Není to jen Bradlo

Kam a jak jedeme?

Opět na kole. A protože je to do terénu řekněme horského charakteru (ne moc vysokého), je lepší to horské, tedy vybavené do terénu. Cílem je hlavně Bradlo, ačkoliv.

Za čím jedeme?

Ačkoliv nejen ten známější kopec, ale vzhledem k okolnostem i vedlejší vrchol, sice o něco nižší, ale vzhledem k okolnostem v aktuální podobě skoro podobně atraktivní, jako „Moravský Blaník“.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V blízkosti bohužel není žádná občerstvovací stanice, ale vzhledem k faktu, že v daných lokalitách je k vidění několik ohnišť, může si výletník přibalit do zavazadla nějakou uzeninu a protože se prochází kolem jedné studánky, může si doplnit tekutinu z pramenité vody. Abych byl ale přesnější, při jiných výpravách jsem navštívili hostinec v Nedvězí, nebo v Nové Hradečné přímo u vlakové zastávky.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Oblast Bradla se rozkládá v nejnižší části Hanušovické vrchoviny, která je vlastně jižním podhůřím Hrubého Jeseníku. V odborné literatuře se této části říká Úsovská vysočina, lze se setkat i s označením pahorkatina, ale termín vysočina je příhodnější, podle definice jsou výškové rozdíly ve vysočinách v rozmezí 200–400 m. Tady to celkem sedí. Nejvyšší část této vysočiny se rozkládá právě kolem Bradla (udávaná výška je 599 m, ale klidně se dá zaokrouhlit na rovných 600, podcelek podcelku - Bradelská vysočina). A ač je tedy tato část Hanušovické vrchoviny nejnižší, dohání to tak trošku atraktivností. Většina výletníků sice míří na Bradlo z blízké Lipinky (kde nechají stát auto), pak spěchají zpět, ale unikne jim tak blízký vrcholek s pojmenováním Tři kameny. Pojmenování to není nijak originální, nedaleko už v Hrubém Jeseníku se dá objevit stejně pojmenovaný vrchol.

Abych to upřesnil, k vrcholům jsem tentokrát zamířil klasicky, tedy s kolem po okružní trase 6232 (odbočka ze silnice mezi Obědným a Nedvězím, pokračuje se ovšem dál po neznačené okružní lesní cestě, až k místu, kde prochází modrá TZ od Libiny (spolu s ní naučná stezka). Cyklista se ovšem musí smířit s faktem, že jde spíše o pěšinu, čili obtížně sjízdnou. Je tedy jednodušší kolo vést, ale není to naštěstí už příliš prudké spíše kamenité. Výškový rozdíl k rozcestníku je nějakých 40–50 m a zbytek po významové značce stejné barvy. Cílem jsou ty kameny. Před časem jsem na turistice psal o tragickém faktu, jak okolí Bradla postihlo sucho a s ním spojený nálet brouka lýkovce. To se tedy podepsalo na nadměrné těžbě převažujících smrkových monolultur. Ostatně smrky v polohách do 600 (spíše i 800 m) by neměly co dělat, správněji by mělo jít o les listnatý, maximálně smíšený. Tím pádem bylo ve velké míře odkryto okolí vrcholu Třech kamenů a odhalily se tak skalní útvary, které nesou toto jméno. Jde o skalní výchozy, mrazové sruby z původních vrcholových skal. Tvořeny v převážné míře kvarcity, krystalickými křemenci a podobnými přeměněnými horninami. Na rozdíl od Bradla jde o nižší skalní útvary, které měly tu smůlu, že ve vysokém lese nedosahovaly nad okolní porost. Ovšem po zmíněných pohromách se skály odhalily v téměř celé své kráse. Tedy zejména pro ty, kdo sem dorazí zhruba od východu. Na západní straně kupodivu nějaké smrky zůstaly, možná je to i směrem odkud přichází srážky. Velká část východního temene kopce tak v současnosti pokrývá nižší, převážně náletový porost (břízy).

Tři kameny se při pohledu vskutku člení zhruba na tři části (s doprovodem okolní kamenné suti). Některé z nich využívají i horolezci (hlavně kompaktní Vlčí hrad, tu vidíme při čelním pohledu na levé straně).

Střední štíhlý útvar je označen jako Dívčí věž a na pravé straně pokračuje útvar, připomínající kamennou zeď, to je Šéfova věž. Pokud tedy nejste horolezci s patřičnou výbavou, na Šéfovu věž se dá skoro vylézt. A protože jsem ještě pořád nad mladým porostem, je odtud pěkný panoramatický výhled na východní, severní i jižní směry. Na severu by asi šlo dohlédnout někam na Králický Sněžník (bohužel byl opar), ale poměrně pěkně vyhlíží blízké vrcholy Hraběšické hornatiny (tedy Kamenný vrch a spol.), nechybí patřičné hory hřebene Hrubého Jeseníky (hlavně Břidličná, Ztracené kameny), pak se to snižuje i k Nízkému Jeseníku, který je spíše podoben náhorní plošině bez větších dominant. Dole pod sebou vidíme sáhodlouhou Libinu. Abychom pojmenovali správně to údolí, jde vlastně o závěr Hornomoravského úvalu.

Samotné Bradlo ale nesmíme minout, pokračování po modré TZ je dokonce i občas sjízdné, tedy není třeba jen tlačit bicykl. Cestou se můžeme zastavit u Běžinky, tedy studánky, z které i přes letošní sucho celkem pořád něco teče. K Bradlu už zbývá nějaký půlkilometr. Za slušného počasí je z upravené plošiny vskutku dobrý výhled po celý rok (za slušné viditelnosti). Kdo má touhu, může se i zvěčnit ve vrcholové knize, pokud se tedy probere jejím salátovým vydáním (18.10.2026).

Ostatní informace

Vstupné se nikde nevybírá, náklady s výletem tak spočívají jen ve vlastním občerstvením, případně s dopravou. A letos jsem Bradlo navštívil i v červenci, tudíž bude fotogalerie trošku rozměrnější.