Broumovsko, II. část (předměstí Broumova, Heřmánkovice a Hvězda)

Cestopisy

Hvězda • Fotografie (41) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (41 fotografií)

Broumov

kostel sv. Václava

Vstoupit do fotogalerie (41 fotografií)

Po prohlídce někdejšího benediktinského opatství, Muzea Broumovska a klášterních zahrad jsme se vydali za dalším poznáváním tohoto příjemného příhraničního města. Naším hlavním cílem byl dřevěný hřbitovní kostel Panny Marie, který patří k vůbec nejstarším stavbám tohoto typu na našem území. Nachází se v broumovské Kolonii 5. května, která už bývá místními často označována jako Křinické předměstí. Cestou jsme minuli mj. kostely sv. Václava a sv. Ducha, které spojuje baroko a fakt, že je – s mírnou nadsázkou řečeno – snad nikdy nikdo neviděl otevřené.

Dřevěný mariánský svatostánek je ovšem o něčem zcela jiném. Za vstup se zde platí, a protože lidé jsou – naštěstí – většinou lakotní, v interiéru jsme se většinu času nacházeli zcela sami. Na druhou stranu musím přiznat, že svým způsobem je tato stavba zvenku zajímavější. A to přesto, že původní kostelík spálili husité v roce 1421 a ten současný byl postaven „až“ roku 1450. Jeho současná podoba však vznikla až při obnově ochozu v roce 1779. Při stavbě nebyl použit jediný hřebík - jedná se o hrázděnou konstrukci z mohutných dubových trámů. Loď kostela je po celém venkovním obvodu obklopena krytým ochozem, ve kterém se nachází devět dřevěných desek působících jako kronika města i množství renesančních a empírových náhrobníků. Interiér zdobí výmalba v podobě rostlinných ornamentů, stylizovaných zvířat a pozdně gotického písma.

Po prohlídce půvabného dřevěného svatostánku jsme si ještě prošli zajímavý hřbitov, rozkládající se kolem něj, v blízkosti kostela se najedli a vyrazili na další prohlídku města. Jejími hlavními body byla vyhlídka Hladomorna, která je součástí rekonstruované hradební zdi, park Alejka a park Schrollův. Ten první byl založen v I. polovině 19. století a „zdobí“ jej lavička Alouse Jiráska, ten druhý vznikl také v 19. století a jeho součástí je „svatební altán“.

Večer jsme trávili převážně v lokálu Lokál. Koneckonců si řidič musí tak trošku užít jediný den, kdy není ve funkci (navíc jsme to sem měli blízko, bylo tady velmi příjemně a zdejší obsluhu musí každý zástupce silně ohrožené skupiny heterosexuálních mužů shledat vysoce koukatelnou). Tím také skončil pracovní týden a před námi už byl „jen“ klasický víkend …

O sobotním (10.8.2024) programu jsem měl jasno dávno dopředu. Celý den jsem chtěl věnovat jen kráse skalních útvarů Broumovských stěn a slavné Broumovské skupině kostelů, tedy barokních vesnických svatostánků, pod jejichž podobou jsou podepsáni oba Dientzenhoferové. A co si budeme povídat, skály jsou na Broumovsku opravdu nádherné a soubor kostelů ještě stále pošilhává po zapsání na prestižní seznam UNESCO.

Je přitom docela zajímavé, že se často hovoří okráse zdejších vesnických kostelíků. Kdo tady ale někdy byl, ví, že jsou to – v drtivé většině případů – pořádní „macci“. Jejich počet bývá uváděn různě, ale jako nejsprávnější můžeme zřejmě brát číslovku 11 (toleruje se i desítka). V sobotu jich mělo být otevřeno osm a já doufal, že uvidím alespoň tři (přece jen jsem tady nebyl sám. že ano). Nakonec se zadařilo – víceméně neplánovaně až nečekaně více.

Hned ráno jsme tedy vyrazili k vesnici s romantickým názvem Heřmánkovice. Ke zdejšímu kostelu Všech svatých mám už 16 let kladný citový vztah. Zůstává stále stejně omšelý, v některých místech pořád vypadá, jako že se brzy roztrhne a já mám i nadále obavu, že venkovní rekonstrukce mu ubere na kráse. Oba smírčí kříže stále zdobí ohradní zeď a je tady pořád stejně melancholicky příjemně. Pro nás – konzervativce – přímo balzám na duši.

Kostel K.I. Dientzenhofera vznikl v letech 1722 až 1724, interiérové úpravy však pokračovaly až do roku 1726. Do jeho interiéru jsem se podíval poprvé (a to jen díky tomu, že jsem kostel pomohl mladému „hlídači“ odemknou). Viděl jsem tak konečně nádhernou stropní fresku (nebo malbu) Výhled do nebes, kterou doplňují rohoví čtyři evangelisté a andělé (původní barokní malba ale byla přemalována v roce 1865). Mobiliář pochází z období baroka a empíru, ale veškeré cennější kousky musely být odvezeny, když se (nejen) v broumovských kostelech začalo po roce 1990 krást ve velkém.

Tím na nějakou dobu sakrálno skončilo a my vyrazili do Ameriky. Přesněji řečeno k – ještě zavřené - kniřické restauraci Amerika. Tady jsme odstavili auto a vydali se „kolmo“ vzhůru. Když totiž po chvíli – a červené TZ - dojdete ke kapli Panny Marie Sněžné pod Hvězdou, tak vás na následujícím půlkilometru ke kapli Panny Marie Sněžné na Hvězdě čeká převýšení 155 m. Ještě, že jsou cestou mezi balvany a skalami schody a zábradlí.

A ona horní kaple nás opět vrátila k Broumovské skupině kostelů. Jedná se totiž o stavbu K.I. Dientzenhofera z roku 1733, která se pyšní půdorysem ve tvaru hvězdy (do interiéru se nahlíží přes mříž). Bohužel je to ale také pravděpodobně nejnavštěvovanější místo Broumovských stěn. Hlavně Poláků tady bylo opravdu požehnaně, ale ani Češi, Moravané, Slezané nebo Slováci se rozhodně nenechali zahanbit. Většina z nich se hned vrhla na zadní kamenný ochoz, ze kterého je výhled na Broumovskou kotlinu, Javoří hory, Góry Wałbrzyskie nebo Góry Sowie. Počasí ale nijak luxusní nebylo a chvílemi jsme dokonce uvažovali o tom, jestli nebudeme potřebovat pláštěnku a hromosvod.

(psáno v srpnu L.P. 2024)

Poslední aktualizace: 3.5.2025

Broumovsko, II. část (předměstí Broumova, Heřmánkovice a Hvězda) na mapě