ČESKÝ KRUMLOV 24 - 6.Příchod extrémních dešťů a předčasný návrat domů

 

      Čtvrtek 12.9.3024

 

Od rána intenzivně prší a dle předpovědi hrozí až stoletá voda! Z penzionu jsme na autobusák vyrazili až po desáté a odjeli do nádražní restaurace na oběd. Poté spojem na Špičák a již pěšmo Budějovickou bránou přes Latrán. Kromě toho hnusného deště je i dost zima. Jana má na sobě pod pláštěnkou jen tenkou mikinu a dívá se v několika obchůdcích po něčem teplejším na sebe, jenže v její velikosti bundy nět. Když se ocitneme u vstupu do Klášterního muzea, zajdu tam vyzvědět nějaké informace pro případ, že bychom sem zítra s Pražáky zašli na prohlídku. Pak se vracím za Janou a míříme na první nádvoří českokrumlovského zámku. A jéje! Mysleli jsme, že ten liják většinu návštěvníků zažene do hospod, ale opak je pravdou! Jsou tu takové davy cizinců, jako by dnes byla prohlídka zadarmo, a když jsme zjistili, že bychom na ni museli i několik hodin čekat, vzdáváme to. No, snad to vyjde někdy příště! Dnes alespoň průchod unikátním Plášťovým mostem, z nějž se i přes nepříznivé počasí otvírá na řeku Vltavu a město úchvatný výhled.

Tato majestátní stavba je nejdominantnějším prvkem západní části zámku. Most překlenuje hradní příkop, kde původně stávalo opevnění Plášť a od něj je odvozen jeho název.

 

 

Prapůvodní most býval dřevěný, stejně jako ten další, který před koncem 17.století propojil „hradozámek“ se zámeckou zahradou. Roku 1764 začala jeho velkolepá přestavba na most kamenný a o 13 let později byly všechny jeho chodby propojeny do jednoho celku a tím získal svou dnešní podobu. Nesou jej mohutné kamenné pilíře s oblouky, tvořící několik pater nad sebou, jimiž už ve značné výši prochází otevřená „vyhlídková“ chodba. Nahoře nad ní jsou umístěny kryté komunikace. První (spodní) chodba spojuje zámecké barokní divadlo s Maškarním sálem a ta vrchní zámeckou zahradu se zámeckou obrazárnou.

 

 

Z mostu jsme se mohli potěšit nádhernými výhledy nejen dolů na Vltavu s plavidly vodáků a na jez u Jelení lávky, ale hlavně na celé vnitřní město s památnými staveními a chrámem sv.Víta. Částečně vidět byla i předměstí a nad nimi se vypínající Křížový vrch (623 m) s kaplí Panny Marie Bolestné a sv.Kříže. Na opačné straně se naproti zámku rozkládá městská čtvrť Špičák a vzdálenému obzoru vévodil mohutný masív Kleti, která je se svými 1087 m nadm.výšky nejvyšším Topem Blanského lesa. Z konce mostu bylo možno pozorovat budovy zámeckého areálu a část Latránu s věží bývalého kostela sv.Jošta.

 

Původně jsme chtěli pokračovat i na prohlídku Zámecké zahrady. Jenomže déšť najednou zesílil tak, že to opravdu nemělo cenu, a tak zklamaně scházíme po cestě do Jelení zahrady a na první nádvoří hradního areálu se dostáváme oklikou pod hradbami.

 

Pod hradním areálem jsme narazili na útulnou kavárnu. Protože jsem měl ohledně zítřka jakési nedobré tušení, nechal jsem Janu, ať mne tu počká a odskočil si na zpoplatněnou prohlídku Klášterního muzea. Po návratu jsem si dal klasického turka a poté už jsme vyrazili přes Lazebnický most do vnitřního města.

 

Zde jsme před deštěm vyhledali azyl v Restauraci Barvírna. Jana chvilku mobilovala a za chvilku za námi na pivko značky Bernard dorazil i Vilda, přítel Janiny sestry Hany. Ta se tu ukázala až skoro za hodinu, neboť byla na prohlídce Schieleho galerie. I poseděli jsme a závěrem se předběžně na zítřek domluvili, že když už kvůli dešti musíme škrtnout výlet na hrad Rožmberk a do kláštera ve Vyšším Brodě, navštívíme zítra po obědě aspoň bližší klášter Zlatou Korunu.

 

 

       Pátek 13.9.2024

 

A je to tady, nadarmo není pátek třináctého! Pršet nepřestává ani na minutu a už od rána se ozývá hlášení městského rozhlasu s výstrahou na povodně a výzvou, aby si lidé přeparkovali auta z městského centra. To bohužel platí i pro naše Pražáky, takže se domlouváme, že se nám ozvou až po obědě, na který si (tam i zpět) do nádražní restaurace musíme zavolat taxi. V tom intenzivním lijáku bychom se totiž cestou na autobusové nádraží i spolu s našimi pláštěnkami nejspíš rozpustili!

 

O pár hodin později Pražáci hlásí, že ruší výlet i svůj pobyt v Krumlově a balí se. Pozdě odpoledne se za námi před cestou k domovu zastavují na kafé a zákusky, no a po jejich odjezdu balíme i my.

 

 

     Sobota 14.9.2024

 

 

I ráno stále hodně prší. O půl osmé si voláme taxi a přejíždíme na vlakové nádraží. Lokálka do Českých Budějovic, která sem přijede od Šumavy, má půl hodiny zpoždění. Cestou vidíme z oken vlaku rozvodněnou Vltavu, ale to je nic proti Malši před Budějovicemi, která hrozí, že každou chvilku vystoupí z břehů! V jihočeském krajském městě na nádraží téměř hodinu čekáme na spoj do Prahy. Déšť už se cestou trochu mírní. Z Prahy pokračujeme po 13.hodině domů na Moravu. Do Kolína a Pardubic rychlík frčí svou „normální“ rychlostí, ale za Chocní zpomalujeme a dál už jedeme téměř krokem. Pak, před nedalekým Ústím nad Orlicí, zůstáváme na jednom mostě stát a nevěřícně třeštíme zraky na Tichou Orlici. Ta totiž není vůbec vidět, protože celé údolí je pod vodou a my stojíme na mostě tak metr nad její hladinou!

 

Mysleli jsme, že budeme couvat nazpět do Chocně, ale po čtvrthodince pomalu pokračujeme do Ústí, České Třebové a odtud už dál na Moravu. V Otrokovicích jsme zjistili, že máme zpoždění jen něco málo přes hodinu a přes zatopený podchod se s kufrem brodíme na nádraží, odkud pokračujeme trajflem dom.

 

A tam, po zapnutí internetu a televize, teprve zjišťujeme, co za hrůzy s velkou vodou se odehrály hlavně na severní Moravě! A také to, že jsem měli ještě velké štěstí, protože krátce po našem odjezdu z Prahy začaly spoje na Moravu a do Slezska nabírat čím dál větší zpoždění a někam se lidé do večera nedostali už vůbec...