Jarní výšlap Údolím Josafat

Kam a jak jedeme?

Slunečný den lákal k vandrování příjemným počasím bez deště.
Podmanivou a klidnou krajinou na rozhraní jižních Čech a Vysočiny.

Za čím jedeme?

Své biblické jméno dostalo údolí již v husitských dobách.
Bohem i lidmi zapomenuté místo s mnoha přírodními krásami i pozůstatky z dávných dob. Šlo se moc pěkně, jen občas se poklidná cesta proměnila v náročnější zdolávání, tu potoka Běla, tu prudkých svahů. Řada kapliček a křížků dokládá cítění zdejších obyvatel během běhu času.

Údolský hrádek
Asi v polovině tzv. Josafatského údolí, spojujícího obce Pořín a Bezděčín, je nad mlýnem (dnes opuštěným) skalka, na níž stával hrad. K opevněnému místu byl přístup od jihu, zatímco na východní straně byly močály. Na severozápadní straně byl ve skále vylámán hluboký příkop, kterého se později po založení rybníka (na místě močálů) užívalo k vypouštění přebytečné vody. Na skalce jsou skrovné zbytky kamenných hradeb (zdiva rozpadlého hradu se nepochybně použilo ke stavbě jmenovaného mlýna) a také předměty vykopané na místě někdejšího hradu (šípy, podkovy, dlaždice) odkazují na obývané sídlo. V 14. století patřila okolní krajina pánům z Hradce (v l. 1359–1361 se připomíná purkrabí Přibík řečený Kosten na Hrádku), později Rožmberkům (purkrabí Ondřej z Nemyšle okolo r. 1436), kteří přidělili Hrádek správně na hradu Choustníku. Hrad byl asi po r. 1439 zbořen a jen pojmenování blízkého lesa Hrádek připomíná někdejší opevněné místo.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo i pití z vlastních zásob.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Výšlap byl moc fajn.

Ostatní informace

Jízdné za vlak.