Vyšehradské kasematy – památka ukrytá před zraky turistů

Kam a jak jedeme?

Výlet do Vyšehradských kasemat jsme podnikli v mrazivých dnech na přelomu roku 2010 a 2011 a velkým plusem byl téměř liduprázdný Vyšehrad. Metrem jsme se dopravili na stejnojmennou stanici odkud je to pár minut pěšky k Táborské bráně, kterou jsme vstoupili do areálu Vyšehradu. Po pár metrech je po pravé straně gotická brána Špička kde je i info centrum s možností občerstvení. My pokračujeme rovně Leopoldovou bránou a chvilku se kocháme rotundou svatého Martina, která je největší a nejstarší v Praze a to z konce 11.století. Cesta se začne mírně svažovat z kopce dolů až dojdeme k Cihelné bráně kde je i vstup do kasemat.

Za čím jedeme?

Před vstupem do kasemat je výstava o historii Vyšehradu a vzniku pevnostního systému. Vyšehradská pevnost se začala stavět roku 1654 na základě rozhodnutí císaře Ferdinanda III., které znamenalo definitivní zánik Vyšehradu jako města. Plány na vybudování vyšehradské citadely byly velkolepé a neměly se omezit pouze na obvod vlastního hradiště. K realizaci celého záměru naštěstí nedošlo. Podzemní chodby a sály vznikly současně s výstavbou barokních bastionů mezi lety 1653 – 1678 v době přestavby Vyšehradu na moderní pevnost. První zkouškou citadely byl příchod okupačních francouzských vojsk v r. 1742 pod vedením generála de Berdiquiera, který vydal rozkaz, aby vojáci upravovali náspy, postavili ravelin k Novému Městu a vybudovali kasematy. Kasematy jsou chodby v pevnostních valech, sloužící k soustředění vojska a jeho nepozorovatelnému přesunu. Zpomalený postup dostavby vyšehradské pevnosti předbíhal vývoj vojenské techniky, a tak její další historie představuje především postupné dílčí zdokonalování systému směřující ke zvýšení obranyschopnosti. Stejně jako všechny ostatní nově budované barokní pevnosti v Čechách se vyšehradská citadela nikdy vojensky neuplatnila a neovlivnila rozhodujícím způsobem válečné střety v 18. a 19. stol. válce.

Vyšehradské kasematy a celý Vyšehrad unikl totálnímu zničení na konci pruské války v listopadu 1744. Prusové tehdy vložili do kasemat 133 sudů se střelným prachem, které měl odpálit doutnáky poslední voják. Třem odvážným Podskalákům se podařilo doutnáky včas odstranit a zažehnat zkázu Vyšehradu. Za tento hrdinský čin byli vyznamenáni Marií Terezií a dostali 200 zlatých roční renty.

Do kasemat nainstaloval velmi důmyslné elektrické osvětlení sám František Křížík. Dnes je již nefunkční, ale udivuje svým dokonalým zabezpečením. Kasematy se nacházejí po obou stranách brány, pravá část chodeb ústí do podzemního sálu zvaného Gorlice, který měl sloužit jako shromaždiště vojáku, sklad potravin a munice. V současnosti jsou zde vystavovány a uloženy originály šesti soch z Karlova mostu, jmenovitě: sousoší sv. Bernarda s Madonou (autor M.V.Jäckel, 1709), socha sv. Augustina a socha sv. Mikuláše Tolentinského (autor J.B.Kohl, 1708), socha sv. Vojtěcha (autor F.M.Brokof, 1709). V roce 1999 byly v Gorlici osazeny originální sochy sv. Anny (autor M.V. Jäckel, 1707) a sv. Ludmily s malým Václavem (autor M.B.Braun, 1720 - 1724). I tato samotná výstava mistrovských soch stojí za návštěvu i pro návštěvníky, které vojenská historie nezajímá. Délka obou křídel kasemat je necelý 1 km. Chodby jsou nejméně 2 m vysoké a l,5 m široké. Až do roku 1911, kdy poslední vojenská posádka opustila Vyšehrad, sloužili jako sklady.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Občerstvit se dá ve výše zmiňovaném info centru. Ostatní možnosti jsou poněkud finančně náročnější.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Největším zážitkem je bezesporu výstava unikátních originálních soch z Karlova mostu.

Ostatní informace

Oteveno denně duben - říjen denně 9,30 – 18,00 hod, listopad - březen denně 9,30 – 17,00 hod - celoroční provoz

Vstupné: Kasematy (s průvodcem) 50 Kč, zlevněné 30 Kč, děti do 6 let zdarma, rodinné vstupné (2 dospělí a 2 děti) 100 Kč. Doba prohlídky 45 minut. Možno zakoupit turistickou známku číslo 365.