Mariánské Lázně a okolí (Kladská, Miniaturpark Boheminium) a Františkovy Lázně

Mariánské Lázně, Kladská, Boheminium park, Pivovar Chodovar, Klášter Teplá, Bečov nad  Teplou, Loket, Františkovy Lázně

FOTOALBUM MARIÁNSKÉ LÁZNĚ

Kvůli okolnostem  jsem měla letos  v zimě možnost na pár týdnů pobýt na Karlovarsku, ve světoznámém  lázeňském městě Mariánské Lázně. Zcela právem tento skvost, patřící mezi nejpopulárnější  destinace v Česku, vlastní titul světového kulturního dědictví UNESCO. Město  se nachází v CHKO Slavkovský les. Je vsazeno do kotliny, kterou ze všech stran obklopuje zeleno. Zdejší hluboké, čisté a neuvěřitelně tiché lesy se mi každé mrazivé odpoledne stávaly doslova rájem a přidanou hodnotou lázeňské péče. Ale zpět do města. Díky přednášce emeritního primáře hotelu Nové Lázně,  MUDr. Pavla Knáry, jež se  balneologií  v Mariánkách zabývá od  roku 1976, jsem se o zdejším lázeňství  dozvěděla spoustu zajímavých informací.

Historie

Ještě před 250 lety se na místě města nacházely nepřístupné bažinaté prostory. V 16. století byla zaznamenána první písemná informace o zdejších „úšovických“ pramenech, ze kterých byla snaha získat (kdysi) vzácnou sůl. Glauberova sůl, kterou vyplavoval Slaný (Ferdinandův) pramen však byla projímavá

Postupem času se o tepelských kyselkách objevují další zmínky. Johann Josef  Nehr, lékař tepelského kláštera, je považován za medicínského otce Mariánských lázní. Pozemky lázní tenkrát premonstrátům patřily. Koncem 18. století začal Nehr tuto nehostinnou krajinu, bohatou na prameny, prozkoumávat. Lázeňství pak zasvětil celý svůj život. Prováděl první léčbu (využíval k ní především účinků Křížového pramene) a napsal první knihu o Mariánských lázních. Jeho rané pokusy o osídlení pustiny byly velmi těžké. Po smrti Nehrova příznivce a podporovatele, opata, Kryštofa Heřmana z Trauttmansdorffu (jež za  úplatu a ztrátu pozemků nechal na prostranství dnešního města zrušit lesní rezervaci a  zpřístupnil tam tak stavební činnost), ustal další zájem ze strany kláštera o založení lázní. Nehr tedy (v roce 1808) postavil v tehdejší osadě „Na kyselce“ vlastní ubytovací dům. Až poté, co zde bylo v sezoně velmi přeplněno, tepelské sídlo řeholníků opět zareagovalo a v tomtéž roce nechalo postavit u Mariina pramene první lázeňský dům. Pak následovaly další. Osada dostala název Mariánské lázně (Marienbad).

Od roku 1812 se díky novému opatovi kláštera, Karlu Kašparu Reitenbergerovi, stala  samostatnou obcí. Tento významný muž, který  začal investovat do lázeňské infrastruktury, je považován za zakladatele města. Od roku 1817 se podařilo geniálnímu uměleckému   zahradníkovi, Václavu Skalníkovi, architektu J. Fischerovi a  staviteli A. Turnerovi, z nehostinného bažinatého kraje postupně vytvořit lázeňské místo s krásnými domy, parky, kolonádami, pavilony a altány. V roce 1818 bylo místo vyhlášeno lázněmi a v roce 1865 povýšeno na město. Opat Reitenberger se zasloužil o neskutečně rychlý vývoj nových lázní. Tohle „utrácení“ se však nelíbilo většině  tepelských premonstrátů. Jejich zásluhou Reitenberger strávil (od  roku 1827) 33 let ve vyhnanství v klášteře Wilten v Tyrolsku. Mariánské Lázně už nikdy nespatřil. Jeho ostatky byly převezeny do hrobky v Teplé a na kolonádě má postavený pomník.

