Chaty a chalupy
Mapa Jičína a okolí
ČESKÝ RÁJ 25 - 3.Do Nové Paky a městyse Pecka
Včera, v pondělí, jsme měli neplánovaný „hnicí den.“ Já se večer předtím chystal na sólo cestu po Příhrazských skalách, jenže brzy ráno se přihnala bouřka, takže jsem túru odpískal. Bouřky měly podle předpovědi krajem procházet celý den, ale jako obvykle předpověď ne zcela vyšla: hromy a blesky v repríze zaburácely zas až pozdě odpoledne a před tím byla Sobotka bombardována slunečními paprsky a horko tu bylo jak ve skleníku.
Dnes jsme tedy vyrazili na další společný výlet a nechali se dálkovým busem odvézt do města s devíti tisící obyvateli ležícího na rozmezí Českého ráje a Podkrkonoší - do Nové Paky. (Dalším dnešním cílem se má po prohlídce jeho historického jádra a návštěvy muzea stát městys Pecka.)
Počasí je dneska dosti proměnlivé – chvilku svítí slunce, pak je pro změnu nebe vyplněno dramatickými fotogenickými mraky, díky čemuž je na centrum Nové Paky s dominantním kostelem sv.Mikuláše velmi interesantní pohled. Než jsme se tam vydali, nejprve prohlídka zdejšího moderně pojatého autobusové nádraží s WC (kupodivu se za něj neplatí!) a já ještě odběhl ke dvěma blízkým restauracím, abychom si ujasnili, do které z nich potom zamíříme na oběd.
Pak už okolo novodobé fontány s plastikami mloků Mikulášskou ulicí k hlavnímu městskému rynku. Je jím obdélné Masarykovo náměstí dlouhé asi sto metrů, obklopené několikapatrovými budovami s obchody. Zatímco se Jana věnovala focení, odběhl jsem k nejdominantnějšímu objektu na východní straně rynku – ke kostelu sv.Mikuláše.
Starším předchůdcem byla gotická svatyně, jejíž přestavba v barokním slohu dokončena roku 1787. Před polovinou 19.století kostel vyhořel a obnova po požáru provedena už v novogotickém stylu. Dnes tu stojí jednolodní objekt s půlkruhově uzavřeným kněžištěm. Nad vysokým západním honosným průčelím se tyčí masivní hranolová věž zvonice, nahoře s věžičkovou nádstavbou a střechou v podobě jehlanu. Výzdobu interiéru provedli místní umělci - bratři Suchardové. Na secesním rámovaném oltáři je obraz sv.Mikuláše od J.Kramolína, autorem obrazů sv.Anny a Josefa na bočních empírových oltářích se stal J.Papáček. Cenná je i cínová křtitelnice a kostelní varhany.
Já měl velké štěstí, že zrovna když jsem si fotil vstupní průčelí, ku chrámu přišel pán, odemkl hlavní vchod a po krátké domluvě mne ochotně pustil dovnitř, takže jsem si mohl interiér chrámu nejen prohlédnout, ale i nafotit!
Celý blažený jsem poté vyhledal ženu a v další prohlídce rynku pokračovali již společně. Jeho plochu oživují tři zajímavá sochařská díla. Nejprve jsme prošli okolo Pomníku Mistra Jana Husa, který roku 1886 vytvořil Antonín Lukeš.
Dál na náměstí se naproti hotelu Central nacházel pěkný barokní Mariánský sloup pocházející ze začátku 18.století. Nahoře na něm je nad korintskou hlavicí umístěna socha Panny Marie, spodní část sloupu obklopuje kamenná balustráda se skulpturami svatého Jana Evangelisty, Rocha, Šebestiána a Jana Nepomuckého.
Jen kousek za ním se nacházela klasicistní kašna zrobená z červeného a světlého pískovce, z jejíhož středu vystupuje pilíř se sochou sv.Floriána.
Naproti kašně a sloupu je jižní fronta domů oživena výrazným Hotelem Central. Tento novorenesanční objekt s množstvím secesních prvků vyrostl na místě původní staré hospody a po dokončení v roce 1906 se stal na hlavním rynku nejmalebnějším stavením. Hotel dodnes působí velkoměstským rázem a od ostatních v jižní frontě domů se svou podobou zcela odlišuje. V přízemí se nachází podloubí se zrcadlovými kazetami a patro je neseno šesti kvádrovým sloupy, které jsou po obvodu ozdobeny pásovou rustikou. Ve střední části budovy se nachází balkón. Směrem k rynku je průčelí členěno pěti vertikálními osami, oddělených od sebe pilastry. Okolo oken jsou zdobné šambrány a parapetní výplně s nadokenními římsami. Dále je oranžová omítka fasády oživena rostlinnými motivy a křivkami. Budova kryta sedlovou střechou, jejíž postranní část je členěna štítovými vikýři.
Kulturní památkou byl Hotel Central vyhlášen roku 2016. V současnosti zde probíhá rozsáhlá rekonstrukce, ale plně funkční je kavárna „Cafe Central“ nacházející se v přízemí objektu.
V té jsme se ale nezastavili a pokračovali k hornímu konci náměstí, který na severní straně uzavírala další velmi zajímavá budova. Tahle byla vystavěna za první republiky ve funkcionalistickém stylu a původně v ní spolu s městským úřadem sídlila hospodářská záložna a městská spořitelna. Vstup do ní dodnes krášlí sochy Spořivosti a Zemědělství, z objektu vystupuje k výšinám mohutný hranol obložený kachlíky a doplněný hodinami. Dnes je budova sídlem ZŠ a Základní umělecké školy.
