuje chmel (bylo to 20km od Žatce), až do Petrohradu. Zde jsem přejel silnici I/6 a vjel do samotné obce, ve které se nachází psychiatrická léčebna. Chvíli jsem hledal, jak se dostat dál, ale nemohl jsem najít nic. Žádnou mapu, žádný ukazatel a pod doměním, že je to nějaký historický zámek, jsem málem vjel do blázince. Nakonec jsem se rozjel po úzké silničce s tím, kam dojedu, tam dojedu a nakonec jsem dojel do Stébna, což bylo na mé naplánované trase.

Ve Stébně jsem si koupil pití s koblihou a kapku se občerstvil. Po nabití energie jsem jel do obce Blatno u Jesenice. Na náměstí byl malý kostel, pod kterým jsem si na chvíli sedl. Poté jsem se vydal na další cestu směrem na Tis u Blatna. Nejdříve jsem to tam musel chvíli hledat, ale potom jsem našel silnici, vedoucí těsně kolem skal, po které se mam vydat.

Po dvou kilometrech jsem opustil Ústecký kraj a vjel do svého domovního Plzeňského kraje. Asi 1,5km od krajské hranice jsem projel malou vesničku Tis u Bratna a pokračoval po cyklostezce, vedené po účelovkách lesem, do Rabštejna nad Střelou. Hned na začátku byla malá hospůdka kde jsem se trošku občerstvil a poté následovalo dlouhé, moc dlouhé stoupání na náves s kostelem. Z Rabštejna jsem pokračoval po silnici II/206 do vesnice Stvolny, kde mě hned na začátku překvapily pohyblivé figurky poháněné vodou které byly umístěné na potůčku hned naproti mostku. Do Manětína jsem dojel po silnici II/205.

Čokoládový řez v cukrárně na manětínském náměstí docela prospěl, protože mi už docházela energie. Manětín měl být hlavní bod celé této výpravy, jenže cesta do Manětína byla tak dlouhá že jsem už neměl síly jet k zámku, takže jsem si jen prohlídl náměstí s kostelem a odtud pokračoval dál po silnici II/201, která mě dovedla až do Konstantinek.

Po další náročné cestě jsem dosáhl obce Nečtiny, kterou jsem jen projel a pokračoval stále po silnici druhé třídy ,,dvěstě jedničce''přes vísku Březín do Skelné Hutě. Dvěstě jednička dlouho stoupala klikatě mezi domy takže jsem se unavil ještě více. Proto když jsem vystoupal na silnici I/20 spojující krajská města Plzeň a Karlovy Vary, klesl jsem na autobusové zastávce a asi čtvrt hodiny jsem odpočíval.

Jsem rád že karlovarská silnice první třídy, po které se normálně prohání řetězy aut, byla podvečer docela klidná protože mi nezbylo nic jiného než se po ni dostat na odbočku, kde odbočuje opět silnice II/201. Projel jsem obec Krsy, po 2km následovala obec Blažim a dlouhým klesáním jsem dojel až k místu, kde stojí jedinný dům a kterému se říká ,,starý mlýn''. Až k tomuto místu jsem si vychutnával klesání, jenže teď následovalo stoupání až k odbočce ke vsi Poloučany.

Kdybych po dvěstě jedničce pokračoval až do Lázní, bylo by to zbytečně daleko. Proto jsem na této odbočce směr Poloučany sjel na rozbitou silnici třetí třídy a pokračoval kolem Poloučan domů. Po dvou kilometrech jsem konečně minul ceduli na které stálo Konstantinovy Lázně a po 250 metrech jsem již sklízel kolo a stoupal po schodech do čtvrtého patra k našemu bytu. Napít, najíst, svalit se na postel a dát nohy nahoru - to bylo po té 63km dlouhé trase nejlepší.