V roce 1872 byla do města zavedena železnice, což umožnilo příliv lázeňských hostů. Nastal další prudký stavební rozvoj. Koncem 19. století a  počátkem  20. století sláva   lázeňského města vrcholila. Nemocní sem jezdili ve víře v uzdravení se přírodními léčivými zdroji a pro ty zdravé byla návštěva místa s neuvěřitelnou pověstí vizuálním, kulturním i duchovním zážitkem. V lázních relaxovalo a čerpalo nové síly v různých časech mnoho vladařů, šlechticů, průmyslníků, podnikatelů, prezidentů, umělců i dalších populárních osobností ze všech koutů světa: J.W. Goethe, S. Freud, T.A. Edison, M. Twain, B. Němcová, N.V. Gogol, J. Straus. I. Olbracht, V. Nezval, F. Seifert, F Chopin, J. Neruda, A. Nobel,  G. Mahler, R. Wagner, J. Werich, J. Masaryk, J.K. Tyl, M. Gorkij, F. Kafka, E. Beneš, A. Zápotocký, K Gottwald a mnoho dalších… Lázně se staly kulturním, společenským i politickým centrem.

Dovolenou zde devětkrát trávil anglický král Edward VII. V králově  soukromé kabině (s vanou a váhou) v Nových lázních jsme s panem doktorem Knárou povídali nejen o panovníkově rekreačních pobytech, jež vždy přitáhly pozornost  celého světa, ale také o golfu, o honech, procházkách, o procedurách, o Edwardově  slabosti k půvabné  kloboučnici Mizzi, či o jeho neposlušné váze. Edward se zde v roce 1904 setkal  s rakouským císařem Františkem Josefem I. Oba  pány (v bronzové podobě) jsem  často zdravila při vycházkách  do města v sadech Václava Skalníka. Sousoší monarchů bylo zhotoveno  v roce 2014 u příležitosti 110. výročí jejich  setkání. Ale ještě na  chvíli  zpět do minulosti.

V první světové válce  město zničeno nebylo, zachovalo si svou  historickou krásu, jeho rozvoj byl však pozastaven. Po válce a po pádu Rakousko – Uherska  bylo až do ekonomické krize lázeňství opět na vzestupu. I v druhé světové válce byly Mariánky  z velké většiny ušetřeny. Staly se však součástí „Říše“. Z lázní se staly  lazarety, uprchlická centra a nemocnice. V květnu 1945 město osvobodily americké jednotky.

Za komunismu byly domy znárodněny. V 50. letech zde probíhaly odborářské rekreace ROH. Pro místní obyvatele byla vystavěna sídliště. Přestože se město rekonstruovalo, kvůli nízkým investicím do infrastruktury se lázně dostávaly do špatného stavu. Renovace a modernizace  budov a okolí nastala až po pádu komunismu.

Díky překrásné architektuře, udržovaným parkům, kolonádám, přírodním léčivým pramenům, bohatému kulturnímu programu, sportovnímu vyžití, neposkvrněné přírodě, výborné lázeňské péči, bohaté na procedury, patří nyní Mariánky mezi perly světových  lázní.

 Léčebné procedury

V Mariánských Lázních se léčí obrovské spektrum nemocí:  degenerativní a zánětlivé nemoci pohybového ústrojí (svaly, kosti, klouby, páteř), urologické nemoci, nemoci dýchacích cest, dále metabolická, onkologická, gynekologická, gastroenterologická, kardiologická a neurologická onemocnění a od  roku 2021 zde probíhá doléčování po prodělaném onemocnění Covid-19

K terapii jsou využívány přírodní  zdroje:

