Jak jsme ve "Valmezu" hledali historické památky

Tipy na výlet, Beskydy, Javorníky, Valašsko




Kam a jak jedeme?

lupa

Když jsme se vrátili po první části našeho výletu vlakem z Brňova do Valmezu, ukazovali nádražní hodiny jednu hodinu po poledni, což nám potvrdily také naše kručící žaludky. Nezbývá tedy, než jim před procházkou po Valašském Meziříčí zacpat řvoucí chřtány nějakou stravou teplou... a pokud možno také hutnou. Nejblíž je to do nádražní jídelny, nabízející za rozumný peníz třeba výpečky se zelím. (No - nebylo to špatné, ale kuchaři by měl někdo vysvětlit, že se výpečky nevaří, ale pečou!) Po jídle už vyrážíme "hledat" zachovalé historické památky města. Slovo hledat je tady opravdu na místě - jejich zbytečky jsou jako enklávy nějaké přírodní rezervace rozhozeny v centru města, ale tady jsou obklíčeny džunglí. Tyto jungles jsou ale betonové, neboť v minulosti byl postižen střed města velikým neštěstím: vedoucí strana, sloužící veškerému lidu, byla znepokojena výskytem velkého množství buržoázních příbytků, nacházejících se v centru vlastního Valašského Meziříčí a sousedního Krásna. Jejich měšťácký vzhled narušoval zdravý rozvoj socialistického člověka, pohled na ně působil tik v oku nejednomu vedoucímu soudruhu z MNV... a tak, aby se ušetřil nemalý peníz za opravu těchto objektů, byly povolány demoliční čety. To, co jinde v období války museli za cenu velikého úsilí dosáhnout celé bombardovací perutě, tož tady se to soudruhům zdařilo jen za pomoci buldozerů a jiné techniky, za což, jak doufám, ve své době získali nejeden řád...





lupa

Na prázdných plochách se poté vybudovala překrásná paneláková sídliště. Všechny tyto mnohabytové domy tu stály samozřejmě v jednotné barvě zářivé šedi, lišily se od sebe sice počtem podlaží, ale všechny byly na první pohled tak stejné, že jsem tu kdysi dokonce i já - takový turista a cestovatel - beznadějně zabloudil. (Tehdy jsem zde ale nehledal, tak jako dnes, historické památky, ale jednu děvu, se kterou jsem se seznámil večer předtím na taneční zábavě. Chuděra musela hned v nedělním ránu odjet do Valmezu, kde pracovala v jedné hospodě jako kuchařka. Když jsem se za ní po obědě vydal, tak jsem se zamotal v té zdejší betonové a šedivé džungli, že jsem brzy ztratil pojem, kde vlastně su. Protože nesvítilo slunce a já nemohl určit světové strany, musel jsem zažadonit o pomoc u domorodců. Naštěstí jsou ty místní také Valachy a tož na mňa byli hodní a k restauraci a galánce na kraji města jsem se nakonec šťastně dostal...)

kostel z parku
kostel z parku
lupa

Dnes už mají domy panelových sídlišt nové zářivé fasády a tak, i když je to stále džungle betonová, je aspoň barevná! Nádražní ulicí přicházíme asi po 1 km ke křižovatce s kruhovým objezdem. Tady se naše nožky stáčí vlevo, neboť proluka vyplněná větším množstvím stromů prozrazuje první cíl naší procházky. Brzy nato přicházíme alejí ke krásnému kostelu bez věže. Je zasvěcen sv.Jakubu Většímu, (přiznám se, že jsem zatím o tom "menším" nikde neslyšel). Vstup do chrámu tvoří nádherný gotický portál, stavba ale vykazuje už sloh renesanční a nepřístupný interiér prý prošel úpravou barokní. Kostel nemá věž, zato převysokou jehlancovitou střechu s věžicí, z níž si občas radostně klinkne zvon umíráček.

