cyklo: TOUR de SLOVENIJA 2013
Tour de Slovenia…
10.září 2013
Má druhá větší zahraniční cyklovýprava míří do krásné středoevropské země SLOVINSKA, náš tak trochu bizadně sestavený team čítá čtyři členy, samozřejmě mě, mého kolegu, kamaráda a cyklošílence v jedné osobě Pepu, mého cyklopivního kámoše Viktora a znovuzrozenou cykloduši Janu.
K výpravě která vyjíždí z Chomutova se Pepa přidává v Mostě a já v Ústí nad Labem. V Praze máme jen 13 minut na přestup, naše mírné obavy z tohoto přeskromného času se ukazují býti lichými, přestup v pohodě zvládáme a do Jaroslava Haška ve směru BUDAPEŠŤ nastupujeme bez větších problémů.
Cestou nabíráme půlhodinové zpoždění, ale jsme celkem v klidu ikdyž nikdo z nás ještě nikdy nebyl na Budapešťském nádraží DELI máme na jeho nalezení dvě hodiny…a jeho přibližnou polohu známe.
Celkem poklidnou jízdu narušuje až vjezd do Maďarska, dojem, že se pořád pohybujeme po civilizovaných zemích nám dosti pokroutili zaměstnanci místních železnic, hned nás vyvádějí z domění, že si ve vlaku bez problémů zakoupíme jízdenky na kola. Nejdříve požaduje 60 euro po každém z nás respektive za každé kolo- naprosto směšné…, po našem prudkém odmítnutí částku snižuje na 40 euro za kolo… Komunikaci s námi zajišťuje mladá maďarka hovořící slovensky…nakonec jsme skončili na částce 10 euro za kolo a k našemu překvapení bez dokladu … Pro mě docela zarážející postup ve vlaku vyšší kvality na mezinárodní lince a navíc si k tý korupčárně pozve i nezávislou překladatelku- hnus- jsme troch zklamaní, ale asi to bude maďarská realita…
Epizoda hledání nádraží Deli probíhá celkem úspěšně, vždy když zakolísala naše navigace jsme se prostě zeptali i když vězte, že zeptat se na cokoliv v Maďarsku je opravdu pro našince sázka do opravdu nevýhodné loterie….
Nakonec asi po 40 ti minutách Deli nacházíme.
Po zakoupení jízdenky na kolo která byla také docela drahá (4 eura) nastupujeme na rychlík směr ZALAEGERZERG kde jsme měli dnes podle plánu přenocovat. Úroveň průvodčích která byla „vysoko“ nastavena lichvářem z ICéčka pokračovala i tady v nastaveném hungarritmu…menší padesátník, v pohodičce MP3 v uších, kouká na naši jízdenku, neříká ani slovo…až na náš pozdější dotaz zareaguje a říká, že první dva vagony se odpojují ve stanici BOBA ovšem na ceduli vlaku bylo napsáno, že směřuje do SOMBATELI no ještě, že dne už nás žádné přestupy nečekají. Při dnešních zkušenostech si uvědomuju jak je nedokonalost naší matičky české dráhy vlastně docela roztomilá a, že alespoň ve srovnání z Maďarskem jsme na tom docela dobře….
Po výstupu v Zaelegerzegu je nám po malé projížďce jasné, že tady nepůjde jen tak si někde poblíž postavit stany, podmínky tomu moc nepřejí a navíc už je černočerná tma.
Po krátkém pátrání bereme útokem penzion, který se nachází asi 1,5 km nalevo od nádraží. Nakonec usmlouváváme jakž-takž přijatelných 13 euro na osobu. Po dlouhé cestě jsme byli dost znaveni, ale dvě točená pivka jsme si samozřejmě neodpustili…
Dnes : 11,4 km 15,2 pr. 29,5 Euro
11.září 2013
Je celkem známo, že turistickou vášní mého kolegi a kamaráda J.S. jsou rozhledny. Dnes si naplánoval na první pohled opravdu hodně ambiciozní cíl navštívět dvě které se nacházejí v této části Slovinska. I když jsem k jeho plánu přistupoval trochu pesimisticky dnes jsem mu nechal „volnou ruku“ k plánování cílů a tras, ten se svého „malého snu“ chytá za pačesy a útok na jedny z mála rozhelden které se na nejvýchodnějším cípu Slovinska nacházejí může být zahájen.
Ráno vyrážíme ze Zaelegerzegu maďarskou variací na náš motoráček řady 810, klasický malý kufřík poliká naše čtyři kola jen tak tak...a vyrážíme do prvního sídla na území Slovinské republiky HODOŠE spíše než o slovinské potažmo slovany obývané místo se jedná o jakýsi přezhraniční dojezd Maďarska...
Jízdenky na kolo za cca 1 euro jsme měli zakoupené jen do poslední maďarské stanice, neb nám pokladní nebyl schopen vydat přezhraniční doklad, zkoušíme si ji dokoupit ve vlaku od průvodčího a ten jen mávl rukou s jasným vskazem “jen si ten kousek dojeďte“ trochu tím poopravil náš nedobrý dojem z maďarských železničářů...