Minerální voda

Minerální voda je základem lázeňské  péče. V okolí vyvěrá přes 100 minerálních pramenů, ve  městě  samotném je 40 pramenů. Mezi nejznámější léčivé prameny, které se tu využívají, patří: Lesní pramen, pramen Křížový (jeden z nejstarších), velmi slaný a projímavý, využívající se k léčbě trávícího ústrojí. Ambrožův pramen, či také „pramen lásky“,  je spojen s legendou. Básník J.W. Goethe jej tu popíjel, aby „stíhal“ svou  velmi mladičkou milenku Ulrikou von Levetzow. Kdo se  tedy  chce  v Mariánkách zamilovat, měl by se  tohoto pramene napít.  Protože tam nebylo do koho se zamilovat, ujížděla  jsem na prameni Rudolfově…  nepáchl, nebyl přesolený, nebyl ani železitý či projímavý jako prameny jiné. Rudolfův pramen neobsahuje příliš  sodíku a má hodně vápníku a také magnesia, jež bylo nařízeno si doplniti. Koupila jsem si lázeňský hrnek s násoskou a    skoro  každý den chodila usrkávat lahodný mok do nedalekého Pavilonu Křížového pramene na Kolonádě. Vyšší obsah hořčíku má i pramen Karolinin. Nachází se zde dále  Ferdinandův pramen, nejstarší písemně doložený pramen v oblasti Mariánských Lázní,  obsahující Glauberovu projímavou sůl. Vhodný je na zažívací potíže a metabolická onemocnění.

Přírodní minerální vodu jsme využili i v podobě léčebné koupele o teplotě  34 °C. Právě v této teplotě se rozpuštěný CO2 vstřebá kůží a tím dojde ke zlepšení prokrvení tkání a k urychlení  regenerace a hojení. Marně jsem prosila lázeňské pracovnice, aby mi vodu  trochu přihřály.

Plyn

Plyn Mariin pramen dal městu jméno. Jeho hlavní složkou je CO2 a pak další plyny. Suché vývěry pramenů se  rozpouští v podzemní vodě a pěkně  smrdí. V lázeňství se používá ve formě plynových injekcí, které se aplikují podkožně do postižených míst.  Píchance vůbec  nebolí. Dále jsme se s plynem setkali v podobě suchých plynových koupelí – obálek. V pytli, který se pod prsy zaváže tkanicí a nafoukne tímto léčivem, se  tráví 20 minut. Oxid uhličitý, prý, prokrví úplně všecičko. V hotelu  Maria Spa se  léčí kysličníkem uhličitým i koupelí v jezírku. Tuto metodu jsem ale nevyzkoušela.

Slatina, neboli  bahno

Rašelina se těží ve zdejších lesích.  Na  lůžku se aplikují teplé bahenní  zábaly. Nejlépe jít na proceduru jen v župánku. Bahno jde totiž hůře z těla a je třeba důkladné očisty.

Když už se zmiňuji o procedurách, užili jsme si také masáží, léčebného tělocviku  v bazénu, či na balonech, dále elektroléčby a vodního lůžka se systémem řízených vodních trysek. Bazén jsem využívala skoro každý večer i na plavání.

 TIPY na  výlety  v okolí:

V čase  pobytu v lázních byly velké mrazy. Mimo hlavní tahy se autem dalo po místních špatně ošetřených komunikacích vyjet jen občas a na malou chvíli, protože lednové dny  byly velmi krátké. 

V drsných podmínkách jsme jedno odpoledne doslova vybruslili do Teplé, městečka, ležícího na náhorní plošině 20 km od Mariánek. Na konci 12. stol. byl v  této  oblasti vystavěn premonstrátský klášter. Během staletí si několikrát prošel těžkými časy a ne vždy sloužil řeholníkům. Navrácen byl v roce 1990 a díky nim se klášter opět rekonstruuje.

Následoval průlet (prokluz) nedalekého Bečova nad  Teplou.

Zavítali jsme  také do nedaleké Plané, kde stojí Rodinný pivovar Chodovar. Vnořili jsme se do obrovských žulových sklepů bývalého chodského hrádku ze 14. století na ochutnávku piva. Právě v tomto místě vznikl na konci 16. století pivovar. O necelých 100 let byly kvůli požáru původní objekty zničeny. V roce 1862 byl nad sklepními prostory vystavěn pivovar nový. Chodovar nabízí širokou škálu zlatavého moku, včetně ležáků a také speciálních piv. Kromě samotné výroby piva je též pivovar známý svým pivním lázeňstvím. V pivním wellness centru mohou milovníci piva i ti, kteří hledají zcela netradiční druh lázeňského zážitku, relaxovat a vychutnat si pivní koupele (s pivní pípou, umístěnou vedle vany), masáže a další lázeňské procedury. My se decentně a levně dokázali  „zrelaxovat“ v žulových sklepích a pak jsme krokem klopýtavým a ruměncem na tvářích následovali paní průvodkyni, která nás provedla areálem a velmi ochotně a záživně povyprávěla o historii pivovaru a výrobě pivečka.

