Ze Štrbského Plesa do Tatranské Štrby.

Kam a jak jedeme?

Pásmo Vysokých Tater je ukryté černošedou mrakovou peřinou a mírný déšť zkrápí okolí našeho hotelu v Tatranské Štrbě. Taková dovolená na začátku září nebyla v našich představách, ale být celý den ve zdech hotelu také nepřichází v úvahu. Stálý déšť vystřídaly občasné přeháňky a tak se vydáváme na procházku po okolí. Hotely, některé zcela uzavřené, několik bytových domů a moderní kostel nejsou lákadly a tak odbočujeme na lesní cestu. Přicházíme k informačnímu centru, které i přes vyznačenou pracovní dobu má zavřeno. Opodál je malá zastávka Tatranský Lieskovec a několik lidí na nástupišti je předzvěstí, že pojede populární zubačka. Je rozhodnuto a po pár minutách již sledujeme pomalu ubíhající les z okna vlaku. Nástupiště nádraží na Štrbském Plese smáčí drobný déšť, který pozvolna ustává. Horské štíty se nám dnes již neukáží, a tak cesta po modré značce do Tatranské Štrby může být také zajímavá.

Za čím jedeme?

Na modrou značku narážíme ještě v prostoru nádraží. Vpravo je právě opravovaný a nehezký hotel Panorama, který po chvilce mizí za závojem mlhy. Cestička vede vedle kolejí, řídkým smrkovým lesem. Přicházíme na most přes silnici a směrem k jihu se mračna začínají trhat. Několik velikých kvetoucích trsů hořce tolitového jsou skutečnou lahůdkou. Viditelnost se opět zlepšila a přestalo i pršet. Průseky po pravé straně jsou vidět obrovské paseky. V nedávné minulosti se tudy přehnala vichřice a likvidace následků tehdy vyvolala mnoho emocí. Údolí pod námi občas zalijí paprsky slunce a pohled k jihu se také vylepšil. Ale vrcholky Nízkých Tater vidět nejsou. Přecházíme další most, potkáváme zubačku a jsme opět sami. Smrky s ubývající výškou jsou stále vyšší. To již se mezi stromy se objevuje louka. Značka vyměnila koleje za silnici, při které docházíme do Tatranské Štrby, kde nás nedaleko hotelu opět zkrápí kapky deště.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Koupit si dovolenou v Tatrách je zřejmě malou sázkou do loterie. Původní ubytování v hotelu Kriváň v Podbanském se změnilo právě do Tatranské Štrby. Po dalších dvou pokusech o ubytování jsme konečně skončily v motelu Sosna. Z nám neznámých důvodů jsme za stravou docházeli do hotelu Nezábudka. A jak jsme zjistili, nebyli jsme sami. Na druhé straně strava byla výborná, personál velmi vstřícný až na pana šéfa, který řešil organizační nedostatky sliby, které se nikdy nenaplní. Ale stal se živým příkladem pořekadla „ když ptáčka lapají , hezky mu zpívají“.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Tatranská Štrba je až neskutečně ošklivá a varovným příkladem, jak člověk dokáže zničit krásné prostředí. Smutný je i pohled na vichřicí poničenou oblast. Jinak tato cesta je hezká a při dobré viditelnosti zřejmě i krásná. Hořce právem patří mezi perly nejen tatranské přírody.

Ostatní informace

Cesty v Tatrách jsou dobře značeny a většinou z nich ani nelze sejít. Informace o délce cesty jsou udávané v hodinách, ale musí se chodit poměrně svižně. Výše uvedená cesta měla trvat 1, 30 hod, ale šli jsme to o dvacet minut déle. Cena jízdenky ze Štrby na Štrbské Pleso tam i zpět stojí 1, 92 eura.