Adventní Vídeň a Gotická moderna

advent v centru Vídně  •  Fotografie (48)  • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (48 fotografií)

van Goghova profilovka

Stephansplatz

Vstoupit do fotogalerie (48 fotografií)

V době adventu jsme již v rakouské metropoli pár let nebyli a musím bez mučení přiznat, že se nám tam ani letos nijak zvlášť nechtělo. Ne, že by vánoční Vídeň neměla své nezpochybnitelné kouzlo, ale přece jenom jsme v minulosti nabyli pocit, že počet lidí zde v tuto dobu již dosahuje hodnot téměř nesnesitelných a že se stále rostoucími cenami nabízených produktů se začala snižovat jejich kvalita.

Letos jsme se ale do hlavního města našich jižních sousedů nakonec přece jenom vypravili. Důvod byl v podstatě jediný – od září jsem totiž nestihl navštívit výstavu Gotická moderna, kterou pořádá věhlasná Albertina a o které jsem byl téměř přesvědčen, že její „nevidění by mě mohlo přímo ohrozit na životě“. Koneckonců, kdybych před 12 lety nepřestal kouřit, byla by jistě Van Goghova Hlava kostry s hořící cigaretou mou nádhernou profilovou fotografií …

Vhodný dopravní prostředek (autobus) se nám povedlo zajistit na první adventní neděli (30.11.) a ještě chvíli před odjezdem nás blažilo tvrzení meteorologů snad celého světa, kteří nám přislíbili zcela jasnou oblohu, zářící slunce, téměř dokonalé bezvětří a příjemných pět Celsiů. Bohužel se totálně nespletli jen v tom větru. Jinak byla většinou lezavá mlha a slunce jsme nezahlédli opravdu ani na mikrosekundu …

Autobus před 10. hodinou zaparkoval nedaleko zastávky metra ve čtvrti Kaisermühlen, kde jsme ihned opustili spolucestující a vydali se zdejší „polopodzemní“ kolejovou dráhou do centra Vídně, konkrétně na náměstí Stephansplatz. A těch pár stovek metrů k Albertině jsme pak už zvládli po svých. V té chvíli jsem si byl ještě stále jistý, že ten den – jak zpíval Ota Petřina – „ještě jednou slince vyjde“ …

Albertina je skvělou uměleckou galerií, která nám ve svých prostorách připravila již spoustu fantastických výstav a která je majitelem jedné z největších světových sbírek grafiky. Nejinak tomu bylo i v letošním roce, takže nám vůbec nevadilo, že nezanedbatelné procento exponátů často – a platilo to i tentokrát - tvoří komponenty zdejší skvělé sbírky. A za pozornost stojí i samotná budova z poloviny 18. století.

My hned vyrazili na zmíněnou Moderní gotiku (správnější je Gotická moderna, ale toto spojení se mi prostě líbí více), která má být jedním z hlavních vídeňských výstavních klenotů nejen letošního roku. A přitom koncept výstavy je velmi jednoduchý – postavit vedle sebe díla středověkého umění období gotiky a jejich následovníky z 19. a 20. století, konkrétně z let 1875 až 1925. A výsledkem je zjištění, že gotika vždy byla, je a bude krásná, dokonalá, inspirující a … moderní.

Součástí názvu výstavy je podtitul Munch, Beckmann, Kollwitz. Tento Nor, Němec a Němka (všichni tři zemřeli v závěru I. poloviny 20. století) jsou zde zastoupeni opravdu velmi slušně (myšleno kvalitou i kvantitou) a protipól jim dělají takoví – téměř až nepřekonatelní (jasně, Bosch je samostatná liga) - mistři jako Dürer, Cranach st. nebo Schongauer. Plakáty propagující tuto výstavu jsou postaveny na již zmíněné pokuřující Smrtce, ale mnohé možná více zaujme téma Tanec se smrtí (je tam i krásný komiks, zobrazující, jak nahá „Dorota Máchalová“ utancuje pana Smrtku až k jeho úplné destrukci). A hodně se postává také před Böcklinovým Autoportrétem se smrtí hrající na housle. Úžasná je Munchova Golgota … a takto by se dalo pokračovat do nekonečna.

