Itálie - Kalábrie 2008 autem ,5000 km za 10 dní

Kalábrie 2008 autem 5000 km za 10 dní

Někdy v zimě 2007 jsem se po shlédnutí několika fotografií na webech o Kalábrii rozhodl, že prověřím svoje řidičské schopnosti a vezmu celou svoji rodinu na dlouhý výlet kolem celé Itálie až k Sicílii.

Termín naší cesty byl zvolen na 30.4.2008 - 10.5.2008. Výhodou tohoto termínu jsou 2 volné dny navíc. T.j méně dovolené.

Jeli jsme společně dva vozy 3 dospělí a dvě děti a 2 dospělí a dvě děti.

Nejprve jsem se rozhodoval, že bychom mohli procestovat Itálií až na jih a k přenocování využívat kempy, kterých je v Itálii velké množství a jsou poměrně slušně vybaveny. Jakmile jsem však objevil nabídku cestovní kanceláře New dama na ubytování v Kalábrii bylo rozhodnuto. Zatímco ubytování v kempech lze pořídit od cca 20 Eur/noc pro jednu rodinu, nabídka CK byla za 2590-kč na 7 dní .Toto je však cena ne za osobu, ale za apartmán pro 5 osob.

Plán cesty.

Vzhledem k tomu, že vždy chceme využít dovolené na 100% a pobyt v Kalábrii je od soboty do soboty , rozhodli jsme se, že využijeme 3 volné dny navíc.

Naplánovali jsme proto místa, které navštívíme po cestě na místo pobytu a na cestě zpět. Času jsme měli dost, proto jsme v Itálii volili v případě možnosti cestu mimo placené dálnice. Po všech úvahách vznikl tento plán.

1.den

Odjezd 30.4.08 Trasa Brno-Mikulov-A-Wien-Graz-Klagenfurt-Villach-I-Udine-S.Giorgio di nogaro sjíždíme z dálnice -Latisana-S.Dona di piave-Mestre- dále po E55 směr Ravenna - kolem Ravenna na silnici 67 směr Forli - přes Passo di Muraglione - Firenze (Florencie) - dále po staré dálnici směr Émpoli do Pisa.

Pode plánu jsme chtěli odjíždět kolem 19 hod z Brna. Bohužel posádka druhého vozu vyrazila teprve po 19 hod z Olomouce, proto z Brna odjíždíme v 21 hod. Plán cesty najdete zde. Jedeme já s manželkou, moje mamka a dvě dcery 9 a 14 roků. Vozidlo W Caddy je naštěstí dostatečně prostorné , takže není potřeba box. S sebou vezeme běžné cestovní věci, 2*menší stan na přenocování v kempu, karimatky, spacáky. Jídlo máme mražené a uložené v termoboxu. Počítáme s vlastním stravováním v apartmánu a po cestě a na výletech co přijde po cestě. Vzhledem k tomu,že nás čeká přes 5000 km v následujících 11 dnech,volíme pohodové tempo. Po krátké jízdě přijíždíme do Mikulova, kupujeme poslední PHM za 230Kč. Projíždíme volné hranice a na cestě do Vídně se zastavujeme na benzince ( otevřeno nonstop) kde zakupujeme dvě 10 denní dálniční známky. Jedna na cestu tam od.30,4.08 a druhá na cestu zpět od 10,5,08. V 23 hod přijíždíme k Vídni. Cesta je již v tuto dobu prázdná, takže průjezd a další cesta po dálnici směr Graz pokračuje v pohodě. Pro čtenáře, kteří používají vozy s pohonem LPG může být užitečná informace o v té době nově uvedené do provozu čerpačce Agip na A2u městečka Loipersdorf cca 200km od Mikulova(na straně ve směru do Graz, dá se použít i při návratu, pouze se přejíždí dálnice , ideální i pro cesty do Chorvatska či Slovinska ). Seznam LPG stanic v evropě najdete zde. Další Lpg na naší trase je až v Itálii. Při průjezdu Alpami nám začalo silně pršet, což bylo v noci dost nepříjemné. Naštěstí po průjezdu hranice do Itálie se obloha vyjasní. Na druhé čerpací stanici v Itálii doplňujeme lpg a pokračujeme směr Benátky. Času máme dostatek, proto sjíždíme v S.Giorgio di nogaro z dálnice a pokračujeme přes Latisana-S.Dona di piave-Mestre -dále po E55 směr Ravenna . Silnice je perfektní, navíc nad mořem vychází sluníčko. Čeká nás krásný den. Všímáme si domečků kolem silnice. Kolem nich hezké zahrádky. Zajímavé jsou i přejezdy po uměle vytvořených náspech, které oddělují moře. Podobný typ cesty pokračuje i kolem Raenny směrem do Forli. Po projetí Forli se ráz KRAJINY obrovsky změní.

