Přidat Zlín mezi oblíbené
Chaty a chalupy
Mapa Zlín a okolí
Do Žlutavy na farmu a místní vyhlídkové okruhy
Druhý pátek měsíce června jsme se ženou uskutečnili výlet do podhůří Chřibů do obce jménem Žlutava. Její stavení jsou rozhozena v suchém žlebu nad horním koncem bezejmenného potoka i na okolních odlesněných návrších, takže jejich umístění vysoko nad břehy Moravy dotváří - spolu s okolní přírodou, nadstandartní malebnost sídla.
Ze Zlína jsme se do vesnice dostali busem s přestupem u napajedelské „spořky“, odkud nás čekal poslední úsek cesty dlouhý už jen 3 km. Protože jsme tudy dosud nejeli (před lety jsme do Žlutavy šli pěšmo po žluté z Otrokovic), překvapila nejen svižně stoupající silnička, ale i zástavba v podobě osady Žlaby a dlouhé spodní části obce, díky čemuž jsem se přestal divit, že počet obyvatel Žlutavy překračuje tisícovku. Nejeli jsme až na konečnou na točnu, ale v závěrečném stoupání vystoupili u místní školy.
Její impozantní budova je obdařena hřejivě teplou žlutou a oranžovou fasádou, jenž je navíc zkrášlená obrázkem slunce, letícího papírového draka a párku cvrlikajících opeřenců. Je to prostě školička jako malovaná a příznivý dojem z ní umocňuje i vedlejší parčík s košatou lípou, která zde byla (jak napovídá nápis na pomníku) zasazena v květnu 1945 na památku osvobození od fašistické hrůzovlády. Předchůdcem místního vzdělávacího ústavu byla škola zbudovaná 1892, v šedesátých letech minulého století přestavěná a rozšířená a do současné líbivé podoby upravená roku 2008.
Odtud už jsme zamířili první zelenomodře značenou trasou NS Po Žlutavských vyhlídkách k místní farmě. Nejprve nás čekal dosti „výživný“ úsek strmě stoupající ulicí (zaujalo rodinné stavení s keramickou výzdobou kol vstupních dveří) a od hřebene nad domy už se otvíraly první pěkné zory na protější chřibská návrší a k jihu pak na Pomoraví. Zpevněná cesta se dál vinula svahem kopce téměř po vrstevnici a na lučinách pod ní jsme se mohli potěšit pohledem na četné, v ohradách se pasoucí koně. To už jsme se pomalu blížili k farmě a napravo na nás svůj zvědavý rypák zpoza dřevěného plotu vystrčilo dokonce i divoké prase.
Rodinná Farma Žlutava návštěvníkům kromě zoo koutku nabízí posezení ve stylové restauraci a ubytování. Majitelé zájemcům nabízejí také výuku jízdy na koních. A to nejen pro pokročilé, ale i začátečníky. A protože kromě venkovní jízdárny farma disponuje také dvěma krytými, je možno projíždět se tu na koníčcích vlastně po celý rok.
Před návštěvou areálu farmy jsme na křižovatce odbočili směrem ke žlutavskému kamenolomu, abychom si mohli vyblejsknout i místní velmi fotogenickou topolovou alej. Naproti farmě jsem se byl mrknout na jakési divočejští a nervózně dupající vraníky, ale když jsem pak na vlastní šokované zraky spatřil, jak jeden z nich naprosto bravurně svým kopytem zlikvidoval část dřevěné ohrady, raději jsem hodil navrátila za manželkou.
Dalším bodem dnešního programu byla prohlídka volně přístupného areálu zoo koutku s rozličnými druhy chovaných zvířat. Posledně jsme tu viděli hýkající mámu oslici i s jejím dosud „němým“ potomkem, dnes se nám nejhlasitějšího projevu dostalo od stáda koz s roztomilými kůzlaty. Dále jsme minuli výběh s prasátky, lamami, klokany a jelínkem sikou, klec s jeřáby a při prohlídce na naše kroky dohlíželo několik zde volně se pohybujících koček. V době naší návštěvy byla restaurace ještě zavřená, a tož jsme po žlutě značené tur.trase pokračovali k hornímu konci Žlutavy. Cesta vedla nad dalšími pastvinami s koňmi a směrem k severu se z ní otvíralo skvělé výhledové panoráma přes Pomoraví u Kvasic až k Nízkému Jeseníku!
Pak už se komunikace vnořila mezi nejhořejší zástavbu vesnice a přivedla nás ke kapličce stíněné rozložitou korunou památné Lípy malolisté. Je vysoká 16 m, obvod kmene činí 300 cm a strom dosahuje stáří bezmála 200 let. Prostá sakrální stavba pod ním má bílou hladkou omítku a červenou střechu. O svatodušních svátcích v minulosti ke kapli směřovala procesí a lidé se zde modlili za dobrou úrodu a její ochranu před ničivými živly.
