Esztergom,V.Fatra,Slov.Ráj,Čier.Balog. Retro 2008 II.část

Pokračujeme dál ve Slovenském Ráji. Následující dense jdeme kochat nafantastický Tomášovský výhlad a řeku Hornád. Skalnatý parapet asi 150 m vysoko nad údolím Hornádu s výhledem, je zase něco jako norský Preikestolen v menším provedení, jen neskonale blíže a bez fjordu dole. nádhera. Ten se nemění, pořád stejný. Tady nemají podnikatelé co zkazit. Rovněž romantika Prielomu Hornádu, který si tu prorazil cestu skalami v kaňonovitém údolí od Čingova po Podlesok, je také stejně divoká jako dříve. Jméno národního parku Slovenský ráj je skutečně ráj pro oči i duši. Zejména mimo hlavní sezonu. Ale stejně na to, že je srpen, lidí je tu podstatně méně než při mých dřívějších návštěvách. Že by platila nepřímá úměrnost, čím víc byznysmenů, tím méně lidí? Aneb spíš všichni se derou o Asii, Afriku či jižní Ameriku? (Chorvatsko záměrně nejmenuji). Aspoň je tu větší klid pro skutečné milovníky přírody a ne snoby all inclusive.

Opouštíme tuto čarovnou a divokou oblast a jedeme se zklidnit doLesnického skanzenu se zvláštním symbolickým hřbitovem v Čiernom Balogu - Vydrovo ve Slovenském Rudohoří. Neméně zajímavá je tu expozice úzkorozchodné Čiernohronské železnice, která zde má funkční nádražíčko na asi 16km trati. Prošli jsme si i místní naučnou stezku.

Po místním průzkumu vyjmenovaných zajímavostí vystoupáme jižně na dálkovou Rudnou magistrálu. Pěkná, méně navštěvovaná hřebenovka s občasnými pěknými výhledy se mírně vlní od východu k západu, zde ve výšce stále nad 1000 m n.m. Vede od Stolických vrchů okolo Muráně přes Veporské vrchy, CHKO Polana a Javorianskou hornatinu, Štiavnickými vrchy k Pohronskému Inovci. Její délka je přes 200km. Podle námi prošlápnutého úseku vypadá docela zajímavě a možná by stála za nějakou „pánskou jízdu“ projít ji podširákově celou.

Dále začínáme uzavírat velký okruh přes původně křižácký, poté královský hrad Víglaš (mezi Detvou a Banskou Bystricí). Později protiturecká pevnost. Dějinami celkem slušně prošel, nejhůře dopadl až ve II.svět.válce. Nepatří mezi nejvíce navštěvované památky, ale nevím, proč se mi uhnízdil v hlavě už dávno. Jako zříceninu hradu jsme ho asi viděli poslední. V současnosti už to není romantický hrad, ale zámecké kongresové centrum se čtyřhvězdičkovým hotelem.

Odbočíme ještě dohistorického města Banské Štiavnice, známého stříbrnými a zlatými doly v 17.stol. Nad ním si připomeneme před nějakou desítkou let navštívené jezero Počúvadlo, a také jezero Evičkiné. Jezera sloužila k odvodňování dolů a jsou spod ochranou UNESCO spolu s Banskou Štiavnicou. Při dřívější návštěvě jsem také vylezl o 310 m výše na místní vrch Sitno vysoký 1009m, odkud je pěkný výhled.

Z Ban.Štiavnice, ještě před pokračováním k domovu, se trochu odchylujeme k odskočení na zříceninu bývalého gotického hradu Reviště, vybudovanému na skalním výběžku na ochranucesty k tehdy bohatým městům díky zlatým a stříbrným dolům. Dole u meandru řeky Hron objevíme přívětivý kemp s restaurací u Revištského Podzámčí. Oblíbená zastávka vodáků. Hron je pro ně docela sympatická řeka s tábořišti a hospůdkami na březích.

Za účelem prohlídky skalních obydlí v Brhlovcích si děláme ještě malou zajížďku. Skalní obydlí si zde v tufu vysekali obyvatelé snad jako ochranu před nájezdy Turků v 16. a 17.stol., později využívané pro chudinu. V centru Památkové rezervace lidové architektury Skalní obydlí je v jedné usedlosti umístěno i menší muzeum. Zajímavá, na naše poměry docela raritní pozoruhodnost.

Závěrem se omlouvám za některé nepřesné názvy pod fotografiemi. Předtím jsme se toulali Českou Kanadou v jižních Čechách a hned ze Slovenska jsem se musel připravit na Dolomity, kam jsme vzápětí vyrazili a které jsem tady publikoval v r.2012. No někdy se popis fotek těžko stíhá, uskutečnil se až po nějaké době a překotně. Bohužel fotek by to chtělo víc, dnes mně to mrzí, ale tehdy nebyly barevné fotografie na papíře zvlášť laciné a já finance raději prohnal výfukem, nebo jinak věnoval na poznávání krás. A skenování kvalitě také moc nepřidá.