Jedeme údolím řeky Mantone což je zřejmě oblíbené místo výletníků. Divoká řeka, strmé skály, lesy a louky, prostě nádhera. Jedeme v pohodě,proto nás předjíždí množství motorkářů. Je zde i mnoho výletníků na kole. Nádherné pohledy do údolí nás čekají při přejezdu Alpe di San.Bennedeto s vrcholem Passo Muraglion.

Poté již pokračujeme dolů směrem do Florencie. Ve Florencii se nám podaří bez problémů zaparkovat na parkovišti přímo u sochy Davida,odkud je nádherný pohled na celou Florencii a okolí. Máme za sebou více než 1000 km. Vychutnáváme si krásné pohledy na město, hradby a zahrady.

fotky z 1.dne zde

Již nyní je nám jasné, že se sem rádi vrátíme a budeme prohlídce města věnovat alespoň jeden celý den. I z této výšky jsou vidět nádherné mosty a kostely. Po dvouhodinové prohlídce hradeb pokračujeme po silnici směrem k Pise. Podle zjištěných informací jsou památky v Pise soustředěny na jednom místě, proto nebude problém stihnout jejich prohlídku. Po krátkém hledání správné silnice ( pomůckou může být hledat značky s ukazateli FI-LI-PI což označuje spojení FIRENZE-LIVORNO-PISE). Cesta je zřejmě starou dálnicí bez poplatků většinou dvouproudová. Těsně před Pisa se připojujeme na neplacený úsek dálnice E80 a vjíždíme do centra. Značení cesty je na obrázcích věže, proto je orientace dobrá a brzy parkujeme na parkovišti přímo naproti vchodu k šikmé věži. Parkoviště je placené. cca 1eur/hod. Jsou zde i udržovaná WC stejně jako u památek za cca 0,5 eur. Je 15 hod a nádherné sluníčko kolem 25st. Vzhledem k tomu, že je 1.květen je zde poměrně dost lidí. Avšak proti hlavní sezóně je to pohoda.

Vstupné do komplexu památek se neplatí. Platí se pak vstupné v jednotlivých památkách. Jedná se o komplex Šikmá věž, Románské babtisterium a Dóm. Zde se můžete podívat na fotografie z Pisse. Bohužel zde bývá dost lidí a vstup na věž je limitován, proto se může stát,že budete čekat i několik hodin. V 16 hod prodávali vstupenky na 19 hod. Protože jsme chtěli dojet až do Říma ještě večer pohled z věže jsme neabsolvovali. Přesto zážitek z nádherně udržovaných památek v kontrastu s neskutečně zeleným trávníkem a modrým nebem stál za to.

Prohlídka Pisse se protáhla do 19 hodiny. Začala se projevovat únava z dnešní cesty. Podle plánu jsme chtěli nocovat v Římě v kempu Tiber .Tento kemp jsem si vybral na mnohá doporučení jako výchozí bod našeho jednodenního pobytu v Římě.

Naštěstí v Itálii není problém najít i v tuto dobu otevřené kempy, proto jsme se rozhodli naši cestu pro dnešní den zakončit dříve. Na cestě z Pisse do Livorna jsme kemp nenašli. V Livornu jsme však již byli úspěšnější. Téměř na konci Livorna u moře se nachází kemp Miramare. Bylo 20 hod 30min končíme.

Plán na zítra měníme. Do Říma cca 3 hod cesty. Nevíme kde parkovat, jak se dostat do centra.Vyjedeme ráno kolem 8 hod a podle situace uvidíme zda prohlídku Říma nezrušíme. Za jediný den bylo zážitků až,až.

