Přechod Pavlovských vrchů

Kam a jak jedeme?

Na Jižní Moravě jsem byl zatím jen jednou, nebo dvakrát, ale vždy mě zaujala, jak je, hlavně na Břeclavsku placatá. Až na oblast severně od Mikulova, v úrodné Pálavě, kde se k nebi derou Pálavské vrchy. A ty jsme se rozhodli přejít.
Naše putování jsme začali ve městě Mikulov. Sem jsme dorazili autobusem z Věstonic, kde jsme zaparkovali naše vozidlo.
Na prohlídku města Mikulov nám moc času nezbývalo, a tak co jsme se pokochali náměstím a zámkem, vydali jsme se na cestu. Celou naší trasu provázela červená TZ, která nás okolo Kozího hrádku dovedla k Turoldu. Zde byl první cíl naší cesty. Jeskyně, které jsme neopomněli navštívit.
Po prohlídce jeskyní jsme opět po červené TZ pokračovali až k silnici Mikulov-Klentnice. Po pravé straně jsme míjeli PP Kočičí skálu, ale to již nás z dálky výtala první výraznější krajinná dominanta-Stolová hora.
Po jejím výstupu se nám otevřeli první výhledy, hlavně na jižní stranu, tedy zpět k Mikulovu, ale po chvilce jsme mohli spatřit i zříceninu Sirotčí hrádek, kolem kterého cesta pokračovala.
Za zříceninou jsme opět sestoupili dolů, konkrétně do obce Klentnice, kde jsme až na druhý pokus sehnali něco k jídlu. A hned po občerstvení nás čekal druhý výstup, tentokrát na vrch Děvín.
Výstup na Děvín byla náročnější, než na Stolovou horu, ale to se do výstupu promítali i nachozené kilometry. Každopádně se nám otevřeli výhledy na sevevýchod a později na i sever. Na Novomlýnské nádrže.
Naše další cesta pokračovala okolo zříceniny Děvičky, ale to už se cesta překlápěla dolů a nás už jen čekal sestup do Věstonic.

Za čím jedeme?

Přírodní památka Pálavské vrchy.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V obci Klentnice.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Málo času na prohlídku Mikulova

Ostatní informace

vstup na Sirotčí hrádek a Děvičky-zdarma