Za čím jedeme?

lupa

Vedle kostelíka se tyčí velký a podélný "panský dům". Je to zámek Kinských, který vznikl empírovou přestavbou z barokní budovy. Má poněkud strohou fasádu, kterou oživuje vysoká mansardová střecha a okolní zámecký park. V zámku dnes sídlí městské Muzeum. My v něm ale před pár lety byli a dnes se proto jdeme projít jen po zámeckém parku. Světlo je dnes odpoledne jakési divné - máme problémy s focením kvůli velkým kontrastům. což je škoda, protože některé stromy zámecké zahrady jsou impozantní, z cestiček jsou mezi nimi hezké průhledy nejen na sousedy, ale i k zámku. Dokonce tu mají jeden stylový opravený altánek, který člověku okamžitě vnukne myšlenku, jestli se i tudy netoulal se složkou plánů v podpaždí slavný Dušan Jurkovič...

lupa

I tak byla ale procházka nevelkým parkem se 7 ha plochy hezkým zážitkem. Dalším naším cílem je Náměstí. Ano, čtete správně, tento rynk dosud nemá v současnosti oficiální jméno. (Možná dříve nesl jméno po hrdinovi, řídícímu to zdejší "bombardování", díky čemuž se konkurenčnímu městu Krásnu to jejich zbouralo a zústalo jen to valmezské jedno!) K centru města jdeme po chodníku podél rušné hlavní silnice. Chodník je skryt ve stínu aleje a my periodicky míjíme další zachovalé městské památky, jimiž je několik barokních soch světců. Nejvíce se nám líbí sv.Liborius, kterému za jeho vysvěcenou hlavou statují dva paneláky, takže chudák vypadá jak "svatý za dědinů!" Přicházíme k dalšímu kruhovému objektu. Naproti přes rušnou silnici a v obklíčení busového nádraží a dalšího sídliště vidíme téměř snový výjev - ojedinělou barokní budovu. Dnes v ní sídlí Městská knihovna, ale původně to bývala radnice města Krásna, vystavěná původně v období renesance. Radnice stávala na okraji krásného náměstí města Krásna, ale po něm tu už nezůstalo ani "ň"!!!

lupa

Vyprávím manželce, že já si ještě staré krásné secesní domy v Krásně pamatuju: za mého dětství byl můj mladší bratr často nemocný s průduškama a tak byl poslán do lázní Cvikov. Když jsme si pak pro něj s rodiči a se strýcem a tetou jejich autem jeli, ještě za noci jsme projížděli osvětleným Krásnem, jehož nádherné historické domy na mne za svitu pouličních lamp udělaly tak veliký dojem, že jej mám dosud uložený ve své mysli... (No nic - co už včil nabečíme nad tým co bylo a co tu mohlo do dneška ostat, gdyby blbů na tomto světě nebylo!)

Zámek Kinských
Zámek Kinských
lupa

A tak přecházíme silnici a přecházíme do torza historického centra, které se zachovalo aspoň ve Valmezu. Moc toho není - náměstí beze jména okolo sice oživují opravené fasády měšťanských domů, ale žádný - a to dokonce ani budova radnice, nevyčnívá výškou nebo něčím pozoruhodným z bloků, ohraničujících ze čtyř světových stran rynk... a tak je jeho dominantou věž kostela Nanebevzetí P.Marie, nacházející se ale už mimo náměstí. Cestou k němu míjíme nejkrásnější zachovalý barokní dům - (ty ostatní měšťanské, původně renesanční, prošly rokokovou i empírovou úpravou) - tento se nazývá "U Apoštolů." Na kostele je nejzajímavější mohutná renesanční věž, ten "zbytek", stejně jako venkovní Kalvárie dostal podobu barokní.