Kromě vídeňské Albertiny se na podobě výstavy nejvíce podepsaly zápůjčky z Helsinek a Osla, které doprovodily kolegyně z Berlína, Frankfurtu i soukromých sbírek. A našinec by rozhodně neměl přehlédnout nárysy Petra Parléře na svatovítskou katedrálu. Já si ovšem tradičně nejvíce užíval detaily některých exponátů...

Jediné, co nám tady vysloveně vadilo, byly komentované prohlídky. S tímto problémem se setkáváme stále častěji (i u nás) a např. s kustody NG Praha jsme se shodli na tom, že by tyto výpravy měly po všech galeriích světa pochodovat mimo běžnou otevírací dobu, v jeden vyhrazený den nebo max. jedna za půlden. My měli v Albertině smůlu, protože oba německy mluvící průvodci šli se svými početnými skupinami téměř najednou, byli hlasití a různě mezi exponáty přebíhali. Bylo to pro všechny ostatní návštěvníky výstavy vysloveně rušivé a nepříjemné. Ale to je opravdu asi jediné, co se dá Gotické moderně vytknout …

Vzhledem k tomu, že jsem byl svou drahou polovičkou přehlasován a další velmi zajímavé vídeňské výstavy jsem tak už do programu dne zařadit nemohl, prošli jsme si ještě alespoň část Albertiny. V nabídce byla Lisette Model a její Retrospektiva (fotografie této Američanky z vídeňské židovské rodiny z let 1933 až 1959 ukazují, že průměrný Američan byl asi vždy neskutečně tlustý a že už okolo roku 1939 zde chodili týpci s vlasovým porostem připomínajícím Jima Morrisona v dobách největší slávy) a Leiko Ikemura se svou Mateřskou krajinou (poměrně zajímavá a všestranná japonsko-švýcarská umělkyně, která se zde zaměřila na úzké propojení lidstva a přírody). Na této výstavě upoutala i pobavila soška, která nejvíce evokovala ženskou variantu Dürerova zajíce v 3D podobě.

A potom již následovala část převážně adventní. Jako vždy jsme se vydali do méně exponovaných míst, kde jsme očekávali alespoň nepatrný náznak vánočního klidu a pohody. Bohužel však tento nápad mělo až příliš mnoho lidí. Několik punčů jsme ale preventivně ochutnali a se zájmem pohlédli ke stánku nabízejícím klobásky a sýry, které vznikly díky kravičkám na alpských pastvinách. Nakonec jsme se ale ukázali jako následovníci Izáka Hakhabuta nebo Harpagona a přes „slintající huby“ nekoupili nic (ono se mi těch 7 až 9 euro za 10 deka zdálo fakt dost). Pečeným kaštanům jsme ale odolat nedokázali … a ve finále to možná finančně vyšlo skoro nastejno.

Tradičně jsme nahlédli do pár kostelů a klášterních prostor, opatrně se vyhnuli místům, kde vysoce vlály palestinské vlajky, a prošli si několik pomalu se rozsvěcujících ulic v centru města. Svítí to tu totiž opravdu pěkně. A ve chvíli, kdy už davy kolem nás opět zhoustly, kdy se ani na venkovních posezeních nenašlo jediné volné místečko a řady před prodejnami různých buřtů připomínaly některá rána před masnami socialistického Československa, jsme se pomalu vydali ke schodům do podzemí U-bahnu.

Ještě v rychlosti pak u stánku spláchnout všechny ty sladkosti plechovkovým Gösserem, nasednout do autobusu a vydat se na sever. S úderem 21. hodiny už jsem si doma pouštěl zpětně biatlon a říkal si, že rakouskou metropoli asi nějaký čas opět vynechám. Jen se bojím, že zdejší galerie a muzea na příští rok zase nachystají nějaké až zákeřně přitažlivé výstavy …

Autor: markyz63

Další články autora: 3797

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli