Advent 2025 v Pešti • pt. 1

5.12.2025

V posledních několika letech (tuším že jich je brzy 5) zajíždíme v adventním období do blízkého zahraničí omrknout, jak to v cizích zemích dělají jinde před Vánoci. Protože to okolí je převážně území, které do roku 1918 spadalo do jednoho soustátí (s vyjímkou Vratislavi, kterou nám prušáci sebrali o téměř 200 let dříve), je prazáklad vánočních tradic dosti podobný, takže i ty způsoby vánočních tradic jsou podobné. Letos (2025) padla volba na druhé hlavní město zaniklé monarchie, tedy Budapešť (v originále bez háčku na konci). Vhodný termín připadl na víkend 5.–7.12. Pro tentokrát zvítězila varianta vlakovým spojem (Boris se v týdnu nařídí víc než dost). Kombinace vlakových spojů (přestupy Olomouc, Břeclav) nás v cíli, tedy nádraží Nyugati (uváděno jako západ) vyklopí s mírným zpožděním (cca 40 minut, nejvíc se opravuje trať mezi Kúty a Bratislavou). Bydliště máme objednané v apartmánu poblíže středu Pešti v pasážích poblíž ulice Király. Pěšky je to z nádraží něco přes půl hodiny. Po pozdnějším obědě a ubytování vyrážíme do pomalu se šeřících ulic a náměstí uherského hlavního města. V nížinné části maďarského hlavního města se soustřeďuje adventní dění na několika náměstích, první které nám stojí v cestě se nazývá Városháza. Drobně poprchává tak se snažíme ještě najít nějakou útulnou hospůdku. Na zmíněném náměstí, přesněji parku je sice pár stánků, tentokrát ale neotevřených, čili jen nahlédneme na bruslařský okruh (zajímavě řešená zimní zábava). Trošku překvapivě nás ovšem přilákaly zelené dveře a nápis Lonford Irish Pub, tedy ne maďarská pivnice, ale irská… Ale točí i místní (myšleno maďarské) Soproni, abychom nebyli zcela mimo mísu.

Po nějaké hodince se déšť mírní, můžeme tak pokračovat k Budapešťskému oku (Budapest Óriáskereke), obřímu ruskému kolu na Alžbětině náměstí (Erzsébet téru). To nás tak trošku navádí k myšlence navštívit tuto atrakci v následujícím dni, mohlo by to být takovou rozhlednovou náhradou. Ale to už je celkem blízko hlavní centrum „Pešťských“ vánoc což je Svatošťepánské náměstí před bazilikou jmenovaného patrona (v originále Szent István). V podstatě je to hlavní kostel celé Budapešti z přelomu 19. a 20. století. Teď večer je zavřeno, chytá se nějaký koncert, ale publikum může být zčásti uspokojeno (kromě výběru pochutin svařáků, nebo punče) světelnou šou, tedy videomapingem, který je promítán na čelo svatostánku.

Jednu verzi se též prohlédneme a přilehlou Zrynského ulicí k nábřeží. Už se zcela setmělo, tak se skupiny přihlížejících baví výhledy na osvětlený řeťězový most (Széchenyi lánchod) i protější hradní návrší. To je tedy Buda, která je umístěná v hornaté části severně od Dunaje (tady už spíš západně).

Na „maďarských“ Hradčanech se vlevo osvěcuje komplex Budínského hradu s paláci, kde při svých pobytech pobývali příslušníci habsburského domu (s patřičným služebnictvem a úředníky, ti i celoročně), více vpravo, tedy severně trošku pohádkově vyhlížející stavby kolem Matyášova chrámu a Rybářské bašty. Pak už se pomalu suneme k našemu příbytku, nicméně nechybí krátké posezení v Bazaru, což je restaurace pár desítek metrů od místa, kde přespáváme.

 

6.12.2025

V propozicích k našemu apartmánu se uvádělo, že pro děti, zejména malé není moc vhodné. No Maďaři (i cizinci) kalili v podstatě celou noc z doprovodu nějakého techna, takže hovořit o nějakém skvělém vyspání nemůžeme hovořit, ale můžeme alespoň pochválit slušnou snídani, která je v ceně a je podáván v blízkém baru (Klikk), jak se ostatně nazývá i naše bydliště.

Už jsme rovnou nachystáni k odchodu. Míříme zhruba podobným směrem, jako včera večer, ale příměji k ruskému kolu, kde jsme původně chtěli využít výhled z horní úvratě, nicméně má se točit až od 11 hodiny, tak pokračujeme k bazilice. Do té se platí vstup k prohlídce a když si pročteme nabídku zvítězí celá kombinace za 6800 Hufů (cca 410 Kč). Tam spadá prohlídka kostela, pokladnice a věž, tedy přesněji ochoz kolem kopule. Celý chrám už byl popsán i jinde na tomto webu, tudž stačí poznamenat, že jde vlastně o novostavbu v neorenesančním stylu. Patron kostel (Szent István, tedy Svatý Štěpán je slaven jako první uherský král, uctívána je tu část světcovy pravé ruky – v gotizujícím relikviáři). Paradoxně prohlídka je možná za plného provozu, tedy za mše (byla nějaká mariánská slavnost). Pokladnice se pak nalézá v patrech budovy a vrcholem je pak výstup do ochozu kolem kopule. Vrchol věže je udáván v 96 m, ochoz bude o něco níž, cca 70 m. I tak je to výš než uvažované ruské kolo, kterému jsem tímto dali vale. Však výstup k rozhledu je slušnou turistickou akcí, pokud nepoužijeme výtahy (nepoužili). Ona totiž ta prohlídka kostela vyjde na dosti dlouhou dobu a před námi je ještě Budín...

 
Pt. 2