Olomoucké hradby, opevnění a jiné fortifikace …

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Celodenní výlet • Za kulturou • Do přírody • Na kole • Se psem

schodišťová věž v Bezručových sadech • Fotografie (40) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (40 fotografií)

hradby pod vilou Primavesi

Vstoupit do fotogalerie (40 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Olomouc je sice známá hlavně jako univerzitní město se spoustou zajímavých barokních památek, ale na své si zde rozhodně přijdou také obdivovatelé staveb fortifikačních (i ty jsou tady ovšem převážně o baroku a o cihlách). A i když se to na první pohled možná nezdá, jejich poctivá „kontrola“ by mohla být klidně programem několikadenním. Bez ohledu na to, jestli jste „domorodcem“ nebo jakým dopravním prostředkem jste se sem dopravili.

Za čím jedeme?

Olomoucké opevnění dnes tvoří několik různorodých sekcí a jeho historie je opravdu dlouhá. Vždyť to nejstarší - předrománské a románské – tvořily převážně valy z 11. století, které obklopovaly Václavském návrší a jsou spojovány s působením knížete Břetislava. Během 14. století pak vznikla nová gotická hradba, jejíž nejstarší část pochází již z konce 13. století, kdy byla Olomouc poprvé ohrazena hradbami a příkopy. Na počátku 14. století už hradby obklopovaly celý obvod města. Vnitřní hradba s hranolovými věžemi měla sílu 1,8 m, vnější hradba s půlválcovými baštami 0,6 m. Mezi hradbami byl umístěn 20 m široký parkán. Součástí opevnění byly četné brány (např. Železná, Židovská, Blažejská, Dolní nebo Litovelská) a branky (např. Vodní, Barvířská nebo Katovská).

Podoba opevnění se pak změnila až v 16. století. Nejprve došlo k jeho zesílení z důvodu turecké hrozby a hradby pak doplnily další bašty. V červnu roku 1642 se ale město vzdalo Švédům, kteří ihned začali fortifikaci zdokonalovat. Vzniklo tak několik bastionů a ravelinů a byly zabezpečeny průchozí brány (ty ostatní se uzavřely). Švédové se ve městě udrželi do roku 1650 a v tomto období byly rozsáhlé úseky opevnění poničeny. Hradby pak byly rozebírány a celý fortifikační systém zachránilo až prohlášení Olomouce za jednu z moravských pevností v roce 1655. Jejím projektantem byl maršál Radouit de Souches, autor brněnské pevnosti. Do roku 1676 bylo vybudováno 9 mostů, opraveny brány a vznikl Locatelliho a Špitálský bastion nebo nová věž sv. Barbory. V plánu byla ještě stavba mnoha dalších bastionů i trojúhelných ravelinů, ale k realizaci již pro nedostatek financí nedošlo. V roce 1717 ještě fortifikační projekt doplnil de Rochetz, ale stavební změny byly již podstatně menší. A přes všechna zdokonalení fortifikace se Olomouce o Vánocích roku 1741 zmocnili Prusové.

Císařovna Marie Terezie se pak rozhodla změnit Olomouce na velkou pohraniční bastionovou pevnost. Její budování proběhlo v letech 1745 až 1757, a to podle plánů barona Petra Filipa Bechade de Rochepine a Vaubanova systému. Soustava valů, bastionů, ravelinů a hlubokých vodních příkopů měla tři obranné linie, přičemž vzniklo pět západních bastionů, Korunní pevnůstka nebo Terezská brána. V létě roku 1758 se pak již město pruskému obléhání ubránilo. Po roce 1758 se Olomouc mění na polygonální a fortovou pevnost a vzniká trojice Salzerových redut i Císařská reduta. V roce 1839 byly zahájeny práce na redutových fortech na Tabulovém a Šibeničním vrchu, které byly dokončeny roku 1846. Projekt prstence 25 fortů ve vzdálenosti 2 až 3 km od pevnosti, která se mezitím proměnila v citadelu, byl hotov v roce 1852 (do roku 1866 jich bylo dokončeno 12). Olomoucká pevnost pak byla definitivně administrativně zrušena roku 1886. Část opevnění se však začala likvidovat již v roce 1876.

To ovšem nic nemění na skutečnosti, že k vidění je tady toho stále dost a dost. Pomineme tentokrát klidně všechny okolní forty a soustředíme se pouze na samotné městské centrum, které si můžeme rozdělit do několika sektorů. V následujících řádcích si přiblížíme alespoň to nejzásadnější ...

To hlavní a nejkoukatelnější najdeme v Bezručových sadech. Jedná se nejen o nejdelší úsek hradební zdi (navíc pod parkánem a parkánovými zahradami), ale nechybí zde ani různé bašty, schodištní věže, Michalský výpad nebo Židovská brána. Hradby vlastně spojují park s „horním“ univerzitním a kanovnickým městem. Tady musíte počítat s největším zdržením.

Za pozornost ale jistě stojí také další úseky hradeb. Třeba v nejstarší části, tedy na Václavském náměstí a pod někdejším olomouckým hradem. Nedaleko odsud najdeme i slavný Locatelliho bastion nebo Cikánský výpad či branku.

Minout bychom neměli ani některé olomoucké ulice, kde při pozorném pohledu najdeme hodně zajímavého. Jedná se např. o ulice Studentská (hradby a bašta), Koželužská (hradební zeď), Zámečnická (hradby a bývalá brána), Sokolská (bašty s úseky hradebních zdí), Pekařská nebo 8. května.

Za nepřehlédnutelnou záležitost mnozí považují také slavnou barokně-klasicistní Terezskou bránu (u třídy Svobody) nebo někdejší vodní kasematy či kasárna z 19. století (původně hradební zeď, později strážnice bastionové pevnosti) a bývalý mlýn v ulici Mlýnské.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pokud budeme chtít být styloví, zvolíme některý z podniků v bývalé fortifikační stavbě v Mlýnské ulici. Různých možností ale nabízí stotisícová Olomouc více než dost.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Je to trošku jiný pohled na hanáckou metropoli, než ten - pro většinu návštěvníků Olomouce – známý a obvyklý. Pohled ale neméně zajímavý.

Nelíbilo: ---

Ostatní informace

Žádné vstupné jsme tentokrát neplatili, veškeré náklady tvořila doprava, jídlo a pití. Není ovšem žádný problém rozdělit tento výlet do tří etap a každou z nich spojit s návštěvou některého olomouckého muzea nebo galerie. I to už jsme vyzkoušeli ...

Poslední aktualizace: 10.3.2026

Olomoucké hradby, opevnění a jiné fortifikace … na mapě