Procházka jarním sněhem okolo Držkové

Kam a jak jedeme?

Jarní sluníčko prý nabíjí lidský organismus novou energií - i když se v letošních prvních Jarních dnech ukazuje zatím jen málo, přesto vyrážíme v sobotu - týden po velikonocích na výlet s nadějí, že se k nám cestou přidá a nejenom, že nás zahřeje, ale i ozáří malebné krásy Držkové, kam jsme se vypravili objevovat probouzející se přírodu.

Obec Držková se nachází v SV části města Zlína - Hostýnských horách. Dnes je tato obec vyhledávanou rekreační oblastí se zajímavou krajinou pro turisty, rájem pro houbaře, pro dobrodruhy je zde spousta skal ke zdolávání. K významným zdejším budovám patří škola, ve které je školka a obecní úřad, kaplička, hasičská zbrojnice, dřevěná zvonice. V katastru obce pramení řeka Dřevnice. Možno zde vidět i několik původních valašských chalup - dřevěnic, pískovcové přední skály nad obcí - vyhledávány hlavně horolezci.

My se sem vypravujeme ráno v 7 hodin autobusem ze zlínského autobusového nádraží. U autubusu nás čeká manželova dcera Katka, která jede tentokrát s námi. Projíždíme přes Kostelec, Štípu, Lešnou - kolem ZOO, pak přes Lukov a malebnou valašskou krajinou - kde vidíme ještě spoustu sněhu. Vystupujeme asi za půl hodiny na zastávce v obci. Vydáváme se hned první odbočkou vlevo od zastávky, kde po zpevněné silnici nás vedou naše kroky údolím kolem domků i dřevěnic až k lesu. Pak mírným stoupáním zasněženým lesem s ranním mrazíkem v zádech. Na to, že je 2. dubnový víkend, je na Držkové hodně sněhu, místy jako v zimním měsíci lednu a sluníčko zatím nikde. Cesta je i přes množství sněhu naštěstí prohrnutá, takže se jde celkem dobře.

Franta si jako vždy musí udělat odskok za svými milenkami - skálami. My s Katkou zatím pokračujeme údolím kolem rekreačních chalup. kde ho máme čekat. Asi za půl hodiny se naštvaně přihnal, ve svahu bylo totiž po kolena sněhu a skály skoro nebylo vidět. Společně posvačíme štrůdl a kofolu a pokračujeme dál až k dřevěným chalupám s rybníkem. V té záplavě sněhu působí dřevěné stavení jak v pohádce.

Odtud vede silnička dál na Troják, ale my tudy nejdeme. Měli jsme v plánu navštívit zdejší ranč s końmi, který je vidět ze silnice, kterou jsme mnohokrát projížděli.

Franta vytahuje mapu a hledá zkratku. Jako vždy, nezklame: " Vybere tu nejlepší " !!! Od těch zasněžených stavení s rybníčkem odbočujeme doprava a po pár metrech nás čeká stoupání k loukám a ranči s końmi. Ve svahu je tak půl metru sněhu, takže Franta se svými vysokými kanadami prošlapává cestu. Chvíli mu pomáhala i Katka, měla také vysoké boty, ale často zapadla, protože není na takové naše stezky zvyklá, ve sněhové peřině se jí zjevně líbilo. Když můj "drahý" jako první vylezl nad první polovinu svahu, bavil se tím, že fotil, jak my dvě se plazíme za ním a boříme i přes vyšlapané stopy do sněhu.

Konečně jsme nahoře i my, ale je tam cedule - soukromý pozemek, takže honem podlezeme ohradník a pádíme přes louku k veřejné cestě, kde na další louce, vidíme krásné koně, právě obědvají seno schované v pneumatikách. Někteří přišli až k ohradníku a Katce udělali radost, že se nechali pohladit, asi jsou na návštěvy zvyklí. Kousek vlevo pod cestou, kterou jsme sestupovali k hlavní silnici - stojí RANČ, jeho hlídač na nás nevrle štěkal, naštěstí ho jeho pán zavolal zpět a my jsme mohli v klidu kolem projít, dolů svah prudce klesal.

