Loading...
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Za kulturou • Do přírody
Hradní pevnost, tyčící se vysoko nad mořskou hladinou a tureckým městem Alanya, je skutečným skvostem, který si rozhodně zaslouží stát se cílem celodenního výletu. Někdo sice jistě stihne prohlídku této citadely za pár hodin, ale určitě by bylo škoda tady „nepobejt“. Vždyť zde na každého mj. čekají kilometry hradeb se vstupními bránami, hrad i pevnost, středověká mešita, starý bazar, podzemní cisterna, několik hřbitůvků, mauzoleum, paláce i kostely. Mnohdy se jedná o stavby ve stavu „zříceninovém“, ale všechny stojí za pozornost. K tomu si přidejte krásné výhledy a u nás ne zcela běžnou faunu i flóru … a můžete se těšit na nezapomenutelný zážitek.
Většina turistů sem asi zavítá z některého z okolních letovisek, kam se dostaneme kombinací letadla a autobusu. A potom už nás budou zřejmě čekat zdejší slavné dolmuše v kombinaci s lanovkou nebo pěškobusem. My vyjeli dolmušou až nahoru a potom se postupně propracovali celou hradní pevností, abychom nakonec skončili u mořské hladiny pod Červenou věží.
Začínali jsme tedy v horní části citadely, která je také jedinou její placenou částí. Což je tak trošku paradox, protože bych tuto část hradní pevnosti určitě neoznačil za nejatraktivnější. Je ale z celého areálu zřejmě vůbec nejstarší, nachází se zde křesťanský kostel a několik velmi zajímavých vyhlídkových míst na skalních terasách. Celá tato část je hlavně o hradebních pásech, základech různých staveb, informačních tabulích a „výstavních prostorech“. Zdrželi jsme se tady necelou hodinku a to je asi tak nejvyšší přijatelné maximum.
Potom jsme sestoupili pod „starý hrad“ a cestou „potkali“ první malé hřbitůvky i různé objekty využívané jako prodejní prostory. Pak už přišly na řadu oba bazary a téměř gigantická podzemní cisterna. Následovala volně přístupná Sulejmanova mešita, což je stavba, jejíž historie se začala psát v I. polovině 13. století a stejně stará mešita Akşebe, která je současně také hrobkou nebo mauzoleem. Ta je sice nepřístupná, ale přes mříže se do interiéru nahlédnou dá. Obě stavby se od sebe na první pohled liší zejména výškou a zachovalostí svých minaretů.
Na závěr „vysokonadmořské“ části pevnosti jsme si nechali tzv. Přední hrad neboli Ehmedek. Jedná se o zřejmě nejlíbivější část celé citadely, už jen tím, že v mnohém připomíná naše nejkrásnější zříceniny. A pro velkou část návštěvníků - tedy pro všechny, kteří se nahoru vypraví lanovkou – se vlastně jedná o vstupní část do celého hradbami obehnaného areálu. Odsud jsme pak zahájili sestup k modré mořské hladině.
Cestou jsme si ještě připomněli pár základních informací o pozoruhodném alanyjském poloostrovním hradním komplexu, který je nejznámější a nejnavštěvovanější památkou tohoto krásného tureckého města s téměř 400.000 obyvateli. První opevnění zde postavili Římané již v letech 65 až 64 př.n.l., ale většina současné pevnosti vznikla ve 13. století, tedy v éře Seldžuckého sulfanátu a za vlády Kajkubáda (Kayqubada) I. Velikého. Později pevnost získalo Kyperské království nebo Osmanští Turci. V průběhu 17. století zde již stálo asi 300 domů, které o dvě století později doplnily honosné vily. Ty sice nectí historický charakter hradního areálu, ale i tak roku 2009 město Alanya navrhlo zařadit tuto památku na seznam světového dědictví UNESCO.
Poloostrovní pevnost (Kalesi) se rozkládá na 10 hektarech nacházejících se až 250 metrů nad mořskou hladinou, její hradby mají celkovou délku okolo 6,5 km (jižní část hradeb se tyčí na vysokém skalním útesu) a zahrnují snad stovku různých věží (původně jich bylo min. 140). Hradní areál přitom tvoří několik samostatných prostor obehnaných hradbami. Ve středověku i v antice zde vznikla celá řada cisteren, které sloužily pro zásobování areálu vodou. Bylo jich téměř 400 a některé z nich se i v současné době stále používají.
Ubytováni jsme byli asi 15 km od Alanye, kde jsme se i stravovali. V samotné Alanyi je ale různých „výkrmen i osvěžoven“ dost a dost a hladem nebo žízní rozhodně bídně nezhynete ani přímo v hradní pevnosti (což jsme si i sami vyzkoušeli).
Líbilo: Návštěvu této památky lze jen a jen doporučit, protože to své si zde najde snad úplně každý. V podstatě zde nenarazíte na jediný nezajímavý úsek … a navíc se zřejmě neprocházíte každý den v místech, které byly byl domovem helénistické, římské, byzantské, seldžucké i osmanské civilizace.
Nelíbilo: ---
Alanyjská hradní pevnost je v letní sezóně (duben až říjen) přístupná od 9,00 do 19,00 nebo 19,30 hod. a v zimní sezóně (listopad až březen) od 8,30 do 17,30 hod.
Kromě nákladů na dopravu, jídlo, pití a drobné suvenýry jsme platili jen za vstup do „starého“ vnitřního hradu, a to 12 euro za osobu. A zpoplatněny jsou i fortifikační stavby „přímořské“ (Červená věž, Loděnice).
Pokud neplánujete prozkoumávat poloostrovní pevnost celý den, určitě doporučuji vyrazit na hrad co nejdříve, kdy zde ještě není takové horko a ani davy turistů ještě nedosáhly svého maxima. Pokud plánujete delší zdržení, je to v podstatě jedno. Musíte ale časově počítat také s návštěvou oněch kamenných staveb téměř se mořské hladiny dotýkajících. Anebo sem vyrazit dvakrát ...
psáno v listopadu 2025