Gastronomický výlet do Prahy

Když jsem se chystala na třídenní cestu do Prahy, netušila jsem, že to bude vlastně gastronomický výlet.

Začalo to už cestou na autobus. Na zemi leželo malé zelené jablko, už od pohledu velmi kyselé. Byla jsem v dobré náladě a chtěla jsem si do něj kopnout, ale nějak se mi zamotaly nohy a ležela jsem na zemi rozpláclá jako žába. Praštila jsem se do obou kolenou, jednoho zápěstí a jedné brady. Naštěstí nic z toho mi nezabránilo se zvednout a jít dál. Tak nevím, v hlavní roli bylo jablko, ale asi se to nedá považovat za historku o jídle.

Potřebovala jsem být v Praze před osmou ráno a přítel mi poradil autobus společnosti AZ-bus, který tam příjíždí kolem sedmé. Kamarádka, ke které jsem jela, bydlí na Smíchově, popsala mi cestu, ale já jsem stejně bloudila kolem zastávky metra docela dlouho. Bloudění je mi docela vlastní, obvykle si sice najdu cestu na mapě na internetu, ale jen tak zběžně a pak stejně bloudím. Díky tomu mi cesta trvala docela dlouho, za to jsem si prochodila oblast kolem stanice metra.

Zbytek dne jsem strávila s kamarádčiným ročním synem, raději jsme byli na zahradě, protože to v těch končinách neznám a nechtěla jsem se znova ztratit. Pokud jsme se bavili o jídle, bylo to hlavně o stravě pro jejího malého syna, který ještě zdaleka nemůže jíst všechno. I když často vídám roční děti, kterým jejich maminky strčí do ruky kolečko salámu nebo přesolené chipsy, tak moje kamarádka to naštěstí nedělá. Pro malé děti se dnes dělá spousta speciálních potravin, kaší, přesnídávek, nápojů atd. U těch úplně malých je to samozřejmě potřeba, zvlášť když maminka nemůže kojit. Navíc je to i pro pohodlí maminky (která se okolo dítěte naběhá i tak hodně) a dobrý pocit z toho, že svému potomkovi dávám „to správné jídlo“.

K večeři jsem dostala těstoviny se zeleninovou směsí, kde byly mimo jiné i kousky cukety. Cuketu obvykle dělám plněnou masovou směsí nebo ji nastrouhám do cuketové buchty, ještě mě nenapadlo ji použít do jídla jen tak rychle osmahnutou, křupavou a skoro syrovou. Ale zkusím to, cuket máme na zahrádce docela dost.

Další den jsme si s kamarádkou udělaly něco jako dámskou jízdu. Vyrazily jsme do centra Prahy. Cestou jsme míjely na Malé Straně středomořský trh, který měl i takhle večer ještě otevřeno. Copak jsme ho mohly minout a nepodívat se, co tam mají?

První jsem ochutnala španělskou polévku gaspacho (čti gaspačo). Je to studená polévka z rozmixovaných rajčat a paprik, zdravá a v horkém španělském počasí musí být velmi osvěžující. Pak už jsem pokračovala ve španělském stylu. Paella je rýžové jídlo s masem a zeleninou, dělá se na velkých pánvích a obvykle v ní bývají i mořské potvory, které miluju. K tomu nám doporučili červené víno, trochu těžší, ale velmi dobré.

Další zastávkou byl stánek s mušlemi, ústřicemi, humry a podobnými luxusními dobrotami. Zatoužila jsem po tom ochutnat konečně ústřice. Jedna za 60 Kč, to sice není levné, ale je to zkušenost a ta je ke nezaplacení, že? Byla hodně slaná, kyselá po citrónu a samotná chuť té ústřice mi nějak unikla. Asi jsem ji snědla příliš rychle, prostě mi tam chyběl ten zážitek, když pomalu vychutnávám rybu nebo krevetu.

Dalším místem, kde jsem se zdržely, byl stánek se sýry. Chtěla jsem koupit suvenýr domů – sýr na těstoviny. Prodejce byl evidentně zrozen pro to, aby prodával sýry, bylo vidět, že je miluje, že jim rozumí a že o nich rád mluví. Ochutnaly jsem jich asi sedm a všechny byly výborné. Kde jsou ty časy, kdy jsem na špagety dala obyčejný sýr ze supermarketu. Ale výhoda těchto kvaliních sýrů je v tom, že jich stačí dát méně (zvlášť když jsou chuťově výrazné) a taky není třeba dělat množství nějaké omáčky, stačí ochucený olej, trocha zeleniny nebo pár kousků masa a máte rychlou a zdravou večeři.

Mezitím jsme ještě zahlédly stánek s časopisy, kde měli mimo jiné speciál o těstovinách. Těstoviny jsou u nás doma velmi oblíbené, takže jsem si ho nakonec vzala. Když v něm listujete, máte pocit, že těstoviny se dají zkombinovat jakkoliv s čímkoliv, ale asi to tak úplně pravda nebude. Italové mají určitá pravidla, podle kterých vybírají druh těstovin k omáčce a určitě vědí, proč to dělají. No ale nakonec proto jsem si ten časopis koupila, abych se o těstovinách něco dozvěděla a hlavně abych získala nějaké nové recepty.

Nakonec to ještě chtělo zákusek, kamarádka vybrala nějaké francouzské koláčky. Taky moc dobré.

Putování za dobrým jídlem pokračovalo i následující den. První – i když neplánovanou – zastávkou byl trh u zastávky metra Anděl. Měli tam spoustu dobrách věcí, raději jsem se ani moc nezastavovala, protože cokoliv bych koupila, musela bych pak celý den nosit s sebou v tašce. Nakonec jsem neodolala a koupila jsem si exoticky vypadající rajčata. Pět druhů, od každého po jednom kousku. Když jsme je pak doma ochutnali, byli jsme trošku zklamaní, protože chuťově byla stejná, možná ještě horší, než obyčejná rajčátka z naší zahrádky. Třeba nebyla úplně dozrálá, ale stejně jsem za cenu 89 Kč za kilo čekala víc.

