Dovolená 08 - 3. Do Adršpašských a Teplických skal

Ráno vstáváme už před půl sedmou a poprvé si vaříme v kuchyňce kávu. Po ní jdeme do centra Náchoda do jednoho řeznictví na polévku. Bohužel mají jen výbornou dršťkovou - tu ale Jana nerada - ( dobře jí tak ) - a tak se musí spokojit s klobásou. Pak ještě koupě salámu a čerstvých rohlíčků na cestu. Manželka si potom odskakuje kamsi do obchodu s textíliemi a já zatím navštívím firmu CDS Náchod, kde se orientačně poptávám na cyklobusové spoje po oblasti, ale nebude z toho nic. Sraz s Janou máme na "nádru". Zde ještě zakoupit zpáteční lístky do "Ádru" a pak už odjezd. Vedle sedí kluk a dvě dívky. Ta hezčí se pořád předvádí, ani na chvilku se jí po celou cestu nezavře klapačka a nakonec zaloví v batohu - a svým kamarádům a vlastně všem okolo předvádí - jaké má krásné nové černé plavky. Když potom ve stanici Adršpach vystupujeme z vlaku, tak se venku průvodčí cestujících vyptává, zdali něco neztratili. Prý něco černého vypadlo ven oknem ! A chuděrka krasavice jen zalapá po dechu a konečně jí dojde řeč ...

Mezi davy lidí míříme napřed na WC a pak si kupujeme pohledy a lístky do skalního velkoměsta. Ty stojí 60 kč na jednoho ! ( Když jsem tu byl naposledy - to ještě bylo za "totáče", tak to bylo za 5 "těžkoslovenských" korun !! ) Vstupné ale platí i pro Teplické skály, pokud se použije cesta přes Vlčí rokli - ještě že tak ... A tož s veselou vyrážíme. Vzápětí stojíme u břehů velice romantického jezera v lůně skal. Je to bývalá zatopená pískovna, okolo vodní plochy vede vyznačená okružní stezka a my blbouni tam nejdeme - ( prý až na zpáteční cestě ) - ta naše ale nakonec vede úplně jinam !! Po několika snímcích na památku spěcháme skalním předměstím kolem Džbánu a Homole cukru mezi davy lidí do centrálního kaňonu. Což o to - je to tu všude okolo nás moc krásné a ÚŽASNÉ, ale tyto pískovcové skály jsou hrozně moc vysoké - fotit se tu téměř vůbec nedá - a při pohledu na tu krásu vás po chvilce bolí za krkem !! Netrvá to ani tak dlouho a stojíme na rozcestí uprostřed skalního města a odbočujeme do Nových partií. Jdeme jen přes jeho malou část - po nádherný útvar Milenců. Pak se "ústupovou" cestou vracíme k pseudogotické brance na začátku kaňonu a tentokrát se k rozcestí vprostřed skal prodíráme mezi houfy polských školáků, z nichž každý má v ruce foťák nebo mobil a všichni fotí a fotí ... O něco dál míjíme početnou delegaci německých důchodců, které provádí jakýsi dědek Tyrolák s holí. Asi je jeho výklad velmi vtipný, protože se všichni smějí, až se za břicha popadají ! ( Já být německým seniorem, tož taky od radosti kvičím jak pouťová řehtačka - myslím že je zcela zbytečné srovnávat, kolik peněz pobírá český a kolik německý důchodce...)

Jdeme s Janou okouknout "Malý" vodopád a pak na lavičce posvačíme banány a rohlajze se salámem. Do velmi romantické skalní průrvy se jdeme podívat i na ten "Velký" vodopád a Janě se tu povede jedna velmi dobrá fotka. Obcházíme davy, kteří tu čekají ve frontě na schodech na to, aby se mohli svézt na lodičce po jezírku. Odhadujeme to čekání tak na 2 hodiny a tak projížďku velice rychle odstraníme z našeho programu. Naše další kroky povedou přes Vlčí rokli do Teplických skal... Po schodech a žebřících překonáváme skalnatý hřeben a poté zestupujeme za pomoci úplně stejných technických pomůcek na dno rokle k jezírku. Tady zádrhel : cesta kupodivu nepokračuje dnem údolí, ale místo toho nás schody a žebříky vedou nahoru na další skalnatý hřebínek. Cestou děláme místo zestupujícím turistům a jejich "vedoucí" se rozčiluje : " Tady je to skoro jako ve Slovenském ráji !! Ale Slováci to mají aspoň udržované !!!"

Na vrcholku skal nás předbíhá párek dam a jedna řve na tu druhou : "Ukaž mi na mapě tu vrstevnici !!" Slasti dosud popisovaných úseků nás čekají ještě jednou a při posledním zestupu už nadáváme zároveň s davy, protože "šprušle" na žebřících buď chybí nebo jsou ve stavu těsně před upadnutím ... a o naprosto prohnilé zábradlí je lepší se vůbec neopírat, pokud nechcete strávit svůj zkrácený zbytek života - cestou na dno kaňonu - v kotrmelcích !! No - je to opravdu nevšední a vzrušující zážitek - zvláště pro Janu, která si samozřejmě své "trekingové" hole nechala v Bělovsi v chatce ... Jediné, co mne těší, je - že je nás šetřílků na vstupném víc ... Konečně se ocitáme v centrální rokli. Další cesta vpřed vede po chodnících z kulatiny přes močály a bažiny. Pak už se to jen lepší ... A když vidíme ty davy, které kráčí proti nám a netuší, co za "hrůzy" je čeká, vjede do nás jakási rozjařenost a pravá nefalšovaná a škodolibá českomoravská radost ! Nevidím nikoho, kdo by jim zastoupil cestu a upozornil je : " Dál nechoďte a raději se vraťte - je to tam strašné a na zabití !!!" To tedy rozhodně ne : každý si to necháváme pro sebe a naše ubohé maličké české dušičky se z toho potutelně radují... Notně mi to připomíná jednu známou a výstižnou povídku od J.Haška. Nevím co všechno si o sobě jako národ myslíme, ale za spoustu pěkně hnusných vlastností - které máme bohužel hluboko v genech - bychom se měli pořádně zastydět ... Samozřejmě je i moje a Janino jednání úplně stejné jako u všech ostatních. Holt patříme ke stejnému kmeni a nic s tím zrovna teď neuděláme ...

Jdeme dál. Tady už mizí lávky a chodníky z kulatiny a tam, kde je údolí širší anebo na pasekách, vidíme ve strmých svazích kolem nás další krásné skalní útvary. Pak přecházíme přes uzounký tok potůčku, kde přes něj úplně nesmyslně tři kluci sbíjejí novou lávku z kůláčů - přitom to jde lehce překročit ... Přicházíme k dalšímu rozcestí turistických značek. Zprava a shora ze skalní rokle schází po modrém značení chlapík a vřele nám cestu tam nedoporučuje. Původně jsem zrovna na tato místa chtěl Janu táhnout, teď ale rychle "obracím list" a místo toho pokračujeme po žluté dál směrem do Teplického údolí. Už je to jenom kousek cesty, my ještě míjíme hezkou Stříbrnou studánku a nabíráme si z ní chladnou vodičku do Pet láhve.

Na dalším rozcestí stojí turistický altánek a tak napřed znovu řádně posvačit a odpočinout si a pak teprve na cestu hore Teplickým kaňonem. Potok v rokli pod námi je ztracen pod sesutými balvany a kameny - pod nimi se nachází nejdelší pseudokrasová jeskyně v Čechách s kořenovými stalaktity ! Nás ale více zajímá čím dál větší počet bizarních skalních útvarů okolo chodníku a na protějším svahu. Fotíme si pitoreskní Řeznickou sekeru a jiné skály a pak přichází Strážce kaňonu. Jana, která je tu poprvé v životě, se převelice diví, že to není konec. A já jí vysvětluju, že to hlavní a nekrásnější nás teprve čeká ... Okolo Horolezecké chaty po kamenných schodech nahoru a tady nás čeká 2 km dlouhý okruh Teplickým skalním městem, které je naprosto FANTASTICKÉ - a dodnes se mi o něm zdává ... Tady už je na mnoha místech - a hlavně v širokém Anenském údolí - od skal slušný odstup. Atak si je člověk může vychutnávat nejen svýma očima, ale určitě si na té kráse rád smlsne i ten váš fotoaparát ... ( Tomu mému tady hrozí, že mu asi brzo praskne čočka !!! )

Napřed nás čeká Chrámové náměstí a Chrámové stěny, kde výška skalních bloků a stěn dosahuje v českých pískovcích vůbec těch nejvyšších cifer. Obdivujeme Krakonošův míč, další skalní náměstí a monumentální "Skalní chrám". Pak nás stezka vede po louce a my po ní v podstatě obcházíme veliký skalní ostrov. Jsou tu k vidění přenádherné skalní scenérie a taky spousta známých a pojmenovaných skalních útvarů. ( Jenom se na mne, prosím vás, nezlobte, že vám nepapouškuji jejich jména - vždyť vy si je určitě sami a rádi najdete v četných turistických encyklopediích a průvodcích - děkuji ...) Úplně nakonec se chladíme v úzkých roklích Podsvětí a Sibiře, kudy vede jen uzounký chodník. Hlavně ta druhá dělá čest svému jménu. Noa pak už se ocitáme opět u té Horolezecké chaty. Oproti " Ádru" chodí Teplické skály obdivovat tak desetina lidí a tak je tu nějak volněji a o to víc hezky ! Nadšeni krásnými prožitky zastupujeme hlavním kaňonem dolů do Teplic. Cestou míjíme už bez povšimnutí odbočku na skalní hrad Střmen. Jana by tam určitě nelezla a já, když se ptám svojich nožiček, zdali by se tam se mnou nepodívaly - tak mne pošlou ... však víte kam ... A že už toho bylo za ty tři dny víc jak dost a jestli zítra nebude odpočinkový den, tak mám utrum !!!

Procházíme skrze pokladnu ven ze skal, ještě si kupujeme jakýsi ten pohled a taky dvoje fotoskládanky. Nejsou na nich jen Teplickoadršpašské skály, ale i snímky z Broumovských stěn. Z bufetu si ven vynášíme každý jednoho krásně vychlazeného bírela a vychutnáváme si půlhodinový odpočinek, než musíme jít k vlaku. Přes stanici Teplice nad Metují jedeme přes Hronov zpět do Náchoda. Tady si ve Sportu každý převelice pochutnáme na výborné krkovičce se zelím a bramborovými knedlíky. Pak mažem do "tábora" pod sprchu a ona už tak pozdě večer prý neteče teplá voda ! Taky máme vedle nové sousedy, kteří dost hulákají a dupou i po večerce - ještě že sebou máme špunty do uší ...