Přes Makču Pikču na Sovinec

Kam a jak jedeme?

Na hrad. Do Nízkého Jeseníku. Samozřejmě nebude to jen opěvovaný hrad Německých rytířů, ale cestou navštívíme i jiná místa. Prostě jednou za čas je nutno vyjet za památkou, není to od nás tak daleko, takže hurá na kolo, Hrabišín, Libina, Šumvald … Většina výletníků od nížiny sem asi pojede podobně, automobilem či autobusem (spíš ve všední dny). To jest kolem Paseky (sanatorium), pak vzhůru do kopců. A z těch kopců je to nejblíže dejme tomu přes Rýmařov.

Za čím jedeme?

Středověkých a hradních památek je u nás sice dost, ale přiznejme si, že v okolí Šumperka (kde autor bydlí) takových pevností máme míň. Sice v lesích jsou nějaké zříceniny, ale k majestátním budovám musíme trošku dál. V podstatě co se týče hradní architektury, máme poblíž dva. Ten navštěvovanější je Bouzov, ale přiznejme si, že jde víceméně o novostavbu. S tím Sovincem je to přeci jen jinačí. Ač jako pevnost víceméně dosloužil za třicetileté války, vždy si udržel hradní strohost i určitý vojenský účel.

Ovšem když použijeme přístup od Paseky, nabízí se i zastávka ve skvostném přírodním divadle. Přesněji divadle, které je i lidským dílem.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Občerstvení se nabízí logicky přímo v hradní krčmě, hospoda U Rytířů je momentálně k pronájmu. Ale než se na kopec vydám, jako na zavolanou je hospůdka u Johna v Dlouhé Loučce (točí se Bernard). No a k doplnění, mimo produktů hradního kiosku se navíc prodává i speciální káva, ta nejspeciálnější se zajímavým záhustkem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nuže, co tedy vidíme cestou. Než se vyhrabeme k hradu (od té Dlouhé Loučky musíme překonat více než 200 m do výšky), jako zastávka k nabrání nových sil se nabízí Arboretum Makču Pikču, psáno česky s diakritikou. Přece jen už jsem kolem párkrát jel, tak pamatuju na nevzhlednou skládku nejen stavebního odpadu. Prapůvodně tu ovšem býval lom, později se zavážel bordelem. Když se majitel arboreta a hlavní zahradník pustil do vytváření jedinečného díla, musel odtud odstranit různé haraburdí, odpady a bůhví co ještě. Pak přikročil k navážení spousty nového materiálu – kamenů všech velikostí, břidlice, nějaké hlíny a humusu a čedičové drti, která slouží jako skvělé hnojivo.

Pak přišla na řadu výsadba. Základ jistě tvoří domácí byliny i dřeviny, ale je tu k vidění i dost exotů s celého světa. Arboretum je rozprostřeno ve svahu a je tvořeno soustavou teras s kamennými zídkami a cestičkami, které jednotlivé úrovně spojují. Výsadba je utvářena tak, aby vytvářela různobarevné kompozice a je snaha vše sladit tak, aby zahrada zůstala co nejbarevnější po celé vegetační období. V různých místech jsou umístěna odpočívadla a posezení. Zahradníci využili i skalního výchozu k účinkům výsadby.

Snad jedinou chybičkou Arboreta je fakt, že tu není hospoda, ale vlastně o pár set metrů níže je v Pasece restaurant Na Vyhlídce.

Ale pokračujeme k hradu, za arboretem ovšem pro cyklistu přestává pohoda, ač je tu asfaltka pěkná, stoupání dosahuje téměř pověstných 12%. Ale po vyjetí nějakých 2,5 km následuje odměna ve skvělé vyhlídce na hrad. Tam se obvykle na chvíli zdržím.

Následuje krátký sjezd, opět kopeček a jsme před památkou. Založení hradu spadá do první poloviny 14. století. Zprvu z jednoduché bergrífové pevnosti se časem rozrostl na velkolepý hrad, zejména v průběhu 16. století. Vyvrcholením opevňovacích prací přišlo ve století 17. Noví majitelé hradu, Řád německých rytířů učinil opatření, které ze Sovince udělalo jedinečnou barokní pevnost.

Samozřejmě s postupem doby vojenská důležitost pominula, nicméně s vojáky se další historie hradu občas prolínala více či méně. Za 2. světové války byl na hradě zajatecký tábor pro důstojníky (Fr., Pl). Na konci války došlo k několikerému rabování, nejdřív ustupující Němci, načež hrad probrali místní obyvatelé, a když přišli sověti, bylo dílo dokonáno. Ve sklepeních objevili zásoby vína, po patřičné pijatice hrad zapálili (určitě nechtíc).

Hrad hořel 3 dny, hasiči se prý snažili, ale z okolí je údajně odstřelovali partyzáni. No kde se v převážně německy mluvícím Nízkém Jeseníku vzali partyzáni je rovněž otázkou.

Tolik k historii. Hrad se dlouho uváděl jako zřícenina, ale to již dlouho neplatí. Postupně probíhají zabezpečovací a záchranné práce hlavně na budovách historicky cenných. Pod střechou jsou tak větší části paláců, purkrabství, dělové bašty, brány apod. Některé místnosti jsou dnes i vybaveny nábytkem či expozicemi. Mobiliář je samozřejmě ze zápůjček buď z inventáře muzea v Bruntále, které hrad spravuje, či z jiných spřátelených objektů.

Do hradu se samozřejmě platí vstup, co je ale výhodou, pokud nechcete, nemusíte na hrad s průvodcem (ovšem do expozic se většinou nedostanete), ale jinak se dá po hradě bloumat a prolézat do sytosti bez časového omezení. Pro někoho lákavé jsou časté akce na hradě (víkendy), kdy tu jsou různá rytířská klání, jarmarky, vystoupení kejklířů apod. Přiznám se, že raději mám ty doby, kdy se tu zas tak moc neděje, to je na Sovinci větší klídek.

Při zmínce o Sovinci nelze opominout i jeho okolí. Oblast na západním okraji Nízkého Jeseníku tvoří Přírodní park nazvaný po hradu – Sovinecko. Předmětem péče o krajinu jsou hluboké lesy, louky a Pastviny, které se jen málo změnily od časů prvních kolonistů. Hluboká zaříznutá údolí potoků a řek jsou korunovány přírodním skvostem v údolí Huntavy – Rešovskými vodpády. Kromě Sovince tu narazíme i na jiné historické skvosty (Ruda), ale i novodobé zábavné atrakce (Pradědova galerie v Jiříkově).

Ostatní informace

Samozřejmě, že takový výlet něco stojí. Nepočítáme-li dopravné a stravné, musíme počítat se vstupným. Arboretum dospělý 50, děti polovic, na Sovinec je plné vstupné 100, senioři, dorost 50. Jakožto člena Kčt mě potěšil fakt že i na Eurobeds je sleva 50%. Nakonec co ušetřím beztak utratím v krčmě. Jen poznámka jednomu všetečnému turistovi, který si myslí, že jsem se flákal po rovině Hané. Zpáteční cesta byla přes Skřítek, čili pěkně přes hory.