Dobříš – prohlídka města – zámek, oranžerie, francouzská zahrada, anglický park, kostel Nejsvětější trojice, radnice, bývalá synagoga a další historické domy

Na dnešek jsem spala nádherně. A to jsme šli spát brzy po pozdní večeři. Měla jsem strach, že bude horko, ale tak hrozné to taky nebylo. Budíme se po 8. hodině. Venku je zataženo a fouká ledový vítr. Dnes nespěcháme, ještě jsme se šli na chvíli zavrtat do teplých postýlek. Lepší to však asi nebude. Má se ochladit. Však nás oba pobolívá hlava – to je další důkaz změny počasí.

Včera jsme zvládli 5. etapu Vintířovy stezky - šli jsme z Berouna do Všeradic. Samozřejmě ještě ráno cítím kolena. Dnes musíme zajet do Dobříše dofouknout kolo. Ota nemá dobrý pocit, když ho nemá pořádně nafouknuté. A když už tam budeme, projdeme se po městě. Stejně jsme se domluvili, že každý den na poutní stezku vyrážet nebudeme. Už potřebujeme delší dobu na regeneraci, tedy hlavně já.

Ráno tedy nespěcháme, v klidu si dávám ranní kávu. V 11 hodin odjíždíme.

Území města bylo obydlené již v mladší době kamenné. Na katastru města jsou dokonce dvě hradiště – Hradec, který pochází pravděpodobně z doby bronzové nebo halštatské, a Dvorce, kde byly nalezeny stříbrné denáry, první historicky doložené mince Českého státu, které razil v letech 935-972 přemyslovský kníže Boleslav I..

První písemná zmínka o Dobříši je z r.1252, kdy je obec uvedena jako královský lovecký dvorec na Zlaté stezce. Po r. 1340 nechal Karel IV. postavit hrad Vargač, pozdější sídlo nejvyššího královského lovčího. R. 1421 husitská vojska vypálila hrad i podhradí, tím původní obec zanikla.

Nová Dobříš pak začala vznikat přibližně v místech dnešního Mírového náměstí. R. 1569 byla povýšena na město, získala městský znak i některé výsady. Jak se město dál vyvíjelo, to se půjdeme podívat.

Nejdřív však jedeme nafouknout kola, pak jedeme k zámku. Parkujeme v blízkosti anglického parku snad na jediném neplaceném parkovišti - na parkovišti V Lipkách (pro návštěvníky a turisty). Malým parčíkem procházíme ke vchodu do zámku.

Na tomto místě u císařského pivovaru a podzámeckého mlýna byla r. 1606 postavena dřevěná tvrz. Starý hrad Vargač, který již nebyl celoročně obyvatelný, již opravovat nechtěli. Ale ani dřevěná tvrz nebyla moc pohodlná. R. 1666 z podnětu manželky tehdejšího majitele byla přestavěna na kamenné sídlo. Mělo i hodinovou věž. V letech 1745 - 1765 za pomoci francouzských mistrů byl zámek přestavěn do dnešní podoby. Posledními majiteli byl rod Colloredo-Mansfeld, kterým byl zámek r. 1942 zabaven. Po r. 1945 ho získal darem Syndikát českých spisovatelů. R. 1992 ho získal stát, který ho r. 1996 poprvé otevřel veřejnosti. R. 1998 byl vrácen dědicům původních majitelů Jeromovi Colloredo-Mansfeldovi.

Na prohlídku zámku nechceme, chceme se jít podívat do Francouzské zahrady, jejíž podoba je z let 1745 - 1765. Vznikla na terase pivovarských sklepů. Projektant využil svažující se terén, vytvořil tak 3 terasy s geometricky pravidelnými vzory, s kruhovou fontánou a několika sochami. V nejjižnější části je oranžerie se zbytky freskové výzdoby a skleník s voliérou z 1. pol. 19. století.

Vstup do zahrady je přes turniket, musíme zpátky ke kase. V ceně 95,- Kč pro seniora je i prohlídka oranžerie. Zahrada je nádherná. Na cestě k oranžérii je dominantou barokní fontána Napájení Héliových koní z doby kolem r. 1760. Původně byla součástí historického zavlažovacího systému.

V samém údivu jsme zapomněli odbočit na východní okraj, kde na střeše zámecké vodárny je vyhlídková terasa, umožňující výhled na Huťský rybník. Škoda. Věděla jsem o tom, ale zapomněli jsme. Škoda, že tam neumístí šipku. Určitě je to zajímavý pohled.

