z Křemže na Zlatou Korunu (retro)

Kam a jak jedeme?

Ráno jsme vyrazili na Holubov. Počasí nás přímo hýčkalo. Kolem malebného viaduktu kroužil nějaký dravec a v pozadí byla, jak jinak, Kleť. Z Holubova pak údolím Křemžského potoka (české granáty se tu prý taky nacházejí) směrem k hradu Dívčí Kámen. Prochází se přes pěknou rezervaci Holubovské hadce, kolem starého hamru, krásné granulitové skály (vždycky jsem tam, když nad ní stojí sluníčko, to se fotit nedá), potom do kopce a už je člověk na hradě. Kdysi jsem tu strávil týden s pražskými Brontosaury. Vysekávali jsme hrad z lískového houští. Teď je tu to docela udržované, dokonce informační tabule s rekonstrukcí podoby hradu se tu vyskytuje.

Další cesta vede zpátky přes potok a do strmého kopce (zajímavé, že mi ve dvaceti tak strmý nepřipadal). Zhruba ve dvou třetinách stoupání je jediná pořádná vyhlídka na to, co z hradu zbylo.

Po dostoupání zbylé třetiny už vede pěšina skoro po vrstevnici. Zajímavé lilijky tam rostly. Až doma mi to kamarád Petr určil jako řepčík kostkovaný. Než nás pěšina dovedla k Třísovu, minuli jsme Třísovskou lípu a keltské oppidum. Tenkrát, když jsem tu byl poprvé, byla o lípu opřená nakloněná kaplička. To lípa ji naklonila, jak rostla. Místní to vyřešili tak, že kapličku poponesli. Nového naklonění už se nedožijeme, lípa doufám ano. I to keltské hradiště je zajímavé. Některé knížky tvrdí, že nebylo nikdy trvale osídleno a sloužilo pouze jako útočiště při nájezdech nepřátel. Páni archeologové nám tam navíc nechali odkrytou napodobeninu kyklopského zdiva. Místní stavitelé se asi dostali až někam do Řecka, tamní hradby viděli, ale neuměli je postavit. Vyřešili to tak, že hliněný val vyztužený dřevem obložili kamením. Optický efekt byl podobný.

Procházku jsme dokončili ve Zlaté Koruně. Pavlína měla Kárlštejn, já počkal v hospodě. Pak jsme v jiné hospodě, kterou jsme si vyhlédli cestou, pozdně poobědvali. Díky liknavosti obsluhy nám ujel vlak, naštěstí z vedlejší autobusové zastávky jel tak za hodinku autobus a na nádražíčku zrovna otevřeli zahrádku.

V podvečer se Pavlína posadila k oknu s vyhlídkou a odmítla už kamkoli jít. Je jasné, že mě zítra Kleť nemine.

Za čím jedeme?

Šli jsme tenkrát za krásnou přírodou, kterou já znal, ale Pavlína ne. Konec konců, měla i dva kárlštejny, Dívčí Kámen a Zlatou Korunu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Bydlení bylo v penzionku v Křemži, nevím, jestli ještě existuje. Je to už pár let a paní majitelka už byla dáma v letech. Nakoupit se dalo v městečku, pro vaření tu byl vařič a hospoda s jídlem se tu nacházela taky.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Je možná pravda, že si člověk časem leccos idealizuje, ale na mnoho rušivých momentů si nepamatuji. Byla to taková pohoda.

Ostatní informace

V těch časech už dnes skoro dávných se neplatilo vstupné na Dívčí Kámen. Na Zlatou Korunu samozřejmě ano, ale jednak si ho nepamatuji a jednak už bude dávno všechno jinak.