Do Rajnochovic podruhé ( 2006)

Uběhl týden. Tak jako posledně se i dnes stavujeme na polévku v nádražním bufetu. Přichází tam docela šikovný kluk s otylou kamarádkou - ona na první pohled ducha trochu mdlého - oba si berou polévku a ubrousky ke stolu. Mladík se vrací k pultu pro příbor - " Ale já jsem vám jej dala," brání se prodavačka a jeho kamarádka na něj volá : " Pocem, tady sú !". Vytahuje lžíce zpoza ubrousků a pak na celý bufet dodává : " Já su sice debil, ale negdy ně to pálí, že ?!?"

Z autobusu vystupujeme tentokrát u staré hospody na Trojáku. Za ní vzniká další rekreační a pohostinský objekt. O kousínek dál míjíme usedlost, kde se mezi hejny slepic, kačen a dvěma psy pohybují dva velcí černí krocani. Jdou směrem k nám dopředu, pak na jakýsi skrytý povel oba přesně otočka vlevo, vypuštění "páry", absolutně přesná otočka vpravo a..." Hudryhudryhudry !!!" My dva s Janou už to nemůžeme smíchy vydržet a já se válím po zemi ... Tedy tak dokonalý soulad pohybů člověk vidí jen u akvabel nebo v baletu - ( vidět to pan Harapes, tak tahle podařená dvojka dostává okamžitě angažmá do " Nároďáku" !!!)

V překrásném, téměř letním dnu, procházíme loukami plnými rozkvetlých pampelišek a kocháme se pěknými výhledy na Čerňavu a Sochovou a na Vsetínské vrchy. Hřebenovka a zelená značka nás dále vede na vyhlídkový vrch Marušku ( 664 m) a na Bludný ( 659 m), kde míjíme nádherný osamělý fotogenický strom. Kolem pasekářských usedlostí vcházíme do lesa. Následují Končiny, což je nádherná a asi 1 km dlouhá louka mezi lesy a je tu odpočívadlo. Směrem od Valmezu nás míjí dlouhá karavana turistů rozličného věku, sem tam mají někteří i psa. Lesem konáme výstup na Čečetkov ( 686 m). Ze sedla pod ním máme výhled směrem na Vsetínsko a na obec Kateřinice, na druhé straně pak vidíme v údolí horní část rekreační části Rajnochovic, jejíž chalupy a chaty zabíhají až nedaleko pod hřeben.

Opouštíme značku a jen podle mapy pokračujeme po vrstevnici lesem na Bílovou. Je to veliká louka s několika samotami a taky přírodní rezervace - nachází se zde chráněné vřesoviště. ( Bohužel - louka je natolik nenápadná, že například ta slavná skotská vřesoviště, známá z mnoha filmů - tak ta tedy nepřipomíná ani omylem !)

Dolů lesem k potoku a podle mapy se trefuju přesně na místo, kde jsme chtěli vyjít, akorát je tu namístko mostku lesní závora - aha, " mistr navigace" si nějak popletl ikonky...

Lesní cesta nás vyvádí vpravo do sedla a pak lesem po pohodlné cestě kolem skaliska Čertův kámen, jehož výška dosahuje pouhých 4 m, na okraj velikých luk nad Rajnochovicemi. K mému zklamání jsou louky a Pastviny částečně oploceny, takže cesta k " sopkám" - ( místní kuželovité vrchy) - se dnes nekoná ! I tak je odsud ale moc hezký výhled na čarokrásnou krajinu a části obce.

Rajnochovice patří mezi nejmladší obce Hostýnských vrchů - roku 1720 dovolil olomoucký arcibiskup, aby se tu, v hlubokém a předlouhém údolí usadil bača Mikuláš Rajnoch se svými 6 syny. Tak vznikla jedna z nejroztahanějších dědin v celých vrších. Po téměř 100 letech se tu ve velkém rozjíždí výroba hrnčířského zboží ( tzv.rajnochovická keramika) a tou je zásobováno celé blízké i vzdálenější okolí. Od místní pily je pak na nádraží do Osíčka vedena tzv," štreka", což je lidový název pro místní lesní železnici. Ona vedla i do údolí Rozsošného po úbočích Kelčského Javorníku a zajímavostí bylo, že se po ní o nedělích vozila " honorace" na pikniky v otevřeném voze. V Rozsošném se pálilo dřevěné uhlo a vysoko,převysoko v údolí - při silničce na Tesák - vznikla dřevěná přehrada - tzv.klauza. Ta sloužila ke splavování vytěženého dříví. Dnes už vybetonovaná hráz s malou vodní plochou se zachovala do dnešních časů. Nad ní se z jedné strany nachází PP Prales na Černavě a z druhé strany hned u silničky a odpočívadla upravený pramen Fons Theodori, jehož mocnost nám navodí představu krasové vyvěračky - překrásné místo... Dnešní Rajnochovice se rozprostírají v údolích Rozsošném při Rozsošném potoce a pak při říčce Juhyni v údolí Košovy - ( a několika dalších odděleny od obce ) - jsou po okolních kopcích rozházeny shluky samot a pasekářských usedlostí. Nachází se tu množství chat, chalup, restauračních a ubytovacích zařízení a tato obec se svým nádherným okolím spolu s Rusavou patří k tomu nejhezčímu, co může návštěvník v Hostýnských vrších spatřit...

My s Janou měníme plán cesty a namísto k vlaku zamíříme dolů Do Rajnochovic. Procházíme Polomskem, vysoko ve stráni vpravo se nachází přírodní rezervace Skalka - Polomsko, kde je v okolí plochých balvanů a shluků křovin chráněna vzácná flora. Procházíme okolo barokního kostela z 18.století, je moc hezký a má impozantní schodiště. Bodejť by nee - vždyť nedaleká rozsáhlá fara bývala letním sídlem olomouckých arcibiskupů a tak to tu muselo trochu " vypadat" !!

V restauraci v centru si dáváme velice dobrý oběd : " řízek tetky Fojtky" a po pořádném vydechnutí jdeme zjišťovat nějaký autobusový spoj. Máme smůlu - nic nám odtud nejede a tak se musíme vrátit údolím Rosošného k busu na Tesák ! A tak v hrozném dusnu napřed kolem té farmy s koňmi a pak hrozná capačka po asfaltce až do závěru údolí, kde už aspoň ve stínu lesa a pak výstup k Theodorovu prameni a přehrádce. Po kratičkém odpočinku - čas kvapí - šílené stoupání serpentinami do sedla pod Čerňavou a přitom už závodíme s rychle se blížící bouřkou a lijákem. Vyhráli jsme - bus nám jede za 8 minut a než do něj nastoupíme, tak " schytáváme" jen první tři kapky lijáku !! Zato při průjezdu Držkovou nás chytá průtrž, než ale dojedeme ke Zlínu, tak už je zase hezky...