Protože vlaky do Hodoše jezdí buď ráno v 5:26 a pak až někdy kolem 14té hodiny což už by bylo pozdě, vyrážíme ráno. V Hodoši jsme kolem půl sedmé. Venku zima, sychravo...nikomu se nechtělo z vahřátého nádražíčka ven.
Nakonec vyrážíme a na tachometrech nám nesměle naskakují první metry a kilometry...
Trochu paradoksně vyrážíme směr Maďarsko, neb první ze dvou „pepíkových rozhleden“ se nachází u vesničky Kotvolgy asi kilometr za hranicemi. Od Hodoše jsme nyní asi 13km.
Rozhledna byla evidentně nová, menší, ale pěkná a do okolní KRAJINY perfektně zapadala, za pěkného počasí jistě příjemné místo na rozjímání v místě rakousko-slovinsko-maďarského trojmezí.
Zajímavostí je, že ve všech třech státech které se zde setkávají se v této oblasti nacházejí národní parky v Rakousku je to RAAB, v Maďarsku NEMZETEL a ve Slovinsku GORIČKO.
Za mírného deštíku už nadobro opouštíme Maďarsko a míříme směrem k druhé rozhledně SOTINA. Jedeme vesměs po silnici č.721 směr MARKOVCI, ADRIJANCI a MARTINJE kde si poprvé v bistru u ŠUKIČE zaLaškujeme s flaškou Laško piva. Dále se vydáváme přes vesnice TRDKOVA a KUZMA do SOTINY nad níž ční malá, ale opravdu krásná rozhlednička. Stojí sotva sto metrů od rakouského hraničníku. Je situována na brutálním kopci který je sice krátký (1 km), ale opravdu velice prudký, bylo to v celém Slovinsku nakonec jediné místo kde jsem to „zapích“a vytlačil jsem si to... Výstup jsem si zpříjemňoval otrháváním švestek, vína a jiných plodů kterými tato země v tento čas doslova překypuje. Po relaxu u rozhledny se vydáváme poklidnou a krásnou krajinou ve směru MURSKA SOBOTA. Jedeme po silnici č.440 směr SERDICA ze 440 odbočujeme před Ledavským jezerem. Jezero celkem o ničem, vhodné možná tak pro rybáře. Dále jedeme po polní silinici ve měru na TOPOLOVCI, ve SKAKOVCI se napojujeme na s.č.715 která už nás rovinatou, zemědělskou krajinou zavede přez LEMERJE a ČERNELOVCI do největšího města východního Slovinska Murské Soboty.
Trochu odbočka od trasy...u nás v Česku je prakticky kdekoliv možno sednout na kolo a po dobře značených cyklostezkách, si snad i bez mapy projet celou republiku, ovšem problém nastává ve městech, alespoň ve velké většině s kterými jsme měl na kole tu čest(a není jich málo) více méně hrůza, připadá mi, že cyklistika je v českých městech jakýmsi trpěným zlem (ikdyž přiznávám, že situace se lepší) Ve Slovinsku je tomu přesně naopak ve městech a to bez vyjímky ve všech kde jsme jezdili, dokonalé svezeníčko, cyklisté mají své pruhy na páteřních i vedlejších silnicích, mají své semafory, své křižovatky... zato jak se do těch měst dostat je záležitost vaší fantasie... občas jsme na nějaké to cykloznačení narazili, ale proti nám bída a nouze... Takže resumé tohoto srovnání nahnat české cykloplánovače do slovinských měst a ty slovinské do naší přírody...
V Murské Sobotě která ač příjemné, čisté a docela pěkné město v měřítku jiných slovinských měst je poměrně nezajímavá. Naším cílem v M.S. je vlakové nádraží. V 15 hod. by odsud měl odjíždět vlak do starověkého města PTUJ. Jeli jsme starým, ale stylovým Jugoslavským motorákem, pojmenoval jsem si ho pracovně „graffity expers“ proč je asi jasné
. Ve vlaku poklidná cesta poklidnou krajinou, docela unaven jsme ji ani moc nevnímal.
Po výstupu na ptujském nádraží tu máme první technický problém, Janě zkolaboval zadní úchyt nosiče. Po chvíli mudrování jsme jej opravili a zamířili jsme k již předem vyhlídnutému campu, opět po městských cyklotrasách jedna báseň. Cestou jsem zahlídl baráček z reklamou na ubytování, no za zkoušku nic nedáme a je to výhra, 10 euro za pěkný podkrovní pokojík je určitě lepší než 9 euro ve stanu.
Po zabydlení se jdmeme projít městem. Vřele doporučuji k návštevě. Ptuj je jedním z nejstarších slovinských měst v některých zdrojích je uváděno jako úplně nejstarší, z římských dob kdy vznikalo se tady toho moc nezachovalo, ale i tak stojí za návštěvu. Krásný hrad nad městem z kterého je daleký výhled na okolní střechy a vzdálené Hory. Centrum města je velice příjemné a působí dojmem, že je tady všechno dokonale uspořádané a jak má být.
Po nákupu v Merkatoru (nejrozšířenější síť slovinských marketů)
už míříme do našech desetieurového podkrovního království a po večeři zaleháme
dnes : 84km 16,9 pr. 16euro
12.září 2013
Po ranním ceremoniálu vyrážíme ve směru na druhé největší slovinské město MARIBOR a pak dále po drávské cyklostezce. Cíl pro dnešek žádný určen nebyl, prostě okolo Drávy kam to pojede a půjde. Z Ptuje do Mariboru jsme chtěli jet po méně frekventovaném levém břehu Drávy. Prvotní záměr jet ve směru Tajena, Dvorjane se po netrefeném výjezdu z Ptuje nezdařil, tak musíme aktivovat plán „B“V JANEŽOVCI dáváme ranní kávičku a plánujeme neplánovanou objížďku do Mariboru. Za velké pozitivum slovinských cyklotoulek musím označit množství barů, hospůdek, kavárniček podél cest, obzvlášť otevírací doba od 7 hod. a nezřídka i od 6 hod. ráno je zvláště pro podzimní ježdění balzám. Když víte, že v každé vesničce budete mít kde zastavit a dát si kafíčko, vesměs za euro nebo samozřejmě cyklonektar pivo jehož cena se i v těchto menších podnicích pohybuje v rozmezí 1,80-2,2 euro, což je pro našince poněkud tvrdší oříšek, ale pořád je to cena zvládnutelná.
Po prvním menším „kufru“ v Ptuji nastává jeden pořádný na trase do Mariboru, po netrefené odbočce která nás měla navést na původně zamýšlenou trasu do Mariboru si zajíždíme přes JIRŠOVCI-ROGOZNICI-SELCE okolo nádherného kostela st. Barbary přes sp. DUPLEK a za. DUPLEK pak už se před námi konečně ukazuje MARIBOR. Ve městě opět a rádi najíždíme na městskou síť cyklostezek, která nás bezpečně a rychle navádí do centra. Nejsem nějak horlivý obdivovatel měst, ale Maribor na mě působil až uklidňujícím dojmem toto krásné město na Drávě má opravdu svou atmosférou a vybízí k příjemnému nicnedělání v nějaké z mnoha místních hospůdek či kavárniček.
Projíždíme si v poklidu centrum, nikomu na kolech nevadíme, s nikým nesoupeříme, nikdo se nesnaží nás vypudit, pro mne opravdu neobvyklí pocit v městském provozu. V centru Mariboru nacházíme TICkde se chceme poinformovat na Podrávskou cyklostezku, sice dostáváme ,zdarma, celkem pěkně vyvedenou mapu, bohužel v problémových místech nám moc nepomohla.
Z Mariboru vyjíždíme po cyklostezce na pravém břehu Drávy, ta je dokonce i celkem dobře značena. Bohužel značení má svá slabá místa ve kterých vám právě podrávská cyklomapa paradoxně moc nepomůže. Poklidnou jízdou jsme se dostali až do městečka RUŠE. Tady cyklostezku opouštíme a přejíždíme na druhý břeh Drávy. Po silnici č.1 jedeme hlubokým údolím ve kterém je dobře vidět soustava vodních elektráren na Drávě.
Dnešní nocování nakonec vyšlo na malou vesničku BREZNOkterá je sevřena v krásném údolí. Pokusy o sehnání nějakého kempu nebo jakéhokoliv jiného druhu ubytování po několika dotazech u místních vzdáváme, nakonec dáme na jedno doporučení a sjíždíme k řece kde je u fotbalového hřiště jakési kempovací místečko. Stál tam i velký vojenský stan, rozhodli jsme se využít možnosti dvojité ochrany a zabydlujeme se v jeho útrobách. Hned po postavení stanu přichází nějaký místní gazda, naše obavy, že nás jde odtut vykázat se hned rozplynuli, přišel si spíš popovídat, společné téma našel hlavně z Vincentem, probírali motorky JAWA. Nakonec mu dokonce asistoval u zpravování jeho pochroumaného nosiče a světe div se, nosič opravil lžící…a na tento lžíconosič Vincent dojel až na konec naší výpravy.
