Ze Srbska na Karlštejn bez davů turistů

Kam a jak jedeme?

Krajina v okolí Karlštejna je malebná a rozhledy velkolepé. Když ale jdeme po turistické značce a zrovna neprší, jsme vlastně neustále v davu. Patřím k lidem, kteří si společnosti jiných lidí dopřávají vrchovatě v Praze, proto o víkendu vyrážím tam, kde mohu být sám s rodinou a ne ještě s půlkou Prahy. Tak jsem se s dětmi většinou Karlštejnu a jeho okolí vyhýbal, až mě napadlo, že tam je určitě plno krásných cest, které nejsou značené, a tudíž budou liduprázdné. Tady je jedna taková (velmi krásná) trasa.

Srbsko i Karlštejn leží na velmi frekventované železniční trati, takže se nabízí spojení vlakem.

Za čím jedeme?

Opuštěný lom, výhledy, lesní údolí, vodopády, Karlštejn.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Restaurace Pod Dračí skálou na červené značce 500 m za Dubem Sedmi bratří, těsně předtím, než značka odbočí ze silnice do lesa a k hradu. V době naší návštěvy tu měli neobyčejně lákavý výběr zvěřinových jídel.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Zábavný průzkum opuštěného lomu, pohodová cesta listnaným lesem, který je v předjaří, než narostou listy, prosluněný. Bubovické vodopády.

Ostatní informace

Vystoupíme z vlaku v Srbsku a v zatáčce nad bývalým hotelem Český kras se dáme po pěšině doleva nahoru. Cesta nás vyvede na pěkné návrší s výhledem a pokračuje k bývalému lomu Chlum. Ten stojí za průzkum. Děti, které rády lezou po skalách se tu za asistence rodičů vyřádí a je to i vhodné místo na svačinu. Cesta vedoucí od informační cedule na východ se zakrátko stáčí na severovýchod a míří do rozlehlého listnatého lesa. Pohodlně se dostaneme na rozcestí s červenou značkou, která nás dovede k Bubovickému potoku. Jdeme asi kilometr po značce přes vodopády a ke Kubrychtově boudě. Není to ale nutné, jdeme tudy jen kvůli vodopádům. Jakmile se červená dotkne Bubovického potoka, můžeme podél něj pokračovat vlevo a po 300 m odbočit Doprava na Malou Ameriku. My jsme ale šli přes vodopády. Hned za Kubrychtovou boudou opustíme červenou značku a odbočíme doleva, kudy červená vedla kdysi. Pomalu stoupáme pěkným lesnatým údolím, přehoupneme se přes hřebínek a dojdeme na žlutou, která vede od Malé Ameriky. Dál už je nejlogičtější cesta po žluté a červené až k hradu. Přístup k hradu z tohoto směru má to kouzlo, že se vyhneme nespočetným stánkům.

Celá desetikilometrová trasa (snad kromě kilometrového úseku od lomu k lesu) je pro děti zábavná, takže nemají moc času na to, aby je bolely nohy.