2. den Řím 2000 let historie za 6 hodin

3 . den zapáchající Neapol a průzračné moře v Diamante

Vyjíždíme po 3 hodině po dálnici E 45, od Neapole je tento úsek neplacený, směrem na Salerno. Silnice jsou prázdné, kvalita však odpovídá spíše dálnici D1 v některém ze starších úseků. Dálnice vede středem Itálie přes Apeninské pohoří. Je zde množství mostů,tunelů a zatáček. Rychlost je většinu cesty omezena na 100 km/hod. Nástup na apartmán plánujeme kolem 3 hod. odpoledne. Máme dostatek času, proto se rozhodujeme, že se pojedeme podívat k Tyrénskému moři do známého střediska Scalea a pak podél pobřeží na jih. Ještě pár zastávek na odpočinek. Po východu slunce je jasné, že nás čeká opět krásný den. Krajina kolem dálnice je úžasná. Na jedné straně hory vysoké 2000 m , na straně druhé příkrý svah s neviditelným dnem. Na sjezdu Mormano sjíždíme z dálnice a po silnici 504 jedeme k pobřeží směr Scalea . Začíná typ silnic, který nás bude provázet dalších 8 dní. Zatáčka za zatáčkou stoupání, klesání. Stále a stále a stále. Šířka silnice akorát na dvě auta. Cesta kolem 40 km nám trvá přes hodinu bez zastávek. Konečně se na obzoru objevuje pohled na moře. Stejně trvá dalších 20 minut než sjedeme až k pobřeží těsně u městečka Scala, které se vypíná na kopci. Odbočujeme na jih podél pobřeží a po silnici č.18 pokračujeme směr Diamante. Po 10 minutách zastavujeme a jdeme se poprvé seznámit s místním mořem. Jsme ve středisku Santa Maria de Cedro. Sezóna v této oblasti začíná až koncem května. Plže jsou úplně prázdné. Písek je již rozehřátý. Zkoušíme teplotu vody. Odhaduji kolem 18 st. Začínám trochu pochybovat zda se budeme na dovolené koupat. Další naší zastávkou se stává turisticky atraktivní středisku Diamante. Pojedete li do Kalábrie vlastním vozem rozhodně doporučuji se zde zastavit. Krásná promenáda nad pobřežím, nádherné pláže, palmy a tropické rostliny. Zde se můžete podívat na webcam z promenády.

Po dalších 15 km jižně ve městečku Belvedere Marttimo odbočujeme zpět do hor silnice č.105, abychom křížem přejeli Itálii na její východní pobřeží . Ihned po ujetí 10 km je jasné, že nás čeká další série zatáček. Stoupáme od moře až do výšky kolem 1200 m.n.m. Na vrcholcích hor jsou vidět zbytky sněhu. Přejezd se protahuje neskutečně dlouho. 60 km k dálnici jedeme 2 hodiny. Je 14 hodin a nás čeká ještě asi 70 km do cíle. Po přejetí dálnice se ráz KRAJINY úplně změní. Jedeme údolím podél říčního koryta směrem na Sibari. Kolem jsou sady s ovocnými stromy. Rostou zde především pomeranče, mandarinky , ale i třešně a jablka. No a samozřejmě olivy. Blížíme se k moři. Teplota vystoupala na 29 st. Za 30 minut jsme již u Jónského moře. Odbočujeme na E90 . Projíždíme kolem města Rosano. Zde poprvé poznáváme, že místní města i vesnice mají většinou dvě části. Jedna část je přímo na pobřeží "Mare", druhá například až 5 km od pobřeží v horách. Proto například místo našeho pobytu městečko Mandatoriccio mare jsem na mapách nenalezl. Naštěstí jsme dostali dobré instrukce jak najít naše apartmány. V 15 30 přijíždíme k našemu apartmánu. Konečně na místě. Celkový dojem je velice dobrý. Dostáváme dvoupokojové apartmány s komplexně vybavenou novou kuchyňkou. Také Wc a koupelna září novotou. Nádherná je také vrchní terasa, která slouží i pro vedlejší apartmán. Je odtud nádherný výhled jak na moře tak i na hory. Jedinou menší kaňkou je nevyčištěný bazén. Posléze dostáváme informaci, že bazén bude vyčištěn v pondělí dopoledne. Jak můžete posoudit na fotografiích vše dopadlo na výbornou. Je zde taká výtah, takže i když bydlíme ve druhém patře, je vyložení věcí otázkou chvilky. Po dlouhé cestě jsme naprosto nadšeni a po odpočinku se jdeme podívat po okolí a k moři. Vesnička Mandatoriccio mare je asi 2 km dlouhá . Z našeho apartmánu procházíme zahradami s podobnými budovami. Je květen a zde v Kalábrii vrcholí jaro. Zahrady jsou plné rozkvetlých keřů a rostlin. Tráva je krásně zelená, všude plno palem a tropických stromů. Po 200 m přicházíme k moři. Fouká mírný vánek od moře, tvoří se malé vlnky. Voda je nádherně čistá. Pláž je částečně písečná, částečně oblázková. Je zde úplně prázdno. Otázku zda se bude dát vůbec koupat první vyřeší naše děti. Nejprve zkouší vodu chůzí kousek od břehu. Po pár minutách se nejmladší odhodlá ponořit. Čekal jsem , že hned vyběhne zpět, ale úprk se nekoná . I když je již pozdní odpoledne je vzduch a vánek teplý. Máme jasno. Zítra jdeme na to.

