Od Sloupu ke Sloupu

Fotografie (1)

Nenávidím vracet se někam stejnou cestou. Občas není zbytí, obzvlášť namlsáme-li se výletění s autem. Dnes se však zadaří. Vyjdeme ze Sloupu východním směrem a vrátíme se od severu, hlavním cílem nám bude vrchol kopce zvaného Ortel. I na tomto vrcholu sice chybí rozhledna či zbytky hradu, potomstvo však snadno nalákáme na skutečnost, že zde stávalo cvikovské popraviště. Zaparkujme ve Sloupu v Čechách na parkovišti pod pískovcovým hradem (lze samozřejmě využít i spojení autobusem). Pokud je hrad otevřen, můžeme výlet zahájit jeho návštěvou. Ať jsme tak učinili či nikoliv, věřme, že pod hradem je rozcestník a my se od něj vypravíme po žluté značce. Tato trasa nás zprvu seznámí s částí vesnické památkové rezervace (jinak řečeno s vyšperkovanými roubenými domky našich movitějších spoluobčanů). Pár desítek metrů za státem chráněnou a možná až pět set let starou lípou širokolistou odbočíme směrem k lesu. V něm objevíme tzv. Záhořínskou kapličku. Je obdivuhodné, že v lese vydržela přes dvě stě let, a je fascinující, že do ní stále někdo chodí zapalovat svíčku. I od kapličky budeme postupovat po žlutě značené cestě. Mineme kopec Šišák, který nám vystupuje nad okolní terén po levé ruce. Na konci bukového lesa konečně poprvé spatříme cíl našeho putování - Ortel. Na jeho vrchol je to však ještě více než tři kilometry, z nichž posledních pár set metrů půjdeme téměř „po čtyřech". Tím nejlepším na Ortelu však není sám vrchol, ale Vyhlídka na jeho jihozápadní straně. Do prostoru tam vystupují tři kamenné suky připomínající bubny skokanských můstků. Fotografie na nich pořízené určitě budou pravými třešničkami na dortu vašeho turistického fotoalba. Žlutou stále ještě neopouštějme. Musíme po ní nejprve slézt z Ortelu (přeci jen půjdeme kousek stejnou cestou) a teprve potom se vydat dále na sever, než narazíme na modré značení, po kterém zamíříme doleva. Nelze opomenout návštěvu tzv. Panenské skály. Jde o dva pískovcové bloky, z nichž u jednoho máte doslova strach, jestli nejste posledními, kdo jej viděl. Má velmi úzkou základnu a zdejší pískovec nevypadá na to, že by srdnatě odolával zvětrávání. Mnohoznačný název prý skále dala událost, kdy počestná dívka raději skočila do údolí, než by se nechala zneuctít zlým rytířem. Ke všemu prý rytíře ještě trefil blesk. Nějak moc nepravděpodobností najednou, ale budiž. V Radvanci, který je další pamětihodností při cestě, je první pořádná možnost se občerstvit, ale za předpokladu, že se vyjasní řada nejasností kolem hospody a ona bude opět otevřena. V nejhorším funguje u jednoho z domků skromný krámek s velmi pružnou otvírací dobou. Pokud bychom i dále zůstávali věrni modré značce, dovedla by nás až do Maxova. Jsme-li však unaveni, je podstatně kratší dojít do Sloupu po silnici, podél Radvaneckého rybníka. Ať tak či onak, ve Sloupu všechny cesty vedou ke hradu a tudíž i k našemu vozidlu (pokud ho někdo mezitím nezcizil). (pěšky 15 km, auto)

Poslední aktualizace: 18.2.2004

Od Sloupu ke Sloupu na mapě