V den, kdy jsme se rozhodli navštívit městečko Loket, ledy sice povolily, ale začalo hustě pršet, takže jsme čas  strávili formou samoprohlídky hradu, tyčícího se na skalnatém ostrohu nad řekou Ohří. Nejdéle jsme pobyli ve strašidelném vězení, kde bylo možné zhlédnout expozici útrpného práva (týráné a mučené byly za doprovodu drásajících zvuků  figuríny). Hrad ze 13. století je považován za jedno z nejzachovalejších středověkých opevnění v České republice. Po následné kratičké uplakané vycházce na vyhlídkové  místo nad městem jsme opět (překvapivě) skončili v místním pivovaru.

Vlakem jsem si jedno odpoledne po povinných procedurách udělala na dvě hodinky výlet    do Františkových Lázní. Františkovy Lázně pochází z konce 18. století, ale prameny používali lidé již od 15. století Léčí se tu onemocnění pohybového aparátu, krevního oběhu a srdce a problémy gynekologické, včetně neplodnosti. Kromě pramenů zde vyvěrá i léčebný plyn. Ve Františkových Lázních byl objeven léčivý účinek bahenních koupelí. Jsou prvními slatinnými lázněmi na světě. Jedním ze symbolů lázní je socha Františka (sedícího na kouli, držícího v ruce rybu), střežícího místo poblíž zdejšího nejznámějšího Františkova pramene. Podle legendy se traduje, že žena, která si sáhne na kloučkovu levou nožičku, do roka otěhotní. Chlapec je pěkně vyleštěný nejen na nožkách:-)

Odpolední volný čas jsem většinou využívala k dlouhým túrám v místních smíšených lesích. Větve stromů byly obaleny bílou námrazou. Měly svůj půvab a vytvářely krásné scenérie. Kromě stromů se tu nacházejí slatinné louky, vřesoviště, mokřadí, rašeliniště, také bučiny, bublající minerálky a smrduté mofety.

Lesy jsou protkány hustou sítí značených turistických cest a  v okolí města také sítí naučných stezek (zelené Metternichovy,  červené Goethovy a  žluté Královské cesty). V blízkosti centra  jsem v rámci vycházek navštívila Mesceryho a Clementsovu vyhlídku, rozhlednu Hameliku, či altán Bedřicha Viléma, golfové hřiště i Ski areál.  Za pomocí gps  jsem se pouštěla i do okruhů po neznačených cestách.

Několikrát jsem navštívila kapličku Lásky. Takto ji začali po válce  místní nazývat. Štíhlou  novogotickou stavbičku nechal  v roce 1909 postavit Julius  Laska, ředitel místního divadla, na památku své zesnulé maminky a z úcty  k Panně  Marii. Podařilo se vejít dovnitř a zapálit svíčku. Bylo mi správkyní sděleno, že Panenka Marie  plní přání. Tuto skutečnost potvrzuji, rychlost plnění je až turbulentní. Tajná přání  jsem si ale raději ještě   v rámci výletu pojistila  u Velké pískovcové sochy Krakonoše, stojícího vedle hotelu Nový Radhošť.  Po zadání požadavku bylo třeba Krakonoši sáhnout na knoflík a třikrát sochu obskákat po jedné noze.