fotky z 3. dne zde

4.den poznáváme Kalábrii, vesničky potomků pirátů

Ráno vstáváme kolem 9 hodiny. Sluníčko už vyšlo a nás budí zpěv ptáků. Stačí jediný pohled na moře a hory a je nám jasné, že nás čeká nádherný den. Už teď je teplota přes 23 st. V pohodě posnídáme a jdeme odpočívat k moři. Na pláži jsme kolem 10 hodiny. S námi je zde pouze jedna další česká rodina a pár Italů, kteří dorazili na víkend. I když je náš apartmánový dům téměř zaplněn, je zde převážná část ubytovaných, kteří si přivezli kola. Dopravu, včetně kol, samozřejmě organizovala Ck. Místní terény jsou však určeny především pro zdatnější cyklisty. Přesto se domnívám, že v rámci dalšího zkvalitnění nabízených služeb by mohla Ck nabídnout půjčování kol. Slunce pálí stále víc a víc. Teplota na slunci je hodně přes 30 a také po písku se již nedá chodit bez obuvi. Po krátkém zaváhání vstupuji do vody. Voda má odhadem 20 st. Dodávám si odvahu a zkouším první tempa. Až se divím jak rychle se dá přivyknout. Určitě je to tou nádherně průzračnou vodou. Zaplavu si asi 15 minut a vycházím ven. Všechno v pohodě bez známek chladu. Za dalších 15 minut je takové horko, že koupel rád opakuji. Mohu říct, že jsem měl velké obavy zda se dá někde v Evropě koupat začátkem května. Nyní mohu potvrdit na vlastní zkušenost, že to není žádný problém. Po dlouhé cestě je poležení na pláži příjemným relaxem. Ze zkušeností dalších dní však doporučuji rozhodně nepodcenit používání opalovacích krémů. Slunce má velkou sílu a někomu stačí opravdu málo, aby i v této roční době měl zkaženou dovolenou kvůli spálení. Vzhledem k tomu, že jídlo jsme si připravili již doma ,ušetříme nyní hodně času. ( měli jsme uvařená jídla , zmražená ve vaničkách . Za dvoudenní cestu se pouze mírně rozmrazily. Apartmány jsou velmi dobře vybaveny a není problém uložení jídla v Lednicích a jejich následná příprava ) mohli jsme nyní odpočívat tak dlouho , jak jsme uznali za vhodné. Je také samozřejmě možné objednat např. polopenzi. V rezidenci je nově vybavená kuchyně a dle názorů lidí , se kterými jsme mluvili, byla úroveň stravy velmi dobrá. Odpoledne opět k moři, ale již nyní je nám jasné, že pouze ležení na slunci nám dlouho nevydrží. Z pláže je v nedalekých horách na vrcholku skal vidět nějaká vesnička . Od moře vypadá spíše jako orlí hnízdo. Díváme se do mapy a zjišťujeme , že se vesnička jmenuje San Morelo . Cestu odhadujeme na 15 km . Máme auta , za chvíli tam budeme. Vyjíždíme kolem 17 hod. Odbočujeme na silnici 106 směrem na Cariati. Po ujetí asi 2 km odbočujeme Doprava. Značka zde není, ale vypadá to, že cesta směřuje do vyhlédnuté vesnice. Projíždíme několik zatáček a po ujetí 5 km cesta prudce odbočuje z našeho směru a nám je jasné, že tudy cesta nevede. Vesnička se tyčí nad naší silnicí na skále. Vracíme se zpět na 106 a pokračujeme směr Cariati. Po 500 m opět odbočka Doprava. Opět bez značky. Tentokráte to už musí vyjít. Jedeme po úzké silnice a stále stoupáme. Slunce již začíná zapadat za hory a my stále jedeme. Snad po 20 minutách vjíždíme hradbami na malé náměstíčko. Nemohu uvěřit, ale i tady je zastávka autobusu. Z hradeb je nyní nádherný pohled na moře. Díky zapadajícímu slunci je barva tmavě modrá až černá. Vstupujeme po úzkých uličkách mezi domy. Takhle jsem si představoval sídlo hraběte Drákuly. Uličky jsou sotva 2 m široké. Kolem domy z kamene. Nikde nikdo, všude kolem ticho. Začíná se smrákat a mi v uličkách naprosto ztrácíme orientaci. Asi po 30 minutách bloudění vidíme dole po sebou silnici, po které jsme přijeli. Schody po kterých sestupujeme se podobají spíše výstupkům ve skále, přesto se nám podaří slézt až na silnici a pak jdeme zpátky k autům. Krásný tip na výlet, ale doporučuji absolvovat přes den. Vracíme se kolem 9 hodiny a už se těším na zítřek.

