Přidat Itálii mezi oblíbené
Neapol a okolí, Kalábrie - cestopis
Neapol a okolí, Kalábrie - cestopis
Termín: 29. 7. 2015 – 5. 8. 2015
Doprava:
Zpáteční letenky jsme zakoupili v předstihu asi 2 měsíců při slevové akci za 1900kč/os (www.wizzair.com). Délka letu je přibližně 1h 50min.
V termínu 30. 7. - 4. 8. 2015 jsme měli zapůjčené auto Fiat Panda přes rentalcars.com (Morini rent) za 7160,- včetně plného pojištění od rentalcars (cca 270Kč/den). Najeli jsme cca 1100km.
Přibližná trasa:
Neapol, Vesuv, Ercolanum, Pompeje, Scalea, Maratea, Tropea, Capo Vaticano, San Nicolo, Pizzo, Sala Consilia, Neapol, Caserta
Přibližná cena (2 os):
Letenky; zapůjčení auta na 5 dní (ve 4 lidech); ubytování v apartmánech/hostelech; stravování – 1x denně restaurace; vstupy a výlety; campania card; mýtné; benzín a všechny další náklady. Celkem do 15.000,- na osobu. Samozřejmě výdaje se mohou lišit v každé položce, zejména v útratě na místě za restaurace, dárky, vstupy.
MHD a vlaky:
Nejlepší Doprava je metrem/podzemním vlakem – linky M1, M2, M6. U povrchové Dopravy, kterou obsluhují autobusy, trolejbusy a tramvaje je častým problémem nedostupnost jízdních řádů. Na některých stanicích jsou elektronické ukazatele příjezdu, ale na většině musíte pouze čekat a doufat. Navíc je MHD v centru velmi nacpaná a strach o své věci nás často donutil jít raději pěšky.
Lanovky vyjíždějící na kopcovité části Neapole jezdí v pravidelných intervalech a tak jsou po metru nejspolehlivějším dopravním prostředkem. Jízdenky lze koupit v každé trafice.
- celodenní jízdenka, která končí vždy o půlnoci, stojí 4,5e/ks
- Přestupní 90 min jízdenka stojí 1,5e/ks
- Jednorázová nepřestupní jízdenka stojí 1e/ks
Vlaková Doprava je obsluhována především z centrální vlakové stanice Garibaldi, kde se soustřeďují všechny vlaky. Lístky se kupují hlavně přes automaty Trenitalia nebo na informačním centru na nádraží. Výjimkou jsou vlaky, které neobsluhuje Trenitalia a platí na ně jiné jízdné – těchto vlaků je minimum. Vlakem jsme se dopravovali pouze do města Caserta, za zpáteční jízdné se platilo 2x3,1e/os.
Ubytování:
Ubytování jsme řešili přes www.airbnb.com, www.booking.com nebo i po osobním kontaktu přes získané kontakty z těchto webů. Bydleli jsme vždy v apartmánech nebo hostelech. Ceny se velmi lišily. V červenci, kdy ještě nemají Italové prázdniny a v srpnu se ceny šplhaly někdy i na dvojnásobek.
1.den Neapol – Ostello Aig Mergelina – přímo u metra Mergelina, cena cca 12-15e/os, palandy a pokoje po čtyřech lůžkách s vlastní sociálkou
2.den Scalea – Panorama Family Club – vzdálenější od moře 5min autem, 20m bazén, apartmán pro 4 osoby od 50e/noc
3.-5.den Caria – La Porcina, ubytování přes AirBnb, 15min od Tropea, nově zrekonstruovaný byt 2+kk s terasou 44e/noc
6.den Sala Consilina – Agriturismo Villa delle Acacie, obývací pokoj a samostatný pokoj za 77e/noc
7.den Neapol – Hotel Luna Rossa, přímo v centru u vlaku/metra, zamluveno na poslední chvíli za 60e/noc, jeden velký pokoj se 4 postelemi
Vstupy:
Pokud jedete navštívit hlavní památky, určitě se vyplatí si pořídit jednu z variant Artecard:
- Artecard Napoli na 3 dny (21e) – 3 vstupy zdarma do významných budov v Neapoli a do dalších 50% sleva, součástí je městská MHD v Neapoli
(http://www.campaniartecard.it/artecard_Napoli.cfm)
- Campania card na 3 dny (32e) -2 vstupy zdarma do významných budov v Kampánii a do dalších 50% sleva, součástí je MHD v Neapoli a Doprava po Kampánii prostřednictvím Unico Campania
(http://www.campaniartecard.it/artecard_Regione.cfm)
- Campania card na 7 dní (34e) – 5 vstupů zdarma do významných budov v Kampánii a do dalších 50% sleva, Doprava není součástí karty
(http://www.campaniartecard.it/artecard_Regione.cfm)
- Památky, do kterých platí vstup s těmito kartami, jsou vypsány na webových odkazech.
Ceny samostatných vstupů a souvisejících nákladů nezahrnuté do těchto karet nebo v jiné oblasti jsou zde:
6 e/auto vjezd autem na Vesuv
10 e/os vstup na Vesuv
11 e/os vstup Ercolanum (campania card)
13 e/os vstup Pompeje (campania card + doplatek 2 e/os)
5 e/os vstup hrad Sant Elme (campania card)
8 e/os vstup catacombi San Gennaro (campania card)
2 e/h parkoviště Ercolanum
1,5 e/h parkoviště Pompeje – u amfiteátru
1 e/os vjezd k Jesus di Maratea včetně Dopravy z parkoviště
3 e/h parkoviště Jesus di Maratea
2,5 e/os vstup jeskyně Piedagrotto – město Pizzo
1 e/os vstup Chiesa di Santa Maria dell’Isola – kostel v Tropee
Doporučení:
- Nespoléhejte na angličtinu, jelikož jí moc Italů neovládá, takže je lepší si zjistit co nejvíce informací týkajících se adresy hotelů. Bohužel někdy ani na recepci hotelu neumí anglicky.
- Určitě si při cestování autem zajistěte mapu (půjčenou z knihovny, koupenou nebo nejlépe staženou do mobilu/navigace). Značení menších měst a vzdáleností není moc časté.
- Pozor na kapesní krádeže v MHD v Neapoli, na které nás upozorňovali sami Italové na zastávkách. Lepší být podezíravý než okradený. V noci je lepší se pohybovat po hlavních ulicích.
- Zjistěte si dopředu otevírací dobu jednotlivých muzeí, památek. Některé mají určitý den v týdnu zavřený (často je to úterý).
- V restauracích pozor na poplatky, kterých si nevšimnete. V každé restauraci nám účtovali servizio – 1-3e/os. V asi polovině po nás chtěli poplatek za to, že si to sníme u nich v restauraci 1,5-3e/os. Pak se Vám jídlo velmi prodraží. Proto se na to radši zeptejte nebo koukněte do menu, které je často před restaurací.
- Řízení se neřídí silničními pravidly a každý si je většinou přizpůsobí podle sebe. Takže raději počítejte úplně se vším - jízda na červenou, v protisměru, po chodníku, dvě auta v jednom pruhu, atd.
1. Den - Neapol
Ranní odlet v 6:00 nás donutil požádat někoho o odvoz na letiště, naštěstí pouze chvíli před odletem, jelikož jsme v ceně letenky měli pouze příruční malé zavazadlo, takže jsme museli do svého batohu nacpat úplně vše. Na neapolské letiště jsme se dostali bez problému před osmou ranní, takže jsme měli celý den před sebou. Nejlevnější možností jak se dostat z letiště do města jsou autobusy Alibus, do kterých se dá koupit jízdenka za 3e/os ve stánku SUN STORE TABACCHI AEROPORTO CAPODICHINO nebo až v autobuse za 4e/os. Zastávka je před hlavním vstupem do letiště – jsou zde ukazatele k zastávce (poblíž McDonaldu). V ranní špičce nám cesta na Piazza Garibaldi trvala kolem 20minut. Jde o velké náměstí, které prochází rekonstrukcí a všichni cestující vystoupili. Autobus by měl podle trasy pokračovat až k přístavu, ale řídili jsme se podle davu.
Na vlakové nádraží to je kousek pěšky. Uvnitř jsme našli malé turistické centrum a pořídili jsme Campania card a v trafice jsme si koupili celodenní jízdenky. Vydali jsme se do našeho prvního ubytování Ostello Aig Mergelina u stanice metra (podzemní vlak linka M6) Mergelina. Po vystoupení je hostel vidět z nástupiště, ale musí se vyjít z nádraží hlavní budovou, zahnout Doprava, podejít koleje krátkým tunelem a hned opět Doprava (před dalším silničním tunelem) do mírného kopečku a po levé straně je hostel již označený. Zanechali jsme zde batohy (ve volně přístupné místnosti) a vyrazili jsme pěšky k pobřeží, dali si kousek pizzy a pivo u stánku a podél moře s výhledem na Vesuv začínali den v Neapoli. Prošli jsme podél pobřeží, kde byla malá písečná pláž, přes velký park až mezi domy k lanovce, která odjíždí od Parco Margherita (kousek od metra Amedeo). Vyvezli jsme se na konečnou Cimarosa a odtud jsme šli pěšky podle ukazatelů k hradu Sant’Elmo. Jde o velikou pevnost na kopci, která je vidět z celého centra Neapole. Pro vstup využíváme Campania card a vyjíždíme výtahem až na hradby, kde se nám naskytl krásný výhled na celé město a Vesuv. Po půlhodinové prohlídce odcházíme a sestupujeme ulicí Via Pedamentina, která je pouze pro pěší, ale turisticky oblíbená moc nebude, protože jsme potkali pouze pár místních rekonstruujících dům a všude se váleli rozbité lahve. Ale šlo o nejkratší cestu zpět do centra, jelikož další lanovky nejezdily. Po 15minutách jsme seskákali až k metru Montesanto, svezli jsme se jednu stanici na Piazza Cavour. Jde o dlouhou přestupní stanici mezi linkami metra, proto jsme vylezli ven a ne zrovna pěkným parkem jsme došli k Archelogickému muzeu, které patří mezi hlavní zajímavosti ve městě. My jsme přímo od muzea jeli autobusem (168, 178, C63, R4) ke katakombám San Gennaro. Cesta trvá do deseti minut a radši jsme se zeptali, kde máme vystoupit, ale je to u kostela v prudké zatáčce. Zde jsme opět použili Campania card a s anglicky mluvící průvodkyní se vydali do podzemních katakomb, které sloužili dávno jako pohřebiště, kostel a úkryt pro vybranou společnost. Asi hodinová prohlídka v podzemí nám připomněla, o jak historicky významné město opravdu jde.
Zjistit jak a čím pojedete zpátky je těžké, jelikož na většině zastávek není žádný jízdní řád, ale nakonec přijel autobus č. R4, kterým jsme nechtěně přejeli až do centra do ulice Via Toledo, kousek za zastávku metra Dante. Nakonec to byla vhodná náhoda, jelikož asi 200m od zastávky je náměstí Piazza del Gesú Nuovo a krásný chrám Santa Chiara. Podle obrázků jsou jeho součástí i přilehlé krásné zahrady, do kterých jsme se nedostali kvůli probíhající svatbě. Pokračovali jsme dále ulicí Via Benedetto Croce a na dalším náměstíčku jsme po levé straně vyšlapali pár schodů a dostali jsme se do chrámu San Domenico Maggiore, který z venku příliš nezaujme, ale vnitřní část je přesným opakem a dost nás překvapila. Prošli jsme ven zadní části a přes menší nádvoří jsme se dostali do stejnojmenné ulice, která se napojuje na ulici Via dei Tribunali, před zrovna rekonstruovaný kostel Santa Maria.
V čase pozdního oběda jsme zavítali do Pizzerie Attanasio (Via dei Tribunali 379), která byla po pozdějších zkušenostech s italskými pizzeriemi opravdu výbornou volbou. Pizzy v cenách 3,5-8e, voda 1,5e, pivo v lahvi 3e/0,66l a za servis automatický poplatek 1e/os – nejméně co jsme potkali. Po vynikající pizze jsme pokračovali ulicí Tribunali až na rušnější kolmou ulici via Duomo, jejíž název je jmenuje podle chrámu, který je kousek vlevo od křížení zmíněných ulic. Po prohlídce krásného interiéru jednoho z nejznámějších chrámů se vydáváme směrem z kopce ulicí Duomo. Přicházíme na malé náměstí a stáčíme se vpravo ulicí Umberto. Kousek cesty si zkracujeme jízdou autobusem, což nebyl nejlepší nápad, protože v odpolední špičce bylo těžké se vůbec protlačit dovnitř a po vystoupení nás varovali před kapsáři, kteří jsou prý všude. Vystoupili jsme u metra Universita a odtud jdeme směrem k přístavu a k hradu Castel Nuovo, jehož okolí je celé rozkopané kvůli výstavbě nového metra. Pěkný hrad tedy částečně zaniká v obležení výkopů a stavebních strojů. Pro vstup do hradu se dá využít Campania card, ale my jsme si vystačili pohledem z přilehlého parku. Pokračovali jsme do nákupní galerie Umberta I, která se velmi podobá galerii v Miláně. Procházíme luxusní galerií přímo k Pallazo Reale, který se kompletně schovává pod lešením, takže jediné co si prohlížíme je přilehlé Piazza Plebiscito, které italským dětem slouží jako fotbalové hřiště. Po celodenním chození jsme již tak vyčerpaní, že volíme cestu po pěší zóně via Toledo, nakupujeme v supermarketu, které jsou v Neapoli spíš vzácností a těžce se hledají a vracíme se na hostel.
Stanice metra Toledo, na které jsme nastupovali, získala několik architektonických ocenění a je jednou z mála moderních staveb, na které v centru narazíte. Večer již trávíme na terase hostelu s vychlazeným pivem a studenou večeří.
2. Den – Vesuv, Ercolano, Pompeje
Druhý den zahajujeme odchodem na stanici metra Mergellina a vyrážíme na nádraží Garibaldi, u kterého si máme vyzvednout v 9h auto. Auto jsme rezervovali přes rentalcars.com a auto bylo od italské autopůjčovny Morini rent. Ikdyž web Morini rent ukazoval nižší ceny než rentalcars, tak jsme zvolili dražší cenu, jelikož u nich byla jediná možnost si připlatit plné havarijní pojištění za cca 270,-/den. U Morini rent jsem tuto variantu na netu nenašel a ani neodpovídali na dotazy zaslané mailem. Fiat Panda na 5dní nás tedy vyšel na cca 5x1165 půjčení a 5*270 pojištění = 7.175,-/5 dní. Půjčovna byla z boční ulice Meridionale u nádraží. Pokud jdete od nádraží Garibaldi tak po levé straně po chvíli uvidíte prodejny aut a hned za nimi zahnete první ulicí doleva a po asi 80 metrech je vlevo vstup do objektu, kde již je cedule Morini rent.
Po asi 30 minutách sepisování, zablokování 800e na kreditce a převzetí auta odjíždíme do divokého italského provozu, který nám naháněl trochu strach. Po pár minutách najíždíme na dálnici A3 a směřujeme k Vesuvu. Cestou platíme na dvou mýtných branách celkem 3e a po 20minutách cesty sjíždíme na Ercolano a hned se chytáme hnědých cedulí Vesuvio (http://www.parconazionaledelvesuvio.it/). Cedule nejsou mezi domy tak časté, ale s pomocí pár správných typů jsme nezabloudili a šplhali jsme se správným směrem. Předem je určitě dobré zkontrolovat stav nádrže. Jelikož cesta je celkem dlouhá a dojezd se rychle zkracuje. Těsně před cílem se musí zaplatit za vjezd auta 6e. Po dalším kilometru již parkujeme na modré čáře a pokračuje se pěšky. Ihned u zaparkovaných aut jsou stánky se suvenýry a samotný vstup na kráter je zpoplatněn 10e/os. Od pokladny následuje 20minutový výšlap ve spalujícím vedru, takže je dobré si vzít dostatek vody. Výstup je zpříjemněn výhledem na neapolský záliv a těsně před vrcholem je možnost počkat na průvodce, který v angličtině sděluje historii a vznik sopky. Kolem poloviny kráteru vede stezka, kterou fascinování pohledem do kráteru a na města u moře, celou procházíme. Na konci cesty je malý stánek a pak se musí stejnou cestou zpět. Kráter je hluboký asi 200m a sopka vysoká kolem 1250m. Po asi hodinové procházce kolem kráteru se vracíme k autu a sjíždíme do Ercolanea. Cestou do města potkáme jedinou pumpu, u které čerpáme benzín. Později zjišťujeme, že jsme dražší benzín viděli jenom na dálnicích, takže je lepší s tankováním počkat na jinou pumpu.
V Ercolano je dostatek ukazatelů na Scavi Ercolano (http://pompeiisites.org), které je po Pompejích druhým nejznámějším archeologickým nalezištěm objektů zavalených 20m bahna při erupci v roce 79. Před návštěvou vykopávek zastavujeme u hlavní silnice a u bufetu na ulici si dáváme gyros s pitím za 5e. Když si s jídlem sedáme v bufetu, tak nás obsluha upozorňuje, že pokud si sníme jídlo u stolu na ulici, tak zaplatíme 1,5e/os navíc. Proto balíme gyros a jdeme si sednout o kus dál k autu na obrubník. Poté dojíždíme podle ukazatelů na parkoviště, kde se platí 2e/h.
Z podzemního parkoviště je to 100m ke vstupu. Používáme campania card a ihned za vstupem se nám otevírá velká jáma, v které se ukrývá původní historické město. Sestupujeme do jámy a procházíme jednotlivými objekty a obdivujeme staré mozaiky, hospody, lázně, domy. Je zde mnohem méně lidí než v Pompejích, proto to co je v Ercolaneu volně přístupné je v Pompejích obehnáno plotem. Jsou zde i kosterní pozůstatky zavalených lidí, bohužel nebyly zrovna přístupné. Menší naleziště působí příjemnějším dojmem a za asi 1,5h se dá celý komplex důkladně projít.
Z parkoviště se přesouváme na dálnici a za asi 15 minut sjíždíme na Pompeje (http://pompeiisites.org/). Násobně větší naleziště má několik vstupů, my jedeme ke vzdálenějšímu vstupu u amfiteátru a parkujeme na blízkém soukromém parkoviště, kterých je u silnice několik. Cena 1,5e/h. Opět využíváme campania card, ale musí se doplatit 2e/os. Za vstupem je hned vidět rozlehlý amfiteátr a uprostřed je nově postavena dřevěná pyramida, která obsahuje odlitky nalezených lidských těl, které byly nalezeny při vykopávkách. Odtud se přesouváme k hlavním pozůstatkům památek, které jsou podle map, které jsme si vzali u vchodu, na druhé straně. Cestou prohlížíme zbytky mozaik, maleb, hospod, lázní a domů. Zajímavý byl průchod malým domem, který sloužil jako „pánský noční klub“, kde nad vstupy do miniauturních pokojů s kamennými postelemi jsou znázorněny sexuální polohy. Z bývalého centrálního náměstí je vidět na Vesuv, který se stal zkázou pro celé město. Z ohromných paláců zůstaly pouze spodní části sloupů. Nedaleko od paláců je rozlehlé divadlo. Odtud již míříme zpět k autu. Pompeje se dají do 3h projít velmi důkladně s návštěvou nejdůležitějších míst.
Z Pompejí nás čeká cca 200km do města Scalea. Najíždíme na dálnici směr Salerno, platíme poslední mýtné 2e a od Salerna je již dálnice zadarmo. S naší Pandou cesta moc rychle neutíká, ale dálnice se proplétá po mostech, tunelech skrz Hory, takže je na co koukat. Sjíždíme na sjezdu Lagonegro Nord a míříme na město Maratea. Po sjezdu z dálnice následuje dlouhý sjezd téměř až k moři, kde se již na ukazatelích objevuje Scalea. Po příjezdu do města jsme začali bloudit, jelikož jsme spoléhali na orientační náš smysl, který se v noci ztratil. Bloudíme městem, ptáme se místních a naštěstí nás vysvobodí pán na motorce, který nás dlouho po avizovaném check-in dováží přímo k hotelu na kopci – Panorama Family Club (http://www.panoramaclub.it/). Jde o velký objekt s apartmány. Náš apartmán mohl být až pro 6 lidí (rozkládací gauč, pokoj s palandou a samostatný pokoj s 2lůžkem, 2 balkony) a cena přes airbnb.com byla výborných 50e/noc. Před spaním ještě navštěvujeme venkovní 20m bazén, který patří k objektu.
3. Den – Maratea, San Nicola Arcella
Po ranním probuzení v bazénu vyrážíme autem do městečka Maratea k soše Krista, který se tyčí nad mořem a šplhají se k němu serpentiny. Cesta ze Scalea je asi 45minut. Těsně pod vrcholem musíme nechat auto na placeném parkovišti 1e/20min a odtud Vás za 1e/os vyveze dodávka. Za pár minut již vystupujete z auta a jdete přímo proti soše, která je 5. nejvyšší na světě (http://www.maratea.info/ita_00002e.htm). Kromě sochy je na kopci malý kostelík a občerstvení. Jsou zde pěkné výhledy na okolní Hory a moře. Po hodince se vracíme svozem k autu a kličkujeme serpentinami zpět. Ještě před Scaleou odbočujeme na San Nicolo Arcello a městem se vracíme proti směru příjezdu podle cedulí Mare. Po chvíli se dostáváme k pláži, kde na bílých (neplacených) čarách necháváme auto a jdeme na za skálou ukrytou pláž ArcoMagno. Jde o malou pláž, ke které se dostane pouze lodí nebo pěšky po schodech vedoucích po skále za 10minut. Během „špičky“ je tu hodně lidí, ale i tak je pláž díky skalnímu mostu, pod kterým je moře, krásná.
Po lehkém pikniku vyrážíme odpoledne směr náš hlavní cíl – Kalábrie. Jedem podél moře a čeká nás téměř 200km. Po dlouhé trase podél moře podle ukazatelů Reggio Calabria se přibližuje dálnice a ukazatele Vás na ní automaticky navedou. Po dálnici jedeme pouze chvíli a sjíždíme na město Pizzo. Opět jedeme podél moře a pokračujeme až do Tropey. V městě Tropea se musí sjet před tunelem směrem na centrum a pak se zahýbá doleva do kopce (po pravé straně máte podjezd pod kolejemi – tudy se jede do centra). Serpentinami se šplháme do kopce a v malém městečku Caria se místních ptáme na ubytování, které jsme si rezervovali přes airbnb.com (Caria – La Porcina). Samotné ubytování je na začátku ulice Via Duomo u malého náměstíčka. Majitelé, ale bydlí v domě vzdáleném asi kilometr na hlavní silnici Strada Provinciale 17. Proto je dobré se domluvit přes mobil dopředu. Nás k majitelům zavedl po dotazu místní pán, který je znal. Velmi pohostinná rodina, která nás obdarovala rajčaty, paprikami a dali jsme s nimi pivo a pak nás zavedli s jejich dcerou, která uměla trochu anglicky do pronajatého bytu. Jde o nově zrekonstruovaný pěkný byt s venkovní terasou.
4. Den – Tropea, Capo Vaticano
Po snídani na terase se opět ve velmi horkém dni vydáváme do města Tropea. Sjíždíme stejnou cestou až do Tropey a podjíždíme železniční most. Hned za ním v obousměrné ulici, jejíž pruhy dělí středový ostrůvek, hledáme parkování u bílých čar, které jsou neplacené. To se nám daří a do centra je to kousek. Vyptáváme se cestou ve stáncích na výlet lodí na Liparské ostrovy, ale cenu nám všude říkají stejnou (35e/os). Pokračujeme stále rovně až nakonec ulice, která končí výhledem na pláž, kostel sv. Marie a je přímo nad pláží mezi domy postavenými na útesu. Odtud jdeme na jedno z pár schodišť, které vedou na pláž. Vybíráme si schodiště na konci ulice via Umberto I, odkud je výhled na kostel na protějším útesu, který byl dříve oddělený mořem. Scházíme dolů a ihned skáčeme do moře. Hlavní pláž mezi kostelem a přístavem je přecpaná lidmi. Bohužel až další den zjišťujeme, že mnohem hezčí pláž s minimem lidí je ukrytá z druhé strany útesu pod kostelem sv.Maria, která je lépe přístupná z protější strany, než je hlavní městská pláž.
Z přelidněné Tropey vyrážíme směrem na Capo Vaticano, kde jsou vyhlášené místní pláže. Do malého města s majákem, který není nijak zajímavý a je od něj pouze výhled na jednu stranu pobřeží, se dostáváme po bloudění po okolních vesnicích. Nakonec sjíždíme na známou pláž Grotticelle, ke které vede pár serpentin, v nichž necháváme zdarma auto, jelikož blíž k moři jsou pouze placená parkoviště. Sejdeme pěšky 200m k pláži, která je obsypaná lidmi a jdeme Doprava kolem malých útesů a za nimi je pokračování pláže, kde není problém najít místo mezi útesy i na pláži.
Na večer se vracíme do Tropey, kde domlouváme na další den noční výlet lodí na Liparské ostrovy – Panerea, Stromboli za 36,5e/os. Odjíždíme na ubytování a po večerním grilování na terase se vydáváme do místní restaurace na točené pivo. Cena 6e nás od dalších točených piv v hospodě odradila. J
5. Den – Panarea, Stromboli
Do přístavu se dostáváme podle cedulí Porto, které vedou obklikou kolem města. Druhou možností je prokličkovat uličkami Tropey, ale přes samé zákazy se nám to nepovedlo. Parkujeme opět na bílých čarách asi 300m od přístavu, jelikož jsme si nebyli jisti, zda se parkoviště v přístavu platí. Přicházíme asi hodinu před odjezdem v 9:30, což je nakonec ideální čas pro zabrání vhodných míst na lodi mimo přímé sluníčko. Poté začínají přicházet davy lidí a loď se téměř celá zaplní. Vyrážíme v 10:30 a první se naskytuje pohled na domy na útesech v Tropee. Po asi 2h cesty se blížíme k Liparským ostrovům a z dálky je vidět kuželovitý tvar sopky Stromboli. Nejdříve ale míříme na ostrov Panarea. V blízkosti menších ostrůvků kotví luxusní lodě. Jde o turistický ostrov, proto hned po přistání nás překvapí taxíky – golfové vozíky, auta zde nenajdete.
Ještě před přistáním mluví člen posádky především v italštině, zkráceně i v angličtině o historii souostroví. Mimochodem nabízí možnost výletu lodí na osamocenou pláž s možností zakoupení jídla na pláži. Příplatek 10e/os jsme nakonec zaplatili jako většina lidí. Ostatní využili více času na ostrově Panarea a vydali se na některou ze vzdálenějších vyhlídek. Před odjezdem na „dodatečný výlet“ máme 2h času. Procházíme úzké uličky s krásnými domy a hledáme restauraci, kde bychom se najedli. Ceny jsou všude podobné 10-16e za jídlo, k tomu nakonec musíte připočíst i servis a případně i poplatek za jezení v restauraci, takže jsou ceny mnohem vyšší než na pevnině. Nakonec se rozhodujeme pro pizzerii přímo u přístavu, ale bohužel za hodinu jsme stále čekali na pizzu. Při odchodu nám konečně přistála pizza na stole, ale jelikož jsme byli nuceni odejít na loď, která odjížděla, museli jsme vzít pizzu do ruky a dobíhat loď. Peníze jsme dali do ruky číšníkovi bez „poplatku za jezení v restauraci“. Nakonec nás číšník ještě doběhl, že majitelce se to nelíbí a že bychom měli doplatit. Po krátké hádce odešel bez peněz, protože jsme byli opravdu dost naštvaní, že jsme si pizzu odnášeli v ruce.
Nasedáme na loď a vyrážíme na avizovaný úžasný výlet s prázdnou pláží a možností zakoupit jídlo na pláži. Postupně zjišťujeme, že angličtina posádky nebyla nejlepší a nejspíš se popis výletu ztratil v překladu, a tak zastavujeme za rohem u útesu, kde si můžeme skočit do vody. Ve vlnách se tedy začalo 20minut cákat sto lidí. Nastupujeme do lodi, kde nás pošlou do spodní části k jídlu. Takže jsme pochopili „možnost zakoupení jídla na pláži“ špatně a čekal nás oběd, který se skládal z rajčatového salátu, chleba a rýže se zeleninou. Opravdu lehký oběd, který jsme po pizze nepotřebovali. J Výlet bych nedoporučoval, protože koupání nebylo nijak velkým zážitkem.
Po obědě se vracíme pro zbylou část lidí na ostrov Panarea a vyrážíme na Stromboli, z kterého každých 20minut stoupal černý dým. Vystupujeme v přístavu a máme 3h na projití ostrova. K vrcholu sopky 920m.n.m. jsou organizované výlety, ale čas nám je nedovoluje absolvovat. Procházíme malé město a zastavujeme na pláži s černým sopečným pískem. Užíváme si koupání s pohledem na doutnající sopku. Po návratu na loď odplouváme kolem majáku kousek od ostrova a plujeme na druhou stranu Stromboli na noční sledování vybuchující sopky. Všude inzerovaná tekoucí láva je bohužel velmi málo častá, cca 1x za rok při větší erupci. Proto v noci není vůbec nic vidět a půlhodinové pohupování na moři nám žhnoucí láva nezpestřila. Takže jediné co jsme viděli, byl pravidelně vycházející dým. Zpáteční cesta jsme absolvovali ve velkých vlnách. Posádka rozdávala pytlíky pro ty, kteří to nedokázali zaspat. Po 2h cestě jsme všichni rádi vystoupili zpět v Tropea. A kolem 23h odjíždíme z přístavu.
Výlet opravdu parádní, vidět doutnající aktivní sopku, černé pláže, krásné panoramata a ostrovy je úžasné, ale pokud někdo čeká lávu podle obrázků, tak musí mít opravdu štěstí nebo bude zklamán. Možná bych doporučil podívat se po cestě trajektem místo organizovaného výletu, aby bylo víc času na výstup na sopku.
6. Den – Tropea, Pizzo, Sala Consilina
V pondělí ráno opouštíme ubytování a jedeme do Tropey. Konečně vyšlapeme po pár schodech na kostelík Santa Maria na útesu. Odsud je nejlepší výhled na pláž a domy na útesech. Vcházíme do malého kostela, kde se za 2e/os můžete podívat na historické obrazy kostela a vylézt na střechu odkud je výhled do všech stran. Navíc můžete projít přilehlou zahradu na útesu. Celá prohlídka zabere tak 20minut.
Ve vedru se jdeme vykoupat na pláž pod kostelem, kde je minimum lidí. Zkoušíme i šnorchlovat a vidět jsou pouze menší rybky, ale pozor na medúzy, jelikož jednoho z nás ošklivě žahla do zad.
Kolem poledne se vydáváme na cestu zpět přes město Pizzo. Ve městě je malá pevnost, kolem které pouze projíždíme a zastavujeme až u největší zajímavosti ve městě. Jde o jeskyni Chiesetta di Piedigrotta u moře. Jeskyně je přístupná přímo z pláže, na kterou se sestupuje po schodech od hlavní silnice. Auto necháváme jako ostatní zdarma na ulici Via Riviera Prangi 120 a jdeme 200m dolu k pláži. Jeskyně má zrovna pauzu a tak využíváme volnou hodinu ke koupání. Vstupné je 2,5e/os a jde o jeskyni se sochami, které vytesali podle pověsti ztroskotaní námořníci a později přibývaly sochy od místních lidí. Nejde o nijak důležitou památku, ale za zastávku s osvěžením v moři to jistě stojí.
Odtud nás čeká cca 300km hlavně po dálnici a vracíme se do Kampánie. Benzinky nejsou na dálnici tak časté a benzín je u nich dražší než jinde, takže nakonec sjíždíme na Castrovillari a tankujeme výrazně levněji, navíc nakupujeme věci na večeři.
Vracíme se na dálnici klikatící se skrz Hory, která se z velké části upravuje, staví se mnoho dalších tunelů a upravuji se mosty. Sjíždíme na Sala Consilina a vracíme se zpět městem a čekáme cedule na naše ubytování, kterou nakonec se štěstím vidíme. Po sjezdu z dálnice se cesta městem rozděluje na dvě hlavní silnice, které se po několika kilometrech opět spojují a těsně zatím se odbočuje Doprava po silnici Strada Provinciale 226 a po pravé straně je pak ubytování. Dostáváme hotelový pokoj bez kuchyně a snídani v ceně nám kvůli brzkému odjezdu donáší již večer. Dostáváme croissanty a kafe.
Večer ještě kvůli brzkému středečnímu odletu měníme plány. Naším úmyslem bylo přespat na/u letiště, abychom ušetřili za ubytko. Po zralé úvaze narychlo zajišťujeme ubytování na další noc přes booking a s lastminute slevou chytáme ubytování přímo v centru u Piazzo Garibaldi.
7. Den – Neapol, Caserta
Vstáváme kolem páté ráno, jelikož musíme po osmé vrátit auto v Neapoli. Cesta utíká rychle po dálnici. Projíždíme Salernem, kde nás asi deset minut zdrží paní, která si nerozumí s mýtnou bránou. Naštěstí to zvládá a jedeme po dálnici A3 až do centra po ukazatelích na vlakové nádraží. Dálnice nás dovedla přímo k nádraží, kde zatáčíme k půjčovně a bez problémů vracíme auto. Jsme rádi, že 5 dní cestování v italském provozu jsme zvládli bez poškození, takže nám je vrácena celá blokace z kreditní karty.
Vydáváme se hotelu Luna Rossa v ulici Via Giussepe Pica 20-22 (www.hotellunarossa.it), který je asi 10 minut od půjčovny, necháváme zde batohy a jdeme na nádraží, abychom se vydali do města Caserta. Na nádraží kupujeme u automatu jednosměrné lístky za 3,1e/os, ale zjišťujeme, že vlak jede až za 1,5h. Proto jdeme prohlídnout nejbližší památku na náměstí Piazza Enrico de Nicola, na kterém je nenápadný kostel Chiesa di Santa Caterina a Formiello a původní vstupní brána do města. Cestou kupujeme v severozápadní části Piazza Garibaldi lístky na Alibus za 3e/os ve stánku ANM, který je asi 20m od zastávky těchto autobusů.
