Výlet na Chřibský hrádek.

Kam a jak jedeme?

Za poznáním hezkých míst naší malé zemičky jsme se tentokrát vydali na sever. Okolí Chřibské je nejen rozmanité, ale také romantické. Nabízí se tady mnoho jak přírodních tak i stavebních památek. Turistická veřejnost to teprve začíná objevovat a k této skupině patříme i my. Jakousi raritou jsou skalní hrady. V oblasti Jetřichovic se uvádí, že je jich tady šest. Jejich vznik lze zařadit do 13. století, kdy vládli Přemyslovci a později Lucemburkové. Moc se ale o skalních hradech toho neví. Z některých pověstí se dozvídáme, že jejich majiteli byli páni z Dubé a Lipé. Nelze vyloučit, že někdy byly v rukách loupeživých rytířů. Hrádky byly většinou dřevěné a zabudované do skály. Jak se málo ví o jejich vzniku, tak ještě méně o jejich zániku. Stačí ale zapojit vlastní fantasii a dostat se trochu blíže pod pokličku záhad.

 

Za čím jedeme?

Naše cesta na Chřibský hrádek začíná v Dolní Chřibské od penzionu U Vyhlídky. Jdeme po silnici na Doubici. První část cesty jde údolím Doubického potoka. Všude kolem jsou lesy. Po čtvrthodince pomalé chůze Doubický potok od silnice odbočuje. Po krátkém stoupání procházíme kolem větší budovy. O něco dále jsou po obou stranách silnice louky. Výhled je jen na nejbližší okolí. Louky končí a je tady opět les. Bohužel si tady zařádil kůrovec a pohled na okolní svahy není moc hezký. Máme za sebou půlhodinku chůze a po pravé straně silnice je turistický přístřešek Tady silnici opouštíme a pokračujeme vpravo po lesní cestě. Po několika desítkách metrů se díváme na vysokou, stromy porostlou skálu. Tak tam nahoře je náš dnešní cíl. Obcházíme skálu, trochu se smočíme v potoce a začínáme stoupat po východním svahu ke skále. Dostáváme se k hradnímu příkopu a úzká stezka při skále je tak trochu rizikem. Osmdesátka mně totiž klepe na dveře a pohyblivost je dávno pryč. Zvědavost vítězí a po chvilce již šplháme nahoru. Horní část skály je plochá a v západní části je vytesána asi 1,5 metrů hluboká prohlubeň skoro čtvercového tvaru. Tak to je zbytek hrádku. Nabízí se pohled do údolí a na okolní kopečky. Nelze přehlédnou lišejníky, kapradí a borůvčí. Dolů to jde o něco hůře, ale po čtyřech s pomocí kořenů jsme to zvládli. Sestupujeme západním svahem do údolí a stejnou cestou se vracíme k našemu dočasnému bydlišti.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Malou svačinku a pití je dobré mít v batohu. Stravovali jsme se v penzionu U Vyhlídky, kde jsme byli i ubytováni. Vaří se tady dobře, ceny jsou přijatelné a točí tady Plzeň a Bernarda. Můžeme jen doporučit.

 

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Když to dáme všechno dohromady, tak to bylo příjemně prožité dopoledne. Trochu romantiky je vždy žádoucí. Shodli jsme se na tom, že je to moc hezký koutek CHKO Lužické hory, kde se nám to moc líbilo.

 

Ostatní informace

Celá cesta tam i zpět jsou necelé čtyři kilometry bez většího stoupání. Jde se sice po silnici, aut tady ale moc nepotkáte. Je tady hodně poničených lesů kůrovcem. Hrádek je volně přístupný s menším rizikem a je součástí mapy KČT č. 13 Šluknovsko a České Švýcarsko.