MADEIRA - KRÁLOVSKÉ CESTY Curral das Freiras „Údolí jeptišek“ a Caminho da Entrosa do São Cristóvão

Kromě výletů podél levád jsme se měli možnost procházet i po Královských cestách (Caminho Real). Jsou to místní historické kamenné stezky, budované od 16.-19. stol. Pozemní tepny propojovaly přes horský terén části ostrova a sloužily k přepravě zboží a přesunu lidí. Tenkrát byly tyto cesty bezpečnější než plavby po moři.

Pobřežní trek z Arco de São Jorge do São Cristóvão (na 1,7 km/klesání 300 v.m.)

Cestou z poloostrova Ponta de São Lourenço nás pan řidič převezl do farnosti Arco de São Jorge. Odtud jsme vyrazili po dlážděné královské cestě Caminho da Entrosa (červená - CRB). Vinula se podél drsného severního pobřeží Madeiry. Z výšky 380 m. nad Atlantikem jsme si užívali parádních výhledů na strmé útesy, padající do oceánu, na sílu příboje narážejícího do skalisek… na tu neskutečnou energii vody. Některé vizuální vjemy jsou pro mne slovy jen těžko popsatelné. Pár desítek metrů nad touto vřavou jsme před sebou viděli terasovitá políčka, vinice a sady Boa Ventura. Tato kratičká cesta byla z mého pohledu neskutečně malebná a také lehce adrenalinová, díky prudkému klesání po starých kamenných schodech, vytesaných do skalní stěny. V restauraci São Cristóvão s vyhlášenou vyhlídkou jsme se, bohužel, nezastavili, škoda.

 

Vereda do Curral das Freiras (CR27, VV) - Údolí jeptišek

Další nádherná královská cesta nás zavedla do Údolí jeptišek (Curral das Freiras), jedné z nejizolovanějších a nejmalebnějších vesnic na Madeiře. 

Místo se nachází v samém srdci Madeiry a vypadá jako obrovský, hluboký, uzavřený kráter. Ze všech stran je chráněno horami. Nejnižší bod se nachází ve výšce 380 m.n.m. a nejvyšší vrchol měří 1 443 m. Kromě Curral das Freiras (635 m.n.m.) jsou ve svazích rozsety i další malé vísky.  

Název této obce je dle legendy spjat s dramatickými historickými událostmi. Když v roce 1566 napadli francouzští piráti hlavní město Funchal, utekly se jeptišky z kláštera Convento de Santa Clara schovat právě sem. Prý si s sebou odnesly církevní relikvie a klášterní zlato, aby je uchránily před vypleněním. Kdo ví… Tehdy se obec jmenovala Curral da Serra  (což znamenalo ohradu pro dobytek). Po příchodu jeptišek postupem času začalo být místo známé jak Curral das Freiras, tedy „salaš jeptišek“. Údolí bývalo téměř nepřístupné, zásoby zboží se sem dopravovaly na zádech oslíků. Odtud tedy pochází i název dlážděné klikatice Vereda do Curral das Freiras, označované též jako Caminho das Voltas. Oslí stezka byla do roku 1959 jedinou pozemní spojnicí mezi vesnicí a zbytkem ostrova.

Autobus nás dovezl na vrchol Eira da Serrado (1006 m n.m.). Stojí zde hotel, restaurace, kavárna a prodejna suvenýrů. Asi 10 minutová cesta z parkoviště nás přivedla na vyhlídku Eira do Serrado. Už během této kratičké chůze se nám otvíraly nádherné obrazy. Z výšky 1 095 m n. m. jsme si pak užili panoramatických výhledu na rozeklané štíty hlavního masivu Madeiry i do hlubokého údolí Curral das Freiras. Následoval asi 50 minutový sestup po již zmíněné „oslí stezce“. Cesta klesala po úbočí hory v nekonečných serpentinách. Velmi často jsem zastavovala a kochala se. Skoro každá zatáčka otvírala nové pohledy do úchvatné krajiny.

Curral das Freiras má v současnosti asi 2000 obyvatel. Spojení se světem jí zajišťuje poměrně nová silnice a tunel. Nahradily historickou cestu, která byla nebezpečná.

Obyvatelé žijí ze zemědělství, z chovu dobytka a z cestovního ruchu. Kdysi zde začaly jeptišky pěstovat jedlé kaštany a višně. V současnosti je pěstování kaštanů hlavním pilířem místní ekonomiky i gastronomie. Vyrábí se z nich téměř vše - likéry, pivo, chleba, sladkosti, mouka, džemy, marmelády, med. Klikatý trek jsme zakončili v místní restauraci a ochutnali zde kaštanovou polévku a chlebík.