Nás přitahovala krásně opravená oranžérie. Interiér však historický není. Je to prostor, který zaujme i děti, protože se tam mohou i vyřádit. Pro ně je připravena galerie Emilie a Zdeňka Milerových, který je autorem pohádkového krtečka. Proto hned u vchodu jsou dva velcí plyšoví krtci. Asi není moc známo, že 19 cm velký krteček letěl r. 2011 na palubě raketoplánu Endeavour k Mezinárodní vesmírné stanici ISS. V oranžerii je několik expozic – expozice vody, lesa, je tam i výstava ponožkových maňásků. Vstoupit se nechá do skleníku s exotickými rostlinami.

Mysleli jsme, že za 1,5 hodiny opustíme město, ale my za tu dobu zvládli jen procházku po zahradě a prohlídku oranžerie.

Naproti zámku je barokní jednolodní kostel Nejsvětější Trojice. Byl postaven na místě zbořené barokní loretánské kaple Panny Marie v letech 1792 – 1797. R. 1907 byla provedena neobarokní rekonstrukce, kdy došlo k vylepšení dříve hodně střízlivé fasády.

Je půl druhé. Máme hlad. V těsném sousedství s kostelem je rozsáhlý areál bývalého knížecího hospodářského dvora, který vznikl ve 2. pol. 18. století a sloužil jako zázemí zámku. Celý areál byl uzavřen ohradní zdí s branami. Byly tam obytné prostory, hospodářské i správní budovy. Dnes je tam penzion a restaurace U tří statkářů. Venku je vyvěšen jídelní lístek. Dát za oběd 300,- Kč a víc se nám nechce. Tak velký hlad ještě nemáme. Snad v centru bude něco levnějšího.

Cestou míjíme historický venkovský dům - přízemní roubenku se sedlovou střechou z 2. pol. 18. století. Jde o ukázku bydlení nižší sociální vrstvy v 18. a 19. století. V takových domech bydleli např. řemeslník, malý obchodník nebo zámecký služebník. Domek byl později upraven.

Naproti je původně barokní Stará lékárna U Anděla Strážce, kterou založil r. 1742 zdejší knížecí chirurg. Pozdější majitel - pražský lékárník služby zpřístupnil veřejnosti. Po r. 1839 bylo přistaveno přední křídlo v pozdně empírovém stylu. V nikách na severní straně jsou klasicistní plastiky v podobě ženských postav, které symbolizující lékařskou péči. Žena vlevo má v ruce věnec léčivých bylin, ženě vpravo se had ovíjí o pravé předloktí, v levici má kalich. V interiéru jsou zachovány valené klenby s výsečemi. Dnes je v budově obchod a školka.

Přicházíme na Mírové náměstí, kde dominuje patrová klasicistní radnice s hodinovou věžičkou se zvonicí. R. 1821 nahradila původní dřevěnou radnici, postavenou v letech 1661 – 1668.

Uprostřed náměstí stojí vrcholně barokní socha sv. Sebastiána - byla postavena jako výraz vděku za odeznění obrovské morové epidemie, která město v letech 1713 - 1714 postihla.

Naproti jsme objevili jídelnu, skoro zavírají. Mají jen Srbské rizoto s okurkou, ale jdeme do toho. I když to nepatří zrovna mezi moje oblíbená jídla. Bylo docela dobré a hlavně jsme se najedli. Víc mi vadilo, že je to na stojáka, bolí mne nohy.

Pitra si naštěstí naproti všiml pivnice Sokolka, která je v architektonicky zajímavé budově sokolovny. Její základní kámen byl položen 6. července 1919 na místě bývalé synagogy. Odjet z města se ještě nechystáme, Ota jde na jedno. Já si dala grapefruitový Cool a jsem také spokojena. Pak pokračujeme v prohlídce města.

 

Pokračujeme přes Mírové náměstí, kde je Hlasův domeček s barokní fasádou - poslední domek původní zástavby z doby kolem 2. pol. 18. století. Nejznámějším obyvatelem domu byl Otakar Hlas, který zde žil do 80. let 20. století.

Další zastávku děláme v Husově parku. R. 1880 zde vznikly městské sady vysušením malého rybníčku. R. 1932 tu byla odhalena socha mistra Jana Husa. Po něm pak získal parčík nynější jméno.

V ulici Čs. armády je bývalá synagoga v novorománském stylu. V letech 1903 - 1904 nahradila starší, již nevyhovující synagogu, která byla postavena koncem 18. století. Ta byla v 60. letech 19. století zbořena. Během 2. světové války ji zabrali nacisté a udělali si v ní sklad obilí. Po válce byla zrekonstruována na kulturní dům.

Vracíme se okolo zeleně zdobeného Neumannova statku. Líbí se nám, jak jsou zdejší doby pěkně opravené. První písemná zmínka o domě je již z r. 1781. V domě žila rodina Neumannů až do 80. let 20. století. Rudolf Neumann byl v letech 1906 - 1908 starostou města. V letech 1984 - 1986 proběhla celková rekonstrukce, aby mohly prostory být využity pro potřeby základní umělecké školy. Byly zachovány obvodové zdi s pozdně barokní štukovou výzdobou a brána. Škola v domě sídlí stále.
Pokračujeme okolo sokolovny do infocentra, které je v Kopáčkově domě. Tento pozdně barokní měšťanský dům s mansardovou střechou byl postaven r. 1738 pro rodinu dobříšského historika Ludvíka Kopáčka. Tehdy to byl jediný jednopatrový obytný dům ve městě. Je nápadný svou ornamentální fasádou. Pozdější přestavby se týkaly především interiéru. V domě byla později knihovna, depozitář muzea, byty, muzeum i obchod.

 

Jdeme se ještě podívat do Prokopovy zahrady, která vznikla v místě nevyužívaného parku. Je zde nevšední sortiment rostlin, převážně jedlé druhy stromů a keřů (např. mišpule, muchovník, dřín apod.) a záhony s bylinkami. Jsou zde i hezky udělané tabule s informace o zde žijících ptácích, hmyzu, o stromech a keřích a pod.

V poledne jsme si v pekařství proti jídelně zaplatili chleba. Jdeme si ho vyzvednout. Centrum opouštíme a nejkratší cestou jdeme k autu. Já dnes sotva jdu. Bolí mne nohy. Když Ota projevil zájem podívat se do Anglického parku, nebráním se tomu. Zůstávám však sedět na první volné lavičce ve stínu. Už se mi vůbec nikam nechce.

Park vznikl po r. 1800 na místě původní bažantnice. Parkem protéká Sychrovský potok, který vytéká z Huťského rybníka. Je zde řada vzrostlých jehličnanů a listnáčů, umělé jeskyně a také Čertův most. Je dlouhý 36 m a 6 m široký. Byl postaven ze strusky - odpadu při zpracování železné rudy v nedaleké Staré Huti r. 1864 údajně na místě, kde čert poražením kmene stromu pomohl místnímu ševci přejít přes rozvodněný potok. Ten tudy však nyní neteče.

Já vidím Tritonovu kašnu a skleník, který tvoří zadní stěnu oranžerie. I odtud se nechá vejít do oranžerie a asi i do Francouzské zahrady. Vidím, že tam lidé vchází a že je tam pokladna. Ani se tam nejdu podívat. Dnes mi těch cca 6 km po městě zcela stačí. Je to únava po včerejšku nebo je to důsledek změny počasí. Každopádně se ochladilo a včerejší i ranní zatažená obloha je pryč.

 

Na noc jsme se rozhodli popojet k rybníku Strž nedaleko Čapkova památníku. Tam jsme už spali a máme to kousek. Cestou však zajíždíme k pumpě dofouknout kolo. Ať máme už konečně klid a ať můžeme zítra vyrazit na další trasu Vintířovy stezky.
I když už je dost hodin, jdu si udělat kávu. Snad mne trochu probere. Ota se šel podívat k rybníku, zda je to na koupání, ale voda je prý ještě horší než vloni. Lidí je tu dost, ale nikdo se nekoupe.

Jdu dělat večeři – rychlý rajčatový salát s cibuli, s vejci, buřtem a nezdravou majonézou. K tomu rohlíky. Je vynikající, máme ho rádi.

Ota si šel pustit zprávy a další program na ČR dvojce. Já to poslouchám zvenku, přitom luštím sudoku. Kdyby se neochlazovalo, usnula bych.

Už v 9 jsem prohlásila, že jdu spát. Nakonec tuto variantu zvolil i Ota.

V 9,30 jsme v posteli. Jak je Otovo zvykem, téměř okamžitě usíná. Já jsem doufala, že dopadnu podobně. Jenže jsem usnout nemohla. Prostě celý den mám nějaký hrozný. Jen jsem zjistila, že se rychle ochlazuje. Když jsme šli spát, bylo 21 stupňů, v 11 hodin je už jen 18 stupňů. Snad před půlnocí konečně usínám.

Dobříš – prohlídka města – zámek, oranžerie, francouzská zahrada, anglický park, kostel Nejsvětější trojice, radnice, bývalá synagoga a další historické domy na mapě