fotky ze 4. dne zde

5.den Ciro Marina setkání s místními obyvateli

Opět modré nebe již od rána. Pouze vítr zesílil. Po příchodu na pláž zjišťujeme, že se dnes můžeme pořádně vyřádit. Vlny dosahují místy až 1 m a mohutně dorážejí na pobřeží. Pobřeží je zde naštěstí pozvolné a dno většinou písčité. Proto i 10 leté dítě není ohroženo. My starší jdeme dále od břehu a užíváme si boje s vodní silou. Plavání je hodně náročné. Ale tohle např. v Chorvatsku zažijete pouze málokdy. Hned po obědě vyjíždíme na další prohlídku okolí. Rozhodli jsme se, že navštívíme asi 25 km vzdálený přístav Ciro Marina a na zpáteční cestě se stavíme v Cariati.

Jedeme opět na jih a po 30 min odbočujeme doleva k moři a projíždíme ulice Ciro Marina. Jedná se o středně velké město . Podle výzdoby ve městě odhadujeme, že se chystají nějaké oslavy. Projíždíme hlavní třídou až k pobřežní promenádě . I zde jsou přípravy v plném proudu. Staví se tribuny a pódium. V místním kostele právě probíhá bohoslužba, proto je všude kolem mnoho lidí. Posléze vidíme, že jde většinou o starší muže. Všichni jsou slavnostně oblečeni. Ženy jsou uvnitř kostela. Procházíme promenádou a míříme do přístaviště. Kotví zde však pouze menší a středně velké rybářské lodě. Procházíme kolem lodí s kamerou. V tom na nás mává jeden z rybářů a ukazuje nám zdálky něco na lodi. Mává na nás. Pochopil jsem, že nám chce něco ukázat a slézám po velkých kamenech dolů k lodi. Na lodi je vidět několik vysušených mořských tvorů. Nafotím několik snímků a italsky děkuji. Gracia. Rybář se usmál a věnoval nám několik exemplářů. S podobnou reakcí místních lidí se v dalších dnech setkáváme mnohokrát. Opravdu stačí několik základních slov Italsky a po otázce odkud pocházíte odpovědět Čekoslovakia. Označení země jako Czech jim mnoho neříká. Bohužel s angličtinou zde mnoho nepochodíte. Ale domluvili jsme se vždy. Je zde i pár marketů se slušnýma cenama. Odjíždíme zpět do Cariati.

Za prohlídku stojí hlavně stará historická část za silnicí směrem do hor.

Zatímco dole u moře je to samý obchůdek, restaurace a apartmány, nahoře na hradbách se opět ocitnete o několik století zpět. Rozhodně doporučuji prohlídka této části městečka. Vracíme se domů. Na zítra plánujeme velký výlet kolem pobřeží Kalábrie. Uvidíme Etnu na Sicílii? Dostaneme se až do Tropei? Vyjíždíme ráno po 6 hodině.

6.den celodenní výlet po pobřeží kolem Kalábrie

Vyjíždíme v 6 10 pouze 1 vozem v 5 lidech. Ráno nás čeká oblačná obloha a po východu slunce je jasné, že dnes bude ideálně právě na cestování. Jedeme po silnici 106 stejně jako včera. Za chvíli projíždíme kolem Ciro Marina a pokračujeme na Crotone. Crotone je větší starobylé město. Silnice projíždí přímo přes centrum. Doprava zde značně zhoustla. Před námi je dlouhá cesta, proto zde nezastavujeme a pokračujeme stále na jih. Po pár kilometrech se po pravé straně na vrcholku objeví maják. Domníváme se , že by bylo zajímavé nafotit odtud pár snímků, proto odbočujeme na příjezdovou cestu. Po zaparkování vozu po 100m pokračujeme pěšky směrem k majáku. V tom proti nám vychází muž kolem 50 let. Zřejmě správce majáku. Po otázce can i foto? se nás nejprve zeptal zda jsme němci. Odpovídáme no czech. Evidentně nepochopil. Přidávám czechoslovakia. Reakce je jasná. Á Pavel Nedvěd a zve nás dál na terasu majáku. Pořídíme snímky místních květin a pohled z majáku. Na to majitel reaguje tím, že utrhne květinu a podává jí manželce. Další ukázka dobrosrdečnosti místních. Italsky alespoň poděkujeme a pokračujeme v cestě. Pláže kolem pobřeží se mění v čistě písčité. Jsou někdy dlouhé více než km .Během chvíle se však pobřeží mění na skalnaté. Tato rozmanitost je pro Kalábrii typická. Kolem 12 hodiny se po několika zastávkách dostáváme až na nejjižnější cíp pevninské Itálie do městečka Mélito Di Porto Salvo. Díky navigaci se nám podaří proplést se úzkými uličkami až k pobřeží. Po vystoupení z auta je jasné, že se zde nacházíme na otevřeném moři. Pěkně fouká vítr a vlny se valí jedna za druhou. Neodolám a alespoň na 10 minut blbnu ve vodě. Slunce je stále pod mrakem, ale i tak je kolem 22 st. Jedeme dál a po pár minutách na protější straně pobřeží Sicílie. Bohužel viditelnost dnes není příliš dobrá. Vrchol Etny proto vidíme pouze mlhavě. Přijíždíme do hlavního centra Regio Di Calabria. Na prohlídku nám čas nezbývá. Vjíždíme na neplacenou dálnici vedoucí do Neapole. Hustota provozu je zde mimořádná a na dopravní předpisy zapomeňte. Zmíním se alespoň o jednom o jednom zážitku z místních silnic . Na dvouproudovém přivaděči je rychlost omezena na 60km. V levém pruhu jedou vozidla 120 km a více. Jedu v pravém a držím rychlost kolem 90 km. Auta jedoucí za mnou nervózně troubí. V tu chvíli mě zprava předjíždí na mopedu dvě mladé dámy a s úsměvem vjíždí do rychlejšího pruhu. Už pouze dodám, že žádná z nich neměla přilbu . Po dálnici A3 pokračujeme na sever až do města Rosarno, kde odbočujeme k pobřeží směr na Capo Vaticano. Je 15 hodin a začíná mírně poprchávat. Před námi se opět objevují nádherné pohledy, tentokráte na moře Tyrénské. V dálce jsou dobře vidět Liparské ostrovy a poznáváme i sopku na ostrově Stromboli. Blížíme se ke konci naší okružní jízdy. Ovšem přichází to čemu se říká to nejlepší nakonec. Capo Vaticano a Tropea. Velice těžko se dá slovy popsat to co zde můžete vidět. Autem se dostanete až k místu odkud je úžasný pohled na přírodní rezervaci s kamzíky. V květnu jsou srázy vedoucí strmě dolů porostlé rozkvetlými kaktusy. Podívejte se alespoň na pár fotografií. Po prohlídce z výšky neodoláme a sjíždíme dolů k plážím. Začalo mírně pršet. Je zde pouze párek turistů z Holandska a správce pláže se připravuje na sezónu. Nedá se odolat. Vbíhám do moře a voda je teplejší než vzduch. Plavu k ostrůvkům vzdáleným 100 m od břehu. Takhle nějak jsem si ve snu představoval ideální pláž. Když jsem posléze v Tropei zakoupil fotografie zachycující tato místa v období sezóny, uvědomil jsem si, že toto místo je zřejmě nejznámější z celé Kalábrie. To množství lidí zachycené na fotografii mluvilo za vše. Můj názor. DOPORUČUJI, DOPORUČUJI, DOPORUČUJI!! Odjíždíme v 18 hodin. Čeká nás ještě návštěva TROPEI. Pro Tropeu platí to stejné. Přidávám fotografie. Začíná se smrákat a mi se ještě na zpáteční cestě zastavujeme v městečku Pizzo.

fotky ze 6. dne zde

Pořizujeme pár fotografií místních úlovků a po té se opět vracíme na dálnici A 3. Po pár kilometrech odbočujeme na E848 směr Catanzaro. Silnice je nově vybudovaná nebo opravená. Za chvíli jsme opět u pobřeží Jónského moře a vracíme se domů. Vracíme se kolem 23 hodiny . Úžasný den.

7.den národní park Polino údolí řeky Raganello

Dopoledne trávíme opět u moře. Někteří z nás jsou již řádně opálení. Dnešní odpoledne se chystáme na výlet k řece Raganello. Na podrobnější mapě Kalábrie, která je k dispozici v jídelně vidíme,že přístup k řece je možný zřejmě buď z vesničky Civita nebo výše proti proudu z vesničky san Lorenzo Belizi. Vzdálenost od rezidence je asi 50 km směrem na sever, kousek od města Sibari. Vyjíždíme po obědě. Slunce pořádně připaluje. Projíždíme kolem vykopávek v Sibari, které také stojí za návštěvu a po asi 10 km odbočujeme doleva do hor. Značení je dobré a po pár kilometrech již vidíme na kopci vesničku Cevita. Jedeme prakticky vyschlým širokým korytem řeky Raganello proti proudu. Cesta se začíná mohutně zvedat. Auto má co dělat,aby zdolalo prudké stoupání. Jiná cesta nevede a po několika minutách vjíždíme do centra vesnice Cevita. Je nám jasné, že se jedná o velmi často navštěvovanou oblast. Ve staré vesničce je množství obchůdků, pizerií a je zde i info centrum. Již na náměstí jsou informační tabule, které vás bezpečně dovedou na ta nejzajímavější místa v okolí. Procházíme několik uliček a odbočujeme na terasovou vyhlídku. Nikdy jsem neviděl Grad Canyon. Ale takto podobně si ho představuji. Přede mnou kolmá stěna načervenalé barvy, která se zvedá do výšky kolem 1 km. Pode mnou schody na terasách padající do temných hloubek. V dáli vidíme že uzoučkým kaňonem protéká křišťálově čistý potok. Dole nad kaňonem vidíme postavený most. Další z místních specialit. Je jasné, že další kroky povedou až dolů do kaňonu. Dole u mostu je poměrně chladno, protože sluneční paprsky se sem nedostanou. Po včerejším výletě jsem se domníval, že nic zajímavějšího už asi neuvidíme . Ale Kalábrie Vás dokáže vždy překvapit. K autům se vracíme kolem 16 30 a po domluvě míříme ještě do vesničky san Lorenzo Belizi. Vzdálenost činí asi 30 km, ale ty zatáčky. Vzpomínáme na to všichni do dnes. Vesnice se nachází poměrně vysoko v horách. Na dohled máme nejvyšší horu Mt.Polino s výškou 2248 m. Na vrcholcích leží sníh a i zde teplota spadla k 15 st. Při podhledu dolů k řece a na okolní hory si slibuji, že příště projdeme kolem řeky odsud až k vesnici Cevita. Chce to však dobré turistické vybavení a možná i lano na náročnějších úsecích. Najde li se někdo,kdo tuto cestu absolvoval budu rád pokud se podělí o svoje zážitky. Je 19 hodin a my se vracíme domů. Dovolená se nám začíná krátit.

fotky ze 7. dne zde

8.den Rosano nákupy místních specialit

Na dnešek neplánujeme žádné výlety,proto odpoledne obětujeme nákupům. Někteří z nás se vypravili na trhy do nedalekého Rasana. Mají tam prodávat místní speciality a tradiční výrobky. Bohužel jsme dorazili asi v nesprávnou dobu nebo na nesprávné místo. Bylo zde pouze pár stánků se zeleninou. Kousek od Rosana směrem k Sibari se však nachází velké nákupní centrum Auchan. V sezóně je zde asi rušno,ale nyní je na obrovské nákupní ploše pouze pár lidí. Nakupujeme nějaké čerstvé pečivo,pití,ale i mnoho místních výrobků,především mořských. Výborné jsou také italské čokoládové bonbóny. Jinak si připadáte jako v našem Schoping centru.Za doporučení možná ještě stojí koupě italské aviváže. Na značce tolik nezáleží. Ceny jsou nižší jak u nás,ale kvalita je velmi dobrá . Nákupy nejsou však to co nás láká a už se těším na zítřek. Na poslední den plánujeme navštívit národní park Calábria asi 50 km od pobřeží směrem do vnitrozemí.

