Hranicko - ( 2003 )

Tak a je to tady ! Dvakrát po sobě nám vychází díky svátkům prodloužený víkend, počasí má být ucházející a tak s tím musíme něco udělat. Na 1 máje si děláme neděli a večer volám do Hranického kempu kvůli ubytování. Ten ještě není v provozu, zato ale dostáváme od hodné paní správcové adresu na ubytování v soukromí. A tak si ještě večer rychle nachystat věci na cestu - oba máme nové batohy, heč ! - rychle spát a ať už je tu konečně ráno.

Autobus nás veze přes Držkovou, Tesák a Bystřici p.Hostýnem a pak neznámou Kelčskou pahorkatinou. Jsou z ní hezké rozhledy na Hostýnské vrchy a na část Beskyd. Vystupujeme hned u vlakové zastávky v Teplicích nad Bečvou. Napřed na WC, upravit se a pak už směr lázně. Turistický chodník nás vede přes park okolo Bečvy, ve svahu zalesněného srázu nad řekou naproti je vidět nový vstupní areál do jeskyní. Po lávce nad řekou přecházíme do lázeňského areálu a pak serpentinami prudký výstup až ke vchodu a ceduli : Zbrašovské aragonitové jeskyně na rok 2003 pro veřejnost uzavřeny !!! No nic. V klidu zestupujeme lázeňským chodníčkem do krásně upraveného parku s četnými sochami a malebnými zákoutími. Zároveň ochutnáváme ve volně přístupném pavilónku místní kyselku - není to tak zlé... Pak se uchylujeme na lavičku do ústraní a Jana vytahuje řízky. Dalším bodem programu je koupě pohlednic a prohlídka obchůdku se suvenýry. Na závěr ještě výborná italská zmrzlina a pak už se stejnou cestou vracíme zpět k vlakovému nádraží.

Po Naučné stezce překonáváme několika pohodlnými serpentinami strmý svah vrchu Hůrka a to už stojíme před ústím Hranické propasti. Její suchá část má stále 69 m, v jezírku na jejím dně se dna zatím dosáhnout nepodařilo... Janou je mi zakázáno zestoupit k jeho hladině a tak si alespoň obcházíme celý jícen propasti kolem dokola a pak pokračujeme po chodníku Naučné stezky dál. Je tu velice hezký les : buky, habry a občas i jilm. Přicházíme k hradnímu příkopu, za kterým se na Ostrém ostrohu ukrývají zbytky hrádku Svrčova. Jana mne zůstává čekat u příkopu a já šplhám na vyhlídku. Je odtud krásný pohled na řeku Bečvu a celý areál lázní. Z hradu Svrčova toho moc nezůstalo - jen tu a tam kousek základového zdiva, na vrcholku kuželovité vyvýšeniny je v lese zarovnaná plošinka s prohlubněmi.

Vracím se k přítelkyni. Dál už cesta klesá a zanedlouho stojíme u další skály a další vyhlídky. Je tu barokní socha a jmenuje se to tady Svatý Jan nad skálou. Vidět jsou odsud opět lázně, či spíše už jejich konec a napravo předměstí Hranic. Pak už vycházíme z Doubravy, procházíme kolem kempu a hledáme dům s adresou ubytování. Stará paní nám z patra háže klíče - nemůže chodit a čeká na operaci - my si odemykáme hlavní vchod a chodbičkou se dostáváme na dvorek, kde nás vítá štěkající podvraťák a neteř té paní. Ukazuje nám pokoj v přízemí, kde budeme spát. Není to sice nic moc : 2 postele, umyvadlo a skříně, kamna s uhlákem a stará televize - na záchod je to přes dvorek - ale neberte to za stovku na osobu !! Vybalujeme si věci, do jednoho batohu chystáme jen jídlo, minerálku, foťák a mapu a vyrážíme na tůru !!

Ulicí se zajímavými vilkami a galerií pokračujeme do centra města Hranice. Úzkými křivolakými uličkami se dostáváme na rozsáhlé náměstí, v jehož středu se nachází dominantní červený kostel s Vysokou věží. Nejen tady na náměstí, ale i dál v centru je spousta krásných opravených měšťanských domů a jsou tu pod nimi místy podloubí a je to tu všude samý obchod. Srdce turisty jásá a nevíme, na co se máme koukat dřív ! Procházíme další uličky za náměstím, dopřáváme si dobrou zmrzlinu a přes další náměstíčko a kolem nádherně opraveného hranického zámku přes hranická sídliště směr sever. Po 3 km konečně autobusové nádraží. Do odjezdu spoje na Potštát máme čas akorát na vypití jedné limonády.

Autobus nás veze přes vesnici Olšovec, kde k mé veliké lítosti nevystupuijeme - má tu být poblíž nádherný zatopený lom - pak vjíždíme do lesa, klesáme k říčce Veličce a serpentinami objíždíme první skalní útvar Jelení skok a po chvilce vystupujeme u starobylé hospody " U Tlustého Jána". Jdeme dovnitř na kafé a kofolu. Kromě dvou chlapíků, kteří po chvilce odcházejí a jeden si tu na stole zapomíná svůj mobil, jsme jedinými hosty. Hospada je fakt hodně stará. Na stěnách visí zarámované zajímavosti o historii krčmy a o Potštátském skalním městě. To ale ve skutečnosti nemá se skalními městy nic společného - jsou to jen útesy z břidlice, rozhozené podél Veličky a jejich největší výška je okolo 20 m, to ale neznamená, že by to tu nebylo hezké a romantické. Jen tu nesmíte procházet v létě, protože byste přes listí stromů nic neviděli...

