K nejkrásnější roubence Šumavy.

Kam a jak jedeme?

Měla by stát ve Zvíkově, v malé osadě na hranici Šumavského podhůří a Šumavy. K tomuto tvrzení jsem dospěl vlastně náhodou, když jsem pročítal články o této oblasti. A tak, jak už to u zvědavých lidí bývá, jeden z našich výletů směřoval právě sem. Roubené stavení je přes 200 let staré a zachoval se i vnitřek v původním stavu. Místnost s pecí, světnička pro výměnkáře i černá kuchyně. V průčelí štítu je pavlač s balustrádou a na střeše malá zvonička. A je tady ještě další dům, i když prošel stavební úpravou, zachoval si ráz špýcharu. Navíc svahy okolních hor jsou většinou loukami a jsou z nich nádherné rozhledy především k východu a jihu. Cestou se prochází Javoříčkem, které také má co nabídnout. Hezké domy, staleté stromy a opět výhledy. Třetí, již větší vískou, je Zámyšl. Tady ale je většina domů přestavěná a toho staršího zde moc nezůstalo. Snad jen dům na okraji obce směrem k Javoříčku, křížek na návsi a zvonička. Jako výchozí místo jsme si vybrali Hlavňovice, na silnici ze Sušice na Běšiny.

Za čím jedeme?

V Hlavňovicích mají hezký kostel, kapličku a rozpadající se zámek. Odtud se vydáváme okreskou kolem hřbitova k lesu. Přibližně po čtvrthodince máme les za zády a všude kolem pastviny se stády kraviček. Hezká alej nás provází do Zámyšle. Na severu se vynořil rozlehlý Borek ( 859 m.n.m.) a směrem k východu se díváme do údolí Kepelského potoka. Ve vsi odbočujeme vlevo na úzkou silničku. Javoříčko je odtud nedaleko. Vpravo nad námi je vrch Pálenka ( 898 m.n.m.) a na jižní straně Vršek ( 820 m.n.m.). V osadě je jen několik domů, ten nejhezčí má věžičku. Cesta se opět zúžila a stáčí se k východu. Krátký úsek vede smíšeným lesem a za ním je již Zvíkov. Hlasy o roubence nelhaly. Je prostě nádherná. Stojí na svahu pod cestou a všude kolem vzorný pořádek. Rudé muškáty její kouzlo ještě zdůrazňují. Pro cestu zpátky volíme sestup do údolí. Krásná cesta pod starými buky nás přivádí k pomníčku, který připomíná smrt mladé dívky v roce 1945. Na dně údolí je malý rybníček a odtud stoupáme k samotě pod Zámyšlí a dále na silnici, kterou již známe. Tak se ještě rozhlédnout po krásném okolí a posléze náš výlet končí před hlavňovickou hospodou.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ta bohužel byla zavřená a v dalších procházených místech žádná možnost občerstvení není. Tak je nutné mít jídlo a pití na zádech v batohu anebo držet na tomto krátkém výletu menší hladovku. Najít ubytování v okolí není problémem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Roubenka je okouzlující a celá tato oblast z pohledu turisty je prostě bez kazu. Pohledy k východu z několika míst patří k těm nejhezčím v celém pohoří. Slovo nelíbí, není kam přidat. Vypadá to, že se zde zastavil čas a snad to ještě nějakou dobu vydrží. Náhodou jsem se dozvěděl i historii o smrti dívenky. Byly dvě a šly z kostela. Když na ně volala hlídka amerických vojáků, děvčata nerozuměla a rozběhla se. Následovala střelba a těžce zraněná dívka byla poté převezena na operaci do Německa. Bohužel nepřežila. Skutečně velmi smutné, i když krásné místo.

Ostatní informace

Cesta je na mapě KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko. Její délka je okolo 6 až 7 km. Stoupání jsou dvě, velmi krátká a jde se většinou po rovině. Turisticky značené cesty tudy nevedou. Prochází zde jen cyklostezka č. 2101. Jde se většinou otevřenou krajinou s mnoha výhledy.

Veřejnou Dopravu lze využít pouze ve všedních dnech, ale moc tu toho nejezdí. Sice se dá do Zvíkova dojet autem, ale přijde se o hodně hezkých zážitků. Parkování v Hlavňovicích je možné na několika místech. Nejbližší vlakovou stanicí jsou Malonice, ale to by byl výlet na celý den. Odhaduji to tam i zpět na 20 km. Každý den jezdí třikrát denně autobus ze Železné Rudy do Sušice a z Petrovic je to do Zvíkova asi 5 km. A to je tak vše.