Před spaním jsme si zaskočili do baru na jedno pivko a pak už řádně znaveni míříme do našich „stanů ve stanu“
Dnes : 86km16,6 pr9 euro
13.září 2013
Po ranní klasice v našem minicampíku u Drávy se vydáváme na další etapu, naším dnešním cílem je město VELENJE. Prvním dílčím cílem je jakési hlavní město Drávy DRAVOGRAD. Řešíme menší startovní dilema zda jet k Dravogradu rychle a pohodlně, ale v poměrně slušném provozu po silnici č.1, nebo po poklidné cyklostezce na které nás na druhou stranu budou čekat jistě nějaká výživná stoupání. Otázka je poměrně rychle vyřešena ve prospěch cyklostezky. Jízda z Brezna do Dravogradu byla jedna z nejhezčích co jsem ve Slovinsku jel, v krásném údolí, malebné vesničky, tipické špičaté kostelíky na vysokých kopcích, úzké asfaltové silničky na nichž nebyl skoro žádný provoz střídala zpevněná šotolina na níž byla radost se projet, prostě největší cykloparáda se kterou jsme měl za poslední léta tu čest. Pohodička končí hned po výjezdu z Dravogradu kde se napojujeme na silnici č.4 do SLOVENJ GRADCE, naštěstí byl tento úsek v hustého provozu dlouhý jen 10 km takže se to dalo vydržet. Hned za Dravogradem jsme měli první defekt, konkrétně Vincent, tento tip závady již máme zvládnutý moc dobře takže po deseti minutách můžeme pokračovat. Ze Slovenj Gradce pokračujeme po silnici č.696ve směru PODGORJE-VODRIŽ-ŠMIKLAVŽ kde už nám svírající se údolí dává jasně najevo, že tady si poprvé hrábneme na dno, už směrovka na GRAŠKA“GORA“ jasně vypovídá, že prostě pojedeme naGoru. A je to tak…poměrně prudké, dlouhé a celkově velmi náročné stoupání testuje naši cyklomorálku, nad PLEŠIVCEM se cesta zlomí a pak jak už to tak bývá přichází odměna…. Rychlí, dlouhý sjezd do širokého údolí kterému vládne město Velenje a u něj stojící obří fabrika Gorenje. Na dnešní přenocování jsme měli vyhlídnutý camp u jednoho ze tří jezer které se nacházejí bezprostředně u města na jeho západní straně. Ve vesničce ŠKALJE volíme zkratku a znětí prašných cest míříme ke kempu. Trasa která by byla ideálním místem na rychlejší pozávodění si na horákách, samozřejmě ne s 13ti kg nákladu na nosičích navíc. Kemp po jednom dotazu bez problémů nacházíme. Zaplatíme 7 euro, pak klasika večeře, postavit stany, pivečko a panáček v místní restauraci. Se slušnou dávkou kilometrů v nohách a po zalaškováním si z Laškem se spí dobře i při zmenšeném komfortu v našem malém stanu.
Dnes : 72km14,6 pr.18 euro
14.září 2013
Klasické zářijové, chladné ráno…mokrý stan se snažíme usušit na slabém slunci, které se až jakoby stydí ukázat svou silnější tvář.
Vyrážíme po desáté hodině. Hned po výjezdu z kempu najíždíme na silnici č. 426 ve směru GORENJE-LJUBLJA-MOZIRJE. Cestou jsme neplánovaně pohlceni snad dvousethlavým peletonem, jedná se o nějaký organizovaný výlet. Překvapivě v kopcích pár evidentně svátečních cyklistů i přes třinácti kilový hendikep předjíždím, ale na rovině nemám šanci a valí se přezemě nekonečná masa kolomilujících slovinců. Mezi Gornje a Ljubijou se napojujeme na silnici č. 225 a míříme pěkným a pozvolna se zvedajícím údolím ve směru VARPOLJE-OKONINA-RADMIRJE přesvýznamné poutní místo GORNIJ GRAD. Tady dáme pauzičku. Pepa se jen tak nezávazně ptá v TIC na profil cesty do Kamniku kam míříme, dostává stručnou a jasnou odpověď která jasně vypovídá o tom co nás čeká- nagoru… Když jsme viděli jak se údolí kterým jedeme pořád více a více svírá věděl jsem, že je to tady. 6km do poměrně prudkého kopce bez jediného místa možného odpočinku, nohám to kupodivu problém nedělalo, ale záda si párkrát vyžádala krátké zastavení a protažení. Kopec evidentně sedl Vincentovi která zřejmě posnídal EPO, protože ho vyletěl jakoby se nechumelilo. Na vrcholu tohoto krutokopce byla příjemná restaurace kde jsme se mohli v pohodě vydýchat. I Jana překvapila, čekal jsem, že nabere velkou ztrátu, ale asi za 15 minut dorazila a ani nepůsobila dojmem, že by kopec byl nějak náročný. Z tohoto „bodu zlomu“ už to bylo do KAMNIKU jen z kopce. Cestu ke kempu si zkracujeme úžasným sjezdem přes vesničku GOZD, v mapě byla cesta označena jako silnice 3.tř, ale ze silnicí jako takovou měla opravdu pramálo společného. Jak jsme zjistili již dříve tak většina“silnic“ 3 tř. jsou sice velice kvalitní, ale prostě polňačky, nebo lesní cesty, jinak zkratka za to opravdu stála. Po sjetí na silnici č. 414 jsme po cca dvou kilometrech narazili na camp. Působil velice příjemným dojmem i celkem příznivá cena (5 euro/os., 2 euro/stan) V kempu bylo jen pár lidí. Postavili jsme stany a obsadili dřevěný srub a užívali jsme si pohody. Pepovi dnešní rekordní stoupačka asi nestačilatak si ještě fakultativně nandal projížďku údolím KAMNIŠKE BISTRICE.
Večer klasika pivečko, pokec a zaplutí do našich celtových apartmánů.
Dnes : 60 km15,2pr.19 euro
15.září 2013
DAY OFF
O dnešku jen ve zkratce, na tachometru ani kilometr, kola celý den spí… na rozdíl od „šíleného Josefa“ která se proháněl kdesi v okolí Ljublaně a natočil přes 100 km.
