Do Žlutavy na farmu a místní vyhlídkové okruhy Druhý pátek měsíce června jsme se ženou uskutečnili výlet do podhůří Chřibů do obce jménem Žlutava. Její stavení jsou rozhozena v suchém žlebu nad horním koncem bezejmenného potoka i na okolních odlesněných návrších, takže jejich umístění vysoko nad břehy Moravy dotváří - spolu s okolní přírodou, nadstandartní malebnost sídla. Ze Zlína jsme se do vesnice dostali busem s přestupem u napajedelské „spořky“, odkud nás čekal poslední úsek cesty dlouhý už jen 3 km. Protože jsme tudy dosud nejeli (před lety jsme do Žlutavy šli pěšmo po žluté z Otrokovic), překvapila nejen svižně stoupající silnička, ale i zástavba v podobě osady Žlaby a dlouhé spodní části obce, díky čemuž jsem se přestal divit, že počet obyvatel Žlutavy překračuje tisícovku. Nejeli jsme až na konečnou na točnu, ale v závěrečném stoupání vystoupili u místní školy. Její impozantní budova je obdařena hřejivě teplou žlutou a oranžovou fasádou, jenž je navíc zkrášlená obrázkem slunce, letícího papírového… Druhý pátek měsíce června jsme se ženou uskutečnili výlet do podhůří Chřibů do obce jménem Žlutava. Její stavení jsou rozhozena v suchém žlebu nad horním koncem bezejmenného potoka i na okolních odlesněných návrších, takže jejich umístění vysoko nad břehy Moravy dotváří - spolu s okolní přírodou, nadstandartní malebnost sídla. Ze Zlína jsme se do vesnice dostali busem s přestupem u napajedelské „spořky“, odkud nás čekal poslední úsek cesty dlouhý už jen 3 km. Protože jsme tudy dosud nejeli (před lety jsme do Žlutavy šli pěšmo po žluté z Otrokovic), překvapila nejen svižně stoupající silnička, ale i zástavba v podobě osady Žlaby a dlouhé spodní části obce, díky čemuž jsem se přestal divit, že počet obyvatel Žlutavy překračuje tisícovku. Nejeli jsme až na konečnou na točnu, ale v závěrečném stoupání vystoupili u místní školy. Její impozantní budova je obdařena hřejivě teplou žlutou a oranžovou fasádou, jenž je navíc zkrášlená obrázkem slunce, letícího papírového…