Jedeme na Posázaví - 12. den/1. část – Zruč nad Sázavou – zámek a zámecký park, Kolowratská věž, NS Zručským zámeckým parkem a Zručská NS k rozhledně

Po půlnoci vytahuji opět peřinu, naštěstí jsem ji nechala v pohotovostním režimu. Horko tedy nebylo, ale i tak se mi tady pod hrází Švihovské vodní nádrže nespalo nejlíp. Ráno mne bolí hlava, určitě dojde ke změně počasí. Vstáváme už před osmou, což je na Otu hodně brzy. Venku už však sluníčko pěkně praží.

Po ranní koupeli se jdeme nasnídat. Když chci dát nabít tablet do autozásuvky, zjišťujeme, že nefunguje. Už se nám to jednou stalo, stačí vyměnit pojistku. Jenže Ota ji hledá marně. Snad na pumpě něco budou mít. V začínajícím horku by bylo špatné přestat chladit.

Naštěstí auto vrhá dostatečný stín, takže se můžeme ve stínu nasnídat. V rádiu varují před silnými bouřkami a přívalovými dešti skoro po celé republice, a to od odpoledne až do neděle večer. Máme se tedy na co těšit. Snad dopoledne vyjde procházka okolo zručského zámku, po zámecké zahradě a přes vyhlídky okolo Zruče a Sázavy.

Benzina je naštěstí kousek od centra, neznamená to pro nás téměř žádné zdržení. Dokonce i pojistky měli.

Parkujeme u kostela, jdeme k zámku. Chladící tašku jsme z autozásuvky zapomněli vyndat. To jsme si uvědomili asi po dvou hodinách. Naštěstí máme novou baterku, nejsme na samotě, startovací kabely máme. Tak snad to dobře dopadne. Aspoň se jídlo vychladí. Pokračujeme dál podle plánu.

Zámek ve Zruči nad Sázavou je hezký, stejně jako zámecká zahrada. První písemná zmínka o zdejším hradu je z r. 1335. Majitelé hradu se často měnili. Někdy kolem r. 1550 byl renesančně přestavěn. Ani pak ho nikdo dlouho nevlastnil. Po požáru r. 1781 byl částečně opraven, ale až za sto let – na poč. 80 - 90. let 19. století ho kopil nový majitel - zbohatlý podnikatel železničních staveb Jan Johann Schebek. On a později i jeho syn Adolf na základech zchátralého renesančního objektu postavili nový zámek v novogotickém slohu. Zbořili i část hradeb. Po r. 1948 o zámek přišli a město zde zřídilo kanceláře. V 90. letech 20. století jim byl vrácen. Dnes zde má sídlo Městský úřad. Část interiéru je zpřístupněna veřejnosti.

Okolo zámku je park, který byl někdy kolem r. 1894 téměř současně s přestavbou zámku upraven. Najdeme tam zbytky pseudogoticky upravených hradeb a bašt. Vede přes něj naučná stezka Zručským zámeckým parkem, kterou bychom si rádi prošli. Auto necháváme na parkovišti u hřbitova a kaple sv. Jakuba Většího z r. 1852.
První zastavení je u vchodu do zámeckého parku, tam je také plánek NS. Nějak nevíme, kde začít. Proti vchodu je kostel Povýšení svatého Kříže. Přesná doba jeho založení není známá. První písemná zmínka je z r. 1328 současně s první zmínkou o městě samotném. Svoji dnešní podobu získal v 19. století při přestavbě po požáru. Ve věži kostela se dochovaly románské klenby. Jižní vchod a presbytář jsou gotické. Nejstarší památkou je cínová křtitelnice, kterou kostel získal r. 1603.

Procházíme parkem okolo jezírka baronky Emmy, které vzniklo na místě vodního příkopu. Na jeho břehu je altánek, kde baronka často trávila volný čas. V parku má sochu Jan Johann Schebek – král železnic, jak mu často říkali (zakladatel rodu Schebků na zdejším hradě). V parku je více než 40 různých druhů dřevin. Nejstarší jsou Kolowratský dub a Kalenická lípa, které zde stály ještě před založení parku r. 1834.

