Hrad Krakovec

Nedávno jsem si tu v příspěvku jednoho z mých kolegů přečetla, že prý vlastně na Krakovci kromě toho, že se tam točila pohádka "Ať žijí duchové", není co vidět. Domnívám se, že je třeba Krakovci tuto reputaci, ke které přišel jako slepý k houslím a nemůže se sám bránit, napravit. A to nejen proto, že jsem lokální patriot, ale i proto, že si to Krakovec vážně nezaslouží...

Takže neleňme, naimpregnujme boty a vezměme si deštníky či pláštěnky (pro jistotu, vždy když jsem tu byla, pršelo) a vydejme se k Rakovníku na hrad Krakovec, podívat se, jak že to s ním tedy je.

Začala bych trochou historie (která zaručeně nikoho nezabije). Hrad byl postaven na konci 14. století pro křivoklátského purkrabího Jíru z Roztok, přičemž křivoklátský purkrabí nebyl nějaký hej nebo počkej, byla to funkce důležitostí možná přirovnatelná k dnešnímu krajskému hejtmanovi (říkám důležitostí, nikoliv pravomocemi či povinnostmi, aby mě někdo nechytal za slovíčko). Představuje vrchol hradní architektury své doby, zbylo jen málo jemu podobných staveb. Právě Krakovec je totiž ukázkou přechodu od hradu k zámku. Každý kamenický detail ještě dnes vzbuzuje obdiv. Díváme-li se kolem sebe opravdu pozorně, zjistíme, že každé okno bylo jiné jak velikostí, tak tvarem. Při procházce bývalým sklepením a "přízemím" hradu, pokud máme jen trochu "historického citu", se nás téměř zmocňuje závrať - z velikosti zdí a z velkorysosti dávných stavitelů. Za zmínku stojí i zbytky překrásné kaple a při troše fantazie si umíme představit tu nádheru, když byl hrad ve svých lepších letech...

A právě v této kapli kázal mistr Jan Hus, když na pozvání pana Lefla z Lažan na Krakovci trávil své poslední dny v Čechách. A ne každé místo se může pochlubit tak vzácnou návštěvou.  Pokud do kaple zavítáte, rozhodně si povšimněte její unikátní klenby.

Hrad postupně chátral i proto, že neměl zrovna štěstí na majitele: tu ho někdo zastavil, tu zdědil či dostal, ale pohříchu to většinou bývali majitelé, kteří neměli hrad zájem obývat a tedy ani renovovat. Podepsaly se na něm jak války husitské, tak válka třicetiletá a nakonec jej definitivně "udolal" v r. 1783 požár po zásahu bleskem.

Již zříceninu si vzal "pod palec" Klub českých turistů, resp. jeho rakovnická pobočka, a různé opravy zde probíhají dodneška. Ovšem tu střechu, kterou postavili skřítkové rytíře Brtníka tu nehledejte, nejspíš ji vítr odnesl... Nebo tu snad nikdy nebyla?:-)

Dnes se na Krakovci, uprostřed krásné přírody konají občas koncerty či jiné akce a jde o vskutku kouzelné zážitky...

Hned před hradem je restaurace. Při naší poslední návštěvě asi před třemi lety jsme v ní hledali azyl, promočeni jako vodníci. Vůbec jsme nedostali vynadáno a i když se zde nevařilo, hospodský udělal k naší spokojenosti co mohl. Klasiku - utopence a tlačenku vynikající kvality jsme si přidávali, dětičky baštily medovník a kafíčko i čaj byly též k nejvyšší spokojenosti. A koupě turistické známky, pohledů, ochotné zapůjčení tužky i příslib poslání ze zdejší schránky (a ježto pohledy došly, nešlo jen o planý příslib), to vše již naši spokojenost jen dovršilo.

Abyste byli Krakovcem tak nadšeni jako my, musíte jej brát jako celek: spojit dohromady krásu údolí pod hradem, potoky zde protékající, začínající křivoklátské lesy, majestát zříceniny a kouzlo i historii místa.

Ale když něco vybrat, tak přeci... Povšimněte si laskavě parádního dřevěného mostu z r. 2005, po kterém se k hradu dostanete. Tento tesaný most jen dokresluje atmosféru místa a autoři Petr Růžička a Vít Mlázovský na něj mohou být právem pyšní.

Ježto je Krakovec majetkem státu, nízkým vstupným budete překvapeni. Vstup pro dospělého je levnější, než káva v v leckteré restauraci...