Ze Sušice do Žichovic

Kam a jak jedeme?

Podzimní slunce láká ke krátkým výletům a naše rozhodnutí projít údolím řeky Otavy ze Sušice do Žichovic, bylo dílem okamžiku. Vybrali jsme si cestu po pravém břehu, po nedávno otevřené cyklostezce č. 331. Začínáme u sušického nádraží. Odtud jdeme po žluté k železničnímu mostu a pokračujeme do Malé Chmelné. Následuje krátké stoupání lesem a za ním se již otevírají krásné výhledy na řeku a její okolí. Silnička nás vede do Velké Chmelné. Zdejší kaplička je po opravě a dá se říci, že se tím změnil vzhled celé návsi. Za obcí se loučíme se značkou a klesáme po cyklostezce do údolí. Přicházíme na most přes Podmokelský potok, za kterým končí asfaltový povrch. Cesta vede pod svahem, nedaleko kolejí a na první pohled je vidět, že jsme vstoupili do vápencové oblasti. Změnila se druhová skladba rostlin a na svazích nad námi jsou menší či větší vápencové skály. Lesy jsou smíšené s převahou smrků a borovic. Od železničního přejezdu pokračujeme již po silnici do Žichovic, kde, na zdejším nádraží, náš malý výlet končí.

Za čím jedeme?

Podzimní příroda je nenapodobitelná. Zcela jistě během cesty nejvíce upoutá hřeben vrchů na protějším břehu řeky. Podzim tady skutečně maluje. Postupně se díváme na nejnižší Pumperk, následuje Svat s velmi příkrými svahy. Protáhlá Čepičná je zde se svými 671 m.n.m. nejvyšší a nejkrásnější. Lesy na jejích svazích jsou převážně listnaté a v každém ročním období se hora převléká. Nejkrásnější šaty si ale bere na podzim. Hřeben pozvolna klesá na nižší Chanovec. Mezi ním a Líšnou je údolí Budětického potoka. Rozsáhlé bílé vápencové stěny této hory jsou pozůstatkem těžby vápence. A tečkou je mohutná zřícenina Hradu Rabí. Ale i pravý břeh, po kterém jdeme, nabízí mimo jiné pohled na Svatobor a Kalovy. Jde se i kolem několika křížků, bez kterých si českou krajinu nelze ani představit. Krásné louky v údolích, nad kterými poletují jako pavučiny zbytky ranní mlhy a šepot vody v potoce, jsou malým bonusem.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo i pití lze ponechat na hospodách, které jsou jak v Sušici tak i v Žichovicích. Sehnat ubytování na podzim není také problémem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Podzim ve vápencové části v údolí Otavy se jen tak někde nevidí. Desítky barevných odstínů, modré nebe nad hlavou a ještě stále hřející sluníčko, co si více přát. Celou cestu jsme nikoho nepotkali. Jen několik sojek nás bedlivě sledovalo. Prostě klid a pohlazení na duši.

Ostatní informace

Celá cesta je dlouhá okolo 5 km a je bez většího stoupání. Vše je na mapě KČT č. 68 Pootaví. Pokud to nechcete jen tak přelétnout a cestu si vychutnat, je dobré počítat se 2 hodinami. Zpátky do Sušice jsme jeli vlakem. Jedná se o trať č. 185 z Horažďovic předměstí do Klatov.