Za ní jsme na začátku Tyršovy stanuli nad svažitou loukou a z tohoto místa se otvíral pěkný pohled na protější návrší, z něhož vystupovala hmota poutního chrámu Nanebevzetí Panny Marie a vedle stojícího bývalého kláštera paulánů.
Odtud už jsme okolo velmi hezké nárožní vily pokračovali ulicí F.F.Procházky ke dvěma městským a přitom tolik odlišným muzeím. První s klasickými historickými expozicemi je umístěno v Suchardově domě vystavěném v neorenesančním duchu roku 1896. Jeho interiéry jsme ale nenavštívili a spokojili se s prohlídkou okolního parčíku s plastikou anděla a přes 8 metrů dlouhým kmenem stromu vystaveným ve skleněné vitríně. Tohle ale není jen tak ledajaká dřevina, ale novopacká rarita! Jedná se totiž o araukarit – zkamenělý strom z období karbonu starý 300 milionů let, který byl v Nové Pace nalezen roku 1953.
Naproti Suchardova domu stojí nový modernější muzejní objekt zvaný „Klenotnice“, kde je krom jiného k vidění nesmírné množství polodrahokamů a o němž se podrobněji zmíním v dalším článku.
Po prohlídce jsme se již za slunečního svitu vrátili na Masarykovo náměstí, kde si žena u Vietnamců koupila zrcátko, jež se jí ráno při malování obličeje rozbilo a odtud pokračovali do jedné restaurace za autobusovým nádražím na oběd. Jídlo (kuřecí maso s těstovinami a segedínský guláš) bylo skvělé, stejně tak pití i obsluha v podobě sympatické postarší paní. Výsledný dojem trochu kazil jen nerudný pan vrchní stojící za výčepem. Tvářil se, jako by ho bolely zuby anebo mu ulétly včely, možná ale „jen“ byl naštvaný na celý svět.
Krátce po poledni jsme Novou Paku opustili a autobuskem odjeli do podkrkonošského městyse jménem Pecka (s pouhými 1300 obyvateli), nad nímž se vypíná polozřícenina stejnojmenného hradu. Tady výstup na zdejším náměstíčku, no a protože se nebe opět na delší dobu zatáhlo, odložena jeho zevrubnější prohlídka na potom a my spěchali do pořádného kopčiska k hradu. Ze silnice doprovázené červenou a modrou tur.značkou jsme nad první zákrutou odbočili vlevo na chodník, který se do svahu vinul táhlými serpentinami. Cestou jsme prošli i přes vyhlídkový palouček ozdobený ve středu celkem monumentálním památníkem Obětem 1.světové války se sochou vojáka a o pár desítek výškových metrů nad ním chodník vyústil na přístupovou cestu do hradního areálu. Ještě před obloukovým mostem jsme minuli seniorský pár, který se právě nacházel v hluboké rozepři. Zástupkyně „něžnějšího pohlaví“ trucovala a odmítala s pánem nahoru na prohlídku jít... ale když jsme o něco později prozkoumali s fotoaparáty tu volně přístupnou část zříceniny a čekali nahoře na terase na prohlídku hradního paláce, viděli jsme ji již kráčet po boku svého zákonitého chotě. Zřejmě už se jí podařilo „odpučit...“
Po prohlídce Pecky (oníž se podrobněji zmíním zase v samostatném článečku) jsme s Janou zamířili nazpět do centra městyse. Aby se ženě lépe dolů kráčelo, střihli jsme to tentokrát po hlavní silnici a cestou se kochali dalekými výhledy na okolní podkrkonošský kraj i na městys. Jeho největší dominantou je barokní kostel sv.Bartoloměje vypínající se z návrší nad náměstím, ale jeho obhlídku už jsem nestihl. Oproti mému předpokladu totiž Jana sestoupala dolů do městečka mnohem rychleji a my měli šanci stihnout dřívější zpáteční spoj. Do jeho odjezdu zbývalo pouhých dvacet minut a ty jsme strávili couráním po milém náměstíčku, obklopenému starými staveními z poloviny „století páry“, z nichž se nám nejvíce líbil „Hotel Koruna“ a „Hotel Roubal.“
Střed rynku zdobí krásný Mariánský sloup, stojící zde již od první půle 18.století.Kvalitní barokní práci za použití světlého pískovce odvedl místní sochař F.Perš. Skládá se z vysokého a štíhlého korintského sloupu se zlacenou hlavicí a nahoře je na něm na oblačném nebi umístěna socha Panny Marie. Dole sloup obíhá kamenná balustráda se skulpturami sv.Josefa, sv.Jana Nepomuckého, sv.Floriana, sv.Václava, sv.Víta, sv.Šebestiana a svaté Kateřiny a Barbory.
Hned za sloupem směrem k Hotelu Roubal je na ploše rynku umístěna kamenná kašna. Původní nádrž byla barokní a později nahrazena kašnou klasicistní se čtvercovým půdorysem. Z jejího středu vystupuje hranolový pilíř přikrášlený květinovými motivy a nad vrcholovou římsu byla umístěna ozdobná kruhová váza.
Pak už zbyl čas jen si prohlédnout v průjezdu domu umístěnou nástěnku s krásnou podzimní fotografií hradu Pecka a vzdálenými zasněženými Krkonošemi, a na rynek přijížděl „náš“ autobus. Odvezl nás nazpět do Nové Paky, kde „klasické čekání“ na zpožděný dálkový spoj. Ale okolo 16.hodiny už jsme byli zase v Sobotce a naše první kroky vedly „také již klasicky“ do útulného interiéru „Cukrárny U Stašků“...
Přidat do oblibených uživatelů
Nová Paka
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí ČESKÝ RÁJ 25 - 3.Do Nové Paky a městyse Pecka
