Skály v údolí Černíčského potoka.

Kam a jak jedeme?

Výběr výletu se často soustředí na místa nedaleko bydliště. Přijde se na ně většinou náhodou, když člověk nemá co dělat a cestuje prstem po mapě. To je také případ skalních útvarů nad údolím Černičského potoka. Ideálním místem pro začátek tohoto výletu je obec Černíč v severozápadní části Prácheňska. Nejbližším známějším městečkem jsou Nalžovské Hory, které se nacházejí při silnici z Klatov do Horažďovic. Nás do Černíče vedly okresky od jihu, z města Sušice. Konečnou pro jízdu autem se stala náves výše jmenované vísky a dál se šlo pěšky.

 

Za čím jedeme?

Z obce se jde po silnici směrem k východu a po několika desítkách metrů se přejde na polní cestu. Prochází se mělkým údolím Černičského potoka mezi malými remízky a poli. Po straně na pravém břehu potoka stojí za pozornost starý mlýn. Přibližně po čtvrthodině se dojde na hráz Jezínského rybníka. Jeho nepříliš vábivá hladina je hezká jen z větší vzdálenosti. Samotný rybník je obklopen vyššími břehy a k SV se stále více úží. Mapa láká údajem o větší skále na severní straně. Ta tam sice je, ale je zcela porostlá stromy a křovím a pohled na rybník je hodně omezený. Od rybníka lze vystoupat na návrší V Jezinách. Po průchodu smrkovým lesem se dá jít při okraji pole k východu. Je odtud hezký pohled na Horu ( 544 m.n.m.). Na východním okraji lesa je na mapě zakreslen lom, ale ten byl již zcela zavezen. Z těchto míst je vidět na severu hora Slavník ( 627 m.n.m.). Tady je vhodné obrátit kroky na polní cestu, která prochází mezi poli a pastvinou k JZ. Nad ní se zvedá Semlina ( 507 m.n.m.).

Po severním svahu vede cesta na vrchol, ze kterého není nic vidět a navíc tu vládnou všude přítomné ostružiníky. Skály mají být na jižním svahu a snad pěšina vyšlapaná zvěří je jediným přístupem pod skály. Ta se klikatí mezi stromy až k mokřinám při potoce. Odtud se pokračuje proti proudu potoka po sotva znatelné pěšince pod první skalní útvar. Mezi borovým lesem se objevuje jedna skála za druhou. Skály jsou z vápence a dosti nestabilní, což dokládají odtržené kameny v údolí. Klid místa občas přeruší některý z ptačích obyvatel a tím nejhlučnějším je jistě strakapoud. Stezka prochází pod skalami. Délka skalního masivu je něco přes sto metrů. Poslední skála klesá až do mokřiny a je nutné dostat se nahoru. Z údolí je hezký pohled na kopec Vrch ( 584 m.n.m.), na jehož hřebeni se ukrývá zřícenina hradu Džbán. Stále se ztrácející pěšina končí na hřebeni a následnou překážkou je údolí potůčku z Jezinského rybníka. I tady se našlo méně zarostlé místo a za ním je pastvina s býky. Leží nějakých sto metrů daleko a zřejmě jim nevadíme. Podél Pastviny vede polní cesta, která míří na hráz již známého rybníka a Černíč je na dohled.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití je nutné nést v batohu. Nejbližším místem, kde se dá občerstvit je hostinec u sv. Antonína při hlavní silnici nedaleko Nalžovských Hor anebo v samotném městečku.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Skály jsou v podstatě místem, kam moc turistů nezavítá. Dostat se k nim a hlavně pod nimi projít, dá trochu zabrat. Na druhé straně je to krásné místo, které učaruje jak svojí opuštěností tak i krásou. Nám se tady líbilo.

 

Ostatní informace

Celá cesta je dlouhá okolo pěti kilometrů, ale není to žádná pohodlná vycházka. Především sestup ze Semliny a průchod pod skalami dá zabrat. Celkové převýšení se vejde do sta metrů. Značené cesty sem nevedou a pěšina často zmizí a opět se nenadále objeví. Místo je na mapě KČT č. 68 Pootaví.