Svatý za dědinú - sv.Liborius
Svatý za dědinú - sv.Liborius
lupa

Protože se z historického centra kromě náměstí a několika přilehlých ulic už nic nedochovalo, zamíříme k - (pro nás dneska poslední), památce, jíž je Žerotínský zámek. Nachází se stejně jako sousední kostel na návrší nad Rožnovskou Bečvou a po rekonstrukci jej nová růžovobílá fasáda. Odvažuju se tvrdit, že dnes má možná tato památka možná hezčí podobu než v minulosti - po zániku rožnovského hradu si zde páni sice vystavěli trojkřídlý renesanční objekt, ale v lásce ho neměli a když jej potom prodali i s panstvím Kinským, ti si raději vystavěli nový obytný zámek v Krásně. Tento Žerotínský zámek v minulosti "proslul" jako polní lazaret či jako ženská věznice, dnes slouží kulturním účelům města a opravy na něm, byť už v omezeném měřítku, pokračují i do současnosti. Pro pokročilý čas procházíme už jenom venkovní areál, okoukneme Galerii zvanou Sýpka, kam se snad podíváme někdy příště... a teď už hybaj zpátky na vlak!

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Krásenská radnice
Krásenská radnice
lupa

Od zámku klesá k Bečvě chodníček, přes řeku vede lávka pro pěší a z protějšího břehu se otevírá moc hezký zpětný pohled na návrší s kostelem a zámkem, pozlaceném paprsky zapadajícího slunce. A tak ještě chvilku extáze při zachycování těch nejhezčích momentek a pak už opravdu arak na vlak!

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Náměstí
Náměstí
lupa

U nás na Valašsku máme strašnou smůlu na podobu větších historických měst : Zlín je funkcionalistický a pokud chceme vidět historické slohy ve městech Vsetín a Valašské Meziříčí, tak tady shlédneme jenom torza, ne celé městské čtvrti jako někde jinde, protože... a proč to nenapsat: ti valašští "rudí" mocipáni byly hovady ze všech hovad ty nejhovadovatější, protože co se jenom dalo, to se zbouralo a zastavělo domy se socialistickou architekturou!!!

Ostatní informace

kostel Nanebevzetí P.Marie
kostel Nanebevzetí P.Marie
lupa

Zaslouženou večeří byly naše žaludky odměněny až v Otrokovicích v restauraci U Mašinky, kde si ten manželčin pochutnal na řízku a ten můj uřvanec hladný zblajzl plátek z vola s rýží a se žampióny...



Další informace

Hodnocení:
neumístěno
Náročnost:
rodina s dětmi, romantika
Délka:
vycházka (do 6 km)
Druh:
za kulturou, do přírody
Bylo zde:
5 turistů
Jak se Vám tam líbilo ?

Komentář:

Vyhledání vlakového spojení
Odkud:
Kam: Valašské Meziříčí
(vzdálenost od místa: 0.5 km)
Datum: Čas:

Diskuse k výletu Jak jsme ve "Valmezu" hledali historické památky

23.02.2014 13:54
Nejsi Franto sám, kdo razdva zabloudí v panelákové džungly. Co my moje paměť zažala někdy po narození fungovat, tak si do ne a ní úplně nemůžu zapsat, jak se bez nejmenších problémů dostat k tetě, která bydlí v jednom panelákovém cvokhausu v Mladé Boleslavy. Jezdíme sem za tetou z rodinou, nebo já sám už nějaký pátek, ale běda, jak opustíme zažitou trasu, v ten moment se vymotat a trefit z toho panelákova k tetě je téměř nemožné, pak už nezbývá, než tetě zavolat, kde jsme a aby nás po telefonu přivedla ke svému bydlišti. Jinak Tvůj článek, jako vždy, paráda.
23.02.2014 20:20
JJ, souhlasím s Vítkem, pěji chválu na Frantu a vůbec - nějak mně to vzalo...
24.02.2014 05:12
Výborný článek, zábavný i poučný současně. Prostě Frantův. Připomněl jsem si známá místa (včetně podniku U mašinky) i zrůdnou činnost bolševika - nejen - na Valachách. A jen tak pro zajímavost: snad jedinou památkou, kterou znám a která je zasvěcená sv. Jakubovi Menšímu, je kostel v Jihlavě (ale někde ho stejně připisují zase tomu Většímu, takže je to sporné).

Nadpis: (nepovinný)

Vaše jméno:

Email: (nezobrazí se)

Text:

Sledovat diskusi e-mailem
Váš email:
Sledování můžete kdykoliv zrušit jedním kliknutím.
Email:
Heslo:
Vytvořit účet Zapomenuté heslo
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace