Krajinou a dědinami chřibského podhůří - 2.Těšnovice a Trávník

Od hřbitova ve Velkých Těšanech to mám po silnici k místnímu památnému stromu mírným stoupáním asi 10 minut chůze. Sem tam okolo projelo auto a z boku se mne snažily do příkopu srazit občasné poryvy vichru. Ten ale určitě nedosahuje intenzity svého bývalého kolegy, který notně „očesal“ památnou Těšanskou lípu. Přitom to byl ještě nedávno krásný, zdravý a majestátní strom s požehnaným stářím více jak 370 let.Výška koruny dosahovala 28 metrů a za dobrého počasí bývala lípa viditelná až ze sv.Hostýna. Roku 2004 přihlášena do soutěže „Stromy Kroměřížska“, v níž zvítězila. V témže roce vybrána Zlínským krajem jako „Strom roku“ a v tomto celostátním soutěžním klání se umístila na 4.místě. Koruna lípy poškozená větrem byla bohužel před časem ořezána a nyní je (mírně řečeno) hodně „asymetrická.“

V minulosti kolem ní putovali na svých povozech formani a rádi se zde zastavovali na odpočinek v jejím blahodárném stínu. Dnes kolem rovněž projížději povozy (ale ty moderní s koňmi pečlivě ukrytými pod kapotou vozu), jenže ty okolo po silnici jen prosviští, aniž by tu některý zastavil.

Před lípou stojí starý kříž z půli 19.století. Označuje místo, kde byli pochovány oběti cholery a také padlí v prusko-rakouské válce v roce 1866.

 

 

Za památnou lípou mne čekalo ještě 400 m stoupání a poté jsem se ocitnul na holém návrší, z něhož se do tří světových stran otvíral na okolní krajinu úžasný panoramatický výhled. Návrší spadá do lokality Ostré hory, která je výběžkem nedaleké zalesněné Obory (322 m). Na temeni kopce je umístěna velká kupa hnoje, jež je sice prosta příslovečné „vůně domova“, ale stejně bylo lepší popojít o kousek dál k dřevěnému kříži s obrázkem Panny Marie Svatohostýnské, odkud už výhledovému panorámatu nic nebránilo.

A to je tedy opravdu fantastické: vlevo jsem viděl část vrchu Obora spolu s u silnice stojící věží, pode mnou ohromné plochy lánů spadajících k blízkým Těšnovicím a Trávníku a za nimi ohromnou výseč nížiny Pomoraví mezi Tlumačovem, Hulínem a Kroměříží s mnoha sídly, přičemž tím největším odtud viděným je Holešov. Pozadí je zleva doprava doplněno kulisou Podbeskydské pahorkatiny a impozantní hradbou Hostýnských vrchů i s tím nejznámějším kopcem, který dal vrchovině jméno.

 

 

Chvilku jsem se zdržel focením malebně zvlněných polí, a pak už po silnici klesal do větší obce Těšnovice, z jejíž zástavby vysoko vyčuhovala věž zvonice místního kostela. Ještě než jsem sešel k vesnici, ohromil mne pohled vlevo na nedaleké centrum Kroměříže... a řeknu vám, že jsem takhle z výšky „hanácké Atény“ viděl poprvé v životě!

 

Těšnovice jsou dnes místní částí Kroměříže vzdálené 4 km a žije zde 410 obyvatel. První písemná zmínka o vsi pochází z kupní smlouvy olomouckého biskupa Jindřicha I.Zdíka z roku 1311. V následujícím století byla rozdělena na dva díly: první byl lenním statkem biskupa a druhý svobodným dědickým statkem.

 

 

Po sestupu do obce jsem se už věnoval místním pamětihodnostem.

Na jejím východním okraji stála u křižovatky hlavní silnice do Velkých Těšan a úzké silničky do Trávníku zajímavá, byť dosti omšelá, socha Panny Marie. Pak jsem kráčel hlavní silnicí do centra obce a strany ulice lemovala nejen novodobá stavení, ale i staré grunty. Vlevo jsem nahlédl do zahrady hezkého domu s fasádou ozdobenou sgrafity, kde stála dřevěná plastika dravého ptáka a miniaturní maketa jakéhosi hradu.

Další stavením byla „Hospůdka na hotelu“ a za ním stála hned u cesty barokní socha sv.Jana Nepomuckého. Od ní vedla odbočka k památkově chráněnému areálu kostela a před vstupem dovnitř se tyčil hezky renovovaný kamenný kříž. Vyrytý nápis na jeho zadní straně hlásá, že zde byl na náklady manželů Františka a Františky Šiškových z Hrubo Těšan umístěn roku 1897. (To „Hrubo“ je zřejmě hanácká zkratka, ale chyba to není – vždyť v minulosti obce namísto slova „velký“ používali přídavné jméno „hrubý.“)

Areál kulturní památky kromě kostela Sv.Petra a Pavla zahrnuje také samostatně stojící hranolovou věž zvonice, opevnění chrámu s opěrným zdivem a barokní sochu sv.Floriána.

Svatostánek je v kronikách poprvé zmiňován Léta Páně 1344, kdy byl papežem Klimentem VI. těšnovický farář Jaroslav povýšen na olomouckého kanovníka. V análech se také dočteme, že roku 1403 tu v Těšnovicích stávala i tvrz (zanikla za husitských válek) a že k faře přináležel hospodářský dvůr.

Ve třicetileté válce byl kostel Švédy vydrancován. Ti ukradli i zvony a vypálili faru. Oprava toho všeho se protáhla na více jak sto let a roku 1741 byl chrám znovu vysvěcen. 1802 jeho jižní stěnu ozdobily sluneční hodiny. Roku 1861 byla věž zvonice, vzdálená od chrámu sedm metrů, navýšena a před koncem 19.století se obnovy dočkala i její báň. Zhruba o dvacet let později zbudována křížová cesta.

 

Kostel sv.Petra a Pavla patří u nás k nejstarším venkovským chrámům a zachovalo se v něm původní pozdně románské až gotické jádro. Je jednolodní a stojí uprostřed plochy zrušeného hřbitova. Ten byl obklopen ohradní zdí s cihlovou korunou a z hlavní ulice v centru obce je i dnes možno si prohlédnout její část zpevněnou opěráky. Do zdi byla vetknuta solitérní zvonice a bývalá márnice. Po renesanční přestavbě se chrám v polovině 18.století dočkal venkovní barokní úpravy, kterou nese dodnes.

Interiér je bohužel krom doby, kdy se zde slouží bohoslužby, nepřístupný, takže si jej běžný návštěvník prohlédnout nemůže. Což je škoda, protože např.pohled na kruchtu nesenou dvěma pilíři a podklenutou třemi poli křížové klenby bych určitě ocenil...

Pod kostelním areálem jsem minul „Hostinec Na Tvrzi.“ Opravdický týn se v Těšnovicích pod chrámem skutečně vypínal, jenže zanikl za husitských válek a část jeho zdiva byla později použita na přestavbu svatostánku. Naproti pohostinství stojí několikapatrová budova ZŠ a MŠ, v objektu se nachází i místní knihovna.

Za školou jsem přes plot omrknul malý hřbitov a po chodníku a schodech sestoupil do mělkého údolíčka se zástavbou. Okolo novějších řad domů výstup na protější hřeben a odtud mne polní cesta přivedla k silničce do Trávníku, kde naproti vodojemu stojí památkově chráněný kamenný sloup Madony s dítětem.

(Z památek, jež jsem v Těšnovicích tentokrát neviděl a mohl si je prohlédnout jen na obrázcích, to byla hezká (rovněž památkově chráněná) kaplička z 18.století, stojící na severozápadním konci obce... a pak větrný mlýn holandského typu, který jest veřejnosti nepřístupný. Ukrývá se na zalesněném návrší severně od dědiny a má soukromého vlastníka.)

Od sloupu s Madonou moje další trasa vedla klesáním do obce Trávník.

 

Vesnice se 600 obyvateli leží 4.5 km jihovýchodně od Kroměříže u potoka Dolní Kotojedka. V análech se o ní první zmínka objevuje LP 1283 na listině biskupa Dětřicha, jíž potvrzuje darování vsi paní Budislavou (vdovou po Křížovi z Rataj) pannám augustiniánským u sv.Jakuba v Olomouci. O něco později v dalším listu tentýž biskup povoluje měšťanům z Kroměříže, by v okolí vsi Trávníku vykáceli lesy a založili louky a role. Přes obec v současnosti vede hlavní silnice z Kroměříže přes Kvasice do Tlumačova.

 

V Trávníku se nachází několik pamětihodností, honosící se titulem kulturní památky.

 

Tou první je kříž z roku 1719 stojící na konci vsi u hřbitova. Ten jsem neviděl, zato si ale mohl prohlédnout další památný krucifix u křížovatky polních cest na jihozápadním okraji dědiny. Vznikl roku 1782 a skládá se z vyššího a masivního pískovcového hranolu (ve funkci podstavce), na němž je vytesán reliéf Panenky Marie se svatozáří, kalichem a zkříženými oštěpy. Vlastní kovový kříž vystupující ze soklu je kovový a poměrně malý.

 

Pak už jsem se ocitnul u hlavní silnice, kde byl naproti „Hospůdce Na Tahu“ umístěn Pomník padlým I.světové války.
Na parčíkově upraveném prostoru trávnické návsi si pak prohlédl zajímavé sousoší Piety. Spočívá na masivním kamenném podstavci, který spolu se sousoším vznikl roku 1896 a na náves do Trávníku vše přestěhováno v roce 1934.

Nedaleko odtud stojí hranolová zvonice s bělostnou hladkou omítkou, krytá jehlancovitou plechovou střechou. Stěny všech čtyř stran jsou členěny vždy jednou nikou se svatým obrázkem a oknem zvonového patra.

Po prohlídce jsem se vrátil k hlavní silnici a protože do příjezdu spoje zbývala téměř půlhodina, zamířil jsem k již zmíněné restauraci. Sympatické stavení navozovalo dojem motorestu, kde jsou po celý den k dostání teplé pokrmy a otevřeno je již od dopoledních hodin... jenže opak je pravdou!

K jídlu jsou zde údajně nabízeny pouze produkty studené kuchyně a Tom´s pizza a navíc je hospůdka denně otevřena až od 17.hodiny!

No nic, takže jsem musel žízeň zahnat pouhou myšlenkou... a navíc při čekání na zpožděný bus pochodovat u zastávky semo tamo jak střelený, protože její střechu právě natírali a nebylo zde možno ani na lavičku usednout!