Do zámku nechceme, ale chceme se podívat do téměř 20 metrů vysoké Kolowratské věže, která se ve středověku využívala jako hradní hláska i jako sklad zbraní. Nyní je přístupná jako rozhledna, odkud je vidět zámecký park, město s Posázavskou dráhou, řeka Sázava i rozhledna Babka. V jednotlivých patrech se děti interaktivní formou seznámí s historií, dobovými nástroji a zbraněmi. Jdeme zjistit do pokladny zámku, kdy je věž přístupná. Prohlídky jsou hromadné, naštěstí časté, tak ani nemusíme dlouho čekat.

Parkem prochází i naučná stezka Zručská stezka k rozhledně, takže máme neustále co číst.

Najednou přicházíme k velkému cihlovému areálu, kterého jsme si všimli již při příjezdu k zámku. Dlouho nechápeme, co to je. Zdá se, že vše je opuštěné, že snad tu nemáme ani co dělat. Až v jeho centru objevujeme informační tabuli. Jsme ve Zručském dvoře, který zabírá 16 000 m2. Tento velkostatek byl součástí panství rodiny Schebků a zámek zásoboval vším potřebným. Byly zde úřednické budovy i byty šafáře a dalších obyvatelů velkostatku, lihovar, stáje pro koně, vepřín, drůbežárna, kovářská dílna, stodoly pro uchování sena. Do současné podoby byl areál upraven v letech 2014 – 2015, je zde Vodácké muzeum, sídlí tu i několik firem, konají se zde i různé kulturní akce. Dokonce zde mohou návštěvníci zámku i parkovat. Od severu je sem vjezd (tam je i zastavení NS), jenže o této možnosti nikde informace není. V sezoně je tady otevřené asi i občerstvení. V červnu však bylo zavřeno.

Z parku odcházíme po Zručské stezce k rozhledně. K rozhledně Babka, která je od zámku na sever, nejdeme, tam jsme byli včera. Další vyhlídka je však na severovýchodě na kopci na skalách nad Sázavou. Cesta je zhruba 0,5 km dlouhá, vede ve stínu, ale i tak je dusno. Kdyby nahoře byla rozhledna, byl by Ota nadšen, takhle má do nadšení hodně daleko. Navíc vyhlídka je na mapy.cz označená dřív, než je ve skutečnosti. To už si myslím, že stromy brání ve výhledu a tak už ani není poznat, kde ta vyhlídka je. Samozřejmě Ota brblá, ale pokračuje. Po chvíli jsme přece jen na planinku na skále došli a otevřel se nám hezký pohled na město, řeku i železniční trať. Naštěstí.

Scházíme stejnou cestou a pokračujeme po NS. Mám dojem, že snad ani není značená (nebo nedostatečně), tak trasu kontroluji na tabletu na mapy.cz. U tenisových kurtů je otevřená hospůdka. Konečně Ota ožil - dává pivo, já limču. Tam se mi podařilo na wifi zjistit, že pršet bude hlavně v noci a zítra. Nad námi černající se mraky tedy snad nic neznamenají.

Došli jsme okolo řeky zpátky k zámku a přecházíme na NS Zručským zámeckým parkem. Její část je nazvána Barončina stezka – tudy ráda chodila baronka Emma Schebková. Na ní je také místo s vyhlídkou na město a také na řeku a železniční trať. Na této jižní straně zámku jsou patrné zbytky původního opevnění. Polokruhová bašta, kterou procházíme, však není z doby středověku, ale byla postavena až koncem 19. století.

Procházku jsme docela natáhli, jsou dvě hodiny, máme hlad. Zašli jsme jen vypnout tašku z autozásuvky a jdeme na oběd. V zámecké restauraci nabízí hotovky v ceně od 145,- do 160,- Kč. Na tak hezké prostředí je to slušná cena. Perfektně jsme se najedli, dokonce i auto nastartovalo. Tak to máme skutečně štěstí. Už jsme ani nedoufali. Aspoň bez zdržení můžeme pokračovat do Zbraslavic.

Jedeme na Posázaví - 12. den/1. část – Zruč nad Sázavou – zámek a zámecký park, Kolowratská věž, NS Zručským zámeckým parkem a Zručská NS k rozhledně na mapě