Vracíme se na nádraží. Před nástupem do vlaku si musíte lístek označit v automatech podobných těm, jaké známe z českých autobusů, tramvají. Bohužel vlak kvůli poruše neodjíždí, takže začínáme pobíhat po nádraží a zjišťovat náhradní Dopravu, jiný vlak, ale anglicky nám nikdo neporadí. Nakonec jedeme o hodinu později vlakem, který zastavuje v Casertě. Po 35minutách vystupujeme na nádraží, které je přímo u začátku parku před hlavním ohromným objektem zámku Caserta, který měl překonat francouzské Versailles. Vstupujeme do hlavní brány, kde jsme ale zastaveni u pokladny a bez vysvětlení nám je řečeno, že je zavřeno. Po obejití celého objektu a pokusu najít jiný vstup do zahrad, kde jsme také zastaveni, zjišťujeme, že v úterý je zámek uzavřen. Takže s velkým zklamáním odcházíme zpět na vlak, kdy je celý náš hlavní výlet zkažen. Jinak je město nezajímavé, takže kupujeme opět lístky v automatu za stejnou cenu (zpáteční nevyjde levněji) a vracíme se do Neapole.
Na informacích se ptáme na městské pláže, jdeme pro plavky do hotelu, kde se s námi při cestě z hotelu zasekne výtah. Špatných znamení jsme již ten den měli dost, takže po pár srandách a pokusech zprovoznit výtah voláme o pomoc. Rukama, nohama se domlouváme s přiběhnuvší recepční. Nic nepomáhá, takže přibíhá první, druhý chlap se šroubovákem. Po 10 minutách natěsnaní ve výtahu si musíme pomoct sami. Otevíráme vnitřní dveře výtahu a zatáhnutím za jednu z páček v šachtě se nám povolují druhé dveře. Asi metr nad podlahou postupně vyskakujeme z výtahu a odcházíme s očekáváním dalších problémů.
Kupujeme lístek na 90minut za 1,5e/ks a podle instrukcí z informací jedeme metrem na zastávku Mergelina. Od metra se přesouváme na 100m vzdálené náměstí Piazza Sannazaro a čekáme na bus směrem čtvrť Posillipo. Přijíždí autobus 140, v němž nás ihned osloví parta studentů. Po krátké debatě, kdy jsme je nejspíš zaujali pivem v ruce, zjišťujeme, že jedou také na pláž. Odradí nás od té bližší, protože je pro prý snoby a jedeme 25minut na pláž pro „Neapolce“. Hromadně vystupujeme na Discesa Coroglio-marechiaro a odtud jdeme 20minut pěšky z kopce k moři. Nejdříve odbočujeme do ulice Tito Lucrezio Caro a poté doleva úzkou cestou Discesa Gaiola. Ta nás dovedla až k malé přeplněné pláži, kde na nás cizince koukali občas dost zvláštně. Vykoupeme se s výhledem na Vesuv a zklamaní z pláže absolvujeme dlouhou cestu na autobus zpět. Čekáme na autobus, který „snad“ někdy pojede a asi po 20minutách přijíždí přeplněný autobus, kterým se vezeme až do samotného centra k hradu Castel Nuovo. 40minutovou cestu doplněnou strachem o věci, jelikož nastupují opravdu prapodivně vyhlížející jedinci, jsme nakonec zvládli. Vystupujeme bohužel kvůli výluce jinde a odtud se již vydáváme pěšky skrz celé centrum. Naposled okukujeme večerně osvětlené památky a končíme večeří ve stejné pizzerii jako první den - Pizzerie Attanasio. Po vynikající pizze pokračujeme nejkratší cestou k hotelu. Málo osvětlené ulice plné zákoutí vyvolávají smíšené pocity a sám s foťákem v ruce bych je procházet nechtěl.
8. Den
Letíme v 8:30, takže s rezervou odjíždíme v 7 autobusem z Piazza Garibaldi. Zastávku máme od hotelu asi 5minut. Sedáme do autobusu, u kterého jsou napsané odjezdy. Cesta nám bez zácpy trvala 10 minut. Po sednutí do letadla a odjezdu od brány směrem ke vzletové dráze, zastavujeme a pilot hlásí, že máme závadu na letadle a musí být opravena. Po včerejších špatných znameních jsme si říkali, že nás nic už potkat nemůže. Nakonec byla podle informací vyměněna součástka v počítači a my s 2h zpožděním odlítáme i přes menší konflikt Itala, který si zapálil cigaretu na záchodě během čekání. Dosedáme na letiště v Ruzyni a celý nabitý týden je za námi.
Vybrané ceny v Itálii
1 + 2 + 2 e mýtné z centra Neapole do Salerna až na neplacenou část dálnice A3
35 e + 1,5e výlet lodí na Panarea a Stromboli – 11:00-23:00; včetně poplatku Unesco
+ 10 e příplatek za koupání u skal a lehký oběd na lodi
3,1 e jízdenka vlakem Neapol Garibaldi – Caserta
1,5-1,75 e/l litr Natural 95
3,5 – 10 e Pizza, nejlevnější Margharita, pozor na příplatky za servis 1-3 e/os a někde za to, že si to sníte v restauraci 1,5-3 e/os
12-16 e těstoviny, pizza Liparské ostrovy + servis
3-6 e pivo v restauraci – lahev/točené
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Vibo Valentia
Půjčovna autPříspěvky z okolí Neapol a okolí, Kalábrie - cestopis
