Na Twiggy

Kam a jak jedeme?

Přiznám se bez zdržování, že rozhledny, vyhlídky a vůbec podobná zařízení patří k oblíbeným cílům mnoha výletů a když už se tedy stalo, že plánovanou činnost značkařskou jsem odložil minimálně o týden, zbyla skoro celá volná sobota. Takže zamýšlený cíl se stalo Staroměstsko, hlavně oblast Hynčic a Stříbrnic, kam už jsem nějakou dobu nezavítal. Počasí se jevilo nakonec slušné a protože přes noc se celkem vypršelo, bylo jasnější volbou silniční kolo, do terénu se příliš nepohrnu.

Za čím jedeme?

Jak je psáno v předchozí části, důvod byl fakt, že na Staroměstsku nějaké rozhledny jsou, ta Dalimilova se konala loni, na Kraličáku předloni, takže logicky dlouho zůstala nenavštívená Twiggy

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

A právě tam měl lákal i fakt, že cestou v Hynčicích mě už skoro od první chalupy (no přesněji od hotelu Sněženka) lákaly tabule o otevřeném občerstvení u vrcholu Štvanice. Samozřejmě občerstvoven je kolem více, nelze zapomenout např. na příjemnou restauraci U Vleku v Hynčicích, na opačné straně ve Stříbrnicích oblíbenou útulnu U Kampu (ale je tam i penzion Štvanice a bufety u dolní stanice lanovky).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Vyrazil jsem tak přímo na Hanušovice přes Bratrušov ((Lužná, Kopřivná), kratší zastávkou v Hanušovicích (ten den se konala zrovna slavnost v pivovaře, ale tu vynechávám), v údolí Krupé mě podpořil trošku zadní vítr a ač je v jednom úseku silnice poškozená po povodni 2024, rozsvítila se takřka bez čekání v inkriminované části zelená, čili nedošlo ke zdržení.

Na Hynčice je odbočka ještě před Starým Městem a od okraje Chrastic se místní komunikace sice mírně, ale bez přestávky stále zvedá.

Když se pak dojede už za názvoslovné tabule, nastává citelný zlom a je nutno zařadit na přehazovačkách a přesmykadlu lehčí převody.

V horní části Hynčic už nezbývají další převod, naštěstí je zde ta zmíněná hospůdka U Vleku, kde jsem tak nějak z povinnosti musel jedno k posilnění zakoupit. Přitom i pohovořit i s obsluhou výčepu (když už jsem byl jediný host). Překvapil mě i fakt, že tu vlastně zrušili skoro všechny vleky. Paradoxně areál Kraličák vznikl původně zde, tedy v Hynčicích (celým názvem pod Sušinou). Sjezdovky byl veden ze Štvanice zhruba k jihu, jeden z vleků (poma) měl nástup u bývalé kaple (penzion U Zvonu). Další strmý vlek vedl po svahu Tetřeví hory k cestě mezi Vojtíškovem a Návrším, další vleky od hospody ke Štvanici a jeden mírný k sedélku pod Štvanicí. Zůstal nakonec jen tento, ostatní jsou zrušené. Důvod je prostý, současný majitel areálu mohutně investoval do areálu směrem ke Stříbrnicím. Nová šestisedačka stála přes 200 miliónů a v současných mizerných zimách nemá cenu zasněžovat velké plochy na jižních svazích. Tamní sjezdovky jsou otočené více k severovýchodu a východu, tedy bez ostrého poledního a západního slunce.

Od vleku tedy zbývá poslední část k vrcholu Štvanice, ovšem po stále velmi prudké silničce, když už jsem přemýšlel, nebylo by to jednodušší pěšky. Nicméně jsem neslezl a od rozcestí Pod Štvanicí je už k vrcholu mírnější svah, byť po šotolině, ale dnes se i na silničky dávají relativně silné pláště. Nakonec jsme vyvedl kolo až v posledním úseku asi 200 m, kde je cesta silně kamenitá a je lepší jít pěšky, než poskakovat po hrbolech.

Poslední prázdninová sobota (2026) se po nočním dešti projevila v té hezčí variantě, tedy postupně slunečné polojasné variantě. Rozhled víc než dobrý, takže rovnou mířím k rozhledně, která zdobí vrchol Štvanice od podzimu 2018. Jde o subtilní konstrukci v kombinaci ocelových prvků a dřeva, která je pro bezpečnost kotvená lany. Podle výstražného upozornění by na rozhledně nemělo být víc jak 9 lidí, naštěstí aktuálně sestupovala čtveřice výletníků (dva dospělí, dvě děti), na vrcholu už nikdo nebyl. Určitým omezením je fakt, že výhledová plošina je zasklená, jde zřejmě o nějaké bezpečnostní sklo, jako ochrana proti větru. Naštěstí, když se objektiv přitiskne dosti blízko, dají se téměř eliminovat odlesky. Výhled z Twiggy je dokonale kruhový, byť se musíme smířit s faktem, že Štvanice je se svými 866 m vlastně jen drobnějším vrcholkem pod samotným hlavním masivem Králického Sněžníku. Takže ve směru k severu a západu se musíme jen spokojit s omezeným pohledem na zalesněné svahy. Objevíme tu budovu chaty na Návrší a při hledání obzoru se objeví i vykukující mixér, tedy objekt rozhledny na Králickém Sněžníku (dokud rozhledna nestála, nebylo jisté, je li vrchol hory vidět).

Zbytek výhledu je ovšem velkolepý, tedy od východních směrů velká část Rychlebských hor k Ramzovskému sedlu, celá hřebenovka Hrubého Jeseníku. Tím pádem se dá zahlédnout výše zmíněná Dalimilka pod Paprskem, najdeme kostel v Senince, Staré Město v plné kráse, další kopce a hory patřící k Hanušovické vrchovině. Blíže pak zástavbu Hynčic s rybníčkem Úžas. Paradoxně není vidět Praděd. Ten se schovává za mohutnou kupou bližší Černé stráně, dá se však najít kus vrcholové části vysílací věže, což je vlastně i nejvyšší pevný bod České republiky.

Vlastně až po rozhledně jsem splnil i návštěvu občerstvovacího stanu. Dnešní mladí výletníci požadují služby all inclusive, takže jediná paní se musela starat o pečení pizzy (i s připáleným efektem), vařením párků do rohlíků, čepováním a vůbec, ale celkem zvládla všechny požadavky. Ceny jsou na vrcholu poněkud vyšší než dole, ale s tím se počítá.

Ostatní informace

Od Štvanice jsem se spustil do Stříbrnic po místní silničce. Ta je bohužel v současnosti značně poničená, částečně je na ní napojená jedna z objížděcích sjezdovek a opravy s prozatím nedostala, čili místo o asfaltu jde spíš o kličkování ve štěrku. Potěšitelným faktem zůstává skutečnost, že Twiggy je stále přístupná zdarma, na rozdíl od některých dotovaných rozhleden, kde se po pětiletém období „chránění“ už platí.