Cca 17 km dlouhý výlet: Nýrsko žst. - zřícenina hradu Pajrek - vrch Hraničář - vodní Nádrž Nýrsko - Nýrsko žst.

Když jsme doma relaxovali mezi hlídáním dvou skupin vnoučat, ozvali se kamarádi a vytáhli nás na výlet. To je prý nejlepší relaxace. Souhlasili jsme s nimi i proto, že jsme se už dlouho neviděli.

Sraz jsme měli na vlakové zastávce v Plzni a společně jsme jeli do Nýrska. Tato pohraniční osada byla založena na stezce do Bavorska někdy pravděpodobně ve 12. století, i když 1. písemná zpráva je až z r. 1327 - tehdy zde byla opevněná osada, kde se vybíralo clo. Centrem této osady byl kostel - stál na mírném kopečku, okolo kterého obtékala řeka. Dnes v těch místech stojí farní kostel sv. Tomáše, původně gotický s přistavěnou barokní kaplí Panny Marie.
Kamarád, který trasu vymyslel, tady byl na vojně a tak při cestě městem vzpomínal, jak to tam vypadalo před mnoha a mnoha lety. Některé památky byly zbourány - dokonce pamatoval kostel Čtrnácti svatých pomocníků na náměstí, který tam stál až do r. 1973. Přesto se tady najdou zajímavé objekty. A to jsme šli jen po hlavní silnici jižním směrem, později okolo řeky Úhlavy.

Nejvíc mne přitahovala bílá, hezky opravená budova s raně barokním štítem, bývalý vrchnostenský hostinec, který byl postaven r. 1684. Od r. 1895 v budově byla továrna na prádlo Joss a Löwenstein. Dům vystřídal několik majitelů a prošel mnoha stavebními úpravami. Poslední celková rekonstrukce proběhla v letech 2004 - 2006. Nyní tam má sídlo Městská knihovna Nýrsko.

Chlapci samozřejmě dostali žízeň a chtěli se na další cestu někde posilnit. Jenže v pondělí dopoledne v půl desáté mají všechny hospody ještě zavřeno. Naděje jim svitla v Kulturním domě téměř na konci města. Otvírali sice až v 10 hodin, ale když viděli partu lidí, bylo jim jasné, že by z toho nějaká tržba mohla být. Nakonec si chlapci dali pivo a když oficiálně otevřeli, tak řada z nich i oběd.

Odpočinutí z namáhavé jízdy vlakem a po procházce městem jsme se konečně vydali ven z města. Samozřejmě padaly hlasy, jestli vůbec musíme na výlet, zda tu nezůstaneme do odpoledne. Jenže jsme turisté a tak vyrážíme.

Ještě ve městě míjíme budovy firmy Okula. Sem se tehdy výroba brýlové optiky přestěhovala r. 1895 z Vídně. Jenže sortiment výroby se za ta léta významně rozšířil. V 50. letech 20. století se začalo se vstřikováním plastů. Vyrábí se zde i plastové výrobky pro elektrotechnický průmysl, interiérové i exteriérové díly pro automobilový průmysl, ale i drobné plastové obaly a uzávěry pro farmaceutické společnosti. Jsou samozřejmě věrni i tradiční, i když zmodernizované výrobě plastových obrouček. Je možno si je zde v jejich podnikové prodejně zakoupit.

To už pokračujeme dál z města po modré a současně po naučné stezce Nýrsko. Jdeme podle Úslavy, která má nezvykle velké množství vody. Na okraji města míjíme lesní divadlo z r. 1935. Tehdy zde stála převážně dřevěná budova - dvě boční rohové stěny se nechali odsunout a tím zvětšit jeviště. Součástí některých scén byla skála za jevištěm. Okolo je nyní vysoká kamenná zeď, takže toho moc nevidíme. Divadlo mělo i propadliště. Vešlo se tam až 1480 diváků. Po 2. světové válce byly ve městě dva ochotnické soubory, dokonce v představení Maryši jako hosté účinkovali herci Národního divadla Jaroslav Vojta, Stela Májová a Zdeněk Štěpánek. V 70. letech 20. století se však přestalo využívat a začalo chátrat. R. 2008 se začalo s rekonstrukcí a r. 2009 tady byla obnovena divadelní činnost.

Řeka uhnula vlevo, naše značená cesta o kousek dál směřuje vpravo do kopce. Míjíme pamětní kámen, který připomíná ptačí rezervaci z doby první republiky. Snad důvodem jejího zřízení byla zima 1928/1929, kdy zde ptáci hladověli.

