Zátoka Vruje

Kam a jak jedeme?

Nacházíme se v Chorvatsku, v malé vesničce jménem Marušići. Zdejší plážičky tvoří malé členěné zátoky, které po sezóně jsou velice klidné, s malým množstvím turistů, průzračnou vodou a malebným okolím. Přesto jsme  se rozhodli navštívit nedalekou zátoku, která svou dostupností je mnohem obtížnější, tedy pokuď nevlastníte nějaké to plavidlo. Naše očekávání, že nalezneme liduprázdnou pláž se téměř naplnila.

Za čím jedeme?

Zátoka jménem Vruje je neobyčejná . Je to oblast obrovské soustavy pramenů studené sladké vody z hor, které se zde mísí s vodou slanou. Díky tomuto, je podmořský svět právě tady velice bohatý a hlavně rájem pro potápěče. Její mořské dno pod vysokými převisy hor nebylo nikdy zcela prozkoumáno, zdejší ponory jsou hlubší více než 100 m a zatím žádná podmořská expedice nebyla schopna určit přesnou polohu pramene Vruja, podle kterého nese jméno celá zátoka. Potápět tady na vlastní pěst se nedoporučuje, je vhodné si spíše zajistit výpravu pod odborným vedením a zbytečně neriskovat.
My jsme si dali pěší sestup, který první částí vede celkem schůdnou cestou, avšak pak začne nabírat své obrátky, cesta se zužovat a mezi sutěmi kamenů, když špatně položíte nohu, můžete také náhle zjistit že již nesestupujete, ale přímo se řítíte směrem k pláži.
Vyvázli jsme jen s nějakým tím škrábancem ( žabky a volné sandály nedoporučuji) a octnuli na osamělé a úzké oblázkové plážičce, obklopené soustavou skalisek a s azurově modrou vodou. V dálce na moři pod převisem jsme zahlédli člun a nějaké lidi v neoprenu šnorchlovat. Trochu jsme se nad tím pousmáli, protože i my jsme měli s sebou naši šnorchlovací výbavičku a neopren? No k čemu ten? Brzy jsme však zjistili, že naše úšklebky nebyly zcela na místě. Po chvili plavání v celkem vyhřátém moříčku totiž zjistíte, že tam není jen teplá mořská voda, ale také ledová a ostrá, ta sladkovodní z hor. Takže plavete a chvíli je vám příjmně a chvíli pěkná kosa, až z toho máte husí kůži. Ale i přesto, to bylo krásné odpoledne. Odpoledne v ráji bez turistů, s nedotčenou přírodou a božským ospalým klidem. Jen na chvíli jsem zalitovala, že nemám potápěčskou výstroj, přestože jsem se v životě nikdy nepotápěla. Mohla bych spatřit například věci, o kterých jsme jen četla a přiblížit se legendě, kterou je zátoka opředena. O pokladech v hlubinách ukrytých, potopené pirátské lodi a nářku dávno mrtvých pirátů, které je slyšet, když větry se opírají při bouřce do skal. Poslední den našeho pobytu v Marušići bouřka byla, seděli jsme na terase, popíjeli a poslouchali...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Je důležité mít svačinu s sebou. Možná i trochu větší, když půjdete pěšky a zpátky nahoru k autu vám to potrvá déle.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Možná se člunem by mohl být celý výlet trochu víc dobrodružnější, s větší možností prozkoumat tak celé okolí.

Ostatní informace

Jak jsme se sem dostali? Autem cestou z Pisaku směrem na Makarskou. Hned za Pisakem vede silnice velkou zátokou s parkovištěm pro krásnou vyhlídku na okolní krajinu. Tady necháte auto a vydáte se cestou směrem dolů. Není potřeba peněz na nějaké parkovné, či vstupné.