Zajímavé je, jak vznikl název hospody : prý tu v 19. století žil tak tlustý hospodský, že se nevlezl ani na normální stoličku, ale měl svoji speciální pro dva lidi a u sebe měl konec lana, pověšený u stropu přes kladku. Když chtěl vstát a obsloužit nějakého hosta, tak musel použít toto zařízení - bez něho by si ani nevrz..! Je nám v hospodě dost zima, chvilku se " zahříváme" hovorem s mladým hospodským a pak už raději prcháme ven na sluníčko.

Hned nad hospůdkou se na nejstrmějším kopci nacházejí zbytky středověkého hradu Puchart a prý se tam nedávno zabil nějaký mladý klučina. My ale nelezeme do kopce, ale pokračujeme klikatým údolím po silnici kolem říčky směrem k Potštátu. Jak už jsem říkal - skalní útesy nic moc, což se ale naštěstí nedá říct o okolní přírodě - říčka je nádherně čistá, má černé dno a pění a kolem nádherné strmé stráně plné buků a smrků, sem tam z nich trčí ostrůvky modřínů.. Je tu fakt moc hezky a hlavně božský klid !!

Asi za hodinku přicházíme k nějaké chatové osadě a to vím, že už jsme blízko městečka Potštát - tam my ale dneska nechceme - a tak podle mapy výstup údolíčkem vpravo až k odpočívadlu s pramenem. Tady chvilku odpočinek a svačinka. Jen o sto metrů dál nacházíme žlutou značku a necháme se jí vyvést na vrchol kopce. Při zpětném pohledu vidíme městečko Potštát i se zámkem. Po nějaké době opouštíme lesní asfaltku a vstupujeme na lesní pěšinu. Kolem mnoha překrásných lesních zákoutí se dostáváme zpět k hospodě " U Tlustého Jána". Je tu jen "maličký" rozdíl : my se nad ní nacházíme asi o 150 m výš na Ostrém hřebeni. Napřed prozkoumáváme zříceniny Horního hradu a pak z hrozného skalnatého srázu zestupujeme ke Spodní ruině. Sklon svahu dolů do údolí je fakt extrémní, místy to klouže a na náladě nám rozhodně nepřidává obrázek ve fólii na památku toho zabitého kluka, který nacházíme opodál.

Jana už se bojí moc. Já zkouším prozkoumat jedno skalní nádvoříčko a skály vlevo na hřebeni, zda by se nedalo projít tudy, ale to nepřichází v úvahu. Musíme dál po žluté : před námi vede pěšina přes skálu do kopce, pod námi stometrový sráz, Janička nám trošku hysterčí a tak mám co dělat, abxch ji uklidnil a pak opatrně přes ten nebezpečný úsek převedl ! To ale není všechno. Stojíme sice u spodní zříceniny, ale dolů to máme ještě pořád asi 100 metrové převýšení skalnatým terénem. Já v tom žádný problém nevidím, Jana je ale jiného názoru a tak překonává nejstrmější, asi 50 - metrový úsek po prdélce !

Konečně v údolí !!!

Musím sám uznat, že ta značka přes skály nevede zrovna nejideálnějším terénem a když už se tady stal ten " smrťák", tak proč není to nejhorší místo zabezpečeno aspoň řetězy ?!?

Po ulkidnění a vydýchání se přicházíme k autobusové zastávce a když vidíme, že nám to jede až v 21.20, tak se rozhodujeme ještě pro hrádek Kunzov a odjezd do Hranic odtud. Z údolí prudce stoupáme napřed lesem a pak už po vrstevnici po rozsáhlých loukách a s nádhernými výhledy na celé Potštátsko. Trochu mi to tady připomíná Vysočinu - vesnice, louky a pole najdeme na kopcích a na náhorních rovinách, dole v údolí pak les, džungli a divočinu !!

Při západu slunce vcházíme mezi první chalupy vesničky Radíkov - některé domy jsou moc hezké - pak prudké klesání po úzké asfaltce do Hlubokého údolí a za chvilku přicházíme k chatové osadě a hospůdce u napodobeniny středověkého hrádku Kunzova. Prý si ho tu v 19. století nechal vystavět jakýsi továrník z Hranic, Protože hospůdka za chvíli zavírá, pokračujeme dál údolím a na kopec do vesnice Hraběšice a už po tmě vstupujeme do klasické venkovské hospůdky a než nám jede bus do Hranic, dáváme si kafé a kofolu.

Z Hranického nádraží pěšky přes celé město nádherně vlahým a teplým večerem až do naší " ubytovny" a spát...

Den Druhý

Ráno balíme, vracíme klíče a přesunujeme se na nádraží Hranice město. Počasí se nám velice zhoršilo - mraky jsou na spadnutí, fouká silný vítr a pak začíná pršet a to tak, že dost ! Chceme dneska ještě na Hefštýn, ale bůhví jak to všechno dopadne...Na hlavním nádraží v Hranicích čekáme víc jak hodinu na opožděný spoj a tak si zahříváme žaludky polévkou z bufetu.

V Lipníku n.Bečvou procházíme za strašlivého větru a deště - Janě se láme deštník - do centra města a v historických podloubích nacházíme azyl a pak i otevřenou hospodu. Dáváme si tu chutný oběd : vepřový biftek s vejcem a definitivně se loučíme s myšlenkou na návštěvu hradu a necháváme si ho na jindy...

Pak už jen za mírných přeháněk návrat na nádraží a odjezd domů do Zlína...