Hora San Salvatore.

Díky podobnosti se slavnou homolí cukru nad Rio de Janeirem přinesla městu pod svými svahy Luganu přízvisko, rio starého kontimentu. Hora vyrůstá přímo z jezera a je z ní mimořádný rozhled. A tak není divu, že v roce 2001 na jejím svahu byla postavena lanovka. Dolní stanice lanovky je ve výši 282 m.n.m. a horní 883 m.n.m. Převýšení je 601 m a šikmá délka má 1629 m. Průměrné stoupání je 37,2 % a stoupání nejvyšší 61 % Jezdí zde dva vozy a cesta trvá kolem 10 minut. Vrchol hory je ještě o něco výše a to 912 m.n.m. a stojí na něm malý kostelík, na kterém je zřízena vyhlídková plošina. Hora je jako stvořena pro vyznavače paraglidingu a horolezci zde naleznou poměrně obtížnou ferratu. Turistům slouží stezka, která tudy prochází a míří na další vrcholy nad jezerem. A město pod ní stále ukrajuje les na jejím svahu pro novou zástavbu. Na samotném vrcholu je nedaleko horní stanice velmi pěkná restaurace s vyhlídkou na jezero. Od ní vede stezka ke kostelíku na vrcholu, odkud je rozhled do všech světových stran. Je jasné, že takovému lákadlu se těžko odolává a tak po chvilce u pokladny, kde jsme ze sebe dostali ono potřebné italské slůvko „ ritorno" , vstupujeme se zpáteční jízdenkou do červeného vozu lanovky. Již za jízdy je pěkný pohled na město, který se s přibývající výškou mění. Stoupání ke kostelíku je otázkou pěti minut a pak už jen se zbývá nadechnout a trochu v úžasu sledovat předloženou nádheru na zeleno modrém podnosu. I přes silný vítr jsme tady vydrželi hodně dlouho. Město a jeho jezero, pod skálou, vlak v rozměrech housenky a daleko na severu hlavní hřeben nádherných Walliských Alp. Prostě krása, kterou člověk nevidí každý den. A nebylo by to úplné nesednout k šálku kávy a jen se dívat a dívat. A když nás lanovka veze zpět vím, že na tuto horu budu dlouho a dlouho vzpomínat.