Ze Špičáku do Železné Rudy.

Kam a jak jedeme?

Krásné, i když trochu chladné říjnové ráno je pro nás signálem, že se dnešní výlet na Šumavu může vydařit. Autobus ze Sušice do Železné Rudy odjíždí od sušického nádraží poloprázdný. V okolí Hartmanic vjíždíme do mlhavého oparu, který nás provází až nad Dobrou Vodu. Poté se to mění a pohled na Poledník a jeho okolí slibuje pro dnešní den i slušnou viditelnost. V Železné Rudě přecházíme na nádraží Železná Ruda centrum, ale na trati je výluka a tak nás na Špičák veze autobus. Tam vystupujeme nedaleko nádraží a odtud již jdeme po svých. Výběr dnešní trasy je tak trochu netradiční. Nepůjdeme za žádným turisticky atraktivním místem v okolí, ale vybrali jsme si zelenou a půjdeme do Železné Rudy.

Za čím jedeme?

Z autobusové zastávky jdeme k nádraží, na kterém se i přes víkendový den pilně pracuje. Odtud pokračujeme do sportovního areálu na Špičáku. Na to, že je říjen, je tady poměrně rušno. Jsou tu většinou cyklisté a zájemci o výjezd lanovkou k nedávno otevřené rozhledně na vrcholu Špičáku. Nakoukneme do informačního centra a po marném hledání místa, kde by voněla káva, odcházíme po naší zelené. Po pěti minutách je po ruchu a je jisté, že tady budeme sami. V okolí je několik chat a v nedalekém lese „hezká skládka“ nepotřebných věcí. Zelená se začíná trochu motat a tak jdeme po stezce lesem na žlutou. Úzká silnička klesá do údolí. Provází nás šumění potoka a pohled do jeho koryta dává na vědomí, že sucho letos postihlo i Šumavu. Docházíme k okraji lesa k chatě Bumbálka a potkáváme několik turistů, kteří jdou k Čertovu jezeru. Vycházíme z lesa a po chvilce se díváme na chátrající kapli sv. Antonína a bývalý statek Griglhov ( Jiříkův dvůr). V minulosti to byl jeden z největších a nejstarších selských dvorců v této oblasti. Připojuje se ke mně zoufalé kůzle, které se snaží dostat do ohrady za stádem. Jdu s ním kolem ohrady a konečně nacházím vchod a kůzle žene za mámou. To je radosti.

V okolí je zemědělský objekt a několik bytových domů. Přibližně po 200 metrech jsme na rozcestí U viaduktu, kde se setkáváme s naší zelenou. Železnice tu zdolává svah velkým obloukem a mostů je tu více. Z několika míst se otevírají pohledy na horu Špičák ( 1201 m.n.m.) a její okolí. U hotelu Čertův mlýn není ani živáčka, restaurace bude otevřená až za hodinu, tak jdeme dál. Podcházíme další most a za ním po pravé straně máme pohřebiště barabů ( Italský hřbitov). Mezi roky 1874 až 1877 zde bylo pohřbeno kolem 20 osob, které zemřely nebo zahynuly při stavbě tunelu na Špičáku. Docházíme k silnici a pod nádražím Železná Ruda město se zastavujeme u kaple sv. Antonína a sv. Barbory. Ta sloužila k pohřebním obřadům pro baraby. U kaple jsou umrlčí prkna a nad ní staré lípy. Pod kaplí se loučíme se zelenou, podcházíme opět trať a šplháme na Hladový vrch. Vlevo za tratí je lanové centrum a na opačné straně lyžařský vlek. S postupující výškou se nám otevírají výhledy na již zmíněný Špičák a také na Velký Javor ( 1456 m.n.m.). Dostáváme se k okraji lesa, za kterým vykukuje hotel Belveder. Nás ale zajímá v lese ukrytá kaple sv. Anny. Původní kaple z předminulého století po roce 1954 zcela zmizela, zůstala po ní jen dlažba, na které byla po roce 1992 postavena kaple nová a zároveň došlo k obnově křížové cesty. Její stavba byla provedena v roce 1815, žulové sloupky s obrázky byly vztyčeny až v roce 1864. K obnovení této památky došlo v roce 1995. Sestupujeme křížovou cestou, která končí na okraji Železné Rudy a nám zbývá ještě procházka městem.

Město samotné je hodně živým střediskem západní části Šumavy. První písemná zmínka je z roku 1569. Mezi roky 1579 až 1713 osada patřila Bavorsku. Současná hranice byla stanovena až v roce 1765. V roce 1960 byla obec prohlášená městem. Těžila se tady železná ruda a poté se zde uchytilo sklářství. Z památek je na prvním místě jedinečný a pro město typický poutní kostel Panny Marie Pomocnice z Hvězdy. Byl postaven v barokním slohu v letech 1727až 1732. Svatyně má půdorys šesticípé hvězdy a kryje jí velká cibulovitá báň, která je pokrytá šindelem. Věž byla přistavena v roce 1777. Najdou se tady i roubená stavení, ale většina domů prošla modernizací. V zámečku je v současnosti muzeum. Před zámkem je pamětní deska připomínající osvobození americkou armádou. Před budovou městského úřadu je pomník československých legionářů. U říčky Řezné je barokní socha sv. Jana z Nepomuku. Obchody z větší části provozují Vietnamci. Je tu několik hotelů, restaurací a kaváren. Překvapením je dosti objektů, které jsou na prodej. Několik zajímavých soch je i na zdejším hřbitově. Nepřekvapí značný počet turistů a návštěvníků z Bavorska. Výlet se blíží ke konci a zbývá si vybrat některou z restaurací.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tou se stala hospoda v hotelu Šumava. I když tady bylo plno, obsluha byla rychlá, jídlo dobré a pivo nebylo jen jedno. Na kávu jsme zašli do cukrárny ve středu městečka. Jinak možností ve všech cenových relacích je tady poměrně dost. Ceny v Šumavě byly spíše mírně pod městským průměrem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

I když jsme tentokrát nezdolávali hory, cesta to byla zajímavá. Bohužel černá a jistě letitá skládka u turisticky značené cesty městu na popularitě nepřidá. Hodně smutný pohled je na kapli a bývalou budovu statku. Ale na druhé straně je nutné uvést, že většina památek je udržovaná. Výhledy na okolní hory jsou hezké. A na chytré kůzle se taky jen tak nezapomene.

Ostatní informace

V budově městského úřadu mají poměrně slušně vybavené informační centrum, které bylo otevřené. To platí i o centru na Špičáku. Jedná se o pohodlnou cestu s minimálním převýšením při stoupání na Hladový vrch. Délka cesty je mezi 7 až 8 kilometry, neznačená část cesty je jen na Hladovém vrchu. Železná Ruda má dobré vlakové i autobusové spojení do Klatov a Sušice a to i o víkendech.