Výlet lodí okolo ostrova Capri

Kam a jak jedeme?

Světoznámý a půvabný italský ostrov Capri je – celkem pochopitelně – dostupný jen po vodě nebo vzduchem. A přesto, že je opravdu velmi krásný i zajímavý sám o sobě, je zřejmě nejkrásnější a nejzajímavější při pohledu z jakéhokoliv škuneru, pohybujícího se na modravých vlnkách Středozemního, nebo přesněji řečeno Tyrhénského, moře. Návštěvníka ostrova většinou k takové plavbě naláká již samotný příjezd trajektem z Neapole nebo Sorrenta.

Ani my jsme při naší cestě po Neapolském zálivu nebyli výjimkou. Původně jsme přitom na Capri vůbec jet nechtěli a považovali jsme to za zbytečnou ztrátu času i peněz. Nakonec se v nás něco zlomilo, opustili jsme na jeden den památky z dob starověkých i středověkých a vydali se k přístavu v Sorrentu (koneckonců je to ta kratší varianta). Tady jsme se nalodili na trajekt (on to byl ale škuner velmi bystrý a připomínal spíše lodě zvané Raketa) a vyrazili na otevřené moře.

Za čím jedeme?

Zanedlouho už jsme pochopili, proč si nejnavštěvovanější ostrov Tyrhénského moře oblíbili již římští císařové Augustus a Tiberius. Přivítalo nás krásné počasí, od modrého moře i oblohy se odrážející příkré vápencové útesy a přístav Marina Grande. V té chvíli jsme nijak neřešili to, že ostrov je přibližně 6 km dlouhý a 1,5 km široký ani že jeho nejvyšší bod dosahuje téměř 600 nadmořských metrů. Bylo nám jedno, kolik zde žije živočišných druhů a jak bohatá je místní flóra. A nechtěli jsme vidět ani obě jediná větší městečka na ostrově, tedy Capri a Anacapri (celkově žije na Capri asi 7.000 obyvatel). Do toho prvního jsme ale později vystoupali za pomoci lanovky.

Pouze jsme v rychlosti přestoupili do kocábky nepoměrně menší než bylo naše předchozí plavidlo, a vydali se objevovat krásy ostrova od mořské hladiny. A byl to zážitek, který lze každému – tedy pokud netrpí velmi silnou mořskou nemocí – jen a jen doporučit.

Naše vyjížďka výletní loďkou byla poměrně krátká, ale i tak nám nabídla neuvěřitelné pohledy na přepestrou směsici nejrůznějších zátok, skalních útvarů, komínů a vstupů do jeskyní. Jen na tu nejslavnější, tedy Modrou (Grotta Azzura), jsme museli zapomenout, protože až tolik peněz jsme zase nevydali. Nebyli jsme ani u Zelené jeskyně (Grotta Verde) a spokojili jsme se pouze s lehkým, nahlédnutím do Bílé jeskyně (Grotta Bianca). Je veřejnosti nepřístupná, ale nějaká ta krápníková výzdoba je patrná i z našeho člunu. Celkově jsme i tak byli nadšeni, zejména obeplutím slavných Tří Majáků, tedy skal Faraglioni. Nebyli jsme ochuzeni ani o průjezd tím prostředním a nejnižším z nich. Skálou Faraglione di Mezzo (nebo také Stella) totiž vede 60 metrů dlouhý mořský tunel.

Poprvé jsem také uviděl zdejší Pravčickou bránu, tedy vápencový Arco Naturale (k němu jsem se později – asi jako jediný z celého zájezdu – vydal i pěšky a viděl ho pro změnu z perspektivy takřka ptačí). Zážitkem však byl téměř jakýkoliv pohled na panorama ostrova. A pokud bych měl zmínit ještě pár věcí, které jsme zahlédli, tak určitě alespoň sochu Malé mořské víly, mys Massullo a Villu Malaparte. Pluli jsme také pod kolmou skálou, které se říká Tiberiův skok (a tedy i pod císařskou rezidencí Villa Jovis), ale bohužel zrovna dolů nikoho neházeli.    

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Byli jsme ubytováni nedaleko Sorrenta, kde jsme také snídali a večeřeli. Na Capri není problém s pohostinstvím, jen se musíte připravit na to, že je zde o něco (spíše o dost) dráže než v kontinentální části Itálie. Ale věcem jako je pivo nebo zmrzlina jsme, samozřejmě, neodolali.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Myslím, že z předchozích řádků i z přiložených fotografií je naše spokojenost více než zřejmá.

Ostatní informace

Nejčastější a údajně také nejoblíbenější lodní výlety, které na Capri turistům nabízejí, jsou časově i finančně poměrně náročnou záležitostí. Celodenní „Capri Grand Tour“ tak vyjde na nějakých 100 euro a tříhodinovou vyjížďku s návštěvou městečka Anacapri a Modré jeskyně asi nepořídíte pod 60 euro. My jsme to zvládli přibližně za polovinu a obepluli jsme vlastně téměř celou východní půlku ostrova. Nikomu ani nevadilo, že je to ta „polovina o dost menší“ …