Dalším opakovaným turistickým  cílem se stal  hotel  Alm (nyní urbex), nacházející se Na Polomu (805 m.n.m.). Bylo velmi dobrodružné a zároveň i smutné  spatřovat  v těchto troskách křehkost a pomíjivost všeho… Vyguglila jsem si pak, jak tato (kdysi krásná) budova v letech minulých vypadla a žila. V roce 1887 zde byla postavena kavárna Alm.  V roce 1905 kavárnu navštívil král Eduard VII. Trávíval čas na nedalekém golfovém hřišti, které zde i otevíral. Mimochodem golf hraje v rozvoji a historii Mariánek důležitou roli. Na zasněženém hřišti místo golfistů v čase mého pobytu řádili běžkaři. Ale opět ještě chvíli zpět v čase. Z kavárny byl v roce 1913 postaven patrový hotel. V roce 1937 se tu stavil na kávu prezident Eduard Beneš. Po druhé světové válce byl hotel již s názvem Polom znárodněn a později se stal domovem důchodců. Protože objekt nebylo jednoduché v zimě vytápět a neinvestovalo se do něj, po pár desítkách let začal chátrat. Po roce 1995 byl zpustošen a vykraden. Po roce 2003 začala  přestavba, ale nebyla dokončena a budova se  opět rozpadá.

Parádním výletem je Kladská, lovecká osada  z roku 1875. Nachází se 9 km od Mariánských lázní.  Stojí zde bývalý lovecký zámeček knížete Schönburga-Waldenburga. Kolem nedaleké vodní plochy Kladský rybník  vede národní přírodní rezervací Kladské rašeliny nově opravená 2,3 km dlouhá naučná stezka. Pro veřejnost byla zpřístupněna 14. září  1977 a patří tak k nejstarším naučným stezkám v České republice. Dřevěný povalový chodníček, tvořící cestu, je vybaven lavičkami a 14 informačními panely. Atraktivní území, pokryté námrazou, bylo soustem pro oči a odměnou za nachozené kilometry. Tuto odměnu jsem si navýšila o svařák v Restauraci u Tetřeva a vyrazila na cestu zpět, abych se místními lesními stezkami za světla vrátila zpět na základnu.

Dalším možným cílem cesty je Přírdní rezervace  Smraďoch. Název má tohle rašeliniště, vyskytující se v oblasti tektonického zlomu, právem. Z nitra země tu trhlinami vyvěrají  plyny a minerální prameny. Na povrch proniká z mofet (malých bahenních sopeček)  smrdutý sirovodík a oxid uhličitý. Tahle činnost je pozůstatkem sopečné činnosti z dávných dob.

Nedaleko od smradlavého Smraďochu se nachází Farská kyselka. Ve výšce 767 m.n.m.  zde ve vyzděné šachtě, umístěné v altánu, vyvěrá mňamkový minerální pramen.

Ještě na chvíli do centra:

Kousek nad centrem Mariánských Lázní se nachází Boheminium, čtvrtý největší park miniatur v Evropě. Park vznikl v roce 1999 a postupně  se rozrůstá. V současnosti se tu nachází  75  detailně propracovaných modelů  českých památek. Postaveny jsou v měřítku 1:25.  I když bylo velmi mrazivo, s kamarádkami jsme si na ploše 6 hektarů,  perfektně  vsazených do přírody,  dosyta užily průlet Českou republikou.

Při procházkách městem jsem obdivovala překrásné a rozmanité architektonické budovy. Procházela jsem se sady Václava Skalníka a dalšími parky. Topem Mariánek je  Kolonáda Maxima Gorkého  se  zpívající  fontánou, která však v lednu netryskala ani nezpívala, protože byla  „uložena“ do zimního spánku. V přilehlém pavilonu Křížového pramene se daly čepovat různé druhy pramenů. Do křížového (kdysi „slaného“) jsem se raději nepouštěla. Protože byla velká zima, odměňovala jsem se ráda svařáčkem. V místních obchůdcích se  dala zakoupit lázeňská oplatka. Místní divadlo ani kino jsem nevyužila.

Tři týdny utekly jako voda. Na Moravu jsem se vracela neskutečně obohacena zážitky ze zdejších přírodních krás, z pokladů v podobě minerálních pramenů i z výjimečné architektury budov lázní (hotelů a rezidenčních budov), kolonád, pitných hal  i obytných domů.  

Poděkování Libušce a  paní Štěpánce, poděkování MUDr. Pavlu Knárovi.

Pozdravy (s přáním pevného zdraví) všem spřízněným dušičkám:-)

Poděkování zaměstnancům hotelu  Svoboda za výbornou péči, příjemné vystupování a  vynikající stravu !!!