Stoupáme vzhůru, občas se nám otevírají zajímavé výhledy. Naučná stezka se v lese různě dělí a křižuje. Odbočujeme po ní vpravo a vlevo a jsme nahoře - u zříceniny hradu Pajrek (617 m). Byl postaven v 1. pol. 14. století na nejvyšším bodu táhlého zalesněného návrší, aby chránil starou zemskou stezku. Na západě a východě byly ve skále vytesány příkopy a ze získaného materiálu byly navršené valy. Hrad byl r. 1472 dobyt a vypálen. R. 1504 se uvádí již jako pustý. V současné době je vidět zbytky čtyřhranné věže a obytného stavení a příkop. Je to však hodně zarostlé. Jsou odtud hezké výhledy směrem na vodní nádrž Nýrsko.

Pokračujeme po modré dál přes rozcestí Suchý kámen. Cestou míjíme několik chátrajících budov a chatek, kde snad býval letní tábor. Přicházíme na vrch Hraničář (833 m). Samozřejmě netuším, proč sem jdeme - patrně abychom si vyšlápli na zdejší nejvyšší kopec. Chlapi samozřejmě ví, že tady bývala příhradová věž - vojenská pozorovací hláska. Vždyť hranice nejsou daleko. Vzpomínají, jak to tady tehdy vypadalo. Dnes tu už jsou jenom betonové kotvící patky staré věže, zbytky betonových sloupů, základová deska nové věže, na které stojí dřevěný přístřešek pro turisty. V místech, kde stával domek obsluhy, již roste les. Ani výhled tu moc není, jen z jednoho místa je vidět kus Šumavského hřebene a Velký Ostrý.

Vracíme se na rozcestí Křižovatka pod Hraničářem a vydáváme se po neznačené cestě vpravo z kopce. Obcházíme z východu vrch Hraničář a po jeho svahu na dalším neznačeném rozcestí odbočujeme zase vlevo. Chceme se dostat k vodní nádrži, kam shora značená cesta nevede. Přicházíme na další neznačené rozcestí. Tady křižujeme cyklotrasu, zleva přišla žlutá turistická trasa a my po ní odbočujeme vpravo a opět klesáme.

Na rozcestí Na lesní louce se dostáváme na silnici, po které odbočujeme vlevo, stále po žluté. Přicházíme na 30 metrů vysokou a 320 metrů dlouhou hráz vodní nádrže Nýrsko. Byla vybudována na Úhlavě v letech 1965–1969. Hlavním důvodem bylo zadržování vody pro následný pravidelný průtok v řece pro plzeňskou úpravnu vody.

V letech 1980–1986 byla ještě vybudována úpravna vody v Milencích, kam přitéká voda z této vodní nádrže a která zásobuje pitnou vodou Klatovsko a Domažlicko. R. 1996 byly tady na obě spodní výpusti nainstalovány turbíny - voda z nádrže se tedy využívá i pro výrobu elektrické energie. Vypadá to tady hezky, také i proto, že se zde zvedají šumavské kopečky.

Zůstáváme věrni žluté turistické značce. Za hrází se stáčíme vlevo a směřujeme zpátky do Nýrska. Ve Staré Lhotě přecházíme Úhlavu a dál už musíme po silnici. Naštěstí tady moc velký provoz není. Chvilkami se to zatahuje, pak zase svítí sluníčko. Ale naštěstí neprší a ani není moc velké vedro.

Přicházíme do míst, kde jsme odbočovali na Pajrek, takže tady to už známe.

Chlapi zůstali věrni i hospůdce v Kulturním domě, tentokrát už sedíme venku. Někdo dává i jídlo. Je půl páté, než dojedeme domů, byl by hlad. Výlet byl perfektní, ani to převýšení 400 metrů nebylo tak hrozné. Je vidět, že i chlapci stárnou. Vždycky vyrazili plni elánu a do kopce mi utekli. Ale nikdy mi neutekli daleko. Vždycky na mne někde počkali, ani mi nedali, že se courám. Jsou to prostě prima kamarádi. Jenže dneska jsem jim téměř stačila i do toho kopce. Až v posledním úseku mi utekli. Jak ucítili pivo, byli pryč. Ale to už jsem věděla, kde je najdu.
Na nádraží už jsme šli zase společně. Až v Plzni jsme se rozutekli každý svým směrem.

Cca 17 km dlouhý výlet: Nýrsko žst. - zřícenina hradu Pajrek - vrch Hraničář - vodní Nádrž Nýrsko - Nýrsko žst. na mapě