Od silnice pod rančem asi po 200 metrech stojíme u zastávky autobusu a podle Frantovy mapy jsme pokračovali vpravo do lesa. Napřed rovně, potom se za zatáčkou rovina mění asi ve 100 metrové stoupání, pak jdeme zase po rovné lesní pěšině. Vidíme zde pěkné břízy, borovice, několik chalup.

Dál se brodíme sněhem až k smrkovému lesu. Tady si už snámi pohrává aluníčko, chvilku krásně ozáří sněhový les, pak se zase schová, a to po celý zbytek cesty dolů do údolí, kde jsme cestu začínali.

Za čím jedeme?

Posledních deset minut byl už sníh spíš rozbředlý s blátem, tak se to vozilo. Katka nás cestou zpět obveselovala vtipy, a tak nám cesta vesele utekla. K zastávce jsme došli tradičně pár minut před odjezdem autobusu.

Já jsem sí ještě na protější straně stihla vyfotit zvoničku a kopii salaše ve svahu, kde ji místí majitel má postavenou v zahradě nad svým domem - je hned po pravé straně naproti zastávky, když se přijede do obce Držkové.

Na požádání salaš zpřístupní - je tam Porculánové muzeum, takže až někdy příště do těchto končin zavítáme, určitě ho navštívíme. Ve 14 hodin nám přijíždí autobus, za půl hodiny vystupujeme na zastávce naproti mostu přes Dřevnici ve Zlíně - u restaurace u Máců, kam se jdeme naobědvat. Výlet se nám i v tomto jarně - sněhovém počasí vydařil. Po dobrém obědě jsme se rozloučili s Katkou, ona šla na svůj podnájem ve Zlíně a my domů na sídliště na Jižních Svazích. Trolejbus naštěstí zastavuje kousek od restaurace, takže zase někdy příště......

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

My jsme obědvali ve Zlíně - v restauraci u Máců, jinak v Držkové je možnost občerstvení v místní samoobsluze nebo hospůdce u K"oglerů nebo v hostinci na rozcestí, v kolibě.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Obec nás zaujala svou malebností, často sem jezdíme, jen toho sluníčka mohlo bít víc.

Ostatní informace

Obec Držková je součástí regionu Moravské Valašsko. Z akcí, které zde možno navštívit: - Masopust s voděním medvěda

- Tříkrálová koledování

- Živý betlém

- stavjání a kácání Mája, atd.....

Z přírodních památek:

- zaujme - přír.pam. Holíkova rezervace - asi 1 km severně od obce

- - přár. pam. Solisko - 4 km SZ od obce

- - přír. p. Skály - které tvoří 4 sklaní útvary, které jsou součástí hřbetu tyčícího se nad obcí, kde si mohou horolezci vyzkoušet své umění.

Pro pěknou polohu s malebnou valašskou krajinou je Držková vyhledávánou rekreační oblastí. Je zde množství rekreačních chat, v létě je zde v provozu i autokemp s restaurací, byvají tu i stanové tábory. Celoročně se zde mohou návštěvníci ubytovat.

Zajímavost: - možnost návštěvy zdejšího Muzea dřevěného porculánu - je kousek od obecního úřadu - naproti zastávky autobusu na začátku obce. Uvnitř se nachází expozice podomácky vyrobeného dřevěného nářadí - nazývaného dřevěný porculán.

Nachází se v kopii roubené salaše - koliby. Dřív takové koliby stávaly na kopcích na Valašsku. Návštěvu je nutno předem dohodnout.

Do obce je možnost se dostat s ČSAD nebo na kole.

CEMP je umístěn na konci obce, v budově Hotelu - ubytování je v hotelových pokojích i chatkách.