My dnes dosyta vyspáváme. Okolo desáté hodiny jdeme na procházku do města, spíše než centrum obcházíme okrajové části, nacházíme nějaké obchody a dokupujeme něco zásob. Po návratu do kempu si přesně v duchu day off dne jdeme zdřímnout, šlo mi to nádherně, naprosto přecpánvýbornou pljeskavicou jsme spal jako mimino. Plán na odpolední lehkou vyjížďku se vytrácí v odpoledním spánku…
V podvečer se vydáváme na prohlídku historického centra KAMNIKU. Město opravdu stálo zato, starobylé město vše perfektně upravené, ale příjmné a ne megalomanské, atmosféru městečka krásně dotvářejí mohutné štíty Kamniško-Savinjských Alp. Ve městě jsme strávili něco přes hodinu. Pak už jen návrat do našeho srubu v kempu a příprava na zítřejší ranní přesun.
Dnes : 0 km0 pr. 23 euro
16 září 2013
Dnes jsme naplánovali trochu rychlejší přesun přes nejhustěji obydlenou část Slovinska kterou je samozřejmě Lublaň a její nejbližší okolí. Ráno v 7:26 nám jede z Kamniku vláček na lublaňské hlavní nádraží. Jízdenky na kolo se dají koupit jen síťové, takže je jedno jestli projedete celé Slovinsko nebo se „cuknte„ 3 kilometry, za kolo ve Slovinsku prostě 3,20 euro. Kapacita většiny slovinských vlaků kterými jsme tady jezdili je pohodlně 4 kusy tedy přesně počet kol naší elitní cyklo-stáje, při větším počtu kol by už mohl nastat problém. Asi úplně běžný a masový způsob přepravy jako například u nás to tady nebude, protože za celých devět dní co jsme se tady pohybovali jsme byli jediní cyklisté kteří se chtěli svézt vlakem. V Lublani nás čeká hodně kvapný přestup, dle jízdního řádu na něj máme 11 minut, ale při sedmiminutovém zpoždění které si do Lublaně přivážíme se přestup stává malinko dramatičtější než by bylo potřeba, ale nakonec to zvládáme a jsme na palubě vlaku směr SEŽENA. Tentokráte trochu modernější souprava podobná německému desiru, souprava je sice větší, ale kapacita kol opět 4 a navíc jsme nuceni se ve vlaku rozdělit.
Míříme do oblasti POSTOJNA světoznámá oblast SLOVINSKÉHO KRASU.Jeskyně POSTOJNA, jezero BLED a hora TRIGLAV to je bezesporu triumvirát největších slovinských turistických lákadel. Naší výstupní stanicí a zároveň východiskem dnešní etapy je městečko RAKEK. Po výstupu se nám ukazuje nádherné, široké údolí PLANINSKO POLJE. Mírně mrholí, ale do údolí svítí slunce. Hned po výstupu z vlaku si v příjemné restauraci hned za žel. přejezdem dáváme kávu a první dnešní Laško flaško, poté už nasedáme do sedel a pobízíme naše cyklooře po silnici č. 212 ve směru CERKNICA. Asi 6 km před Cerknicí odbočujme Doprava a čeká nás zhruba 6ti kilometrový úsek ve směru na ZELŠE, do území zvané RAKOV ŠKOCJAN. Známé krasové území s mohapropastmi a jeskyněmi. Hlavní zajímavostí je ZELŽSKA JAMA,obrovský skalní chrám která vznikl propadem stropu veliké jeskyně. Opravdu zajímavé místo. Veliký skalní most ála Pravčická brána, různé průlezy, jezírka, říčky, pozoruhodné a majestátní místo. Nakonec z původně několikaminutové zastávky je asi hodinová pauza. Po sjezdu na silnici asi 3 km bezprostředně kopírujeme páteřní slovinskou dálnici A1. Těsně před Postojnou zabočujme na malé, nenápadné odbočce do lesa, pouštíme se tím do malé loterie neb tyto cesty jsou v naší mapě F/B sice vyznačeny jako silnice třetí třídy, ale označení silnice je v tomto případě trochu zavádějící u nás jsme ina „trojkách“ zvyklí na asfalt, i když různé kvality. Tady, jak už jsem uváděl, jsou to jen zpevněné polní a lesní cesty. Tyto cesty se, ale většinou kříží z mnoha cestami které už v naší mapě nejsou a vytvářejí různé zapeklité navigační situace. V této oblasti mezi HRUŠICOU a POSTOJANSKOU DOLINOU je tato síť cest obzvlášť hustá. Nakonec se po kombinaci instinktu a rady od obra z bernardýnem z této zněti cest vymotáváme. Když se pominou navigační problémky tak byl tento cca 5ti km úsek cyklojezdeckou slastí, výborný, pevný, houpavý profil v krásném listnatém lese z něhož vykukovali tisíce bílých, vápencových kamenů které v kombinaci s pronikajícími slunečními paprsky tvořili úžasnou podívanou a ač plně naložen rozjel jsem to, co to dalo a zažíval jsme cyklistické eldorádo…. Takzvaně „na mapu“ se vracíme ve vesničce ZAGON, dále míříme ve směru na obce BELSKO a BUKOVJE k dnešní top záležitosti a tou je jeden z nejznámějších hradů ve Slovinsku PREDJAMSKY GRAD. Není to sice nějak rozsáhlá stavba, ale jeho úžasné zakomponování do obrovské skály z něj činí úžasnou podívanou. S pivkem v ruce si na vyhlídkové terase užíváme této jedinečné záležitosti. Ač je Česko hradní a zámecká velmoc tohle u nás určitě neuvidíte. Asi docela profláknuté místo, neboť teprve tady pociťujeme něco jako menší přetlak turistů, nechyběl ani organizovaný český zájezd. Od hradu se kousek vracíme po stejné cestě. Počasí začíná hrozit nepřízní, od moře se žene cosi dosti zlovolného…. Naštěstí nás před touto černotou skrýval velký horský hřeben. Naše cesta vede dál nepříliš zajímavou krajinou po trase LANDOL-HRUŠOVJE- RAZDRTO tady dáváme před místním Merkatorem svačinku a z lavičky zíráme na masivní DEBELI VRHkterý zastiňuje celou obec. Při výjezdu z Razdrta kde je hustá motanice silnic se nám nejprve nedaří najít ten správný výjezd, ale nakonec požadovanou silnici č. 409 ve směru SENOŽEČE trefujeme, z Razdrta poměrně výživný výjezd. Krajina tady už má naprosto jiný ráz,je hodně cítit blízkost ADRIATIKY jsme asi 20 km od moře…
Když projíždíme okolo města DIVAČA už je více méně jasné, že druhý dnešní top cíl ŠKOCJANSKÉjeskyně asi nestihneme, po přejezdu BREŽAVCE u Divači přijíždíme do obce DUJCEVA. Ke Škocjanske jame to jsou sotva 4 km, ale je po devatenácté hodině takže je jasné, že to už nestihneme. V Dujcevě je poměrně drahý camp tak se skoušíme kouknout po vsi zda by se nenašla nějaká postel za přijatelnou cenu. Nakonec ukecáváme chlápka který chtěl 20 euro na osobu na 15, takže po čtyřech dnech ve stanu hurá do postele…. Večerní krátká pátračka po vsi za účelem objevení nějaké občerstvovny byla bezúspěšná. Dům byl pěkný, čistý a příjemný. Večer jsme pojedli na pohodové trase za domem a zamířili jsme do postelí.
Dnes:71km16,1 pr.22 euro
17. září 2013
Josef má neodolatelnou touhu dorazit Tour de Slovenija, přejet celé Slovinsko z jeho nejvýchodnějšího cípu u maďarských hranic až k moři… Je celkem známo, že Slovinsko má nejkratší přístup k moři ze všech evropských zemí a celé jeho pobřeží prakticky tvoří kvartetoměstí KOPER, IZOLA, PIRAN a PORTOROŽ .
Dnešní den je trochu zvláštní i proto, že dnešní den se naše minicyklo stáj rozdělí, Jana z Vincentem už dnes Slovinsko opustí a zamíří do rakouského Villachu, aby byli zítra ráno na jeho hlavním nádraží připraveni k nástupu do Vindobony a odjezdu domů. Náš plán pro dnešek byl jasný, kolem 10 hod. nám jede vlak z Divače do Lublaně z následným přestupem do Alp, konkrétně JESENICE.
Josef při své touze po moři plánoval vstát brzo ráno a podniknout „solo únik“ do Koperu.Hned po probuzení mu bylo jasno, že SLOVINSKO zůstane nepokořeno. Trochu jsem Pepu uklidnil faktem, že jsme si stejně pár etap odjeli vlakem, takže by přejezd stejně nebyl plnohodnotný.
Venku slušný nečas, takovýhle marast jsme dlouho neviděl déšť, zima, navíc prudký vítr lámající větve to nejsou vůbec ideální podmínky pro cestu a pro cestu na kole už vůbec ne!!! Pepa samozřejmě ráno do Koperu nejel, ale my jsme museli tak jako tak vyjet…Není jiné volby, vyrážíme na 7 kilometrů v marastu. Cesta k našemu překvapení utekla docela rychle naštěstí nám ten uragán foukal do zad… měli jsme díky němu i dost času dát si v baru za nádražímkafčo a domašnij rum na který nás pozval Vincent,snad jako good bye drink. Nakonec jsme času měli daleko víc než jsme si mysleli, vlak sice přijel včas, ale z bůh ví jakého důvodu v Divače skoro hodinu!!! stál. Kupodivu se tím nikdo ve vlaku nijak zvláště nevzrušuje, průvodčí nás o něčem informuje kýváme, že rozumíme, ale víme velký…. Naštěstí máme v Lublani dvě hodiny na přestup takže jsme taky naprosto v klidu. Po hodině se vlak rozjíždí a my celkem v poklidu z hodinovým zpožděním dojíždíme do Lublaně. Díky zkrácenému pobytu dávám jen krátkou procházku po Masarykově třídě, posedíme u kafe, koupím bjurky a už se stěhujeme do vlaku směr Alpy. Vlak byl poměrně hustě obsazen, ale jak jsme předpokládali většina lidí jede do Škofja Loki a Kranje pak už se z vla ku díky nám stává cyklovlak. Prakticky po celou dobu jízdy hladově sledujeme blížící se JULSKÉ ALPY a KARAVANKY.
Po výstupu z vlaku v Jesenici se dostavuje poměrně intenzivní rozčarování. Naší doměnku, že do Villachu to tady jezdí minimálně každou hodinu a s kolem nebude vůbec problém, těžce rozptyluje hooodně řídký jízdní řád, jeho resumé je kruté,denně 4 vlaky z toho tři EC. Teď jde do tuhého jedno ECčko z Bělehradu do Villachu jede za dvacet minut, všeobecně víme, že do EC vlaků to s kolama není vůbec jednoduché, ale zkusit se to musí. Je to zásadní otázka i pro nás neb nás neb nás stejný problém čeká i zítra. EC přijíždí a po jeho projeté se mi trochu“rozjasní mysl“ vidím v jednom z vozů dvě podivná, vybrakovaná kupé, na skříni velký piktogram kola-snad je vyhráno. U vystupujícího slovinského průvodčího se ujišťuji, že stejný vůz pojde i zítra? ten bez zaváhání kývá hlavou a já se jen modlím, aby to nebyl bulharský emigrant…Takže to by jsme měli, J+V odjíždí do rakous a nám jede náš vlak za 20 minut. Míříme do BOHINJSKE BISTRICE, malého městečka nedaleko mýticky krásného BOHINJSKÉHO jezera v jehož okolí si chceme pro dnešek najít nocleh. Když jsme v turisticky nejprofláknutější dolině Slovinska, stanovujeme si limit 15 euro a doufáme, že nejsme moc naivní. Cesta vlakem z Jesenice do Bystrice byla naprosto jedinečná, malinko jsme to očekával, že tady bude na co koukat a samozřejmě bylo krásné výhledy, několik hradů a hlavně průjezd nad jezerem BLED. V Bledu je i parádní nádražní budova která krásně dokresluje kolorit místa. Po Příjezdu do Bohinjske Bystrice vyrážíme ve směru na BOHINJ, cca v polovině cesty si stanovujeme hranici odkud budeme shánět ubytování. V prví vesničce na našich „hranicích“ POLJE zvoníme na první zvonek nad nímž je nápis “sobe“ (parkticky na celém balkánu označení pro ubytování-neplatí v Řecku)Paní mi přijde naprosto v šoku, že jí někdo zvoní na zvonek, jsem trochu v šoku i já z ní, ale srovnávám se a ptám se na ubytování, za „limitních“ 15 euro máme naprosto perfektně vybavený 2+1 s obrovskou koupelnou, balkonem a o vybavenosti kuchyně si ještě dlouho nechám snít….
Po zabydlení si ještě uděláme krátkou projížďku. Pepa jako mnou požadovanou “lehkou večerní projížďku“ volí naprosto brutální stoupák do kopců alpských, ale jako většinou se ta dřina vyplácí…přijíždíme na podvečerním sluncem zalitou náhorní plošinu kde jsme jen my, pár krav a několik salaší. Samozřejmě za tu dřinu do kopce většinou přichází odměna v podobě sjezdu, tentokrát jedu nalehko takže si to můžu pořádně užít a do údolí to pěkně „pustit“
Poté už večerní klasika okořeněná Ligou mistrů…
Dnes : 21km16,9 pr. 30 euro
18. září 2013
Dnes poslední den kdy si můžeme plně užívat cyklistiky. Dnešek je sice trochu okleštěn skutečností, že nám v 16 hod. jede EC z Jesenice do Villachu, ale na naše plány by měl čas v pohodě vystačit.
Po snídani vyrážíme směr BOHINJSKO jezero. Z POLJE kde bydlíme, musíme jet asi 1 km opačným směrem do vesničky KAMNJE, protože tam se nachází nejbližší most přes řeku SAVA BOHINJKA, vedle které vede cyklostezka až k jezeru, je to po ránu parádní projížďka po perfektně upravené cestě a navíc úplně sami…
Po dvaceti minutách přijíždíme k jezeru, nádherná práce, z jedné strany mohutná skaliska z druhé mírnější, ale i tak vysoké kopce. Je sice sychravé ráno, ale sluce se už začíná prodírat ranní mlhou což dotváří vkusnou kulisu tohoto prádního místa. Po vystřízlivění z této jezerní nádhery pokračujeme k cca 7 km vzdálenému vodopádu SAVICA. Vstup je 2 eura a i když se mi moc nelíbí vybírat vstupné na místa která člověk nevytvořil asi to stojí za to. Vodopád z vysokého převisu naplňuje vodou hlavní přítok Bohinjského jezera, jinak ho hlavně
z jižního, pozvolnějšího svahu ještě naplňuje další spousta potoků a říček. Po stejné cestě se vracíme zpět a u známé sochy prvních čtyř dobyvatelů Triglavu se napojujeme na silnici směr BLED. Vzhledem k tomu, že si cestu nechceme znepříjemňovat případným blouděním volíme jasný směr po silnici I.třídy č. 209 Sice je na ní o trochu silnější provoz, ale pořád se dá cesta označit za příjemnou projížďku. Kousek za Bohinjskou Bistricí je na levé straně od silnice nenápadný, ale překrásný KORITNIČKI vodopád. Je naprosto neproklamován a při rychlejší jízdě by jste si ho možná ani nevšilmi, ale dle slov známého vodopádologa Josefa je o něco zajímavější a krásnější než vyzdvihovaná, prominentní Savica. Bohužel není nijak řešen přístup k vodopádu, takže jste odsouzeni k poněkud partyzánskému překonávání překážek, anebo k poklidnému pozorování z uctivé vzdálenosti. Cestou po silnici na Bled je jasné, že se nacházíme na turisticky exponovanějším místě, neboť míjíme auta ze všech koutů Evropy včetně několika českých.
