Letní výlet na Sněžku – RETRO 2007

Kam a jak jedeme?

Sněžka je nejvyšší horou Krkonoš a asi nemá moc cenu vysvětlovat kde jí najdeme. My jako výchozí bod našeho výletu jsme zvolili Velkou Úpu, která leží na silnici vedoucí do Pece pod Sněžkou. Cestu jsme museli uzpůsobit našemu nejmenšímu členu výpravy a to synkovi kterému v té době bylo něco málo přes dva roky. Využili jsme sedačkovou lanovku a vyvezli se na Portášovy boudy a po malé zastávce kdy jsme koupili turistickou známku číslo 675 – Portášky se vydali po žluto – zelené turistické značce na Růžohorky.

Cesta sice do kopce, ale po asfaltce a mrňousek chvilkami šlapkal po svých a chvilkami se vezl v golfáčích. V místech znovu zarůstajících pasek se otvírají krásné výhledy na kopce na druhé straně ´Úpského údolí. Před Růžohorkama odbočuje zelená trasa vlevo, do Pece pod Sněžkou, ale my pokračujeme po žluté až k horské boudě kde bodlo pivko a získali jsme další turistickou známku číslo 75.

Po asi dvaceti minutách pokračujeme k přestupné stanici lanové dráhy Růžová hora a na Sněžku pokračujeme lanovkou. Cesta trvá několik minut a člověk vidí ak se rychle s přibývající nadmořskou výškou mění příroda pod námi. Les vystřídá, klečový porost a pak už jen traviny a lišejníky. Pak už jen suťová pole.

Za čím jedeme?

Jelikož bylo krásné počasí na Sněžce to vypadalo jako v Praze na Václaváku. Z Polské strany sem mířili davy našich severních sousedů, ale vymetená obloha a jasno umožňovali úžasný rozhled do všech stran. V roce 2007 byla dokončována nová Poštovna, takže turistickou známku Sněžky číslo 20, kupujeme v bufetu u výstupní stanice lanovky a po prohlídce kapličky sestupujeme po červené turistické značce směrem k bývalé Obří boudě.

Tady se s kočárem moc nechytáme, takže na jedné ruce mrňouska a v druhé kočár. Šlapkal by i sám, ale davy našich Polských sousedů byli docela bezohledné a našli se i tací, kteří do něj strkali, jen aby nezdržoval. Asi ne všichni tu byli na výletě…

Na rozcestí se vydáváme vlevo po modré turistické značce přes Úpské rašeliniště k Luční boudě a z velkou radostí zjišťujeme, že jsme téměř sami. Cesta téměř po rovině, po šotolině rychle utíkala, mrňousek ve předu běhal od patníku k patníku a všude ukazoval že je jednička. Přes Úpské rašeliniště pak vede povalový chodník. Rašeliniště jsou krásným kouskem přírody s unikátní flórou a faunou.

Na Luční boudě si dáváme obídek a kupujeme turistickou známku číslo 11 a pak pokračujeme po asfaltce mírně do kopce po červené turistické značce směrem na Výrovku. Po cestě se krátce zastavujeme u památníku obětí hor a z dálky prohlížíme pevnostní opevnění z druhé světové války.

Než dojdeme k Výrovce tak se nám otevře nádherný pohled do Modrého dolu a jako by symbolicky u cesty kvete krásně modře Hořec. Na Výrovce jenom zaběhneme koupit turistickou známku číslo 12 a po krátké poradě se vydáváme dolů z kopce po zelené na Richterovy boudy. Cesta pohodlná po asfaltce, ale hodně z kopce takže za chvilku hrozně bolely nohy. Richterovy boudy byli zavřené, takže turistickou známku 1602 jsme nepořídili.

Pokračovali jsme dolů z kopce po zelené až do Pece pod Sněžkou, kde jsme pořídili v íčku poslední dnešní turistickou známku Pece číslo 16 a po pivku jsme pokračovali podél říčky Úpy po modré do Velké Úpy.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Najedli jsme se na Luční boudě, kde bylo docela plno a rozhodně ne levně a obsluha uspěchaná a protivná.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Příroda je úžasná, píšu to skoro v každém článku, ale je to to hlavní kuli čemu vejletíme.

Ostatní informace

Sněžka je volně přístupná po celý rok, rozhodně se vyplatí velice pečlivě zjistit předpověď počasí. Nám se to zdařilo a byl to úžasný výlet. Ceny za lanovky se stále mění, takže je asi nemá cenu ani uvádět.