Želivka - kolem přehrady na kole

Kam a jak jedeme?

Objezd východní poloviny přehradní nádrže na Želivce.

Dost kopcovitá trasa, 56 km. My jsme ji celkem v pohodě zvládli s dětmi od 9 do 15 let.

Za čím jedeme?

• Hodně nádherných rozhledů.
• Dvojitý dálniční most, viz turistický cíl.
• Zahrádka - kostel a zatopené městečko.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

S hospodami je to v této oblasti těžké. Na naší trase se téměř nevyskytovaly.

• Bernartice, hostinec U Štecherů - nevaří se, ale nějaká první pomoc se asi najde.
• Chotěměřice, hospoda u silnice - otevřeno až později odpoledne.
• Kaliště, hospoda na návsi, otevřená od 19 h - nevyzkoušeli jsme, neb měla zrovna zavřeno i po této hodině.
• Kaliště, Mahlerův dům - otevřeno do 19 h, mají zajímavý výběr menších dobrůtek.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

• Zajížďka z Kožlí po silničce, která končí ve vodě - super výhled, pěkná cesta.
• Kostel v zatopeném městečku Zahrádka.
• Nádherné rozhledy po celé trase.

Ostatní informace

[Viz též tip na výlet https://www.turistika.cz/tipy-na-vylet/show/podlipnicke-kostely-pe-hb.html]

Ať se z Kaliště, položeného v 600 metrech, vyjede kterýmkoli směrem, člověk se nestačí divit, jak daleko je vidět. Prvních několik kilometrů jsme jeli téměř neustále skopce přes Speřice a Koberovice až ke dvojitému dálničnímu mostu přes Želivku. Bylo zataženo a celkem zima, kolem 12°C. V kopci od vody do Píště jsme potkali jednak účastníky cyklozávodu a jednak pár kapek deště, které se zanedlouho změnily v docela plnohodnotnou sprchu. Nicméně vzhledem k naprostému nedostatku hospod v této oblasti (a tak to mělo zůstat ještě hodně dlouho) jsme jeli dál. Do Dolních Kralovic, obce přesídlené z údolí Želivky nad hladinu nádrže, nás dovedla příjemně zvlněná silnička. Ani tady není krčma, nepočítám-li plný výčep, kde bychom se stejně nenajedli.

Jedním znejkrásnějších úseků dnešní trasy byla asfaltová cesta vinoucí se svěžím zeleným lesem dolů z Kralovic ke Stříteži. Se zoufale prázdnými žaludky jsme si zajeli do Bernartic, kde už jsme byli rozhodnuti přestat pátrat a zlikvidovat svoje skromné zásoby. Nicméně najednou Káťa zavolala, že vidí hospodu! Že by fata morgana? S ohledem na blížící se smrt hladem by nebylo divu. Nicméně hospoda byla skutečná a ač zavřená, sedělo v ní pár chlapů a příjemná paní hostinská nám nabídla jediné, co měla k jídlu - párky. Všechny, které měla, v nás neprodleně zmizely a my jsme mohli pokračovat dál.

Mezitím se vyčasilo. Želivku jsme přejeli po silnici 150 (nijak frekventovaná, ale něco tu přece jen jezdí), která nás dovedla až před Kožlí. V Kožlí jsme našli hospodu (!) se zahrádkou, kde jsme se dohodli, že hlavní silnice nám už stačila a že otestujeme silničku, která podle jedné mapy vede k Zahrádce a podle druhé končí někde u vody. Jeli jsme nejprve po návrší s dalekým rozhledem, pak jsme projeli hranici vodárenského pásma a pak - se silnice zanořila pod hladinu. Museli jsme vystoupat zpátky, ale nějak nám to nevadilo, protože tento úsek byl opravdu krásný. Takže znovu na hlavní. Silnice 130 byla naštěstí skoro bez aut a navíc nás potěšila pěkným sjezdem k Zahrádce.

Městys Zahrádka zmizel pod hladinou nádrže a nad vodou zůstal jen kostel, jak nás poučila cedule na křižovatce. Přestože jsme před sebou měli stoupání do 620 m, nedalo nám to a museli jsme sjet k vodě. Stála to za to. Krásný kostel, u něj kašna a někde pod námi celé město - zvláštní pocit. Následoval tříkilometrový dokopec do osady V Horách (převýšení 240 m), který nám sice dal zabrat, ale na oplátku nám celou dobu poskytoval nezapomenutelný výhled. Poslední 2 km do Kaliště už byly po rovince.