O kousek dál se na rozcestí naše cesty na nějaký čas rozdělily: Jana odkráčela dolů do dědiny fotit náves (pak mne zůstane čekat v hospodě)... no a já vyrazil k druhému červenooranžově a zeleně značenému vyhlídkovému okruhu NS okolo Žlutavy. K jeho začátku na severovýchodním okraji obce jsem se dostal po klasické žluté tur.značce, která odsud klesá k řece Moravě a dál pokračuje do Otrokovic. Moje trasa mne nejprve přivedla k originální vyhlídce Otrokovické srdce. Notně zvětšená lidská aorta v dřevěné podobě tu fakt stojí a nabízí (nejen skrze ni) výhled na Zlínsko. Dole leží Otrokovice a za nimi je vidět údolí Dřevnice se zástavbou krajského města obklopeného Vizovickými a Mladcovskými vrchy a v dálce za Zlínem dokonce nad obzor vystupuje témě mé oblíbené hory Makyty! Ta už je ale součástí Javorníků...
Pod strmou vyvýšeninou se stožárem vysílače a okolo místního motokrosového závodiště jsem po trase NS pokračoval na další odlesněnou vyvýšeninu, odkud se otvíral daleko lepší výhled. Do své mnohem širší panoramatické výseče totiž zahrnoval i Hostýnské vrchy a vzdálené Bílé Karpaty.
Trasa naučné stezky odtud mířila dolů do centra Žlutavy, ale já odtud po odbočce ještě pokračoval k novým zděným Božím mukám. Sakrální stavba se stala zajímavým krajinotvorným prvkem. Slouží pro zbožná setkávání, k nimž se řadí např.červnový „Večer Chval“ uskutečňovaný pod širým nebem.
Nová výklenková kaple byla slavnostně vysvěcena 11.května 2025 při májové pobožnosti. Tu společně vedlli farář Josef Říha z římskokatolické církve a zástupce československé církve husitské – bratr farář Lubomír Pliska. Žlutavský starosta pak poděkoval jejím tvůrcům – konkrétně panu Vojtáškovi za řemeslnou zručnost, která stavbičce vtiskla jeho osobitý ráz, sochaři Jiřímu Parmovi za zrobení sošky Madony a kovaři Matouši Hujíčkovi za obohacení božích muk kovovými prvky.
Od Božích muk jsem do centra Žlutavy mezi lukami a sady seběhl boční silničkou. V horní části zástavby si zájmem prohlédl prosklenou skříňku s novodobou dřevěnou soškou patrona hasičů sv.Floriana. O něco níž pak ocenil umístění venkovní zahrádky hostince Sokolovny, nacházející se hned vedle dětského hřiště za budovou školy. Nu což, asi tady v obci preferují pořekadlo „Co se v mládí naučíš“... no a dál už to znáte.
Cestou k hornímu parčíkově upravenému konci návsi s točnou busu jsem viděl neposlušnou manželku, která nedbala příkazů a namísto aby seděla v restauraci „Horní hospoda Žlutava“ a čekala na svého chotě, trhavě poskakovala s fotoaparátem v ruce okolo několika místních pamětihodností.
Nad těmi novodobými Azimutálními slunečními hodinami jsem zůstal v úžasu stát i já. Protože nevím, co to přesně je (a chytrá tetka WIKI z mého noťásku mi může poradit až doma), věnoval jsem se raději okolním mnohem starším zajímavostem. Pod točnou stál - obehnán kovovým plůtkem - Památník obětem 1.světové války, v níž položilo své životy 12 žlutavských mužů.
Daleko optimističtější pohled poskytovala protější strana návsi, kde se vypínal hezký filiální kostelík sv.Cyrila a Metoděje zbudovaný roku 1939 ve funkcionalistickém duchu. Celkovou generální úpravou prošel teprve nedávno - v roce 1999. Stará sakristie byla odstraněna... a ta nová, aby stála v ose kostela, byla vystavěna dle návrhu ing. architekta Kubky. V kostele je zbrusu nové kněžiště a venkovní vzhled svatyně prošel také výraznou proměnou, neboť původní brizolit byl nahrazen omítkou. „Nový" kostel byl v listopadu roku 2005 slavnostně vysvěcen arcibiskupem Janem Graubnerem.
Z návsi nahoru k restauraci už jsme s Janou pokračovali společně a přitom minuli patrovou budovu hasičské zbrojnice s nápadnou červenobílou fasádou. (Místní Sbor dobrovolných hasičů byl založen roku 1902.)
V pohostinném zařízení zjištěno, že kdybychom si objednali jídlo, ujel by nám autobus k domovu, takže jsme se museli spokojit jen s tekutým občerstvením...
Přidat do oblibených uživatelů
Žlutava
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Do Žlutavy na farmu a místní vyhlídkové okruhy
