Mezinárodní nábřeží paromilů v Hradci Králové

Kam a jak jedeme?

Jdeme na Smetanovo a Eliščino nábřeží a do parku před Novákovými garážemi v Hradci Králové. Jsme místní, jdeme pěšky. Přespolní mohou od autobusového terminálu a vlakového nádraží přijet autobusy nebo trolejbusy místní hromadné Dopravy. Výstupní stanice je na třídě Karla IV nebo u muzea. Pěšky cesta od nádraží trvá přibližně patnáct minut.

Řidičům osobních aut nezbude, než zaparkovat v placené červené nebo zelené zóně (červená je levnější).

Za čím jedeme?

Každoročně koncem srpna Královéhradecký klub přátel parních strojů pozve obyvatele východočeské metropole a okolí do 19. století, století páry. Vždy, když toto spojení čtu nebo slyším, musím si vzpomenout na večerního studenta Svátka z filmu „Marečku, podejte mi pero“, který chodíc mezi lavicemi tuto neoddiskutovatelnou pravdu o 19. století říká.

Na uvedených nábřežích a v parku si dávají dostaveníčko všichni milovníci páry, příznivci techniky a doby našich babiček a dědečků, a v neposlední řadě rodiče s malými dětmi, pro které jsou všechny ty mašinky, vláčky, lodě, parní válce, hasící stříkačky a modely atraktivním středem zájmu.

Nemá smysl v této pozvánce na výlet uvádět technická data a parametry všech vystavených parních strojů a ostatních exemplářů. Přiznám, že by mi dalo i dost práce je vyhledat. Pro přiblížení atmosféry přikládám pár fotografií.

O jednom vystaveném veteránu se však zmíním. Je jím obdivovaný automobil Ford „T“. Henry Ford tímto automobilem postavil Ameriku na kola. V letech 1908 až 1927 jich bylo vyrobeno 15.007.033 kusů. Byl to první sériově vyráběný automobil na světě. Ford „T“ se vyráběl v několika modifikacích (dvou či čtyřsedadlové, požární, pick-up a dalších). Vystavená třísedadlová verze, vyráběná pouze v roce 1911, byla označována jako „Mother in law seat“ tchýně vzadu. V souvislosti s tímto modelem Henry Ford prohlásil památnou větu: „Každý zákazník si může vybrat jakoukoliv barvu, pokud to bude černá“. Henry Ford údajně vybral pro automobil černou barvu, protože černý lak schne nejrychleji a čas jsou peníze. Ale v letech 1908 až 1914 a 1926 až 1927 byly modely „T“ vyráběny i v jiných barvách.

Největší atrakcí pro děti však byly minivláčky, parní kolotoč a již zmíněný parník Eliška, na kterých se po vystání fronty mohly povozit.

Jak už to na podobných akcích bývá, příležitost si nenechali ujít ani majitelé stánků s občerstvením. K poslechu hrála dixilandová skupina.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Rychlé občerstvení bylo možné si zakoupit u některého ze stánků.

Kdo neměl chuť na párek či langoše, mohl zavítat za lepší krmí do restaurací v okolí.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Obdivovali jsme zapálení vystavovatelů pro svého koníčka. Kolik času museli věnovat, aby zachránili stroje, které by bez jejich péče skončily ve šrotu.

Ostatní informace

Vstupné bylo symbolických 20 Kč.

Příští ročník Mezinárodního nábřeží paromilů (v roce 2012) bude jubilejní desátý. Možná zavítáte.