Dalším úkolem bylo koupit kvalitní těstoviny. Byl mi doporučen Wine Food Market, který má po Praze víc obchodů. Navštívila jsem ten ve Strakonické ulici na Smíchově. Naštěstí jsem předem věděla, co chci, protože kdybych měla vybírat a vymýšlet, co koupím, strávila bych tam celý den a nakoupila tolika věcí, že bych je ani neunesla. Součástí prodejny je i Restaurace nebo kavárna nebo jak bych to nazvala, takže nějakou italskou specialitu můžete dát přímo na místě. Nabídku této sítě prodejen najdete i na internetu na www.winemarket.cz.

Pak jsem se vypravila za kvalitní kávou do mamacoffee, kde mívají výbornou čerstvě praženou a mletou kávu. Můžete si ji dát na místě, ale já jsem potřebovala mletou kávu domů. A navíc to musela být káva bezkofeinová, kterou tady také mívají. Kavárny mamacoffee jsou v Praze na několika místech, já jsem měla namířeno do pobočky na náměstí Jiřího z Poděbrad. Je tam taková maličká kavárnička nalevo od velkého moderního kostela, který stojí uprostřed náměstí. Samozřejmě jsem nemohla jen tak odejít, dala jsem si čaj a malý zákusek. Navíc jsem objevila, že vedle vchodu mají štos časopisů a pro mě je cokoliv ke čtení velkým lákadlem. Mají samozřejmě i webovou stránku: http://www.mamacoffee.cz/kavarna/JzP/.

Na náměstí Jiřího z Poděbrad bývají farmářské trhy, to jsem minout nemohla. Neměla jsem v úmyslu nic kupovat, nakonec jsem si dala alespoň cider – lehce alkoholický ovocný nápoj. A ještě bych neměla zapomenout na sympatického zahradníka, který prodávat sazeničky a hrnkové rostliny. Vesměs něčím užitečné a některé docela exotické. Nebo je snad obvyklé pěstovat si doma granátové jablko nebo schizandru? Já jsem se spokojila s keříkem angreštu na naši zahrádku.

Ještě bych neměla zapomenout na cukrárnu U Krále na Vinohradské 44, která se přede mnou objevila zhruba v té chvíli, kdy jsem zjistila, že si ale fakt potřebuju dát něco malého sladkého k zakousnutí. Švestkový koláč a kafíčko můj problém vyřešilo. Při placení jsem s pánem (obsluhou? Majitelem? Nevím) zapovídala na téma švestek na koláči a proč je někdo dává slupkou nahoru a někdo slupkou dolu. Doporučil mi také, abych příště ochutnala některý z jejich dortů, zřejmě je na ně pyšný, takže až tam někde příště budu, měla bych se do té oázy sladkostí vrátit. Bohužel se mi na internetu nepodařilo najít webovou stránku této cukrárny.

Pak jsem namířila do obchůdku Akoření v Budečské ulici. Najdete ho tak, že půjdete po Vinohradské k vinohradskému pavilónu, pak kolem něj Doprava. Přejdete přes dvě křižovatky a jste tam. Opět malý obchůdek, ale se zajímavou nabídkou. Samozřejmě koření jak už napovídá název obchůdku. To ale není všechno, mají tu vína, zajímavé druhy rýže nebo také müsli směsi od firmy mixit.cz. Zejména na tu rýži se tu určitě zeptejte, mají ji rádi a opravdu jí rozumějí. Mají otevřeno od pondělka do pátku od 12 hodin do osmi večer. Koupila jsem tu müsli, balíček mrazem sušených jahod (do toho müsli), libeček, sušenou zeleninu a na ochutnání jsem dostala hrstičku černé rýže. Opravdu je úplně černá. Jsem opravdu zvědavá, jak bude chutnat. Webovou stránku obchůdku i s možností objednání najdete na www.akoreni.cz.

Z obchůdku jsem se vrátila zpátky na Vinohradskou, tu jsem jen překřížila a na nejbližší další křižovatce doleva do Mánesovy ulice. Po pár desítkách metrů tam narazíte na čajovnu Pod stromem čajovým. Když jsem tu byla poprvé (v zimě), bylo moc příjemné, když jsem zjistila, že tu mají kamna se živým ohněm. Další věc, která mi udělala radost, je vysoká police se spoustou knížek – to abyste se nenudili, když sem náhodou zavítáte bez doprovodu. Knížky jsou tu všech možných žánrů – od učebnice francouzštiny, přes filozofické úvahy, programování až po povídky nebo romány.

Posadit se můžete civilizovaně ke stolu, nebo si odložíte boty a sednete si na stupínek pokrytý koberci a polštářky – to je varianta, které dávám vždycky přednost. Tím spíš, když mám něco nachozeno a potřebuju si odpočinout. To by se tu dalo i usnout. Proto si někdy nařizuji budíka v mobilu, abych nezmeškala autobus nebo nějakou další akci.

Nejlepší čaj yogi (silný, kořeněný, sladký s mlékem) jsem pila právě tady. Ale tentokrát jsem si nechala poradit a dostala jsem čerstvý vietnamský zelený čaj, který si páni čajovníci nechali přivézt z Vietnamu.

Jako zakončení svého putování po Praze za dobrým jídlem a pitím jsem si nemohla vybrat lépe.

Poslední aktualizace: 5.10.2012

Gastronomický výlet do Prahy na mapě