Přibližně ve 13 hod. dorážíme na BLED. Sice místo velmi mírně řečeno rušnější a turisty velmi vyhledávané, ale důvod proč je vyhledávané je na snadě ….Je tu opravdu nádherně. K dobré náladě přispívá i slunečné počasí. I přesto, že je tady dost turistů atmosféru to kupodivu nijak zvlášť nenarušuje. Pohled na typický kostelík na ostrově a bledský hrad na skalním ostrohu nad jezerem je neopakovatelný.
Nejde jinak, musíme se od této nádhery odpoutat a zamířit směr Jesenice. Jezero objíždíme po jeho západním směru, cestou míjíme i známou veslařskou loděnici, kde se konají významné závody včetně mistrovství světa. Na Josefovi vidím jak to sním šije, je to jasné, chce na hrad, chuť na jeho návštěvu ho přechází hned u brány, 8 euro za vstup na nádvoří a pořízení si pár fotek mu fakt za to nestojí. Tak trochu jsem to tušil tak jsem se do prudkého kopce ani nepokusil vyškrábat a vyrážím, dle domluvy napřed do JESENICE. Nedaří se mi v Bledu trefit tu správnou odbočku n ZASIP tak jsem nucen k pěkné objížďce, nejdříve pojedné z mála nádherných cyklostezek do LESCE , čímž se paradoxně od Jesnice vzdaluji. Pracně se pak prokousávám hustou sítí cest, silnic a křižovatek, jedu přes HRAŠE VESU a ŽIROVNICU. Jedná se o celkem nezáživnou cestu, ale odměnou mi budiž jedinečný pohled kterým jsem byl za toto zbloudění obdarován, na několik momentů se mi z mlhy vynořila typická silueta TROGLAVU…Do Jesenice přijíždím cca hodinu před odjezdem vlaku. Krásný čas na návštěvu v jedné z mnoha pekáren kterými jsou slovinská města a městečka doslova přeplněna. V merkátoru kupuji své poslední Laško, půl hodiny po mě doráží Pepa. V 16 hod skoro načas přijíždí naše EC do Villachu. Po bezproblémovém nalodění na palubu a odbavení od rakouského průvodčího vjíždíme chvilku po odjezdu do KARAVANSKÉHO tunelu. Po jeho opuštění můžeme požadovat naší expedici s pracovním názvem Tour de Slovenija za uzavřenou neboť jsme na území RAKOUSKA.
O tom, že ubytování ve VILLACHU kde jsme měli strávit dnešní noc je ukrutně drahé jsme dobře věděli i poslední zpráva o tom od J+V byla jasná a fakt potvrzovala- 80 EURO za noc…. I když jsem byl přesvědčen, že tak vysoko to nebude, vypovídalo to lecos o cenové úrovni spaní v tomto alpském městě.
Podle mapy zjištujeme, že cca 500m před nádražím je TIC snad nás tam vysvobodí z našeho osmdesáti eurového sevření… I přesto, že bylo TIC krásně vidět, div ne z prvního peronu napoprvé jsme ho minuli, napodruhé jsme už byli pozornější a nacházíme ho. Ochotná kráska nám nabídla celou škálu cen za ubytování, jednou z nabídek jsou i dva kepmy poblíž města tak neváháme a jeden z nich jedem vyzkoušet. Je to sice trochu škrabání do kopce, ale asi po šesti kilometrech kemp z mapkou z TICka v ruce nacházíme. Kemp je v počínajícím podzimu téměř liduprázdný. V restauraci se ptáme po možnostech a podmínkách ubytování a hned skáčeme po možnosti pronajmout si karavan. Platíme každý 10 euro a z neskrývanou radostí jak jsme to pěkně skouleli si dávám jednoho točeného Villacherbiera, cena mě vůbec nezajímá….Náš karavánek je sice postarší, ale je perfektně a účelně vybaven. V poklidu povečeříme a ulehám do postele jejíž délka jako by mi byla na míru šitá…
Dnes: 83km16,7 pr.33euro
19. září 2013
Ráno vstáváme ve 4. hodiny. Po ranním kličkování v ještě spícím Villachu v pohodě nacházíme nádraží a náš vlak. Za poslední drobné kupuji do vlaku kafčo a koblihy, zabydlujeme se v cyklokupé a v klidu si v kávou provoněném kupíčku užívám ten slastný pocit, že se nám zase něco povedlo….
Přidat do oblibených uživatelů
Zgornje Palovče
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Zgornje Palovče
Půjčovna autPříspěvky z okolí cyklo: TOUR de SLOVENIJA 2013