Využíváme dalšího krásného dne k poslednímu opalování u moře. Zítra náš pobyt tady končí a my se pomalu loučíme. Po obědě vyjíždíme pouze ve čtyřech. Opět nás čekají nekonečné serpentiny. S pár zastávkami nám cesta přes Mandatoricio a Longobucco trvá téměř 2 hodiny. V jednom úseku byla cesta tak prudká,že jsem musel jet asi 200m pouze na 1 rychlostní stupeň. Projíždíme stále výše a do vnitrozemí. Ráz krajiny se rychle mění a začínám si připadat jako v Krkonoších. Temné lesy s mohutnými jehličnany se střídají s divokými loukami. Vidět je možné i orchideje. nádhera. Teplota venku klesá se stoupající nadmořskou výškou a vzdalujícím se mořem. V zimě zde musí být velké množství sněhu,což se potvrzuje za chvíli. Teplota klesá na 12 st. U moře bylo 26. Přijíždíme k jezeru Lago Di Cecita. Na protější straně jezera je na vrcholu vidět zasněžená sjezdovka. Je vidět pouze v dáli,nemohu proto říci zda se tam dalo ještě lyžovat. Ale je mě jasné,že zde je možné lyžování a koupání v moři v 1 dni. Na zpáteční cestě se nám podařilo trošku zabloudit. Projeli jsme odbočku na Mandatoricio. Cesta však vedla směrem k moři ,proto pokračujeme dále. Po pár kilometrech vidím ceduli navádějí nás do vesničky Pietro Paoli , což byla vedlejší vesnice vedle Mandatoricio mare. Jedeme kousek lesem cesta se zúžuje. Doufám,že nepojede někdo do protisměru. Vyhnout se by bylo hodně náročné. Les končí a vidíme,že cesta pokračuje po strmém úbočí hory až na vršek. Co nás čeká dál? V to auto proti nám. Co za blázna tudy může jezdit. Zastavuji 20 cm od skály. Naštěstí protijedoucí vozidlo je mini Fiat. Přesto mu nezávidím když nás pomalu objíždí. Pod ním je 50 m propast. Krajnice naštěstí drží. Přejíždíme vrchol a před námi se vynoří nádherný pohled na vesničku pod námi a pohled na moře. Nejvíc se mě líbí fotbalové hřiště. Pokud však míč překopnete přes plot skončí pod skálou v neproniknutelných houštinách. Projíždíme vesničkou a cesta pomalu klesá dolů. Ze dvou cest vybíráme tu ,která směřuje Doprava a jedeme dále. Přibližujeme se k moři . Přijíždíme k vesničce a na ceduli stojí Mandatorici mare. Jsme doma. Náš poslední výlet je u konce. Večer začneme chystat věci na zpáteční cestu.

foto z 9 dne zde

10. a 11. den Pompei a návrat domů

dnes nás čeká poslední den v Itálii. Když jsme se již dostali při naší cestě tak daleko od domova bylo by dobře uvidět i další zajímavá místa odsud. Prohlídka Neapole nás po zkušenostech neláká a proto naše volba jednoznačně padla na prohlídku historického města Pompei nebo návštěvy vrcholku sopky Vesuv. Na cestu zpět se vydáváme brzy po snídani a již v 10 dopoledne projíždíme po dálnici směr Neapol. Jedeme za krásného počasí a obdivujeme zdejší krásnou krajinu. Celé vnitrozemí Kalábrie je horská oblast s nejvyšší horou Mt.Polino s výškou 2267 m/m. Je to podobný typ hor,který mnozí znají s Chorvatska. Pouze je zde více roslin ,což dělá zdejší krajinu více různorodou. Kolem poledne přijíždíme k Peompei. Při vjezdu k památkám nás navigují k soukromému parkovišti, hned naproti vchodu k vykopávkám. Nakonec se tato varianta ukazuje jako nejlepší. I na centrálním městském parkovišti se platí poplatek cca 6 eur. Zde platíme stejně s tím, že nám tato suma bude odečtena při nákupu pizzy v místní restauraci. Vzhlede k tomu,že se stejně přiblížil čas oběda , s chutí nabídky využíváme. Za cca 20 eur jsme se obě rodiny dostatečně zasytily a před 14 hod již vcházíme do památek. Na prohlídku památek je ideálně potřeba celý den , ale i po 4 hodinách zjistíte ,že hlavní obrázek jste poznali a ostatní věci se pak pouze opakují v druhých variantách. Každopádně velmi doporučujeme toto místo navštívit. Byl to jeden z nejzajímavějších zážitků naší dovolené. Končíme po 18 hodině. Na výstup Vesuvu nám tedy čas již nestačí , snad někdy příště, a vzhledem k tomu,že nás čeká cesta domů téměř 1200 km bez zajištěného noclehu , vyjíždíme. Plánujeme alespoň krátký odpočinek na palmových plážích známého střediska San Benedetto del Tronto. Projíždíme již za soumraku napříč Itálií k východnímu pobřeží a pak na sever. Do střediska přijíždíme kolem 1 hod v noci a po příjezdu k promenádě a plážím okamžitě poznáváme ,že to s odpočinkem zde byla naše zcela mylná představa. I v tuto noční hodinu je okolí promenády plné lidí a hlavně jezdících a troubících aut a skůtrů. Je to prostě další z Las Vegas po italsku. Prohlížíme alespoň místní pláže. I teď jsou krásně čisté,upravené a připravené na místní turisty. Mě ,ale stačí podívat se na fotky z cestovek a tisíce lehátek a slunečníků,která zde bývají a vím ,že jsou pláže v Kalábrii o 100% lepší. Odpočíváme tedy po cca 20 km u benzinky a po té již s dalšími přestávkami jedeme domů.

foto z 10 dne zde

Domů přijíždíme další den kolem 15 hodiny.

Sláva nazdar výletu a jsme šťastně doma.

Autor: Brnolowcost

Další články autora: 3

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli